Bitva o Libyi

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 9. 2011

Twitter

Vláda bestiality

Úsilí západních společenství (pojem civilizace je pro ně příliš vznešený) o hegemonii, se datuje od jejich vzniku. Krvavé křižácké výpravy, (nejen proti muslimům, ale i proti Byzantské Říši a Rusi) kolonizace a otrokářství, které způsobily smrt stovkám milionů, ne-li miliardě lidí, zničily desítky celých civilizací a kultur a zabrzdily rozvoj celých kontinentů na stovky let, nazývá nyní Západ s předstíraným studem "chybami minulostí" a přináší za ně zbytkům vyvražděných národů cynické omluvy. Tím považuje záležitost za vyřízenou. Jde o nejvyšší stupeň pokrytectví. Nejlépe se to ukázalo v německo - italské válce proti Jugoslávií, ve které Německo i Itálie oplatila svou porážku ve II.světové válce. Západ se nikdy nevzdá pokusů o nastolení totálního světového panství. Vždy to byla a zůstala i dodnes generální linie rozvoje západního společenství. Existovalo období, kdy se společenství snažilo kamuflovat svou dravčí podstatu farizejskými bajkami o svobodě a demokracii. V případě potřeby však rychle zapomínalo na obě. Do základů zlikvidovalo Drážďany, napalmem pálilo vietnamské vesnice, raketami z ochuzeného uranu likvidovalo infrastrukturu Jugoslávie, Afghánistánu, Iráku a nyní Libye. Při nelítostném vraždění v Jugoslávii se ještě snažilo zaštítit mezinárodním právem, rezolucemi OSN a konvencemi. Pak přišlo s provokací 11.září 2001 a donutilo rozhodující vlády světa, aby spolkly podvod a zapojily se prostřednictvím OSN do války se světovým terorismem.

Nicméně by se dalo říci, že události, jejichž svědkem se stala světová veřejnost v posledních měsících, nenechaly z mýtu o "západní civilizaci" kamen na kameni.

Masky byly odhozeny. Krvavá bestie se ukázala v celé své "nádheře". Nelítostný vrah, chladnokrevný zločinec, který nestrpí žádný jiný názor,než svůj vlastní. Jediné, co ho může zastavit, je síla. Pokud však cítí, že oběť je slabší než on, je o jejím osudu rozhodnuto. "Civilizovaný Západ" ji roztrhá na kusy.

Zejména tento jev lze sledovat v Libyi. Kvetoucí stát - nejrozvinutější na africkém kontinentu - se pokusil vést víceméně samostatnou politiku. Vzdal se dávno vývoje vlastních jaderných zbraní, neohrožoval Spojené státy, Izrael nebo Evropu. Dovolil si ale podržet Rusko v konfliktu s Gruzií v roce 2008, odmítl uznat samostatnost Kosova a udržoval přátelské vztahy se Srbskem, Venezuelou a Kubou. V oblasti ekonomiky odmítal pirátské investory a hegemonii Západu. Byla to země pro lidi a nikoli pro smečku rozežraných oligarchů. Za třicet let se změnila z jedné z posledních zemí na světě v jednu z předních. Hlavní však bylo to, že země vedena Kaddáfím demonstrovala, že existují i jiné cesty rozvoje než ty, které stanoví globální kapitalismus prostřednictvím MMF a Světové banky - neokolonialismus, který znamená pro většinu bídu, nemoci a bezvýchodnost.

To nemohlo nevyvolat strach a nenávist v bývalých metropolích, jejichž představitelé dobře vědí, že příklady táhnou a stalo se i hlavní příčinou nové křížové výpravy proti nezávislé Libyi.

Zločinné přepadení této samostatné země se nesmí stát pouhou epizodou v dějinách, lživě interpretovanou a brzy zapomenutou. Libye je živou ukázkou toho, jakou budoucnost chystá imperialismus pro celý svět, ukázkou toho, jaké východisko z globální krize vnucuje světu. Libye se má stát výstrahou pro toho, kdo není ochoten položit dobrovolně hlavu na popravčí špalek. Nedocenit libyjské krveprolití je hloupé a nebezpečné.

Začátek poslední bitvy

Pravděpodobně nepůjde o zveličování, jestliže označíme masakr v Libyi za největší událost od pádu SSSR před dvaceti léty. Tehdy se imperialismus zbavil největšího protivníka, který mohl do roku 1985 - nástupu Gorbačova - občas úspěšně zasáhnout ve prospěch národů, proti kterým připravovaly USA a NATO intervenci. Posledních dvacet let probíhala příprava na rozhodující střety. Jugoslávie, Afghánistán, Irák byly likvidovány pod kamufláží války proti mezinárodnímu terorizmu. Imperialismu se podařilo dosáhnout jeho cílů: nastolit ve světě atmosféra strachu a prostřednictvím "zprivatizovaných" médií plně ovládnout světové veřejné mínění. Infrastruktura válčiště pro konečné řešení - ovládnutí planety Země je připraveno. V průběhu posledního konfliktu musí zničit ještě poslední ohniska odporu: Sýrii, Írán, Venezuelu a její spojence v Latinské Americe, ČLR a rozčlenit Rusko, jako potenciálně smrtelně nebezpečného protivníka - centrum alternativního uspořádání světa.

Bitva započala. Pro světový imperialismus nebyl problém sjednocení k přepadení šestimilionové Libye. Při tom západní strategie sledovala několik cílů:

1. Demonstraci síly - kdo s námi nesouhlasí, skončí jako Kaddáfí a jeho lid. Žádná odvolání k mezinárodním institucím nepomohou. Ode dneška platí právo silnějšího. OSN je pouze další loutkou v našich rukou. 16.9.2011 rozhodlo 66. zasedání VS OSN, (zahájené tři dny před tím) 114ti souhlasnými hlasy o výměně představitele samostatné Libye za delegaci reprezentující "Národní přechodnou radu Libye." Přestože na VS OSN je zastoupeno 193 delegací samostatných států, uvádí oficiální správa OSN, že proti bylo pouze 17 států (Venezuela, Kuba, Nikaragua, Bolivie, Angola, Demokratická republika Kongo a další - na VS OSN se nezjišťuje, kdo je pro a kdo proti podle jmen) 15 států se zdrželo hlasování. Hlasování bylo provedeno aklamací. Proč vůbec nehlasovalo 47 států, se neuvádí. Návrh Africké Unie a latinskoamerických států sdružených v ALBA byl zamítnut.

2. Prověrku působení nejnovějších informačních technologií. Zejména v Libyi byla v celém rozsahu demonstrována schopnost nových pánů světa nastolit a udržet plnou kontrolu vědomí převážné většiny obyvatel světa. Stačí ovládnout největší světová masmédia a je možné předpokládat, že jsi dosáhl souhlasu i s tím nejtěžším zločinem. Řadový občan se nebude zabývat vyhledáváním alternativních zdrojů informace, kde by se mohl dovědět pravdu. Systém vzdělání a kultury, který postupuje ze Západu a aktivně se nyní usazuje v rozvojových zemích, formuje světový názor prostřednictvím koupených médií. Takto zpracovaní lidé snadno uvěří, že zcela spravedlivé jak z hlediska morálky tak i zákonnosti zásahy libyjských silových struktur proti vraždícím, loupícím a vše likvidujícím pučistům, jsou "nepřípustné represe" proti vlastním občanům. Slepě důvěřují televizním a rozhlasovým moderátorům a žurnalistům, že kobercové bombardování libyjských měst letectvem států NATO slouží ochraně civilního obyvatelstva před Kaddáfího diktaturou. Naivně a důvěřivě přijímají informace o útěku plukovníka a jeho rodiny, nechají se ohlupovat televizními šoty se zfabrikovanými záběry obětí krvavého diktátora - ve skutečnosti buď hollywoodské záběry z Kataru nebo Indie (ze kterých se autoři ani nesnaží odstranit indické, či jiné vlajky).  Ostatně, jak lze z televizních záběrů rozlišit, zda nejde o oběti zločinného bombardování sílami NATO a pučistů, jejichž základní složkou jsou příslušníci teroristické podskupiny Al Kájdy ("Libyjské islámské bojové skupiny", vedené přítelem Usamy bin Ladina, Belhadžem, nyní vojenským velitelem Tripolisu). Nyní jsou svedené masy schopné aplaudovat představitelům států, které vyslaly své bojové letectvo (Anglie, Francie, Itálie, Norsko a Katar) bombardovat civilní obyvatelstvo, jeho obydlí a vyspělou infrastrukturu kvetoucí země jen proto, že je spíkři z televizních obrazovek a tištěných médií přesvědčili, že Kaddáfí je zločinec a lidu je potřeba demokracie.

Západ dosáhl toho o čem Mussolini, Franco, Hitler, Pinochet a další mohli pouze snít - vytvořil z lidových mas řízený a poslušný dav, snadno a podle libosti manipulovatelný, souhlasící i s těmi nekrutějšími avantýrami vládnoucí třídy.

Dnes Libye, zítra...

3. Praktickou prověrku mechanismů likvidace nepřijatelných vlád a režimů. Libyjský puč, to není pouze ozbrojená vzpoura a ozbrojená agrese USA a jejich spojenců. Je to komplexní intervence, nový způsob likvidace protivníka. Zpočátku agenti zahraničních tajných služeb a rozvědek vyvolají národnostní, náboženské nebo regionální spory, vyprovokují ozbrojený puč a zaměří jeho působení požadovaným směrem. Západní média rozšíří po celém světě lež o "lidovém povstání proti represivnímu režimu". Následuje etapa ovlivňování spřátelených, patolízalských vlád, s cílem zabránit tomu, aby odsuzovaly narušování mezinárodních demokratických procedur, podpořily zavedení sankcí, zmražení zahraničních účtu národních bank a přijetí požadovaných rezolucí v RB OSN.

Poté následují pod legendou "ochrany mírumilovného obyvatelstva" raketové údery a bombardování vojenské a sociální infrastruktury, lov na představitele režimu, vzbouřenci jsou vyzbrojování, do jejich vedení nastoupí zahraniční instruktoři. V případě Libye, protože vzbouřenci jsou početně slabí, byli doplnění příslušníky Al Kájdy a Talibánu, naverbovanými v severních provinciích Afghánistánu a v Pákistánu. Poněvadž ke svržení režimu nestačilo ani to, nastoupily k dobytí hlavního města přímo síly 22.pluku SAS Velké Británie, 2. divize francouzské Cizinecké legie a speciální síly Kataru, Omanu a Jordánska, které se vylodily přímo v přístavu hlavního města, vystrojené a vyzbrojené jako vzbouřenci. I když se legální moc a vojska vedena Kaddáfím dosud nevzdala, nelze předpokládat, že by se mohla ubránit stonásobné přesile. Země se změní v závislou západní kolonii, kterou budou ždímat nadnárodní monopoly. Sbohem rovnostářství a socialistické lidovládě.

Je potřeba pochopit, že scénář realizovaný v Libyi bude v nejbližším období uskutečněn v ostatních zemích Blízkého a Středního Východu, především v Sýrii a Íránu, po nich bude následovat Ázerbajdžán a středoasijské postsovětské státy. Neměl by to být problém v mnohonárodnostní Sýrii a v národnostními spory zasaženém Íránu, kde Západ již dávno vsadil na kurdské a ázerbajdžánské separatistické menšiny. Nebude ani složité postavit proti sobě svaz šíitských duchovních v čele s ajatolláhem Chameneim a sekulární vládu prezidenta Ahmadinedžáda. Ve Venezuele již nyní probíhá koncentrace buržoazní opozice, která se pokusí, za podpory USA a EU zabránit znovuzvolení Huga Cháveze v prosincových volbách v příštím roce. Pokud by to nevyšlo, pokusí se o získání moci převratem podle scénáře "barevné revoluce". O řízenou destabilizaci režimu se Západ pokouší již dlouho v KLDR a Bělorusku. V postupu vůči ČLR sází Západ na ujgurský nacionalismus a na spory s Vietnamem.

Nejsilnější úder je připravován proti Ruské federaci, největší světové pokladnici přírodních, materiálních i duchovních hodnot, která by mohla vztyčit hlavu a postavit se do cesty současnému krvavému vrahovi, stejně jako se postavila Hitlerovi.

Nestabilita v regionech Severního Kavkazu a doutnající sociální rozpory se mohou stát vhodným troudem, k jehož zapálení postačí malá jiskra ze zahraničí.

4. Ověřit si tuto skutečnost bylo i jedním z hlavních cílů Západu. Průzkum bojem, který provedly, je uspokojil. Potvrdily si, že stejně mohou postupovat i proti dalším státům.

Libye musela bojovat sama. Duchovní a morální podpora Venezuely, Nikaraguy a řady afrických států, které nemají materiální a vojenské možnosti zasáhnout v její prospěch, příliš nepomohla. Státy, které mohly zabránit krveprolití a zabránit agresi jako Rusko a Čína daly přednost z počátku zachování neutrality a pak podpoře plnění záměrů Západu. Ruský prezident zopakoval lži Západu o nelegitimnosti vlády vedené Kaddáfím a podpořil "Národní přechodnou radu" nastolenou Západem. Stejně tak se zachovala i Čína, která nechce narušit své vztahy se Západem. Ani íránská vláda nezapomněla na své spory s Kaddáfím a proti svým zájmům se postavila na stranu Západu, stejně jako všechny reakční arabské státy, pro které byla Libyjská vláda příliš levicová.

Progresivní vlády samostatných státu by se měly více zamyslit nad vzájemnou spolupráci, stejně jako silné levicové státy nad jejich podporou. Ve válkách nejsou řešeny pouze jakési dílčí problémy, ale budoucnost všeho lidstva. Západ ukázal na příkladu Libye, že každého, kdo se postaví proti němu, čeká zničení nebo smrt a pracující většinu otrokářství.

Sergej Kožemjakin: Bitva za Libyi - přeložil a upravil Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >