Výzva za mír v Sýrii

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 11. 2011

Twitter

Z jedenácti zemí na seznamu USA od té doby zničily tři. Irák, Afghánistán a Libyi, s více jak 1 000 000 mrtvých v prvních dvou a s více jak 50 000 ve třetí zemi.

Nemohli to udělat s Běloruskem pro rozhodný odpor Ruska, s kterým nemohli počítat po projeveném nepřátelském postoji Putina na začátku roku 2005. Nedokázali to udělat ani se Zimbabwe, ani s Myanmarem, ani se Severní Koreou pro pevnou opozici Číny, kterou projevila, aby tomu zabránila. Čína bezpochyby urychlila vstup na světovou scénu po katastrofách ekonomik USA a EU.

Poté, co zničily Libyi, nyní snaží se o devastování Sýrie a již je oznámeno zničení Iránu ihned poté. Jak lze konstatovat, plán už byl jednoznačně předem stanoven, i když Velká recese urychlila jeho realizaci pochodovým krokem. Tunis a Egypt nebyly na seznamu, byly to země podřízené nadvládě Západu, a jak se ukázalo, dostalo se jim zcela jiného jednání, stejně jako Bahrajnu a Maroku. Výbuch lidové rebelie překvapil Francii, Velkou Britanii a USA, které pokračují v provádění kontroly jejich obchodu a ještě více jejich armády a zpravodajských služeb.

V Libyi proběhlo vše zcela opačně. Byl zničen stát, byla zničena města desítkami tisíc bombardovacích útoků, s použitím bezpilotních letadel a stovek stíhaček podporovaných ponorkami, fregatami a těmi nejsofistikovanějšími prostředky masového ničení. Všechny tyto operace byly cenzurovány, skrývány před televizními diváky, aby nebyly vyvolány reakce humanistického cítění občanů v mediálním divadle s předem připravenými obrazy a zprávami modulovanými podle dvojice moderátorů. Nyní začínají přicházet svědectví nezávislých novinářů, kteří byli přítomni, a která nás nechávají ve stavu úděsu.

Každým dnem zjišťuje stále více z toho, co se stalo v arabských zemích, prohlubuje se analýza dík novým informacím, které se dávají do vztahů jedna s druhou, dochází se nepopiratelně k závěru, že tzv. "arabské jaro" představovalo mistrovskou práci některých západních zpravodajských služeb, úzce koordinujících s mediální nadvládou pro ovlivňování kmenových rozporů těchto národů muslimského vyznání. V zemích jako Libye a Sýrie, ve kterých nebyly vládnoucí skupiny podřízeny obchodní, finanční a vojenské moci USA a Izraele, jako tomu bylo v Tunisku a Egyptě, se musí sociální destabilizace dovršovat svržením režimu prostřednictvím války.

Zpravodajské služby, diplomacie, vojenský nátlak, masivní financování, kupováni vůlí, palácové konspirace atd. to vše vzájemně promísené vyžadovalo tři základní elementy: dolary, technologii a zbraně. Nyní se k němu přidal další: mediální kontrola mínění lidí na Západě s pomocí manipulace jejich nálad a hodnot jako je demokracie a lidská práva, aby bylo možné dát mantinely této válečnické kampani masového zničení společenství a národů, které byly ještě před nedávnem subjekty Mezinárodní spolupráce pro rozvoj a Aliance civilizací. Mistrovská operace mediální manipulace za realizaci plánu uspořádání světa vyhlášeného Georgem Bushem.

Jedná se o stejnou, ale zdokonalenou, taktiku použitou již ve studené válce, posunutou dále díky velkému pokroku v oblasti telekomunikací a jejich přenesení do operační činnosti v devadesátých letech. Kupují se národní odpadlíci uprchlí do západních hlavních měst, kterým se poskytuje ekonomická a politická moc. Staví se na nohy a organizují se armády nespokojených, narozených v zemi a nechává se dopadnout déšť dolarů a technologicky nejrozvinutějších zbraní. Je jim přislíbena kořist v případě dosažení cílů. Stanou se novou vládnoucí skupinou a žoldnéři základem národních armád. Je to všeplatný plán dobyvatele.

Tato manipulace se dosahuje díky magii televize, která nabídne v reálném čase obraz, který má být viděn. Není důležité, kde je zboží vyrobeno, pohyblivé obrázky mohou být perfektně vyrobeny a přeneseny ze studia expertů, kteří naplňují Orwellovu předpověď. S takovou nadvládou může být destabilizovaná každá země.

James Petras ohromený pasivitou evropské levice prohlásil v rozhovoru poskytnutém den po vstupu povstaleckých sil do Tripolisu následující slova:

"Musíme především kvalifikovat tuto válku proti Libyi a jejímu lidu jako jeden z největších zločinů nového tisíciletí. Skutečnost, že po 188 dní NATO, ozbrojené síly Francie, Spojených států a Velké Británie vrhají bomby. Bylo to 188 dní teroru, ničení a počínaje jejich zničujícími akcemi, kontrolu území převzali jejich žoldnéři v pozemním boji (...) máme další tragedii, jelikož nikde v zemích Evropy a USA se neobjevil protest. Všechny osobnosti, francouzští intelektuálové publikující ve velkých levicových novinách v Brazílii, Uruguay, v Argentině, osobnosti velmi známé jako marxistické osobnosti, jsou součástí strany podporující vzpouru řízenou a financovanou NATO. Toto je jedna z velkých tragédii, protože zatímco si uvědomujeme, že imperialismus a jeho prostředky komunikace podporují tento kriminální čin, levice - v nejlepším případě - mlčí, když už se nepřipojuje sborem proti údajnému tyranovi. Ale kdo je tyran? Koloniální síly, které odpálily tisíce a tisíce, sta tisíce raket během šesti měsíců, anebo legitimní vláda své země podporovaná svým lidem předtím, než tato síla vstoupila do Tripolisu? A nyní obyvatelstvo dělá, co může, aby si zachránilo život a vyhnulo se perzekucím a vraždám, když vyšlo na náměstí oslavit okupaci." V Madridu nebylo možné zorganizovat mobilizaci mas odmítajících zapojení Španělska do války NATO, protože bylo potřeba předtím postavit před soud Kaddáfího, obviněného ze zločinů, které se neprokázaly a které není možné prokázat. Přispělo se tak k masakru, který překonal hranici 50 000 obětí, a skrývalo se, že vzbouření se proti sociálnímu systému v Libyi bylo postupně požadováno, financováno, vyzbrojováno a vyprávěno v zahraničí. A nyní v případě Sýrie dochází k opakování stejné perverze paralyzující veřejné mínění.

Opravdová agrese proti libyjskému lidu je autentickým zabíjením provedeným silami NATO a jejich ozbrojenými rebely, které uvrhly do plamenů celá města a které brutálně nastolují svou nadvládu a sociální a kulturní regres, který představují. A bohužel libyjská katastrofa ještě neskončila. Ale to není důležité, protože byznys z rekonstrukce představuje pomoc při reaktivování ekonomik agresorů od chvíle, kdy může Libye zaplatit cenu dík své značné energetické produkci.

SOLIDARITA SE SYRSKÝM LIDEM!! Ale solidarita nesmí zapomínat, že Sýrie je po léta na černém seznamu imperialistické války, která má za cíl pokořit ji a zdevastovat a otevřít tak cestu uzemní expanzi Izraele. Kdyby nebylo vety Číny a Ruska a negativního postoje Brazílie a JAR v RB OSN, NATO by již tento stát vojensky zničilo. Solidarita se syrským lidem a prokletí a odsouzení pro agresory, kteří konspirují, aby se zmocnili země, jakmile bude Baschar Assad svržen a zažehnou zemi ze čtyř stran v nekonečné občanské válce. Artefakty tohoto šíleného dobrodružství jsou neokonzervativci, kteří vypracovali a zfabrikovali velkou hříčku trestání zaměřeného, jednoho po druhém, všech těch, kteří jsou na listině Osy zla. Je to cesta ke světové válce, protože na konci seznamu se nachází Rusko a Čína,

Sýrie je dnes čtvrtou zemí na seznamu a Irán se nachází na pátém místě. Tyto strategické aspekty nelze ignorovat ve chvíli, kdy vyjadřujeme naší solidaritu se syrským lidem. Je možné slyšet demagogické projevy plné abstraktního humanismu. Pokud se NATO povedlo budit zdání, že je civilizačním elementem, vývozcem demokracie a kultury, nemělo by být pro protikapitalistickou levici hodnotou, vstoupit s tímto zasloužilým fašismem do konfliktu? Ve skutečnosti agrese proti Libyi, bombardování jejích měst ze strany NATO a sociální represe z rukou rebelů po vítězství NATO představovala poslední významnou akci západního terorismu a solidarita s novým povstáním by korunovala úspěch neokonzervativního fašismu.

Část levice nám říká, že tisíce poklidně manifestujících byly zavražděny bezpečnostními silami režimu Bashara Al Assada, a stěžuje si na nečinnost mezinárodního společenství. Ale to, čeho jsme svědky v Sýrii, je ozbrojená vzpoura některých kmenů, dobře vybavených západními ozbrojenými silami v kontextu strategie vyzkoušené v Libyi. A stejně jako nebylo podloženo dokumenty bombardování měst legitimní libyjskou vládou, zatímco naopak byla zadokumentována bombardování ze strany NATO, neexistuje žádný dokument bombardování měst v Sýrii, které tato levice odsuzuje. To, co je prokázané, jsou vážná vojenská střetnutí se stovkami mrtvých na obou stranách.

Není tomu snad tak, že se velká operace NATO rozšířila do takového bodu, že vyhladila evropskou levici a omezila jí roli na pouhý kompars?

Proto z naší skromné osobní pozice chceme projevit:

José María Torres Pérez, prezident Nadace Rubén Darío-Campo Ciudad
Ricardo Gayol Rodríguez, prezident Nadace HIJOS DEL MAIZ
Pedro Barragán Cárdenas
Pilar Navarro Rico,
María del Carmen Domínguez Luque
Alicia García Vázquez
José Porrero Montalbán
José Hernández López
Antonio García Ruiz
Paco Calderón Sánchez de Rojas

15. listopadu 2011

Zdroj: http://www.marx21.it/internazionale/pace-e-guerra/351-un-appello-per-la-pace-in-siria.html

• < Předchozí
• Další >