Libye: Zločiny imperialismu

Podrobnosti

Vytvořeno 13. 6. 2011

Twitter

Libye: Sleduje velení NATO, které prostřednictvím hlavního žalobce Mezinárodního trestního tribunálu (MTT) Luise Morena Ocampa  obviňuje  libyjská vojska z masového znásilňování žen, získaní podpory světového veřejného mínění pro zahájení pozemního útoku k likvidaci libyjského vedení a okupaci země?

Ani tři měsíce "humanitárního" vražedného bombardování nedonutilo libyjský lid, aby se vzdal obrany své země a postavil se proti údajnému "katovi" Muammaru Kaddáfímu, který ho již 42 let pronásleduje a mučí. Nyní se konspirátoři NATO snaží vytvořit prostřednictvím hlavního žalobce  MTT  Morena - Ocampa virtuální představu o libyjském vůdci a jeho lidech, jako o kriminálnících, kteří organizuji systémové znásilňování žen ve městech, ze kterých ustoupili údajní povstalci, ve skutečnosti žoldnéři ve službách NATO.

Moreno - Ocampo oficiálně zahájil kampaň 8.června 2011 na vlastní tiskové konferenci, na které bez jakýchkoliv důkazů obvinil libyjské vedení, že svým vojákům masově rozdává Viagru, aby mohli bez problémů znásilňovat. S podobným obviněním vystoupila již letos v březnu velvyslankyně USA v OSN Susan Riceová.

Lze pozorovat, že tak zvaná "světová levice" již progresivní libyjský režim, podobně jako syrský a íránský obětovala. Umožnila tak nejreakčnějším imperialistickým silám mnohem lehčeji, podobně jako při rozbíjení světové socialistické soustavy, SSSR a pak Jugoslávie, prosadit do vědomí i pokrokové veřejnosti a zejména mládeže, zrůdnou představu o zločinech nejdříve komunistických a nyní již všech (záměrně neříkám posledních) lidových vůdců, Kaddáfího, Chavéze, Correy, Ortégy, bratří Castrů a dalších. Nyní je, stejně jako dříve, důležité chápat, že státy NATO, včetně vlády České republiky, s využitím korporativních masmédií, MTT a OSN šíří další podlou lež, s cílem získat podporu a umlčet jakékoliv projevy opozice proti pozemnímu útoku na Libyi, což je dosud nepopulární jak v Evropě, tak i v USA.

Divoké obvinění vznesené Morenem - Ocampem přichází v okamžiku průkazné eskalace bombardování libyjských civilních pozemních cílů  a nasazení bojových britských a francouzských vrtulníků k přímé podpoře svých žoldnéřů na výsostném libyjském území a dislokaci amerických a francouzských výsadkových plavidel ve Středozemním moři, připravených vylodit námořní pěchotu. Velení NATO je zoufalé ze selhání svých plánů, ve kterých předpokládalo masovou podporu řízeného povstání, které by skončilo s Kaddáfím.

Výsadek, zdůvodněný ochranou znásilňovaných žen tak považuje za věrohodný důkaz k podpoře své křižácké výpravy. 

Podobně jako nacistické Německo, které si dlouho dopředu připravilo masové hroby v Katyni a vojska NATO ve Srebrenici, jako důkazy o zločinnosti Rusů a Srbů ani v Libyi nepostupují odlišně. Susan Lindauerová, americká žurnalistka a mírová aktivistka podrobně popisuje akce NATO v libyjských  městech na pobřeží Středozemního moře. V článku Going Rogue: NATO War Crimes in Libya (Darebáctví: Válečné zločiny NATO v Libyi) uvádí svědectví Joanny Moriartyové  -  členky "Globální delegace hledající důkazy v Libyi", která navštívila Libyi minulý týden: Pozdě v noci se ozve klepání na dveře bytu v Misuratě. Ozbrojenci se samopaly vyhánějí mladé libyjské ženy z postelí. Nakládají je na nákladní auta a odvážejí je na večírek žoldnéřů NATO, kteří je před zraky manželů nebo otců znásilňují. Když zábava skončí - podříznou jim hrdla. Znásilňování, jak potvrzují utečenci z Misuraty,  považují nyní síly NATO za organizovanou vojenskou strategii. Další  taktika zastrašování obyvatel: žoldnéři chodí od domu k domu. Dotazují se občanů, zda podporují zásah NATO. Po negativní odpovědí postřílejí rodinu v bytě. Na neutrální odpověď reagují zatarasením vchodových dveří. Vzhledem k tomu, že na oknech většiny domů a bytů jsou mříže, odsoudí tak rodiny k smrti hladem. Americký Kongres předstírá, že americká  vojska války proti Libyi neúčastní. Utečenci však potvrzují, že američtí, britští, francouzští a izraelští vojáci stojí v pozadí a podporují akci. Znásilňovaní je charakteristickým znakem ztráty jakékoli morálky v silách NATO. Plačící otec vyprávěl delegaci, jak před několika týdny přepadli žoldnéři NATO sedm domácností, podporujících Kaddáfího a z každé unesli dceru - pannu. Za každou unesenou pannu jsou placení, stejně jako za zabitého vojáka. Dívky převezli do budovy, kde každou z nich zavřeli do samostatné místnosti. Pak je znásilnili a na příkaz svého velitele z NATO jim při vědomí uřízli prsa a přinesli mu je. Dívky zemřely ve strašných bolestech. Uříznuta prsa přenesli na náměstí, kde z nich vytvořili nápis "sharmuta" - kurva. Zločiny NATO v Libyi jsou  stejné, jako jejich dřívější zločiny v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku a nyní i v Sýrii.

Obviňování Srbských sil bez jakýchkoliv důkazů o podobných zločinech, posloužilo k ospravedlnění  vůbec první válečné kampaně NATO - bombardování Bosny v roce 1994 a intervence do Srbska v roce 1999.

Všechny rozsáhle medializované  lži mají ospravedlňovat imperialistické dobyvačné války.

Před přepadením Afghánistánu v roce 2001 vedl buržoazní tisk rozsáhlou kampaň za ochranu práv žen, kterých je zbavila vláda Talibánu. Tuto vládu však přivedly k moci  Spojené státy za pomoci reakčních arabských států.  Nyní, po deseti letech války a okupace se můžeme přesvědčit, že situace je mnohem horší.

Přes dokonalou video a foto dokumentaci, kterou mohla veřejnost sledovat prostřednictvím WikiLeaks, MTT nikdy ani na moment nezvažoval  vznesení žaloby proti americkým, německým, britským nebo francouzským vojákům. Snímky, videozáznamy a informace v hlavních světových mediálních prostředcích  o sexuálním násilí a ponižování vězňů v Abu Ghraibu, Guantanamu a Bagramu, včetně svědectví amerických vojáků, podílejících se válečných zločinech jako znásilňování, mučení, mrzačení a popravách v Iráku a Afghánistánu,  potvrzují brutální realitu válek vedených Spojenými státy. Tyto války nebyly nikdy vedeny k záchraně žen. Jako africký stát Libye nemůže od MTT očekávat spravedlivý soud a rozsudek. MTT, který vznikl v roce 2002 na základě tzv. Římského statutu soudil od svého vzniku pouze 7 afrických států. Nikdy ani nezkoumal vyvražďování obyvatel osmi afrických, arabských a jihoasijských států americkými bezpilotními prostředky. Nikdy ani neprojevil zájem o zločiny Izraele proti  Palestincům.

Je nejvyšší čas si připomenout aktivistům, zabývajícím se právy žen a lidskými právy, že cílem žádné imperialistické intervence nikdy ochrana těchto práv,  nebyla. Dokonce ani ženy   v americké vojenské mašinérii nejsou bezpečné. Studie v "Journal of Military Medicine" (Žurnál vojenského lékařství ) uvádí, že 71% příslušnic americké armády je v průběhu aktivní služby sexuálně napadáno nebo znásilňováno. Napadeným a znásilněným ženám je věnována minimální lékařská péče. Násilné zločiny zůstávají většinou nevyšetřené a navíc je ženám vyhrožováno postihy, pokud násilí oznámí. V roce 2009 Pentagon připustil, že 80% znásilnění nebylo zřejmě nikdy oznámeno. Přes 700 amerických základen ve světě je navíc doslova obklíčeno "sexuálním průmyslem" kde lze chudé ženy v barech a klubech získat za pakatel. O znásilňování dětí ve vesnicích u základen se raději nikdo nezmiňuje.

Současní zabijáci a vrazi mají dobrý příklad v řádění Němců v SSSR. Nedávno vydalo nakladatelství S. Fischer Verlag ve Frankfurtu nad Mohanem, knihu historika Sönke Neitzela a sociálního psychologa Haralda Weltzera  "Soldaten". Pro její zpracování prostudovali 150 tisíc stránek záznamů tajných odposlechů rozhovorů německých zajatců v amerických a britských zajateckých táborech v létech 1939 - 1945. Odposlechy byly prováděny s cílem získat zpravodajské informace, které nebyly prozrazeny při výslechu. Zajatci neměli představu, že jsou odposlouchávání a tak jeden před druhým nic netajili. Záznamy zahrnovaly mnoho popisů neuvěřitelného násilí Na příklad: Jeden zajatý důstojník,  vypráví své zážitky z Ruské fronty dalším sedmi důstojníkům: "Chytili jsme ruskou špiónku, která se pohybovala v naší blízkosti. Nejdříve jsme ji bili holí po prsou, nato holými bodáky po zadku, poté jsme ji znásilnili, vyhodili ven a pak po ní stříleli. Jak ležela na zádech, házeli jsme po ní ruční granáty. Pokaždé, kdy granát v její blízkosti vybuchl, žena zaječela." Všichni spolubesedníci se historce srdečně smáli.

• < Předchozí
• Další >