Libye a návrat humanitárního imperialismu

Podrobnosti

Vytvořeno 10. 3. 2011

Twitter

Dvanáct let poté je všechno přesně stejné jako v Kosovu. Statisíce mrtvých Iráčanů, NATO v nesnadné pozici v Afghánistánu a nenaučili se ničemu! Válka v Kosovu byla vedena, aby zastavila neexistující genocidu, válka v Afgánistánu na ochranu žen (jeďte si ověřit jaká je situace dnes) a válka v Iráku, prý aby ochránila Kurdy. Kdy už konečně pochopí, že všem válkám jsou připisována humanitární ospravedlnění? Dokonce i Hitler "chránil menšiny" v Československu a Polsku.

Na druhé straně Robert Gates upozorňuje, že jakýkoliv státní tajemník, který doporučí prezidentovi Spojených států vyslat jednotky do Asie nebo do Afriky "musí být vyšetřen, jestli není na hlavu". Také admirál Kuklen doporučuje opatrnost. Velký paradox naší doby je, že generální štáby mírového hnutí jsou v Pentagonu a ve Státním departmentu (= na ministerstvu zahraničí), zatímco intervencionistická strana je reprezentovaná koalicí neokonzervativců a liberálů intervencionistů, kteří zahrnují tzv. humanitární bojovníky levice, některé z ekologistů, feministek a kajících se komunistů.

Tak nyní musíme všichni méně spotřebovávat, kvůli globálnímu oteplování planety, ale války NATO jsou recyklovatelné a imperialismus se stal součástí udržitelného rozvoje. Je přirozené, že Spojené státy půjdou nebo nepůjdou do války z důvodů zcela nezávislých na doporučení proválečné levice. Ropa nebude pravděpodobně rozhodujícím faktorem v rozhodování USA, protože jakoukoli nová libyjská vláda bude muset ropu prodávat a Libye nebude schopna vyvinout dostatečný vliv na cenu této suroviny. Je jasné, že nestabilita Libye vyvolává spekulaci, která sama o sobě působí na ceny, ale to je jiná věc. Sionisté mají pravděpodobně dvě ideje, pokud jede o Libyi, které se neshodují: nenávidí Kaddáfího a líbilo by se jim svrhnout ho jako Saddama, co nejvíce ponižujícím způsobem, ale nejsou si jisti, zda se jim může líbit opozice (a z toho mála co víme, se jim nelíbí).

Hlavní argument ve prospěch války je, že se věci se skončí rychle a snadno, že bude rehabilitováno NATO a humanitární intervence, jejichž obraz byl poskvrněn v Iráku a Afghánistánu. Nová Grenada nebo alespoň nové Kosovo, to je přesně to, co je potřeba. Další motivací je, že intervence je nejlepší způsob, jak kontrolovat rebely, když je půjdou "zachránit" při jejich pochodu k vítězství. Ale je nepravděpodobné, že to bude fungovat: Karzáí v Afghánistánu, kosovští nacionalisté, šíité v Iráku a přirozeně Izrael jsou velmi šťastní, když přijímají pomoc USA, když ji potřebují, ale pak pokračují ve svých vlastních plánech. Dále kompletní vojenskou okupaci Libye po jejím "osvobození" bude obtížné upevnit, což přirozeně činí okupaci z hlediska USA méně atraktivní.

Na druhé straně, pokud se věci budou vyvíjet špatně, bude to pravděpodobně začátek konce severoamerického impéria. Odtud pramení opatrnost odpovědných funkcionářů, jejichž úkolem opravdu není psát články do "Le Monde" nebo hovořit proti diktátorům před televizními kamerami.

Pro běžného občana je těžké vědět, co se v Libyi skutečně děje, protože západní média se zcela diskreditovala tím, jak pokrývala realitu v Iráku, Afghánistánu, Libanonu a Palestině a alternativní zdroje nejsou vždy důvěryhodné. Tohle se netýká přirozeně proválečné levice, která je absolutně přesvědčena, že nejhorší informace o Kaddafím jsou pravdivé, stejně jako před dvanácti lety s Miloševičem.

Negativní role Zvláštního mezinárodního tribunálu se při této příležitosti opět jasně projevila, jak se stalo tomu se Zvláštním mezinárodním tribunálem pro Jugoslávii v případě Kosova. Jeden z důvodů, pro který bylo prolití krve relativně omezené v Tunisku a Egyptě, je, že byla nalezena možná východiska pro Ben Aliho a Mubaraka. Ale "mezinárodní spravedlnost" chce zabezpečit, aby neexistovalo východisko pro Kaddafího, a ani pravděpodobně pro jemu blízké lidi a tím ho vyzývají k válce až do konce.

Jestliže "je jiný svět možný", jak opakuje Evropská levice, tedy, jiný Západ by měl být možný a Evropská levice by měla pro to začít pracovat. Nedávná zasedání Bolívarovské aliance mohou sloužit za příklad: levice v Latinské Americe chce mír a staví se proti intervenci USA, protože ví, že i ona je v hledáčku USA a že jejich procesy sociální transformace vyžadují především mír a národní suverenitu. Z tohoto důvodu je doporučováno vyslat mezinárodní delegaci, pokud možno vedenou Jimmy Carterem (kterého nikdo nemůže nazývat loutkou Kaddafího), aby byl zahájen proces jednání mezi vládou a rebely. Španělsko o tuto ideu projevilo zájem, ale Sarkozy jí přirozeně odmítl. Tento návrh může znít jako utopický, ale nebyl by takovým, kdyby získal podporu Spojených národů, které by tím způsobem ospravedlnily misi - ovšem není to možné v důsledku vlivu USA a Západu. Ale není zcela nemožné, že by nyní nebo při příští krizi neintervencionistická koalice národů, zahrnujících Rusko, Čínu a Latinskou Ameriku a snad i jiné státy, sjednotila své úsilí, aby se vytvořila důvěryhodná alternativa, jež by se postavila intervencionismu Západu.  

Na rozdíl do levice v Latinské Americe, patetická evropská verze ztratila smysl toho, co znamená dělat politiku. Nesnaží se předkládat konkrétní řešení problémů a je schopná zaujmout jen morální pozici, zejména při odsuzování diktátorů a porušování lidských práv přijímajíce emfatický tón. Sociálnědemokratická levice sleduje pravici s několikaletým zpožděním a nemá vlastní ideje. "Radikální" levice se činí, aby všemi možnými způsoby odsuzovala západní vlády, ale současně žádá, aby tytéž vlády intervenovaly ve světě na obranu demokracie. Její neexistujíc politická reflexe ji činí mimořádně zranitelnou vůči dezinformačním kampaním a vystavuje ji riziku, že se transformuje na určitý druh pasivního podporovatele válek USA-NATO.

Tato levice nemá koherentní program a nevěděla by, co dělat ani v případě, kdyby ji nějaký bůh přivedl k moci. Místo "podporování" Chaveze a Bolívarovské revoluce, což je jen smysl ztrativší heslo, které někteří rádi opakují, by se měla od nich pokorně znovu učit, co to znamená dělat politiku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Zdroj: www.counterpunch.org z 09/03/2011

^*Jean Bricmont je profesorem teoretické fyziky na Univerzitě v Louvain (Belgie) a významnou postavou evropského antiimperialistického hnutí. Jeho knihu Humanitární imperialismus vydal Monthly Review Press.

• < Předchozí
• Další >