Stávky v Evropě

Podrobnosti

Vytvořeno 29. 5. 2010

Twitter

V první polovině letošního března byla Evropa zasažena celou vlnou stávek, ve kterých pracující protestovali proti úsporným opatřením vyžadovaným Evropskou komisí a bankami. Národní odborové svazy ve všech zemích podpořily národní evropské vlády a finanční elitu a zaměřily se na izolování a potlačování akcí pracujících. Všechny odborové ústředny se pokusily zabránit evropským pracujícím spojit se k boji proti společnému nepříteli, evropské buržoazii a jejím agentům v národních vládách a EU. V pondělí 1.3. vstoupilo do stávky 4500 pilotů Lufthansy. Tentýž den začali stávkovat dispečeři letového provozu ve Francii, kde pokračovali v celonárodní stávce i dělníci v rafineriích Total. Ve Velké Británii, se vyslovilo pro stávku přes 80% letového personálu ?British Airways?.

V úterý 2.3. se konaly v Madridu, Barceloně a Valencii velké demonstrace pracujících proti úsporným opatřením zavedeným socialistickou vládou (PSOE) premiéra José Zapatery. Ve středu proběhla v Řecku generální stávka asi 2 milionů pracujících, která ochromila život v zemi na 24 hodin. Všechny vnitřní i zahraniční lety byly zrušeny poté, co se ke stávce připojili i letoví dispečeři. V České republice odbory oznámily, že zastaví 1. března veřejnou dopravu. Portugalské svazy připravovaly na 4. března jednodenní stávku veřejného sektoru, jako protest proti zmrazení mezd. Britský deník "Independent" upozornil, že vlna stávek a protestů je největší od roku 1968.

Záměrem odborů, které svolaly akce pod nesmírným tlakem zdola bylo, nechat pracující "vyřádit se v demonstracích", snížit napětí a umožnit svým vládám získat čas pro vyjednávání. Když si předáci odborového svazu německých pilotů "Cockpit" uvědomili, že stojí v čele něčeho, co by mohlo přerůst v rozsáhlé evropské hnutí, ukončili na čtyři dny plánovanou stávku již po prvním dnu. Současně s tím dva největší německé odborové svazy, strojírenský a průmyslový, "IG Metall", a odborová ústředna veřejných služeb "Verdi", souhlasily s prodloužením kontraktů pro svých 5 milionů členů, i za cenu snížení reálných mezd. Francouzská ?Generální konfederace práce" (CGT) odvolala celonárodní stávku proti Totalu a nakonec odsouhlasila plán společnosti uzavřít podnik v Dunkerque. Britské "Spojené odbory" (Unit union) ujistily společnost "British Airways", že nebudou stávkovat v průběhu Velikonoc a zabrání jakémukoli pokusu o vyvolání stávky. Oba hlavní odborové svazy Řecka, GSSE představující zaměstnance soukromého sektoru a ADERY, který představuje veřejný sektor, podpořily sociálně demokratickou vládu premiéra George Papandreoua a vydaly prohlášení deklarující svou připravenost obětovat se ve prospěch snížení státní dluhové krize. Tři dny po generální stávce v Řecku i české odborové svazy odvolaly plánovanou stávku zaměstnanců veřejné dopravy. Je potřeba si postavit otázku jak poodhalit falešný přistup evropských odborů k jejich členstvu. V podmínkách globalizovaného kapitalismu, nejsou národní odborové svazy, schopné hájit ani základní zájmy pracujících. Přeměnily se v přímé agentury kapitalistického státu a jeho korporativních a finančních elit. V období ekonomického boomu konce minulého století byly odbory schopny, přestože trvale stály na straně kapitalismu, dosáhnout určité, i když omezené úrovně mezd a sociálních jistot, ale tato doba dávno skončila.

Zisky, kterých pracující dosáhli prostřednictvím odborů se ukázaly jako dočasné. Ve starých odborových organizacích musí pracující čelit nepřátelům, kteří nejsou o nic méně neúprosní než zaměstnavatelé a stát. Ještě před vypuknutím současné ekonomické krize, odbory podporovaly EU a zavedení eura. Přivítaly renesanci kapitalismu ve východní Evropě a vysílaly své funkcionáře, aby tamější odbory naučily, jak udržovat nízké platy a pomáhat evropským vládnoucím elitám snižovat mzdy na Západě. Mezinárodní banky, které vyvolaly krizi se nyní rozhodly, že nechají zaplatit účet za své spekulativní ztráty  pracujícím. Odborové centrály se nyní především obávají, aby zvyšující se třídní napětí nevyústilo ve snahy o vytvoření mezinárodní jednoty pracujících, orientované socialistickým směrem. Současná úloha odborů je vyvrcholením dlouhodobé historie. Již před sto lety stály na pravém křídle dělnického hnutí a otevřeně se stranily reakcí během období revolučních třídních bojů. Po léta bránily významným marxistickým vůdcům německé SPD, jakou byla Rosa Luxemburgová vystupovat na odborových kongresech. V průběhů diskusí o masových stávkách na počátku 20. století nenávist odborových vůdců k revolučnímu křídlu SPD nabralo hysterickou formu.

Kurz vybraný pod tlakem odborů měl zničující následky: Souhlas s válečnými úvěry v roce 1914 a smlouva se státem o tom, že nebudou organizovat stávky v průběhu 1. světové války. Vyvrcholením byla nabídka "Všeobecné federace německých odborových svazů" (ADGB) spolupracovat s Hitlerem. Pravicový vývoj odborových organizací vyplývá z jejich základního politického i ideologického zaměření. Jestliže si jejich vedení chce udržet vysoké, bezpracné příjmy o čemž nemá smysl pochybovat, musí obhajovat kapitalistické výrobní vztahy a odmítat třídní boj, který jediný je schopen prosadit jejich změnu. Veškerá činnost odborů je zaměřena na zajišťování kontraktů zaměstnavatelů s pracujícími, které stanoví cenu pracovní síly a určují všeobecné podmínky, ve kterých převážná většina zisků jde na konta zaměstnavatelů. Odbory jsou povinny zaručovat, že jejich členstvo prodává svou pracovní sílu v souladu s podmínkami dohodnutých kontraktů. Antonio Gramsci uvedl: "Odbory představují zákonnost a musí zajistit aby jejich členstvo tuto zákonnost respektovalo. Obrana zákonnosti je potlačováním třídního boje, což v podstatě znamená, že odbory se vzdaly své možnosti dosahovat, byť i limitovaných cílů, což by mělo být jejich základní úlohou. V tom spočívá hlavní problém, který nejsou odbory schopny vyřešit." Po zveřejnění záměrů řecké sociálně demokratické vlády o restriktivních opatřeních v sociální oblasti, propouštění státních zaměstnanců následovaly rozsáhlé stávky a demonstrace, kterých se zúčastnily miliony občanů. Tato reakce však byla ve schématech buržoazie zahrnuta a financována i řízena prostřednictvím nevládních organizací a odborů tak, aby nevyvolala politický tlak na socialistické změny.

Pokud současná etapa světové krize nedonutí pracující opustit staré odbory a vytvářet nové bojové organizace, budou drakonická úsporná opatření podobná řeckým, kterými byl zahájen historický útok na dělnickou třídu v Evropě, neomezeně pokračovat. Kromě nich zná buržoazie ještě jedno východisko. Nastolení fašistické diktatury a další válečné konflikty. Realizaci podobného scénáře by měla zabránit spolupráce odborů s levicovými stranami. O takový postup však nemají zájem ani odbory ani evropské levicové strany, procházející hlubokou ideologickou i programovou krizi.

• < Předchozí
• Další >