Rozumět státnímu terorismu v Kolumbii vyžaduje seznámit se s kolumbijskou realitou silně zfalšovanou sdělovacími prostředky. Je třeba pochopit dvě základní premisy: Na jedné straně skutečnost hluboké sociální nerovnosti a vedle ní formu, jakou stát odpovídá na lidové požadavky, a tou je teror, napsala Azalea Rublesová z brazilské agentury Vermelho.
Dějiny Kolumbie jsou protknuty drancováním jejích přírodních zdrojů a státním terorismem pro udržení stávajících poměrů sociální nespravedlnosti. Kolumbijský stát umožňuje rabování svých přírodních a lidských zdrojů, což zaručuje zájmy a ochranu nadnárodních korporací a místní oligarchie. Proto každý, kdo se dožaduje sociální spravedlnosti, je zavražděn, a celé vesnice jsou bourány s cílem uvolnit půdu velké ekonomické hodnoty a zájmu. Systematicky jsou eliminovány sociální, politické a ekologické požadavky, výsledkem je dramatická situace mas, kterou sdělovací prostředky neustále tají a falšují. Nyní tyto sdělovací prostředky chtějí, aby se věřilo, že současná vláda Juana Santose je umírněnější, ale nic není vzdálenější od skutečnosti. Jenom dva údaje, pokud jde o státní terorismus: V prvních 75 dnech vlády Santose bylo zavražděno 22 obránců lidských práv a byly vojskem znásilněny a zavražděny tři děti. Likvidace opozice, válečná situace a růst chudoby se za vlády Santose zintezivňují, jak dokazuje masové bombardování, násilná odvlečení, politická věznění a porušování zákonů, kterými se prosazují další privatizace a masové vyhánění obyvatelstva.
Tichá genocida
"Zákon o půdě" předkládají sdělovací prostředky obyvatelstvu jako všelék, ačkoliv je to zákon bez předchozích konzultací, který staví životy lidí do rizikových situací a legalizuje vyhánění. Čísla jsou důležitá, protože umožňují udělat si představu toho, co je jednou z největších genocid v současné historii lidstva, tichou genocidou. Jen za poslední tři roky zmizelo 38 255 lidí rukama státního terorismu. Odhaduje se, že v současné době dosáhl počet zmizelých lidí 250 000 (odvlečených nebo mučených). Probíhá fyzické eliminování politických stran - například Vlastenecká unie (UP) - více než 5 000 členů UP bylo zavražděno státem. Více jak 2 704 zavražděných odborářů - šedesát procent z celkového počtu ve světě zavražděných odborových předáků, zemřelo v Kolumbii nástroji státního terorismu.
V Kolumbii je situace sociální nespravedlnosti represivní a každoročně se zvětšuje rozdíl mezi chudými a bohatými, přičemž státní útisk se snaží umlčet přirozenou nespokojenost s touto dramatickou situací. Z celkového počtu obyvatel Kolumbie žije 68 % v chudobě a v nouzi. Koncentrace bohatství je skandální a Kolumbie je 11. zemí ve světě, co do sociální nerovnosti. V Latinské Americe drží v tomto smyslu první místo. Podle nejskromnějšího odhadu žije 20 milionů lidí v chudobě a osm milionů v absolutní nouzi. Ročně umírá 20 000 dětí mladších pěti let z totální podvýživy (údaje UNICEF). Z každých 100 těhotných násilně přemístěných žen je 80 chronicky podvyživených. Zároveň a spolu s touto mizérií jeden jediný bankéř, Sarmiento Angulo, kontroluje 42 % národního úvěru a v druhém pololetí 2009 přihlásil zisky ve výši 1 250 bilionu dolarů.
Násilné přemisťování
Více jak 4,5 milionu lidí bylo násilím přemístěno ze svých rodných území s využitím masakrů vojenských a paramilitaristických útvarů v rámci státní strategie "zbourané země" s cílem vypudit obyvatelstvo vesnických území a nabídnout tak půdu vysoké hodnoty zájmům nadnárodních korporací, aniž by připustili stížnosti a nechali tam nějaké původní obyvatele. Deset milionů hektarů bylo tak ukradeno obětem těchto vysídlení. Plochy byly nabídnuty nadnárodním společnostem, velkým latifundistům a novým velitelům polovojenských jednotek. Skandál pod názvem "Jistý návrat k zemědělství" posloužil ke konsolidaci této krádeže. Státní terorismus je využívání polovojenského nástroje pro šíření teroru mezi obyvatelstvem s cílem umlčet je, donutit k poddajnosti, přesídlit je. Nástroj teroru praktikuje masová znásilnění, rozčtvrcení motorovou pilou, umlácení a jiné odpuzující formy teroru. Zpráva Kanceláře pro spravedlnost a mír z února 2010 udává, že se polovojenské síly dopustily 30 470 zabití za 15 let. A toto drama se jeví ještě větším. Někteří příslušníci polovojenských útvarů svědčili o strategickém charakteru polovojenské struktury ve prospěch samotného kolumbijského státu a uvedli jména generálů, podnikatelů, představitelů nadnárodních korporací, politiků. Všichni byli zakladateli polovojenských oddílů. A dosud nedošlo k mezinárodnímu odsouzení kolumbijského státu, který pokračuje beztrestně v těchto genocidních praktikách.
Tisíce společných hrobů
V zemi jsou roztroušeny tisíce společných hrobů s tisíci mrtvol zmasakrovaných Kolumbijců polovojenskými silami: Jejich příslušníci uvedli místa těchto hrobů, aby mohly být zahrnuty do akce ?Zákon spravedlnosti a míru?, která byla připravena pod vedením jednoho z největších podporovatelů polovojenských útvarů, Álvara Uribeho Véleze. Je to zákon, který jim poskytuje beztrestnost, když projeví lítost.
V dubnu 2007, když končil první rok vyhledávání společných hrobů, dostali organizátoři 3710 oznámení o místech, kde by se mohly nacházet, ale většina nemůže být otevřena. Rodiny tisíců obětí očekávají na základě testů DNA, nalezených na kostrách, ale stát ospravedlňuje svou neschopnost "nedostatkem prostředků" vyčerpáním rozpočtu, ale pro podporu vojáků a paramilitaristů se prostředky najdou okamžitě.
Státní terorismus jsou také pece krematorií a chovatelny krokodýlů polovojenských organizací a nadnárodních korporací, kde paramilitaristé nechali zmizet tisíce lidí. Tisíce zavražděných včetně "falešných pozitivů" - paramilitaristé unášejí mladíky, ti jsou oblékáni jako partyzáni a vražděni, aby mohli být ukazováni jako padlí v boji. Masové sdělovací prostředky se postarají o šíření lží, protože v Kolumbii masové sdělovací prostředky dávají za pravdu všemu, co říkají vojenské prameny. Tak je to zařízeno vojáky, aby "vykazovali" výsledky jejich války proti partyzánům a také, aby mohli vraždit nepohodlné civilisty.
Bílá karta pro zločiny
V Kolumbii je početná přítomnost vojáků Spojených států a izraelských žoldáků. Bylo zřízeno sedm amerických vojenských základen, kolumbijský stát poskytl příslušníkům námořních sil USA úplnou imunitu pro všechny případy zločinů, kterých by se dopustili v Kolumbii. Už existují případy znásilnění americkými námořními pěšáky, kteří jsou ale zcela beztrestní, protože mají "bílou kartu" pro znásilňování, mučení, a vraždění v této zemi. Násilí je ofenzivou velkokapitálu v obavě před ztrátou Kolumbie, proto zavedli a udržují tuto úchylku, která dnes je kolumbijským státem. Kdyby nebylo neobvyklé pomoci USA a Evropské unie, tento kriminální stát by přestal existovat už před mnoha lety, nezadlužoval by kolumbijský lid hrazením vojenských nákladů a nepočítal by s paramilitaristickou strategií státního terorismu. Bez vojenské a novinářské podpory by se nemohl kolumbijský stát dopouštět tolika barbarství a kolumbijský lid by dosáhl své skutečné nezávislosti, své emancipace od tolika závistí, smrtí a bolestí.
Přeložil: Vladimír HORÁK
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.