Deník Libero citující tajné dokumenty francouzských zpravodajských služeb (získaných italskými službami) a zakládající se na zprávách zveřejněných na diplomatickém newsletteru Magreb Confidential pojednává, jak jeden z nejbližších lidí plukovníka, jeho vedoucí protokolu Nouri Mesmari (na fotografii s Kaddafím), ho zradil a uprchl do Paříže 21. října loňského roku.

Tam se v luxusním hotelu Concorde Lafayette tato zneklidňující osobnost opakovaně setkala se špičkami francouzských zpravodajských služeb a poskytla jim politické a vojenské informace užitečné pro svržení libyjského režimu a kontakty na důvěryhodné osoby pro organizování revoluce.

Na základě těchto poznatků se 18. listopadu francouzští agenti doprovázející obchodní misi v Bengází setkali s plukovníkem letectva Abdallahem Gehanim, který byl připraven desertovat. Kaddafí cosi odhalil a deset dní poté žádá Francii, aby uvěznila Mesmariho, avšak ten zde požádal o politický azyl a pokračoval ve svých pletichách.

23. prosince přijíždějí do Paříže další tři Libyjci: Faraj Charrant, Fathi Boukhris a Ali Ounes Mansouri, neboli budoucí vedení libyjské revoluce. Mesmari, stále pod dozorem a ochranou francouzských služeb, se s nimi setkal v luxusní restauraci na Champ Elysee. Ihned po vánocích dorazila do Bengazí první francouzská vojenská a logistická pomoc.

V lednu Mesmari, kterého francouzští 007 přejmenovali na Wikileak pro všechny sdělené informace, pomohl Paříži připravit plány revolty společně s plukovníkem Gehanim. Ale libyjské tajné služby odhalují tyto záměry a plukovníka 22. ledna zatýkají.

Tady končí odhalení deníku Liberi, ale začínají ty o příjezdu velení britských a amerických speciálních jednotek do Bengází.

Mezi 2 a 3. únorem, podle "informací získaných v dobře informovaném" blogu Corriere della Collera (politického analytika Antonia De Martiniho, bývalého představitele republikánského hnutí "Nová republika"), měli muži SAS a Delta Force přijít do Kyrenaiky zformovat a vycvičit budoucí rebely.

17. února vybuchla revolta v Kyrenaice. Podle tisku blízkého izraelským a pákistánským zpravodajským službám, týden poté, v noci 23. a 24. února, se vyloďují v Bengazí a Tobruku stovky příslušníků speciálních jednotek Velké Britanie, USA, ale i Francie, aby pomohly povstalcům vydržet tvrdou vojenskou reakci Kaddáfího režimu: povstalecké skupiny jsou organizovány do polovojenských jednotek a cvičeny v používání těžkých zbraní získaných z vládních skladů. Značná přítomnost anglických vojenských sil v Kyrenaice od první fáze revolty proti Kaddáfímu (minimálně od konce února) je následně potvrzena britským deníkem Sunday Mirror.

V prvních dnech března, podle francouzského satirického týdeníku Le Canard enchainé, francouzské zpravodajské služby DGSE dodaly libyjským rebelům děla 105 mm a protiletadlové baterie kamuflované jako humanitární pomoc, kterou doprovázeli vojenští poradci.

Měsíce plánování prováděné francouzskými zpravodajskými službami a včasná, když ne preventivní, anglo-americko-francouzská podpora na bojišti vrhají nové světlo na povahu "libyjské revoluce".

Enrico Piove