Tshwaneská deklarace

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 12. 2010

Twitter

Ve dnech 3.-5. prosince 2010 proběhlo v Tshwane v Jižní Africe 12. mezinárodní setkání komunistických a dělnických stran na téma "Prohlubování systémové krize kapitalizmu. Úkoly komunistů při hájení suverenity, prohlubování sociálních aliancí, posilování antiimperialistické fronty v boji za mír, pokrok a socializmus".  

102 delegátů, zastupujících 51 zúčastněných stran ze 43 zemí všech kontinentů, se sešlo, aby pokračovali v práci našich předchozích setkání a podpořili a nadále rozvíjeli společná a sbližující jednání kolem sdílené perspektivy.

PROHLUBOVÁNÍ KAPITALISTICKÉ KRIZE

Mezinárodní situaci stále ovládá vytrvalá, prohlubující se krize kapitalizmu. Tato skutečnost potvrzuje analýzy nastíněné v deklaracích našich mezinárodních setkání, desátého v Sao Paulo v r. 2008 a jedenáctého v Dillí v r. 2009. Současná celosvětová krize kapitalizmu zvýrazňuje jeho historická omezení i potřebu jeho revolučního svržení. Vykazuje zesilování základního rozporu kapitalizmu mezi společenským charakterem výroby a soukromým kapitalistickým přivlastňováním.     

Tato krize je systémová - navzdory kapitalistickým iluzím před rokem 2008 kapitalizmus naopak nemůže uniknout ze své vnitřní systémové tendence procházet cykly vzestupu a pádu. Současná světová krize je zvlášť vážnou ukázkou kapitalistického úpadku, zaviněného kapitalistickou nadprodukcí. Stejně jako v minulosti, ani teď není v rámci logiky kapitalizmu na tyto periodické krize jiná odpověď než krize sama, poznamenána masivní a společensky nesmyslnou destrukcí majetku - včetně masového propuštění, zavírání továren a hromadného napadání mezd, penzí a sociálního zabezpečení a narušování života lidí. To je důvodem, proč na našich dvou předcházejících setkáních jsme správně tvrdili, že současnou krizi nelze přičíst pouze subjektivním nedostatkům, hrabivosti bankéřů nebo finančních spekulantů. Zůstává krizí zakotvenou do systematických rysů kapitalizmu jako takového. 

Setrvávající krize je umocněna významnými posuny v mezinárodní rovnováze sil. Především tu je současný relativní pokles ekonomické globální hegemonie USA, všeobecná stagnace produkce v nejrozvinutějších kapitalistických ekonomikách a vznik nových globálních ekonomických velmocí, jmenovitě Číny. Krize zostřila konkurenci mezi imperialistickými centry a také mezi zavedenými a nově vzniklými mocnostmi. Sem patří i Spojenými státy vedená měnová válka; koncentrace a centralizace ekonomické a politické moci uvnitř EU, prohlubující její charakter jakožto imperialistického bloku vedeného jejími hlavními kapitalistickými velmocemi; zřetelné zostření boje mezi imperialisty o trhy a přístup k surovinám; šíření militarizmu včetně posilování agresivních aliancí (např. lisabonský summit NATO s "novou" nebezpečnou strategickou koncepcí), množství místních ohnisek napětí (zvlášť na Středním východě, v Asii a v Africe), puče v Latinské Americe, zesilování neo-imperialistických tendencí rozdmychávat etnické konflikty a nárůst militarizace, mezi jinými pomocí AFRICOMu.      

Zároveň už je jasné, že dráha kapitalizmu s jeho maximalizací zisků, střemhlavého drancování přírodních zdrojů i životního prostředí všeobecně představuje vážnou hrozbu udržení lidské civilizace jako takové. Politické elity v dominantních kapitalistických státech s jejich různými návrhy na "zelené technologie" a obchodování s uhlíkem přinejlepším představují úpravy, jaké zvýší ziskovost kapitálu a zároveň prohloubení "komodifikace" přírody, přeměny přírody ve zboží, a přenesení krize klimatických změn do méně rozvinutých zemí. Krize kapitalistického systému, jíž jsme jakožto lidstvo vystaveni, je přímo spojena s neschopností kapitalizmu se obnovovat, vyjma nenasytné snahy o růst slučováním. Je to krize, jakou lze překonat jen zrušením kapitalizmu jako takového.   

Kdekoli je kapitál postaven před tuto realitu, brání se, usiluje o zachování zisků a o přenesení břemena krize na dělnickou třídu tím, že zesiluje vykořisťování založené na pohlaví a věku, na městské a venkovské chudině i na širokém spektru středních vrstev. Vykořisťování sílí, stát je využíván k záchraně soukromých bankéřů a finančních domů, zatímco budoucí generace jsou vystaveny neudržitelné výši dluhů, a sílí snahy odebrat sociální zisky.  

Práva pracovní, společenská, ekonomická, politická a na sociální jistoty jsou rušena v celém kapitalistickém světě. Zároveň se politické systémy stávají reakčnějšími, když omezují demokratické a občanské svobody, zvlášť pak odborářská práva. Snižování nákladů, včetně významných škrtů ve výdajích ve veřejném sektoru, mají devastující účinek na pracující, zejména na pracující ženy. Jsou tu též snahy převést všeobecný strach a nejistotu do reakcionářské demagogie, rasizmu a xenofobie, a také ospravedlnit fašistické síly. To jsou vyjádření protidemokratických a autoritářských tendencí, také poznamenaných eskalací protikomunistických útoků a kampaní v mnoha částech světa. V Africe, Asii a Latinské Americe jsme svědky uvalení nových mechanizmů národnostního a třídního útlaku, včetně ekonomických, finančních, politických a vojenských prostředků na naše národy a také rozmisťování řady proimperialistických nevládních organizací.    

Nicméně púro mnoho národů, zvlášť v Africe, Asii a Latinské Americe, je důležité si připomínat, že, dokonce už před současnou celosvětovou ekonomickou krizí, byl život za kapitalizmu neustálou krizí, dením bojem za holé přežití. Dokonce už před současnou celosvětovou krizí žila jedna miliarda lidí ve špinavých slumech a polovina obyvatel světa přežívala za méně než dva dolary za den. S krizí se tyto skutečnosti ohromně zhoršily.

Většina této městské i venkovské chudiny, spolu s rodinnými příslušníky pracujícími jako zranitelní migranti v zahraničních zemích, jsou vystěhovanými oběťmi urychleného průběhu kapitalistického zemědělského rozvoje v Africe, Asii a Latinské Americe. Globální kapitalizmus, hnaný významnými společnostmi agro-průmyslového sektoru, vyhlásil válku téměř polovině lidstva - třem miliardám venkovanů v Africe, Asii a Latinské Americe.   

Zároveň jsou stavěny nelidské bariéry proti přistěhovalcům a uprchlíkům. V tom je stále rostoucí podhoubí městských a příměstských slumů, obývaných zoufalými odstrkovanými masami, typicky zapojených do mnoha činností k přežití. Urychlená kapitalistická zemědělská transformace v zemích s nižší úrovní kapitalistického rozvoje má rozsah genocidy.  

VÝZNAM ODBOJE DĚLNICKÉ TŘÍDY A LIDOVÝCH SIL

Celosvětové snahy kapitálu vložit břímě krize na pracující a chudé naráží na odpor dělnické třídy i všeho lidu. V období uplynulého roku vyprovokoval protilidový útok na dělnická práva, sociální jistoty a mzdy vzrůst lidových bojů, zvlášť v Evropě. Imperialistická agrese na Středním východě, v Asii a v Latinské Americe stále naráží na rezolutní lidový odpor.

V Africe a v Latinské Americe zesílily protiimperialistické síly, odboráři a společenská hnutí boje za práva lidu a proti drancování nadnárodními společnostmi. Tyto boje v některých případech vedly ke vzniku pokrokových, lidových národních vlád, jež se programově vyslovují pro národní suverenitu, sociální práva, rozvoj a ochranu svých přírodních zdrojů a rozmanitosti přírody, a tím dávají nový impuls protiimperialistickému boji.  

V současné realitě je historickou nutností, abychom se jako komunistické a dělnické strany účastnili na posilování a přenášení těchto lidových obranných bitev do ofenzív za získání širších dělnických a lidových práv a za zrušení kapitalizmu. 

V urychlování tohoto strategického programu komunisté zdůrazňují význam organizování dělnické třídy a rozvíjení bojů dělnického hnutí třídně orientovaným směrem, do boje za získání politické moci dělnickou třídou a jejími spojenci.

• Obranu, konsolidaci a zvyšování lidové národní suverenity
• Prohlubování společenských aliancí
• Posilování protiimperialistické fronty za mír, za právo na stálou práci na plný úvazek, za dělnická i společenská práva, jako je bezplatné zdravotnictví a vzdělání.  

OBRANA, KOSOLIDACE A ZVYŠOVÁNÍ LIDOVÉ SUVERENITY

Tváří v tvář sílící agresivitě nadnárodního kapitálu se stále víc dostává do popředí boj proti imperialistické okupaci zemí, proti ekonomické i politické závislosti a na obranu lidové suverenity. V těchto bojích je pro komunisty důležité zahrnout tyto boje do boje za společenskou a třídní emancipaci.

Komunisté, bojující proti imperializmu, usilují o nestranné mezinárodní vztahy mezi státy a národy na základě vzájemného prospěchu.

Obrana, upevňování a posilování lidové suverenity má zvláštní význam v Africe a pro národy, jež zažily desetiletí a dokonce staletí koloniálního a polokoloniálního útlaku. Rok 2010 zaznamenává 50. výročí zahájení formální dekolonizace Afriky. Přesto kdekoli, africké židovské osady nevyjímaje, přetrvává pochmurné dědictví obchodu s otroky, koloniálního loupení a drancování. Bez ohledu na 50 let formální dekolonizace jsou všude posilovány imperialistické vpády, sílí nadvláda monopolů za pomoci domácího kapitálu. Boj proti tomu vyžaduje aktivní postavení se do čela i jednotu lidových mas a rozšiřování lidově demokratických práv.        

PROHLUBOVÁNÍ SPOLEČENSKÝCH ALIANCÍ  

Probíhající krize kapitalizmu a jeho boj proti civilizaci vytvářejí podmínky k budování širokých společenských, protimonopolních a protiimperialistických aliancí, schopných nabýt moc a prosazovat hluboké pokrokové, radikální a revoluční změny.   

Jednota dělnické třídy je základním faktorem k zajištění výstavby efektivních společenských aliancí s rolnictvem, s masou městské i dělnické chudiny, městskou střední třídou a inteligencí. Zvláštní pozornost je nutno věnovat touhám a výzvám, před kterými stojí mládež.

Otázky půdy, agrární reformy a rozvoje venkova jsou významné problémy k rozvoji lidového boje v méně rozvinutých zemích. Jsou neoddělitelně spjaty s potravinovou soběstačností a jistotou, udržitelným živobytím, obranou rozmanitosti přírody, ochranou národních zdrojů a s bojem proti agro-průmyslovým monopolům a jejich místním zástupcům.

V těchto bojích mají významnou úlohu legitimní a pokrokové aspirace domorodých národů na obranu jejich kultur, jazyků a životního prostředí.

ÚLOHA KOMUNISTŮ PŘI POSILOVÁNÍ PROTIIMPERIALISTICKÉ FRONTY ZA MÍR, ZACHOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, POKROK A SOCIALIZMUS

Imperialistická krize a protiofenzíva vedou k rozšíření a rozdělení sil, jež objektivně zaujímají vlastenecký a protiimperialistický postoj. Kdekoli v naší rozmanité národní skutečnosti mají komunisté zodpovědnost za rozšiřování a posilování protiimperialistické politické a společenské fronty, bojů za mír, zachování životního prostředí a pokrok a za jejich začlenění do boje za socializmus. Nezávislá úloha komunistů a posilování komunistických a dělnických stran je životně důležité k zajištění pevné protiimperialistické perspektivy širších hnutí a front.     

Zvláštní pozornost je nutno věnovat stávajícímu vztahu mezi různými boji odporu a nezbytnou ideologickou ofenzívou za přítomnost alternativy socializmu a na obranu rozvíjení vědeckého socializmu. ideologický boj komunistického hnutí je životně důležitý k odražení současného antikomunizmu, ke střetu s buržoazní ideologií, nevědeckými teoriemi a oportunistickými proudy, jež odmítají třídní boj a rozbít úlohu sociálně demokratických sil, které brání a zavádějí protilidovou a protiimperialistickou politiku tím, že podporují strategii kapitálu. Musíme sehrát klíčovou roli při načrtnutí kritických linií v teorii a především v praxi mezi různými dějišti lidového boje v rozvoji internacionalistické třídní solidarity.        

Žijeme v historické epoše, ve které se stává civilizační nezbytností přechod od kapitalizmu k socializmu. Všeobklopující krize kapitalizmu opět zdůrazňuje nedělitelnou podstatu úkolů národního osvobození a společenské, národní a třídní emancipace.  

Tváří v tvář prohlubování kapitalistické krize demonstrují zkušenosti z budování socializmu jeho nadřazenost.

Posilování spolupráce mezi komunistickými a dělnickými stranami a posilování protiimperialistické fronty by mělo postupovat zároveň.

My, komunistické a dělnické strany, jež se sešly v Tshwane, v situaci poznamenané masivním útokem proti pracujícím a lidovým silám, ale také s mnoha možnostmi k rozvíjení boje, vyjadřujeme naši srdečnou solidaritu s pracujícími i s národy a s jejich prudkými boji, a zdůrazňujeme své odhodlání konat a bojovat bok po boku s dělnickými masami, mládeží, ženami a všemi lidovými složkami, které jsou oběťmi kapitalistického vykořisťování a útlaku.  

Znovu zdůrazňujeme naši výzvu k nejširší řadě lidových sil, aby se spojily s námi ke společnému boji za socializmus, jenž je jedinou alternativou budoucnosti lidstva.  

1. S prohlubováním kapitalistické krize se zaměříme na rozvoj bojů pracujících a národů za pracovní a společenská práva, posilování odborového hnutí a jeho třídní orientace: prosazení společenské aliance s rolníky a dalšími lidovými vrstvami. Zvláštní pozornost bude věnována problémům žen a mladých, kteří jsou mezi prvními oběťmi kapitalistické krize.  
2. Tváří v tvář všudypřítomné imperialistické agrese a zostřování rivality mezi imperialisty zesílíme antiimperialistický boj za mír, proti  imperialistickým válkám a okupaci, proti nebezpečné ?nové? strategii NATO a cizím vojenským základnám a za zrušení veškerých jaderných zbraní. Rozšíříme aktivní internacionalistickou solidaritu se všemi lidmi a hnutími čelícími a vzdorujícími útlaku, imperialistickým hrozbám a agresím. .
3. Budeme rezolutně bojovat s antikomunizmem, antikomunistickými zákony, opatřeními a persekucemi; budeme požadovat dějiny komunistického hnutí, přispění socializmu a ke zlepšení lidské civilizace.  
4. Potvrzujeme znovu svoji solidaritu se silami a národy zapojenými do a usilujícími o výstavbu socializmu, a budeme energicky vzdorovat blokádě a podporovat mezinárodní kampaň za propuštění Kubánské pětice.
5. Budeme přispívat, v rámci specifického kontextu naší národní reality, k posílení mezinárodních antiimperialistických masových organizací jako Světová odborová organizace, Světová rada míru, Světová federace demokratické mládeže, Mezinárodní demokratická federace žen. Zvlášť vítáme a zdravíme 17. světový festival mládeže a studentstva, který proběhne v Jižní Africe 13.-21. prosince 2010.

Tisková zpráva 

3. ? 5. prosince 2010, Tshwane, Jižní Afrika

• < Předchozí
• Další >