V poslední době se na stránkách levicového tisku objevují jakási svojská, trockistická hodnocení "barevných revolucí" v Severní Africe a na Blízkém a Středním východě. Všechna hodnocení mají jedno společné: lid má právo na revoluci, jakmile ho však chce využít, je vzpoura zneužita globálním kapitalismem, který ji využije k násilnému prosazení svých zájmů a nastolení neokoloniální diktatury. Levicoví žurnalisté nevěnují pozornost dlouhodobě připravovaným vzpourám, organizovaným západními tajnými službami a jakoby "nevládními" organizacemi typu Human Rights Watch, Amnesty International a jinými. Příprava svržení režimu v Sýrii, nyní kromě Íránu posledního samostatného muslimského státu světa, je detailně popsána na http://www.champress.net/index.php?q=en/Article/view/86507. Zde najdeme detailní popis plánu destabilizace Sýrie, připraveného bývalým Saudským velvyslancem v USA, princem Bandarem bin Sultanem a bývalým velvyslancem USA v Libanonu Jeffreyem Feltmanem. Princ je významným představitelem saudské královské rodiny. Do konce roku 2009 byl předsedou bezpečnostní rady Saudské Arábie a přítelem rodiny exprezidenta Bushe.

Jeffrey Feltman je členem americké izraelské lobby a Úřadu speciálních plánů Pentagonu, který připravil plán intervence do Iráku v roce 2003.

Nyní jako asistent ministryně zahraničí USA sehrál Feltman hlavní úlohu v realizaci přípravy protestů, po které má následovat válečné intervence v Sýrii.

V plánu bylo teritorium Sýrie rozděleno do tří oblastí: velká města, provinční sídla a vesnice. V souladu s plánem pak vzniklo pět operativních sítí:

1. Mladí příslušníci nezaměstnané inteligence, vyvolávající masové protesty.
2. Mnohokrát trestaní násilníci a kriminální živly, vedené pohlaváry podsvětí, připravované na vyvolávání provokačních střetů s policií.
3. Náboženské a etnické sekty.
4. Podnikatelé, obchodníci a bankéři z Damašku, Aleppa a Homsu.
5. Část důležitých syrských médií, včetně významných žurnalistů financovaných Západem.

Každá skupina plní úkoly přesně stanovené plánem: Pučistické síly jsou složeny z občanů mladších 22 let. Rozhodující úlohu v ovlivňování veřejného mínění sehrává světový i domácí tisk.

Již v první fázi převratu organizované skupiny nezaměstnané inteligence, složené podle velikosti města nebo sídla z pěti set až pěti tisíc osob započaly organizovat demonstrace. Krytá demonstracemi zasáhla druhá skupina vyvolávající násilné incidenty, proti kterým musela zasáhnout policie a armáda. Demonstrace byly doprovázeny předem připravenou dezinformační kampaní.

Ve druhé fázi došlo k vystupňování chaosu, na kterém se nejzáslužněji podílela média. Na plánovaném vystupňování násilí se podílely zejména zločinné živly, které začaly zabíjet nejen pořádkové síly, ale i demonstranty, což bylo využito médií k obviňování násilí, páchaného režimem.

Chaosu, který zavládl, využili vůdci sektářských skupin k vyvolání střetů ve všech oblastech religiózního a národnostního napětí.

Nastoupila poslední fáze, charakterizována vznikem "Svobodné syrské armády" (SAS) v Turecku a podobně jako v Libyi "Národní rady". V této fázi by mělo dojít ke vzpourám v ozbrojených silách a komplexnímu rozpadu celého vládního systému.

Jak se vyvíjí současná situace

Syrská i západní média šíří informace o zvyšujících se aktivitách "dezertérů" ze syrské armády. Údajně 16. 11. dezertéři přepadli velení syrské rozvědky na předměstí Damašku a paralelně vyvolali masakr ve vojenském táboře v Daraa, kde zavraždili několik desítek příslušníků syrské armády. Podle stejných tiskových agentur tito lidé usmrtili 14. 11. 71 Syřanů z toho 34 vojáků vládních sil.

"Dezertéři" mají být součástí "Svobodné syrské armády" (SAS) se základnou v Turecku.

Ta však nemá podle posledních tiskových informací více než 100 osob. Kdo tedy zavraždil od letošního jara přes tisíc vojáků syrské armády? Kdo tyto dezertéry vyzbrojuje a zásobuje proviantem? Kdo koordinuje jejich činnost po celé Sýrii? Kolik by jich muselo být, aby denně realizovali přepady regulérních sil?

SAS není, jak tvrdí světová média, armádou dezertérů ze syrských ozbrojených sil, ale doslova hordou dobře organizovaných arabských extrémistů Al Kajdy a Muslimského bratrstva, vyzbrojenou moderními zbraněmi, dopravovanými do Sýrie z Turecka a Libanonu, financovanou a vyzbrojovanou Izraelem, USA a státy NATO. Pro důkazy se lze obrátit ke zprávě švédského Institutu strategických studií (SIS), vypracované Emile Hokayem, která uvádí, že syrská opozice je vyzbrojena a vycvičena k tomu, aby přeměnila Sýrii v krvavé bojiště. Zpráva renomované, nezávislé instituce je v přímém rozporu s tvrzeními světových médií a západních ministrů zahraničí odpovědných za probíhající masakry v Libyi, zdůrazňujícími, že za násilím stojí vládní síly, střílející do mírumilovných, neozbrojených manifestantů. Stejný postup jako proti Libyi, kde se pak ukázalo, že ve skutečnosti jde o hordy žoldnéřů z Al Kajdy, řízené instruktory speciálních služeb NATO, Kataru a Saudské Arábie.

Je naprosto zjevné, že SAS je pouze kamufláží, pro zatím nespecifikované, ale zřejmě velké množství teroristů, řízených podobně jako v Libyi a Íránu tajnými službami NATO, Saudské Arábie, Jordánska a Emirátů. Syrská vláda odhaduje počet teroristů na 2 tisíce. Na dokonale organizované teroristické akce, při kterých se vrazi kryjí davem a pálí ze zálohy na policii a armádu, je to dostatečný počet.

Počet mrtvých v Sýrii se rychle zvětšuje. Úkolem teroristů není pouze zabíjet pořádkové síly, ale hlavně vražděním demonstrantů, ze kterého je masmédii a nevládními organizacemi obviňována syrská vláda, vyvolat strach a chaos a opakovat libyjskou provokaci, která umožnila bloku USA - EU - OSN zlikvidovat progresivní režim Muammara Kaddáfího.

Účinnost teroristických akcí je sice vysoká, ale ani tak NATO není zatím schopno splnit svůj hlavní cíl - likvidovat režim a nastolit vlastní.

Prezident Asad se cítí dostatečně silný a odmítá se podřídit vnějšímu diktátu. Ultimata Ligy arabských států (LAS) (organizace po pádu Libye plně podřízené USA) nemají dostatečný vliv na změnu jeho orientace, protože Asad dobře ví, že z této strany mu smrtelné nebezpečí nehrozí, stejně jako si je vědom toho, že nejde, podobně jako v případě Libye, o vyhrožování ze strany Arabů, ale Západu. Rezoluce LAS o pozastavení členství Sýrie, opakuje pouze postup, který byl použit proti Libyi. Za měsíc po rezoluci začalo bombardování.

Ani požadavek jordánského krále Abdullaha II., vyzývající Asada k demisi

nebere syrské vedení vážně. Král je pouhým nástrojem v rukou USA, které mu poskytují velkou materiální pomoc za udržení míru na východní hranici Izraele. Bez této pomoci by se monarchie rychle zhroutila.

To všechno je však neporovnatelné s tureckými hrozbami o pozastavení dodávek elektřiny do Sýrie. Podle všeho premiér Erdogan již nátlaku NATO podlehl, nyní probíhá jakýsi rituální tanec pod názvem "boj za lidská práva" (vzpomeňme vraždění Kurdů tureckou armádou), který by mohl zítra vyvrcholit přerušením dodávek, a větší část Sýrie by se ocitla v začínající zimě bez proudu. Tento krok Turecka může zásadně změnit situaci a paralyzovat ekonomiku. Asadova vláda bude vystavena nové vlně masových protestů, která se pro ni může stát kritickou. Nezbude nic jiného než zavedení výjimečného stavu, což dává vedení NATO šanci prosadit v RB OSN rezoluci o vyslání mírotvorných sil, skládajících se z kontingentů NATO a LAS.

NATO se bude snažit prosadit zásah do vnitřních záležitostí Sýrie za každou cenu, nejlépe na základě rezoluce RB OSN.

Výbuch občanské války bude pak nevyhnutelný a mírové síly OSN se stanou (jako již vícekrát v dějinách) účastníkem konfliktu na straně sil bojujících proti Asadovi. V rozhodujícím okamžiku se zřejmě navíc objeví anglické a francouzské speciální síly, které budou šturmovat rezidenci Asada. (Jako v Tripolisu.)

NATO si tak upevní svoji agresivní podstatu, prověřenou ve válce proti Libyi a potvrdí tak svoji roli světového četníka.

Zůstává pouze jediný problém. "Modré přilby" mohou být vyslány pouze na základě rezoluce OSN. Osud Sýrie zůstává nadále v rukou Ruska a Číny. Tlak na oba státy je již nyní nesmírný. Buržoazní masmédia a nevládní organizace budou mnohonásobně zvyšovat své běsnění o rozsáhlých masakrech civilního obyvatelstva, objevených masových hrobech a o nezbytnosti vnějšího zásahu.

Podřídí se Rusko a Čína, podobně jako za posledních dvacet let po pádu SSSR, diktátu Západu?

Karel Kluz