Brzezinski by dal přednost upevnění týlu

Podrobnosti

Vytvořeno 24. 8. 2010

Twitter

Zbigniev Brzezinski jistě nevzpomíná s uspokojením na rok 1979, kdy jako poradce prezidenta Jimmyho Cartera pro národní bezpečnost (jediná státní funkce, kterou kdy vykonával) dostal neočekávaný úder od vůdce islámské revoluce ajatolláha Chomejního, který ukončil proamerickou diktaturu Rézy Pahlavího.

Na rozdíl od jiných amerických politiků se Brzezinski ze své porážky zřejmě poučil a nyní, jak se zdá, neprosazuje urychlené přepadení Íránu, které by mohlo vést ke katastrofálnímu a nepředvídatelnému vývoji nejen v oblasti Perského zálivu, Kaspické pánve, Střední Asie, ale i k dalšímu prohloubení čínsko?amerických rozporů, ale upřednostňuje upevnění týlu fronty proti Íránu ve formě vyřešení palestinského problému. Brzezinského prognózy, které uvedl ve svém interview pro polský týdeník Politika, je nezbytné posuzovat z hlediska jeho podílu na prosazení kandidatury Baracka Obamy na funkci prezidenta, na kterého má dosud velký vliv.

Čtyři podmínky

Podle Brzezinského není Izrael sám schopen vyřešit blokádu Gazy, problém palestinského státu a konfliktu s Palestinci. Východiskem ze současného stavu je pouze vnější zásah. K zajištění účinnosti jednání by měly USA a EU donutit obě strany splnit čtyři podmínky:

Palestinci se musí zříci práva na návrat na svá území, podobně jako Němci.

Izrael musí pochopit, že stabilní mírové situace může být dosaženo pouze tehdy, jestli se východní Jeruzalém stane palestinským hlavním městem.

Nové hranice musí být vedeny v souladu s mapou osídlení, což bude vyžadovat výměnu některých částí území.

Poslední, ale hlavní podmínkou, bez které nelze splnit tři předcházející, je ?demilitarizace palestinských území a dislokace vojsk USA nebo NATO na březích Jordánu?.

K realizaci návrhu je nezbytné, aby se USA a NATO zbavily svých válečných a okupačních záměrů v jiných oblastech, zejména v Afghánistánu. Předpokládejme, že s již zmíněným vlivem Brzezinského na Obamu by se mohl stát pokus o splnění uvedeného záměru hlavním důvodem pro urychlené stažení vojsk z Afghánistánu a jejich přesun na Blízký východ. Vyřešení obou problémů by se mohlo stát hlavním trumfem demokratů pro prezidentské volby v roce 2012. Nebýt tlaku vojenskoprůmyslového komplexu na prezidenta Obamu, aby pokračoval ve zločinné vyhlazovací válce v Afghánistánu, která umožňuje prosazování historicky nejvyšších válečných rozpočtů v Kongresu a Senátu, bylo by oficiální ukončení operace ?Trvalá svoboda? i mise ISAF vcelku reálné.

Náhrada armády soukromými agenturami

Úkoly okupace by mohly mnohem účinněji plnit soukromé bezpečnostní agentury ve službách afghánské vlády, nepodléhající žádným domácím ani mezinárodním soudům, jejichž hlavní příjmy by pramenily, stejně jako dosud, z obchodu s drogami. Bez uzavření dohod se Saúdskou Arábií, Emiráty a Pákistánem o ukončení podpory sil Tálibánu a trvalé americké materiální i vojenské pomoci nebude možné současnou afghánskou vládu udržet dlouhodobě u moci.

Ukončení války v Afghánistánu a uvolnění prostředků k řešení sociálních problémů, zejména amerického nebělošského obyvatelstva, které již dva roky marně očekává vstřícný krok prezidenta Obamy, by zachránilo nejen naději na jeho druhé zvolení, ale zabránilo i prohlubování systémové krize NATO, vyvolané nejen blížící se porážkou jeho armád v afghánském konfliktu, ale, a to hlavně, změnou strategického postupu Turecka v regionu, jehož vláda si podporou íránského jaderného projektu a snahou stát se lídrem všech muslimských zemí, vytvořila vážného protivníka v Izraeli. K tomu určitě přispěl i izraelský přepad ?Flotily svobody? s humanitární pomocí Palestincům.

Ve hře je i stabilita NATO

Nelze předpokládat, že by Turecko vystoupilo z NATO, ale i tak je jeho postup vzdálen od zahraničněpolitické strategie a principů solidarity aliance. Další trendy rozvoje turecké zahraniční politiky, i když nevyprovokují rozpad NATO, vytvoří v alianci další vnitřní zdroj napětí. Nespolehlivost Turecka však zůstává na druhém místě. Hlavním problémem realizace Brzezinského plánů je úspěch v afghánské válce, bez kterého se NATO nemůže vrhnout do mnohem složitějšího konfliktu na Blízkém východě. Nelze pochybovat o tom, že v případě ústupu (podobného vietnamskému) z Afghánistánu se islámská uskupení pokusí ovládnout nejen jaderný Islamabád, ale mohla by zaútočit i na Jeruzalém a pak již jakékoliv uspořádání situace nebude možné. K zajištění pokračování ve vojenské intervenční a okupační politice hledá Washington různé modely úspěšného zakončení afghánské kampaně ? od vojenských až po jednání s umírněnými křídly ozbrojené opozice. Ukázalo se, že prosazování blízkovýchodního projektu, jehož realizace by měla obnovit vnitřní stabilitu NATO (odvracení turecké hrozby) a normalizovat palestinsko?izraelské vztahy, získalo, jako základní předpoklad pro plnění zahraničněpolitických záměrů USA, prioritu.

Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >