Tragédie Tripolisu a Středomoří

Podrobnosti

Vytvořeno 22. 8. 2011

Twitter

Naplňuje se jedna velká tragédie, v těchto hodinách, na druhém břehu našeho moře mezi Tripolisem a Gazou. Jsou to příznaky většího dramatu a mnohem rozsáhlejších zmatků, které se hluboce dotknou milionů nevědoucích evropských občanů. V Libyi pocházejí zprávy převážně ze zdroje, který nese název NATO, jež hraje roli koloniální armády. Je to zdroj, který je zaangažovaný, a jeden ze zdrojů, který byl doposud ostudně nedůvěryhodný. I přes odhalené lži  zaznamenává postrkování proti Tripolisu reálný vojenský úspěch, i když ponecháme stranou přehnané zprávy o slavících davech. Je zde smrt a ničení a je zde konec suverénního státu. 

Postrkování se zakládá na stejné taktice použité aliancí NATO v jiných městech dobytých v několika hodinách "rebely", jinak neschopnými jakéhokoli pokroku: také v Tripolisu spočívají vojenské operace na zdrcujícím leteckém úderu, který zasáhl civilisty, vytvořil paniku, zničil palbu místní obrany natolik, aby mohly proniknout menšinové síly chaoticky rozdrobených "rebelů". Zčásti Irák a zčásti Somálsko, s větší úporností proti hlavnímu městu věrnému vládě. A s větším mediálním pokrytím, kdy je chrlena neutuchající série falešných zpráv. Média byla použita jako klíčová psychologická zbraň s doposud nevídanou silou. Je to tragédie v tragédii, protože media jsou stále vlídnější k toku informací, které se zamlouvají vojenské moci. A tohle otevírá dveře horšímu.

Není náhodou, že novinářské hlasy, které nejsou dosazenou součástí západní mediální propagandistické mašinérie, přítomné v Tripolisu jsou právě nyní vystaveny fyzickým útokům, řízeným a neúprosným. Odstřelovači stříleli na Mahdiho Nazemroaya, který demaskoval mnoho lží této války (jako poslední dobytí letiště v Tripolisu) a pokrývá události i pro Russia Today. Unikl léčce. Kromě toho hotel Marriott je v plamenech poté, co se odstřelovači pokusili zabít dalšího nezávislého novináře Franclina Lamba. Nemáme stále zprávy o Thierry Meyssanovi.

Aktualizace ve 12.00 22. srpna 2011: dozvěděli jsme se, že Meyssan je zatím v bezpečí.

Projevená schopnost a strategická vize Kaddafího režimu vůči technologicky převažující ale svévolné moci NATO přinutila alianci, aby dala maximální prioritu manipulaci až takových rozměrům, že se vyprávěly neexistující výdobytky, podmanění si letišť, vojenských základen, silnic a dalších míst, nikdy až doposud neobsazených skromnými silami Brancaleonovy armády z Benghazí.

Byl to "dým války", který skrýval skutečné bušení, akce NATO, bombardující vodovodní potrubí, čističky vod, silnice, elektrárny, rodiny libyjských představitelů a média. Bez ušetření s pomocí ochuzeného uranu. Tohle není boj občanů proti diktátorovi. Toto je typická válka NATO XXI. století. Tolikátá válka "Shock and Awe", která zasáhne, vyděsí, využívá demoralizující potenciál masakrů dětí: metody totální války. Co má tohle všechno společného s rezoluci 1973 Rady bezpečnosti OSN, která požadovala okamžité nastolení příměří a úplní ukončení násilí a útoků proti civilnímu obyvatelstvu. Bude to materiál pro studium historiků, s přihlédnutím k tomu, že naši politici akceptují každou lež, zatímco italské pacifistické hnutí je stále více obscénním vtipem.

Porážka Kaddáfího neotevře cestu žádnému demokratickému procesu. Spíše otevře nové koridory k upadnutí do geopolitických krizí současnosti.

Autor: Pino Cabras - Megachip. 

• < Předchozí
• Další >