Pohled přes zaměřovač pušky

Podrobnosti

Vytvořeno 24. 2. 2011

Od masakru v arizonském Tucsonu jsem si přečetl několik set webových stránek, hledaje alespoň částečně soucitné a nepokrytecké posouzení masové vraždy. Nakonec jsem jedno našel, napsal ho Američan John Deer SJ, jesuitský duchovní, mírový aktivista, v létech 2002 ? 2004 kněz ve čtyřech farnostech v Novém Mexiku. Prošel mnoha válečnými zónami, byl za své nesčetné mírové aktivity 75x zatčen. Nyní byl navržen arcibiskupem Desmondem Tutu na Nobelovu cenu míru. Stať byla publikována v "National Catholic Reporteur" (http: ncronline.org). Když Sarah Palinová, pravděpodobně příští republikánská kandidátka na funkci prezidenta Spojených Států, vystavila na své webové stránce mapu USA, na které můžeme vidět v zaměřovači pušky jména politických osobností určených k eliminaci, ukázala nám způsob, jakým se díváme jeden na druhého, jako na terče. Snad to zní hrubě, ale zdá se mi, že před nás postavila zrcadlo, zobrazující naši násilnost. My jen zřídkakdy  hledíme na lidi, jako na lidské bytosti. Místo toho je řadíme do kategorií, posuzujeme je podle našeho zdeformovaného kulturního standardu, dáváme jim nálepky s přívlastky typu: cizí, nepřátelský nebo ilegální. Zanedlouho je nazveme odpadem. Když Glenn Beck, Rush Limbaugh  a další lektoři násilí šíří svou nenávist a mluví nonšalantně o zabití Michaela Moora a Juliana Assangeho, nutí nás, abychom se dívali na lidskou bytost, jako na terč. Nemocný mladý muž, který střílel a zabíjel v Tucsonu jednal v souladu s tímto nenávistným štvaním, aniž si uvědomoval, že výsledkem jeho jednání je smrt. Pouze se připojil ke globálnímu zabíjení.

Mnoho zasvěcených žurnalistů věnovalo svou pozornost tucsonské střelbě (viz  článek Paula Krugmana a Franka Riche  v New York Times nebo stať Arleny Goldbardové z "Centra Shalom". Pokoušel jsem se vytvořit obecný obraz události a dospěl jsem k názoru, že terč v zaměřovači Sarah Palinové vyjadřuje náš strašný duchovní stav.

 

Příliš mnoho z nás hledí na svět zaměřovačem pušky. Ve Spojených státech je více zbraní, než obyvatel a prodej automatických pistolí Glock 19, kterou se vraždilo v Tucsonu se po masakru, zvýšil. Již týden po krveprolití se vrátil život do normálních kolejí. Další vlna násilí bude brzy zapomenuta. Pohled na lidstvo skrz zaměřovač zbraně se stal rutinou, způsobem života, konkretizovaném v nepředstavitelném vraždění, jehož výsledkem je 100 milionů mrtvých za posledních 100 let.

 

Prezident Obama a jeho válečníci  hledí přes své zaměřovače v letounech při bombardování na dětí v Pákistánu, Afghánistánu a Iráku. Podle svědectví bývalého generálního státního návladního Ramseyho Clarcka na procesu, odsuzujícím zabíjení prostřednictvím bezpilotních letounů, vláda USA systematicky využívá tyto útoky, řízené z letecké základny Creech v Nevadě, k mimosoudním politickým vraždám, jako hlavní metodě řešení mezinárodních konfliktů. 

 

Ze základny Creech v Nevadě likvidují mladí vycvičení operátoři své cíle po celém světě. 

 

Pohledem přes zaměřovač sledujeme lidské bytosti na lavici odsouzenců k smrti. Přes zaměřovače zbraní hledíme na lidi v ulicích, městech a celé zemi jako na terče, které mají být zasaženy, ale z Pentagonu a z našich 730 základen v zahraničí se tak díváme na všechny národy a státy světa. A z Los Alamos pak máme na mušce celou planetu a povolně se připravujeme na likvidaci celého lidstva. Zdá se nám, že je to všechno normální, zákonné, přijatelné. Přivykli jsem tomu, že se na naše bližní díváme zaměřovačem našich zbraní stejně, jako Sarah Palinová, Barack Obama a George W. Bush. Minulý týden jsem se svým jesuitským přítelem cestoval autem.  Zastavil jsem v Memphisu, abych se pomodlil před balkonem motelu Lorraine, na kterém byl v roce 1968 státními zaměstnanci zavražděn dr. Martin Luther King. V podvědomí jsem viděl všechny oči, které se na něj dívaly skrz hledí zbraní a myslel jsem na tu oficiálně potvrzenou nenávist, která z něj učinila terč. Zatím co jsem se modlil, oznámil mluvčí Pentagonu, že dr.King by jistě podpořil americkou válku v Afghánistánu. Vyznělo to, jakoby ho tím opakovaně zabíjel.

 

Dr. King byl výjimkou. Jako jeden z mála viděl věci naprosto zřetelně. Nikdy nehleděl na lidskou bytost přes hledí pistole nebo pušky. Za násilím, rasismem, bídou, válkami a jadernými zbraněmi viděl nový svět míru, spravedlnosti a rovnosti. Věděl, že nový svět nevyžaduje násilí a vyzýval nás, abychom násilí odmítali. "Je to jediné východisko z naší duševní noční můry." Řekl.

 

Cestou z Washingtonu do Nového Mexika jsme byli šokování mnoha  billboardy ohlašujícími výstavu zbraní. Mezi vojenskými základnami jsme zahledli i nápisy: "Ježíš je Pán" .

 

U benzinového čerpadla jsme byly vystaveny tucty loveckých a vojenských kloboučků a čepic s nápisy:"Jsem pyšný na své zbraně" a "Ježíš je Pán". Byl to snad záměr? Máme si snad myslit, že Ježíš pro nás zemřel a my se musíme ozbrojit, abychom mohli eliminovat ty, komu se nelíbí, že jsme světovou supervelmocí? Je to totéž, jako když tvrdíme, že dr.King by podpořil válku v Afghánistánu. 

 Řeknu to, co je všem naprosto jasné. Ježíš se nedíval na lidi přes zaměřovač zbraně. Neviděl člověka jako terč, jako někoho, kdo nemá nárok na spásu, jako odpad nebo jako někoho, kdo je hoden pouze odsouzení. Jeho nenásilná vize byla zřetelná. Viděl každou lidskou bytost jako dítě laskavého a mírumilovného Boha. S takovou ohromující jasností nás vyzýval, abychom ho následovali na cestě nenásilí, lásky a míru a hleděli na ostatní lidské bytosti  jeho očima odmítajícími násilí, milovali dokonce i své nepřátele a šířili všude myšlenky nenásilí. Nicméně za tuto svou vizi se sám stal terčem impéria a skončil na kříži. Vstal z mrtvých a dále nás vede cestou nenásilí a míru.

Pláči za všechny zavražděné a zraněné v Tucsonu, ale tento násilný akt mě nepřekvapuje. Jsme velmi choří, oslepeni naší náklonností k násilí. Násilí je infekce, která zasáhla celou planetu. Je to mor, vyvolaný démonem strachu, zloby a chamtivosti, který nás zbavil lidskosti a donutil nás zapomenout, že jsme milování mírumilovným Bohem a jsme stvořeni jako jeho děti.

 

Takže já spojuji střelbu v Tucsonu se všemi zavražděnými a zraněnými v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu, na našich hranicích, v našich městech, na lavicích odsouzených k smrti, stejně jako v Oklahoma City, v New Yorku 11.září, ve Virginia Tech, v El Salvadoru, Vietnamu, Hirošimě a Nagasaki. Obecně vzato, my všichni, včetně Sarah Palinové, Glenna Becka, George W. Bushe a Baracka Obamy jsme obětmi násilí. Nikdo z nás není spravedlivý. Všichni jsme choří. Všichni se potřebujeme obrátit k mírumilovnému  Bohu, který nás chce milovat, uzdravit a odzbrojit.

 

Dr.Kingovi  a Ghandimu sdělil  Bůh , že musíme zvolit cestu nenásilí, pokud chceme ukončit vraždění a řešit konflikty mírovou cestou. Média ignorují nenásilnou alternativu. Ale je šokující, jak málo duchovních, biskupů a farářů akceptuje a káže Ježíšovu nenásilnost.

 

Potřebujeme legislativu, která zakáže ruční zbraně, stejně jako bezpilotní letouny a elektrická křesla, jaderné ponorky a nukleární zbraně. Ale při hlubším zamyšlení si musíme uvědomit, že se potřebujeme obrátit a jít cestou Kristovy nenásilnosti, která nás dovede ke složení zbraní a ukončí náš zvyk dívat se na lidstvo hledím pušky, změnit náš pohled a začít se dívat na ostatní, jako na bratry a sestry. Až sem  dr. Deer.

 

Nevím, zda se mezi námi komunisty a mírovými aktivisty najde někdo, kdo by nesouhlasil s názory amerického jesuitského duchovního. Nelze vyloučit, že skupina, podobná té, v jejímž duchu vraždil mladý, údajně vyšinutý chlapec v Tucsonu, nepřipravuje na autora, dr. Deera, podobně jako na dr. Martina Luthera Kinga, atentát. Dr. Deera SJ šokuje, jak málo duchovních  akceptuje a káže Kristovu nenásilnost. Jako katolický duchovní nechce a ani nemůže obvinit Vatikán a svou katolickou církev z podpory násilí a podílu na více než stu milionech nevinně  zavražděných lidských bytostí od nemluvňat, až po  starce, kteří se provinili pouze tím, že žili a někteří z nich, podobně jako německými nacisty popravený a v celém pokrokovém světě dosud živý komunista Julius Fučík, se nezalekli obhajovat zájmy pracujícího lidu a kteří jsou nenávistnou pravicí, podobně jak to uvádí dr. Deer, zabíjení znova a znova.

 V jakém strašném rozporu jsou  s dr. Deerem čeští katoličtí duchovní, jejichž primárius byl nedávno povzbudit český vojenský kontingent v Afghánistánu, který podporuje, světovým imperialismem organizované vyvražďování nevinných. Je lhostejné, zdali se ti chlapci, kteří byli minulý týden přivítáni pardubickým hejtmanem, sociálním demokratem Martínkem, jako hrdinové a jejichž činnost v Afghánistánu je kamuflována "svatou" válkou proti terorismu,  přímo podíleli na vyhlazovacích operacích. Americká, britská, kanadská,  německá a polská  komanda na to stačí sama. Jejich přítomnost, jako ostatně všech dalších žoldnéřů ze čtyř desítek zemí světa, poskytují jakési krytí pro legalizaci  války a dodávají  ji přívlastek "spravedlivá".  Nedávno zveřejněné depeše z americké ambasády v Caracasu, které unikly přes WikiLeaks potvrdily, že  na schůzce v lednu 2005 venezuelský arcibiskup Baltazar Porras žádal amerického velvyslance Brownfielda, aby urgoval svou vládu o daleko otevřenější kritiku prezidenta Cháveze  a o prosazení mnohem intenzivnějšího odsouzení prezidenta  západním společenstvím. Proč zrovna Cháveze, který ani není komunista a který pouze usiluje o zmírnění bídy těch nejchudších? Proto, že se při tom zákonitě musel střetnout nejen se zájmy nadnárodních ropných monopolů, ale přímo s nenávistí světového imperialismu, za to že se zase vůbec někdo mohl, podobně jako Marx, Engels  Lenin a Castro postavit proti, poté, co sám imperialismus prohlásil svůj vykořisťovatelský systém za jediný způsob přežití svého panství na Zemi. Nevzdávám se, ale uvědomuji si, že v českých podmínkách absolutního informačního embarga, týkajícího se nejen činnosti světového komunistického a dělnického hnutí, ale i obyčejných mírových a humanitárních aktivit, by ani další, mnohem rozsáhlejší úniky dokumentů o válečných zločinech, než ty, které byly zveřejněny na stránkách WikiLeaks, neovlivnily chování českých církevních kruhů. Primárius odjel do Afghánistánu až poté, co byly světovými médií zveřejněny dokumenty o vraždění a mučení obyvatelstva okupačními vojsky v Iráku a v Afghánistánu. Není to jen on. Nedávno jsem si vyslechl v České televizi úvahu katolického duchovního o tom, že zabít svého bližního není v některých případech smrtelný hřích. Nevím, jak by se k tomu vyjádřil laskavý, nyní nebohý Msgr. Tomášek. V této souvislosti musím s politováním konstatovat, že ani naši poslanci, ani představitele lékařských odborů nepodpořili požadavky na zvýšení platů té nejhumánnější a nejmilosrdnější profese, českých lékařů na úkor okamžitého zastavení podpory imperialistického vraždění v Afghánistánu. Nebo snad příslušníci národů, které mají na svém území obrovské přírodní bohatství a nejsou ho schopni udržet sílou, nejsou děti stejného Boha jako my a mohou být vyhubeni jako ve středověku?        

• < Předchozí
• Další >