- Podrobnosti
-
Vytvořeno 12. 6. 2010
65.výročí našeho vítězství ve Velké vlastenecké válce není pouze významným datem a skvělým jubileem. Jde o historickém hrdinství socialistického státu SSSR. Hrdinství sovětského lidu, vychovaného a stmeleného komunistickou stranou. Lidu, pro který pojem "sovětský" se spojil s pojmem "vlast" a stal se pojmem blízkým a drahým národům, obývajícím Sovětský svaz. Národům, které daly frontě a pracujícímu zázemí všechny síly, nejlepší syny a dcery. Národům, připraveným položit svůj život za socialistické ideály a systém, který poprvé v dějinách vznikl v říjnu 1917. Systém, který dal světu, do té doby nevídaný, příklad spravedlivého a lidského státního zřízení.
Sovětský systém zvítězil nad fašismem, který si podrobil a vrhnul proti SSSR gigantický potenciál téměř celé Evropy a větší části Asie, v nekrutějším ze všech světových konfliktů. Zajistil naší vlasti nebývalý skok kupředu. Za desetiletí umožnil překonat stejnou cestu vývoje, ke které potřebovaly vedoucí kapitalistické státy sto let. Sovětská moc přivedla bývalé agrární Rusko mezi světové supervelmoci. Poskytla mu mírovou jadernou energii i jaderný obranný štít a přeměnila Rusko v kosmický stát. "Nikdy nebude možné porazit takový národ, ve kterém většina dělníků a rolníků pochopila, pocítila a spatřila, že brání svou sovětskou moc ? moc pracujících?" psal V.I.Lenin. Nešlo o válku o život, ale o smrt. Byla to bitva nejen proti sobě stojících ideologií, ale rozhodující střet o přežití lidské civilizace. Komunisté hájili nejsvětlejší ideály humanismu a ideje spravedlnosti. Fašismus rozséval smrt a zánik, přinášel lidstvu černou mystiku rasové nadřazenosti a nenávisti ke všem, kdo s ním nesouhlasili. To jaká bude budoucnost Země ? to byl hlavní problém, o kterém se rozhodovalo pod Moskvou, ve Stalingradu, na Orlovsko ? Kurském oblouku a v bitvě o Berlín. V tomto velkém střetu dosáhl Sovětský svaz nejen vojenského a ekonomického, ale ideově ? politického a morálního vítězství. Lidstvo na to nikdy nezapomene. Válka se stala pro komunisty hrdinným skutkem odpovědnosti a rozhodnosti. Již v prvním roce války odešlo na frontu 1 344 000 komunistů, 40% všech členů strany, z nichž již v prvních měsících nejtěžších bojů zahynula téměř polovina. V národní paměti nezanikne vzpomínka na skutečnost, že v době války se zapojilo do partyzánského hnutí kolem dvou milionů sovětských lidí, sjednocených ve stovkách podzemních oblastních, okruhových, městských výborů a jiných stranických organizací. Na žádný podobný odpor se fašismus se svými "werwolfy" poté, když se válka přesunula na území Německa, nezmohl. Lid nikdy nezapomene, že na frontě i v týlu bojovala za vítězství desetimilionová armáda komsomolců. Válka se stala vzorem nevídaného sebeobětování a obětavosti straníků a celého sovětského lidu. Řady komunistů, bojujících s nepřítelem nepřetržitě rostly a upevňovaly se. Jestliže na počátku války připadalo na každou stovku bojovníků s hitlerovci 13 komunistů, tak na jejím konci tento počet převýšil dvojnásobek. O masovém hrdinství svědčí i to, že z 11 575 hrdinů SSSR bylo 8182 Rusů, 2072 Ukrajinců, 311 Bělorusů, 161 Tatarů, 108 Židů, 96 Kazachů, 91 Gruzínu, 90 Arménů a stovky příslušníků jiných národů Sovětského svazu. Více než 70% z nich byli komunisté. O přátelství sovětských národů si zlomila šíji rasová elita nadlidí. Válka potvrdila přednosti sovětského systému v organizační oblasti. Výzva: "Vše pro frontu! Vše pro vítězství!" se stala jádrem života sovětského lidu, každého komunisty. Za Volhou a Uralem vznikla ve velmi krátkém období druhá průmyslová základna země. Zahrnovala 2600 evakuovaných a tisíce nových podniků. To umožnilo nejen náhradu ztrát způsobených fašistickou invazí, která zabrala více než třetinu národního bohatství, ale i překonání agresora. Sovětský svaz vyráběl dvojnásobné množství tanků i samohybných houfnic, bojových letounů a děl. V průmyslové bitvě dvou společenských systémů zvítězil Sovětský svaz. Přestože Rudá armáda měla proti sobě dvě třetiny německých ozbrojených sil, rozdrtila 507 německých divizí a 100 divizí jejich fašistických spojenců, což představovalo celkem tři čtvrtiny všech německých ztrát živé síly a bojové techniky. Obrovskou úlohu sehrála ve válce vysoká profesionalita plejády sovětských vojevůdců ? generálů a maršálů Sovětského svazu G.K.Žukova, K.K. Rokossovského, I.S.Koněva, A.M.Vasiljevského, I.D.Čerňakovského, B.I.Čujkova a mnoha dalších. Za vítězství byla zaplacena v dějinách nevídaná cena. Bezprostřední ztráty naší armády, včetně války proti Japonsku, dosáhly 8,7 milionů osob. Z nich více než milion vojáků a důstojníků položilo své životy za osvobození Evropy. Asi 18 milionů civilních obyvatel zahynulo pod fašistickým bombardováním a ostřelováním, hladem v koncentračních táborech, na nucených pracích a při trestných výpravách okupantů. Hrdinství a oběti sovětských lidi ukázaly v praxi národům světa, kdo jsou komunisté. Komunisté přestavovali i hlavní bojovou sílu hnutí odporu. Jádro bojovníků s nacismem tvořili komunisté Garibaldiho brigády v Itálii, hnutí "Maquis" ve Francii, Armiji Ludowe v Polsku, antifašistického podzemního hnutí v Řecku, Belgii a Holandsku. Národy si toho byly vědomy a pamatovaly si to. V roce 1939 mělo 61 komunistických stran v Evropě 4 miliony a v roce 1947 mělo 76 stran více než 20 milionů členů. Při tom řady komunistů kapitalistických zemí dosáhly trojnásobného počtu členů. Několikrát se zvýšila armáda komunistických voličů. Komunisté vstoupili do vlád Francie, Itálie, Belgie, Rakouska. Dánska, Norska, Islandu a Finska. Nebývalé se zvýšila autorita Sovětského svazu, jeho komunistické strany a jejich představitelů. I takoví úhlavní nepřátelé komunismu, jako Churchill se chvěli při setkání s osobností J.V.Stalina, předsedy Státního výboru obrany. Vítězství nad fašismem se stalo vrcholem jeho životního hrdinství. Vzpomínky na Stalina jsou věčné. A to i v hrdém jménu Stalingrad, které, jak jsme přesvědčeni bude městu vráceno. Nejdůležitějším výsledkem našeho vítězství bylo vytvoření socialistického společenství států, semknutých kolem SSSR. Dosažena rovnováha světových sil umožnila na více než 50 let předcházet výbuchu nové světové války. Kterýkoli agresor si byl dobře vědom, že jeho kořistnické akce i v nejvzdálenějších koutech světa, narazí na odpor. Byla zahájena nová epocha světové civilizace. Přerušit tento pohyb vpřed mohla pouze rána do zad, zrada Gorbačova a jeho kliky ? smečky renegátů, schopných, s pomocí Západu proniknout do vedení celé řady vládnoucích komunistických stran. Zrazeným a zničeným se stal Sovětský svaz a jeho komunistická strana. Zrazeno a zničeno bylo i společenství socialistických států v Evropě. Nyní se pokoušejí zradit i památku na hrdinství naší země a našeho lidu, který pod vedením komunistů spasil svět od fašistického moru. Antikomunistická a antiruská špína stříká s obrazovek televizorů. Vůdci vládnoucího režimu se plazí před drzými antiruskými sílami v zahraničí. Pitvoří se a vedou prostopášný život, opojení svou beztrestností. Vzniká dojem, že ruská vláda jednou rukou podtrhuje svou úctu k paměti našich otců a druhou nelítostně likviduje historické památníky vítězství. Výrazně vystupuje do popředí úsilí vládnoucího uskupení využít svaté jubileum ke kořistnickým taktickým cílům restartování vztahů se Západem a k vzdálení se od velkých tradic našich ozbrojených sil. Bezprecedentním záměrem je přivléci k účasti na přehlídce 9.května v Moskvě vojenské jednotky NATO. Zejména tento, trvale sílící agresivní blok přináší potenciální hrozbu bezpečnosti Ruska. Studená válka pro NATO neskončila. Současně s tím byla odmítnutá na přehlídce účast Suvorovských a Nachimovských učilišť, přestože právě jejich studenti bývali okrasou a hrdostí slavnostních přehlídek od roku 1945. Rozhodně odsuzujeme pokusy vlády donutit vojska pochodovat na Rudém náměstí nikoli pod slavnými bojovými zástavami, ale pod operetními standartami, zvlášť vytvořenými k tomu, aby zaměnily rudé vlajky útvarů a svazků. A jako mimořádné rouhání hodnotíme rozhodnutí ministerstva obrany likvidovat, bezprostředně po oslavách, kancelář ? museum velkého vojevůdce, maršála G.K.Žukova v budově generálního štábu. To vše probíhá na pozadí zjevné tendence nákupů zbraní a bojové techniky ve státech NATO a jejich spojenců. Za britskými puškami následují izraelské bezpilotní letouny, naši "vojevůdci" se rozhodli nakupovat německou obrněnou techniku a francouzské nosiče vrtulníků. Rusko, které dodávalo bojovou techniku do více než osmdesáti států světa je nyní nuceno nakupovat zbraně v zahraničí. Jde o další krok k likvidaci domácí vědy a obranného průmyslu a zvýšení závislosti naší armády a námořnictva na NATO. Jsme přesvědčeni, že hrdinné skutky, podobné vítězství ve Velké vlastenecké válce nemohou být zničeny, pomluveny a zapomenuty. S nástupem každé nové generace se obraz vítězství očisťuje od špíny, která je na něj házena. Naše vítězství se mění v živou legendu, bohatýrskou pověst. Slouží k výchově následovníků hrdinů připravených nasadit své síly i život za spravedlivou budoucnost všeho lidstva.
Naše úkoly jsou jasně a přesně zformulovány ve stranických dokumentech. Takových, jakou je nedávno zveřejněná výzva ÚV KS RF "Cesta Ruska kupředu, k socialismu" a "Protikrizový program KS RF". Učiníme vše proto, aby v prvních řadách bojovníků kráčeli komunisté, aby se jako první zvedali k útoku, jako první brali na sebe úder. Podobně jako naši otcové a dědové ? vítězové. Opakujeme: "Naše věc je správná! Komunisté vpřed! Vítězství bude naše!"
Přeložil:Karel Kluz
