Pláč vražděných žen a dětí - čtvrté dějství hry o ovládnutí surovin a obchodu s drogami

Podrobnosti

Vytvořeno 23. 3. 2011

Twitter

Poslední vývoj situace kolem Libye znovu potvrdil, že OSN se stala nástrojem prosazování zájmů globálních mocností  - USA a jejich spojenců. Stálí členové OSN Rusko a ČLR se nepostavili proti monstróznímu mezinárodnímu zločinu a nevyužili v RB OSN práva veta.

Poslední vývoj situace kolem Libye znovu potvrdil, že OSN se stala nástrojem prosazování zájmů globálních mocností  - USA a jejich spojenců.

Beztrestnost bombardování v "bezletových zónách" zachutnala pilotům USA a NATO ještě v Iráku a Jugoslávii, stejně jako americkému námořnictvu masové vraždění střelami s plochou dráhou letu "Tomahawk".  Úspěšně tak smazali z mapy světa jeden z členských států OSN a pomohli vzniku "nezávislého" Kosova, jehož premiérem se stal bandita, který založil svou kariéru na zločinném obchodu s lidskými orgány povražděných Srbů, narkotiky a bílým masem. Krytí jeho zločinné činnosti zajišťovaly po celou dobu "mírové síly OSN" a nyní "Eulex". Další v řadě byl Afghánistán, následoval Irák.

Zatím poslední dějství světového divadla sledujeme v Libyi. RB OSN deseti hlasy proti pěti (zdrželo se Rusko, ČLR, Německo, Brasilie a Indie) přijala rezoluci1973, předpokládající zavedení jakési "bezletové zóny" - jinými slovy mandát na neomezené barbarské útoky proti  suverénnímu členskému státu OSN, jehož vedení bylo bez jakýchkoliv důkazů obviněno ze strašných zločinů proti lidskosti. Problém je však v tom, že Rezoluce RB OSN je od počátku neplatná.

V Radě bezpečnosti se podle článku 27 Charty OSN hlasuje takto:

1) Každý člen Rady bezpečnosti má jeden hlas.

2) O věcech řízení rozhoduje Rada bezpečnosti kladnými hlasy devíti členů.

3) Ve všech ostatních věcech Rada bezpečnosti rozhoduje kladnými hlasy devíti členů, v tom hlasy všech stálých členů; rozumí se však, že se při rozhodnutích podle kapitoly VI a podle odstavce 3 článku 52 strana ve sporu zdrží hlasování.

- Rusko ani Čína jako stálí členové RB nebyly stranou ve sporu, proto je jejich abstence bezpředmětná, a nejednalo se ani o věci řízení, ale o vojenskou akci; rozhodující tedy je, že jejich kladné hlasy jako stálých členů RB rezoluce nedostala a vojenská akce tudíž byla a je protiprávní.  Pokud by nešlo o vyvražďování nevinného obyvatelstva, včetně žen a dětí,  bylo by komické sledovat výkřiky mediálních zrůd tvrdících stejně, jako při všech imperialistických loupežných přepadech poslední doby, že nejde o uloupení přírodního bohatství a devizových rezerv v zahraničních bankách, které v případě Libye činí přes 200 miliard USD, ale o nutnost, umožňující přijímat všechna "nevyhnutelná" opatření k ochraně civilního obyvatelstva v obydlených místech, včetně Benghází.

Rezoluce sice nedovoluje vstup zahraničním okupačním vojskům na libyjské území, ale vždy ji lze doplnit a vítěze nebude nikdo soudit. RB v rezoluci požaduje jednostranně, pouze od Kaddáfího, okamžité zastavení palby a "ukončení násilí". Požadavek se nevztahuje na ozbrojené bandity, dlouhodobě připravované v zahraničí britskými a americkými instruktory, podporované jednotkami námezdných vrahů Američany, Saudy a Pákistánci vycvičené Al Káidy a Tálibánu.

Dokonce i americké New York Times musely uvést, že formulace "přijímat všechna nevyhnutelná opatření k ochraně civilního obyvatelstva a zabránění krutému zúčtování s povstalci ze strany vládních vojsk věrných Kaddáfímu" jsou otevřenou výzvou k leteckým úderům na libyjská města a vesnice. Rozhodnutí o vytvoření "bezletových zón" pak umožňuje bezkontrolní sestřelování libyjských letounů nad celým vzdušným prostorem Libye. Kaddáfí s rozhodnutím RB souhlasil, vydal příkaz k zastavení palby proti pučistům a vyzval OSN, aby vyslalo pozorovatele.

Proč by mu však OSN a zejména jeho generální tajemník šli  vstříc, vždyť cílem Západu je ukázat Kaddáfímu zač je toho loket a sdělit světové chudině: "žádný spokojený život pod vedením "diktátora" který prosadil v Libyi nejvyšší životní úroveň v Africe. O tom, jak budete žít budeme rozhodovat my."

Přestože nebyl dodržen při hlasování v RB článek 27 Kapitoly V Charty a Rezoluce 1973 je neplatná, zmíním se i o dalších narušeních Charty OSN a mezinárodního práva poněvadž jsou tak markantní, že je nelze přejít bez povšimnutí. Libyjská vláda se pouze pokusila řešit situaci ve vlastní zemí. Neohrožovala žádnou další zemí. V případě Libye nejde tedy o narušení mezinárodního míru a Libye není útočníkem proti žádnému státu. A Charta OSN zmocňuje RB OSN k zavedení sankcí pouze podle kapitoly VII, jak se můžeme dále přesvědčit.

KAPITOLA VII Charty OSN

AKCE PŘI OHROŽENÍ MÍRU, PORUŠENÍ MÍRU A ČINECH ÚTOČNÝCH

Článek 39

Rada bezpečnosti určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna podle článku 41 a 42, aby byl udržen nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost.

Článek 40

Aby předešla zhoršení situace, Rada bezpečnosti může, dříve než učiní doporučení nebo rozhodne o opatřeních stanovených v článku 39, vyzvat strany, o které jde, aby splnily taková zatímní opatření, jež považuje za nutná nebo žádoucí. Taková zatímní opatření nejsou na újmu práv, nároků nebo postavení stran, o které jde. Jestliže taková zatímní opatření nebudou splněna, Rada bezpečnosti k tomu náležitě přihlédne.

Článek 41

Rada bezpečnosti může rozhodnout, jakých opatření nezahrnujících užití ozbrojené síly má být použito, aby jejím rozhodnutím bylo dodáno účinnosti, a může vyzvat členy Organizace spojených národů, aby taková opatření provedli. Tato opatření mohou zahrnovat úplné nebo částečné přerušení hospodářských styků, spojů železničních, námořních, leteckých, poštovních, telegrafních, rádiových a jiných, jakož i přerušení styků diplomatických.

Článek 42

Má-li Rada bezpečnosti za to, že by opatření podle článku 41 nedostačovala anebo že se ukázala nedostatečnými, může podniknout takové akce leteckými, námořními nebo pozemními silami, jaké považuje za nutné k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Takové akce mohou zahrnovat demonstrace, blokádu a jiné operace leteckými, námořními nebo pozemními silami členů Organizace spojených národů.

1. Rezoluce 1973 nařizuje "povinnost zastavit palbu" Přitom nestanoví, kdo má vlastně palbu zastavit. Obvykle je zvykem vyzvat k zastavení palby obě strany konfliktu. V rezoluci chybí upřesnění. Znamená to tedy, že  rezoluce vyzývá pouze vládní síly, aby se nebránily ve vlastní zemí ozbrojenému spiknutí? RB OSN vůbec nemá právo tak otevřeně vystoupit na straně dobře vyzbrojených a vycvičených  pučistů, usilujících o svržení zákonné vlády členského státu OSN. Zvlášť nebezpečným bodem rezoluce je "poskytnutí práva přijímat všechna nevyhnutelná opatření k ochraně civilního obyvatelstva" Komu RB OSN toto právo poskytuje se neuvádí. Neurčuje žádnou mezinárodní mírotvornou misi OSN ani se neobrací k Vysokému komisaři  OSN pro uprchlíky. RB OSN vlastně poskytuje toto právo všem členským státům OSN, které se rozhodnou na zásahu podílet. Je pravdou, že rezoluce zakazuje okupovat Libyi, zatím. Ale rezoluce nevylučuje bombardování libovolných cílů, včetně nemocnic a škol a školek. Pak se jednoduše uvede, že se letectvo spletlo. Rezoluce 1973 tak vlastně umožňuje komukoli bombardovat Libyi, pokud to bude považovat za nevyhnutelné.

Článek 6 rezoluce 1973 zakazuje jakékoli lety nad  libyjským územím.  A článek 7 povoluje všem členským státům OSN sestřelovat libyjské letouny nad vlastním libyjským územím.

Neméně podivný je článek 17, který zakazuje členským státům OSN povolovat přistávání libyjských letounů na vlastním území. Nikdo se neptá, jak je tento požadavek v souladu s celou řadou mezinárodních dohod o letecké dopravě. Podle rezoluce budou nyní státy povinně bránit přistání všech libyjských letounů bez ohledu na to, jestli nebudou mít na příklad dostatek paliva. To znamená, že se  opět se jedná o likvidaci letounu. Takových chytráckých formulací obsahuje  rezoluce RB OSN několik.

2. Obě rezoluce (1970 i 1973) neberou ohled na práva občanů, loajálních stávající vládě. Rezoluce nepovažuje vůbec za nutné se o těchto občanech, představujících převážnou většinu obyvatelstva, vůbec zmínit. Článek 2 rezoluce 1973 požaduje na vládě, aby uspokojovala zákonné požadavky lidu. O právu občanu na ochranu před vraždícími pučisty, financovanými reakčními arabskými státy a Západem se vůbec nezmiňuje. V rozhodující instituci OSN, odpovídající za udržování míru a bezpečnosti světa (článek 24 Charty OSN) se nenašel ani jeden člen, který by zaštítil práva většiny lidu Libye.

Rezoluce 1973 byla přijata v rozporu s následujícími fakty: V preambuli rezoluce se poukazuje, že se zjišťuje eskalace násilí, mučení a  masové popravy. Při tom RB nepředložila ani jeden věcný důkaz, ani zfalšovanou fotografií ani videozáznam.

Pokud by  stálí členové RB jednali čestně, museli by tuto barbarskou rezoluci odmítnout.

To ostatně není všechno. I předcházející rezoluce 1970, přijatá 26.2.2011 a  jejíž nesplnění je v rezoluci 1973 uváděno, jako jeden z důvodů pro rozpoutání krvavých represí proti Kaddáfímu, přímo narušovala všechny myslitelné normy i principy mezinárodního práva. Nějak jsme si zvykli považovat rezoluce RB OSN za dílo boží, nepodléhající kritice, které musí být za jakýchkoliv okolností splněny. Splnit je však potřeba pouze takové rezoluce, které byly přijaty v rámci pravomocí RB OSN a v souladu s Chartou OSN. Tak na příklad v Chartě OSN se neposkytuje právo RB OSN předávat kauzy Mezinárodnímu trestnímu tribunálu (ICC) v Haagu, jak to RB učinila ve vztahu k Libyi. Může se snadno říci, že takové právo poskytuje RB OSN statut ICC. To je sice pravda, ale absurdní je to, že tento argument neobstojí ve vztahu ke státům, které nepodepsaly Římský statut Mezinárodního trestního soudu a mezi ty patří nejen stálí členové RB OSN Ruská Federace, USA, ČLR a alternující Indie, ale i Libye. Dělají si ze světa legraci? Kdo bude nyní mezinárodní právo dodržovat, jestliže neřekneme přímo vážit si ho?

Ještě jednou vážnou otázkou narušení mezinárodního práva v čl. 3  Rezoluce 1973 RB OSN k Libyi je výrok, že: "Libye musí dodržovat normy mezinárodního humanitárního práva" Takové tvrzení znamená, že RB apriori hodnotí situaci v Libyi jako "ozbrojený konflikt". Jaké má k tomu důkazy. Nikdo žádné nepředložil. Objektivní analýza situace v Libyi nás vede k závěru, že se jedná o ozbrojený puč, to je trestný čin, který musí být vyřešen vlastními sílami libyjské vlády. Všechna tato narušení mezinárodního práva činí obě rezoluce neplatné a všechny státy je mohou odmítnout jako takové plnit.

K.K.  

• < Předchozí
• Další >