Demonstrace studentů v Chile

Podrobnosti

Vytvořeno 15. 8. 2011

Twitter

Jak se můžeme dočíst v zahraničních mediích, již od 13. června probíhají v Chile bouřlivé demonstrace, které se vyhrotily v pouliční nepokoje a výtržnosti, doprovázené i četnými hladovkami. Nejsou to však davy asociálních živlů, jsou to ještě málem děti, studenti - i středních škol -, kteří se jen domáhají svého práva na bezplatné školství. Je to jen další z mnoha reakcí na neschopnost dialogu vládnoucích elit vůči zbytku společnosti, které dnes sledujeme napříč celým světem. Při vzpomínce na naše letošní stávkující v Česku, je nám pocit bezpráví a bezradnosti studentek a studentů v Chile tak blízký! Snad to nečeká i naše studenty. Naše děti. Naši budoucnost.

Nenechme se však oklamat jen argumentem financování školství. Studentům a studentkám v dnešní Chile jde i o změny v oblasti kvality vzdělávání, a to jak vysokoškolského, tak i středoškolského. Jde tedy o boj proti celkové komercionalizaci vzdělávání. Prezident Chile Sebastián Piňera dokonce veřejně trvá na tom, že vzdělání je "pro dobro zákazníka"! Z toho je patrné, jak jsou si dnešní vlády po celém světě podobné a proč věnují česká media těmto událostem tak malou pozornost, když víme, že se má u nás školné teprve zavádět.

V pondělí 9. srpna, volali studenti po celonárodním referendu, které by rozhodlo o bezplatném vzdělání, s důrazem na zvýšení jeho kvality. Následující den v úterý chtěli i po svých učitelích, aby se zapojili do celonárodní stávky na školách, přičemž si naplánovali, vládou nepovolený, pochod hlavní třídou chilské metropole Santiago. Již při protestním pochodu minulý týden, bylo na 900 z protestujících studentů zatčeno. Jeden z vůdců Katolické Univerzity, Giorgio Jackson, prohlásil, že situace se stává neúnosnou, protože mnoho středoškoláků by mohlo přijít o celý jeden ročník svého studia a kolem 40 studentů již nevydrží dále držet hladovku. Studenti nedostali od vlády Sebastiána Piňera okamžitou odpověď na požadované referendum, neboť se vláda v Chile dosud řídí ústavou z let 1973 - 1990, ustavenou za vlády gen. Pinocheta (jehož junta se podílela na likvidaci komunistické opozice, která později přešla do ilegality pod názvem  Lidová fronta Manuela Rodrígueze - FPMR) a tato ústava neumožňuje referendum za takových okolností. Carlos Larrain, prezident Piňerovy středo-pravicové strany Národní Obnova (National Renovation), řekl pro rádio Agricultura, že myšlenka pořádání referenda pod tlakem studentů, je extrémně nebezpečná a podvratná. Camila Vallejos, mluvčí protestujících studentů, sdělila, že by bylo dobré, aby si občané Chile sami rozhodli, zda chtějí, aby vláda investovala do vzdělání více a poskytovala všem studentům vzdělání zdarma a na vyšší kvalitativní úrovni. Reakcí prezidenta Piňera byla pouze výměna ministra školství a návrh balíku 21 tzv. reformních opatření. Avšak studenti tato opatření odmítli, protože přímo neodpovídá na klíčový požadavek, aby soukromé univerzity investovaly své příjmy na zlepšování samotného vzdělávání, stejně, jako je to podle zákona požadováno u neziskových institucí. Vedle toho klesly podle červencového průzkumu veřejného mínění sympatie prezidenta Piňera na 26 procent. U stejného průzkumu, s odchylkou 3 procent, vyslovilo 80 procent obyvatel Chile podporu studentům.

Ve středu 10. srpna pokračovali střety mezi studenty a policií v hlavním městě Santiago, zatímco se vláda setkala se studentskými vůdci, aby vyjednali konec nepokojů, které již dlouho narušují život metropole. Ve středu se střety vyostřily. Skupinka studentů z Metropolitní Technologické Univerzity začala již z rána na ulicích zapalovat ohnivé barikády. Když přispěchaly policejní složky, schovali se studenti do budovy univerzity a házeli zápalné lahve, kameny a jiné předměty na policii, která odpověděla vodními děly. Další studenti obsadili na dva dny i jednu střední školu, aby zablokovali vchod školním nábytkem, dokud policie nezjednala pořádek a studenty nevyhnala slzným plynem. Údajně 50 studentů bylo zatčeno, přičemž vůdci studentů stále vyjednávají s vládou.  Tyto protesty, kterých se účastní i učitelé, rodiče studentů a další funkcionáři, jsou v Chile největšími od konce diktátorského režimu v roce 1990. Mezi požadavky studentů patří zejména převzetí zodpovědnosti za školství státem, tedy z centra. Školský systém je v Chile totiž provozovaný regionálními samosprávami, což je, podle protestujících, příčinou značných nerovností šancí k přístupu ke vzdělání v různých regionech. Studenti chtějí také lepší přístup ke vzdělání, protože stávající systém vrhá mnohé absolventy do dluhové spirály. Protestující ze Santiágské Univerzity, Manuel Soto, říká rozhodně: "Vláda nám nenaslouchá, chceme v Chile nový systém školství a vládní návrhy nereflektují naše požadavky... Protesty budou pokračovat, dokud nám vláda nedá lepší školství."

Z těchto zpráv je jasné, s jakým záměrem například kradl náš prezident před stovkami očí a objektivů to slavné "chilské pero", nebo proč dělal obstrukce při návštěvě Austrálie. Proč se jako ekonom tak horečně věnuje klimatologii a mnoha jiným disciplínám, jež mu nepříslušejí. Je jasné, proč s námi česká media, která jsou vlastněna zahraničními subjekty, hrají tuto podivnou hru. Proč se raději věnují kauzám Topolánků, Strauss-Kahnů. Na jedné straně například V. Klaus vždy bazíruje na terminologii a přesnosti nejrůznějších definic; apeluje na vážnost nejrůznějších debat a bojuje se skupinou svých pohunků jménem Hrad proti medializaci banalit, aby si pak uzurpoval mediální prostor takovým, pro celou českou veřejnost, nedůstojným způsobem, aby tak vzal ještě více mediálního prostoru vážným událostem.

Media nám zarytě předstírají, nebo spíše vnucují představu - iluzi! -, že nás zásobují důležitými novinkami, aby tak mohli opomíjet události skutečně relevantní.  Ale my jim na tuto iluzi nesmíme přistoupit a nepřistoupíme! Význam slova iluze je odvozen od slova inlusio - "vehrávání se" -, tedy přistupování k nějaké hře. Nepřistupujme tedy na tuto jejich hru, neboť její pravidla jsou nastavena již dopředu a promyšleně proti nám - proti pracujícím, studentům, dětem, i důchodcům. Jsou to pravidla, která umožňují našim mocipánům udržovat reakční status quo. Namísto skutečných zpráv se nám tak před oči dostává každodenně jen nerozluštitelná směsice aktualit, která nemá smysluplný hodnotový rámec. Naše media jen s pomocí dnešní vládnoucí garnitury (nebo často i pod jejím tlakem) drží společně informační embargo, aby pracující člověk, student, dítě či důchodce, neměl čas skutečně přemýšlet ve všech souvislostech a jen se dál bezmyšlenkovitě posouval po pásu konzumu k nekonečnému globálnímu růstu a prosperitě! I když jak víme, z globálního růstu a prosperity těží jen hrstka nejbohatších kapitalistů, zatímco dobrá polovina planety žije v neutuchající bídě, nemluvě o bezostyšném drancování planety, našeho domova, a úpadku všech morálních lidských hodnot.

Jaká bude nakonec reakce na zavádění školného a vůbec dále se prohlubující komercionalizaci našeho školství od českých studentů, a vůbec celé veřejnosti? Budeme muset i u nás čekat na takové střety bezbranných mladých lidí proti vládním ozbrojencům? Nechají to i naši politici zajít až tak daleko? Necháme to my všichni zajít tak daleko?

• < Předchozí
• Další >