Všechno co byste chtěli vědět o atentátech v Norsku, ale vyhnuli jste se tomu, abyste o to požádali, trochu proto, že jste k tomu došli sami a tak trochu protože je to stále stejná otřepaná písnička.

O motivech dvojího teroristického atentátu v Norsku, jejichž tragická bilance zatím dosahuje téměř stovky mrtvých, je třeba mít na vědomí jedinou věc, a sice, že jako vždy, je třeba hledat jejich motivy v odlišném směru, pokud ne zcela opačném, než jsou ty, které našeptávají západní prorežimní deníky a TV. Pro objasnění situace jsou snad užitečné některé zprávy, které se objevily skrytě v předcházejících dnech a minulých letech. Sečíst dvě a dvě není složité.

Otázka: Jaké zájmy jsou za atentáty?

Analýza: Norsko a Rusko dosáhly v průběhu posledních let dohody o stále těsnější spolupráci ve využívání ložisek ropy a plynu v Arktidě, stejně jako o obchodním partnerství ve využívání ložisek na středním východě (zejména v Iráku). Tato energetická privilegovaná osa mezi Ruskem a Evropou dává v sázku americké strategické zájmy a kontrolu USA nad evropským kontinentem. Bylo proto nevyhnutelné, že dříve nebo později přijdou příslušná "upozornění":

1) Z webu "La voce della Russia" 7. 7. 20011

Vstupuje v platnost dohoda Rusko-Norsko: nové horizonty v Arktidě

V platnost dnes vstupuje dohoda mezi Ruskem a Norskem o vymezení zón kompetence v Barentsově moři a v Severním ledovém oceánu. Tímto dokumentem, podepsaným 15. září 2O1O se uzavřelo 40 let sporů. Dohoda otevírá nové možnosti pro svobodné využívání bohatých ložisek plynu a ropy v oblasti o rozloze 175 tisíc kilometrů čtverečních a upravuje spolupráci v oblasti rybolovu. Podle ruského ministra zahraničí Lavrova se jedná o vzájemně výhodné a příznivé ujednání.

2) Ze "Sky - TG24" 12. 12. 2009

Irák, Rusové a Norové získali ropu

Během konkursu na přidělení smluv na dvacetileté využívání iráckých vrtů, které se odehrálo v Bagdadu, ruská společnost Lukoil a norská Statolit získaly koncesi na těžbu v jednom z největších ložisek na jihu Iráku. Oznámil to irácký ministr ropného průmyslu. Jedná se o jedno z největších ložisek, které dosud nebylo využíváno, se zásobou 13 miliard barelů. Dvojice Lukoil-Statoil získala smlouvu dík nabídce, která předpokládá růst produkce na 1,8 milionů barelů denně.

3) Z Corriere della Sera z 26. 10. 2007

Gazprom se spojuje s Norskem. Ropa dosahuje nových rekordů

Milán - Gazprom si vybral norskou StatoilHydro jako druhého partnera pro maxi-ložisko plynu Shtokman. Ruský kolos vedený Alexejem Millerem již vybral francouzský Total jako prvního partnera pro rozběhnutí počáteční fáze projektu, jehož cena se odhaduje od 15-20 miliard USD. Zásoby v tomto ložisku dosahují 3700 miliard kubických metrů plynu a dále 31 milionů tun zkapalněného plynu...

Otázka: Proč musí být atentátník z "extrémní pravice"?

Analýza: Od konce Druhé světové války USA restrukturovaly evropskou politiku na antiruském základě, když upřednostňovaly proamerická sociálnědemokratická hnutí a izolovaly evropskou pravici, která byla proti USA. Pravice je tradiční nositelkou nacionalistických ideologii, nepřátelská proti americké nadvládě na kontinentě stejně jako proti politickým nástrojům ("demokracie") a ekonomickým (společná měna), jejichž prostřednictvím je taková nadvláda zabezpečována. Pouze ve Francii se v epoše De Gaulla tvoření tohoto ostrakismu vůči evropské pravici dočasně nezdařilo. Proruská strana v Evropě jde přirozeně napříč politickým spektrem, ale v jazyku propagandy je tendence definovat jako "pravicový populismus" každou politickou pozici, které se nepodrobuje proamerické vizi evropanství a která byť i hypoteticky bere v úvahu možnost utváření těsnějších vztahů s Ruskem. Takovými politickými silami jsou ty, které nejvíce znepokojují Spojené státy, protože jsou málo poddajné, omezeně kontrolovatelné, nepřátelské vůči EU (prostřednictvím které USA udržují Evropu v kleštích dluhu, tedy pod kontrolou), s rostoucí přízní voličů a především, oživující "euroasijskou" perspektivu, která se dívá na Rusko jako ideálního politického a ekonomického partner, kterým lze nahradit v budoucnosti upadající severoamerickou velmoc. Je tedy třeba, pokaždé když je to možné, tyto strany démonizovat (definovat je v pravidelných intervalech dokonce jako "xenofobní" a "antisemitské"), diskreditovat, když se jim bude připisovat původcovství ohavných akcí. Také v tomto případě uvádíme několik článků:

1) Z ekonomického webu "Risk and Forecast" 12. 3. 2009:

Přátelé Ruska z extrémní pravice

Nedávné zprávy z tisku zdůrazňují, že strany extrémní pravice v Evropě by měly být financovány - alespoň z části - z Ruska. Ačkoli taková tvrzení potřebují, aby byla prokázána, je skutečností, že některé strany extrémní pravice z východní Evropy se staly nadšenými podporovateli ruských zájmů a obdivovateli politicko-ekonomického modelu Ruska. Různé skupiny extrémní pravice v postkomunistických zemích se dívají na autoritářskou politickou infrastrukturu Vladimíra Putina jako na model a současně mají zájem na větším otevřením vůči Rusku a na rozbití Euroatlantického společenství. Ve východní Evropě podpora extrémní pravice zvýraznila v posledních letech již nastoupený trend. Z ruského hlediska by partnerství s ultranacionalisty mohlo usnadnit pokusy o ovlivnění vnitřní politiky těchto zemí, alespoň do té doby, než Rusko najde v rámci politického spektra vlivnějšího spojence.

2) Z  "L'interprete internazionale"  z 15. 4. 2011

Marine Le Pen: Ne NATO, ano Rusku

Marine Le Pen slibuje vystoupení z NATO a partnerství z Ruskem. To je titulek agentury. V projevu k zahraničním dopisovatelům v Nanterre měla Marine Le Pen říci, že v případě svého vítězství v prezidentských volbách učiní Francie z Ruska privilegovaného partnera a opustí NATO. "Myslím, že Francie má veškerý zájem obrátit se na Evropu, ale na velkou Evropu. A zejména pracovat na partnerství s Ruskem", měla říci, dovolávajíce se "evidentních civilizačních a geostrategických důvodů". A o Atlantické alianci: "rozhodnutí učiněná prezidentem republiky (Sarkozym), která se zdají být jako systematické podřizování (USA), se mi nezdají být pozitivní".

3) Z iránského webu IRIB, 11. 5. 2010 :

Ukrajina: protesty proti proruské politice prezidenta Janukoviče

Kyjev -  Tisíce demonstrantů vyšly do ulic hlavního města Ukrajiny, aby protestovali proti rozhodnutí prezidenta Viktora Janukoviče navázat těsnější vztahy s Ruskem. Dnešní protesty proti vládě prezidenta Janukoviče se odehrály téměř měsíc po podepsání smlouvy mezi Moskvou a Kyjevem, kterou rozzlobení demonstranti označili za akt "proti suverenitě Ukrajiny". Nová smlouva mezi dvěma sousedícími zeměmi umožňuje Moskvě širší využívání ukrajinských přístavů v Černém moři výměnou za vývoz malého množství plynu z Ruska do bývalé sovětské republiky.

Otázka: Jakými dalšími hříchy se poskvrnilo Norsko vůči Usraelianským dominátorům, aby si zasloužilo tak krvavý trest?

Analýza: Trošku se porozhlédneme:

1) Z "Views and News from Norway" 14. 2. 2011:

Norsko mezi těmi, kteří chtějí rozpoltit NATO

Nové indiskrece Wikileaks vyjevily, nakolik jsou hluboká rozdělení uvnitř NATO v klíčových otázkách evropské bezpečnosti. Norská vláda je obviňována, že je členem tak zvané "proruské band pěti" společně s Francii, Německém, Holandskem a Španělskem. (...) Na mimořádné schůzce Rady NATO, která se uskutečnila 12. srpna (2008), která byla vyvolána konfliktem mezi Ruskem a Gruzii, nedokázali spojenci najít společnou pozici vůči válce. "Banda pěti", jak ji definují Američané, zdůrazňuje, že oznámení o vstupu Gruzie a Ukrajiny do NATO by mělo jediný cíl, provokovat Rusy, zatímco opačná strana považovala rozhodnutí  negarantovat těmto zemím plnou účast jako určitý druh "zelené" pro Rusy, aby si dělali, co chtějí. Až 19. srpna se podařilo dosáhnout společného prohlášení o krizi...(...)

2) Z "Workers World", 21.7.2011

Eskalace bombardování NATO v Libyi

...Také Norsko (společně s Holandskem) stahuje svoji účast (ve válce proti Libyii). Počínaje 1. srpna již jeho letecké síly nebudou zapojeny do útoků. Tento rostoucí odpor ze strany různých členských zemí NATO přivedl 13. července britského ministra obrany Liama Foxe k obvinění těchto vlád, že neposkytují dostatečné letecké síly do probíhající kampaně.

3) Z "Tundra Tabloids"  27. 3. 2011

Norsko: Socialistická levicová strana navrhne usnesení, ve kterém se bude požadovat bombardování Izraele v případě jeho akcí proti Hamasu v Gaze.

Dostali jsme se k tomuto. Il Sosialistisk Venstreparti (Socialistická levicová strana) Kristin Halvorsenové, která je součástí norské vládní koalice, počítá, že nechá hlasovat o usnesení, ve kterém se bude požadovat vojenská akce proti Izraeli v případě, že se tento rozhodne jednat proti Hamasu v Gaze.

4) Z "Rohama.org" u 15. 1. 2011: (největší hrůza)

Norsko bude prvním evropským národem, který uzná Palestinu

Jonas Gahr Store, norský ministr zahraničí, prohlásil na tiskové konferenci v Ramallahu za přítomnosti předsedy autonomní palestinské vlády Saláma Fajáda, že jeho země bude mezi prvními, kdo uzná budoucí palestinský stát, jakmile budou jednou jeho instituce připraveny podle schémat a projektů předpokládaných palestinskými národními autoritami.

5) Z norského "Politisk.tv2.no" z 21.7.2011: (hrůza hrůz!)

Jonas Gahr Sore, norský ministr zahraničí: okupace musí skončit, zeď musí být zbourána a je to třeba udělat hned!

Ministr zahraničí byl přijat s požadavkem uznání palestinského státu, když ve čtvrtek navštívil letní tábor labouristické mládeže v Utoya.

Poznámka: podívejme se na tu náhodu, tábor Utoya, který ministr Store navštívil 21. července (viz foto) se stal dějištěm masakru, který den poté provedl blázen z "extremní pravice". Při vší dobré vůli si nedokážeme představit významnější upozornění, než je toto.  

Otázka: Jaké metody byly použity tajnými službami při dvojitém atentátu?

Analýza: Tady lze dělat jen hypotézy, ale protože modus operandi byl sledován při mnohých předcházejících útocích téhož typu, představa nemusí být výsledkem přehnaného úsilí. První systém, celkem dobře zajetý, spočívá v organizování, souběžně nebo nedlouho před atentátem "vojenských cvičení", které mají, podívejme se trošku na tu shodu, stejný námět, jako to, co se skutečně odehraje při "skutečných" atentátech. Systém byl vyladěn izraelskými zpravodajskými službami a má za cíl nechat svobodně se pohybovat lidi, prostředky a materiál, které mají sloužit k dokončení útoku. Tento systém byl použit, jak je známo, při útocích 11. září ve Spojených státech, když NORAD a Rada náčelníků štábů USA měly rozběhnuté "cvičení" mající za námět únos vládního letadla a náraz letadla do budovy. Stejná věc, pokud jde o atentáty, které se odehrály v Londýně 7. července 2005, ke kterým došlo  "náhodně" ve chvíli, kdy vláda a policie prováděla "simulaci" atentátu v londýnském metru.

Něco podobného se odehrálo při útoku "s autobombou" v centru Osla, který nezasáhl jen sídlo deníku Verdens Gang, jak některé zdroje tisku uvedly, ale i různé vládní budovy, aby poselství dorazilo silné a jasné. Je třeba poznamenat, že v mnoha případech výbuchy připisované "autobombám" jsou ve skutečnosti provedeny s výbušninami předem umístěnými na citlivých bodech cílů, které je třeba zasáhnout. Útok předcházelo minulou středu typické "cvičení" antiteroristické policejní jednotky právě v centru Osla, 200 metrů od Operhaust. Policie, uvádí se v článku, nechala vybuchnout nálože výbušnin za účelem "simulace", ale "zapomněla" to sdělit obyvatelům, že probíhá cvičení, čímž vyvolala strach a poplach mezi obyvateli. Tiskový mluvčí policie z Oslo, Uni Grondal prohlásil pro Afterpost: "Je to něco, na co jsme nebyli upozorněni. Vícekrát se to nestane". Stalo se to znova, naostro, a to jen o několik hodin později.

Pokud se týká útoku na ostrově Utoya, je třeba poznamenat absurditu verzí zveřejněných Mainstremovým tiskem, podle kterého blonďatý "pravicový extrémista" Anders Behring Breivik udělal všechno sám: umístil autobombu v hlavním městě a pak klidně odešel na ostrov Utoya, aby zmasakroval stovku lidí. Nevěřím, že je třeba vysvětlovat těm, co žijí v konkrétním světě a ne ve filmu s Chuckem Norrisem, proč  je takové tvrzení směšné. Je jasné, že operaci provedly různé osoby. Je nad zlato jasnější, že masakr na ostrově Utoya provedlo komando složené z více osob, když všichni přeživší mluví o více osobách zapojených do útoku, jako je jasné, že jediná osoba, i když dobře vyzbrojená, by nemohla spáchat takový masakr, aniž by se setkala s nějakým odporem.

Je třeba poznamenat, že izraelský Mossad verbuje informátory a spolupracovníky pro operativní aktivity mezi uprchlíky, zejména mezi Palestinci, ale nejen mezi těmi, co žádají o politický azyl v Norsku. Mossad operuje v Norsku ve spolupráci s místní tajnou službou pod krytím tvz. "Kilowatt Group", špionážní sítě, na které se vedle Izraele a Norska podílejí i jiné země jako Švýcarsko, Švédsko a JAR a který se maskuje, netřeba to říkat, pod účelem "boje proti terorismu".

Konečně netřeba zapomínat, že tvorba "psychopatických a masových vrahů" prostřednictví vymývání mozků byla vždy specialitou praktik kontroly mysli z MK-Ultra, který má též svou norskou odnož. Tento článek z webu Forvard America referuje o experimentech uskutečněných v Norsku a uvádí se v něm mimo jiné:  

"Norway Post ze 4. září 2000 zveřejnilo, že také norská vláda v padesátých a šedesátých letech podávala LSD dětem, pacientům psychiatrických léčeben a dalším osobám. Deset jich zemřelo. Jeden z důvodů, pro který byly experimenty s kontrolou mysli tak urgentní, byla skutečnost, že celý svět viděl, čeho byli schopni čínští komunisté s myslí amerických vězňů. Rovněž se vědělo, že SSSR zajal mnoho německých vědců, kteří prováděli experimenty s kontrolou mysli."

Pokud je třeba jednoho, nebo více psychopatů připravených provést masakr v jakékoli zemi světa, organizace zpravodajských služeb, díky více jak padesátileté zkušenosti v této oblasti, je mohou poskytnout podle přání. Bude pak na novinářích, aby je vykreslili jako "fanatiky extrémní pravice", s hákovým křížem vytetovaným na lebce a portrétem Führera na komodě. Veřejnost nebude se spolknutím historky tohoto druhu otálet. Důležité je, že politické autority zasažených národů si je zapamatují. Kdoví, zda po tomto "šíleném" masakru, provedeném "izolovaným bláznem" na národní norské půdě, ministerský předseda Jens Stoltenberg, jehož děti, jaká shoda, se nacházely na labouristickém táboře na ostrově Utoya, a zachránily se jen zázrakem, a ministr zahraničí Jonas Ghan Store, který byl na ostrově nedlouho předtím a riskoval, že bude vtažen do přestřelky, pochopí předzpěv a naučí se být více poslušní?

Zdroj: Blogghete http://blogghete.altervista.org/joomla/index.php?option=com_content&view=article&id=845:gianluca-freda&catid=32:politica-internazionale&Itemid=47