Projev Vojtěcha Filipa, předsedy ÚV KSČM na 13. mezinárodního setkání komunistických a dělnických stran v Athénách

Vážení účastníci 13. mezinárodního setkání komunistických a dělnických stran

Vážená soudružko Aleka Papariga,

vážené soudružky, vážení soudruzi,

dovolte mi, v úvodu mého vystoupení tlumočit Vám a všem členům Vašich politických stran upřímný soudružský pozdrav od členů Komunistické strany Čech a Moravy.

Scházíme se zde v Aténách, v tomto nádherném městě - kolébce evropské civilizace ve velice pohnuté a vypjaté době, kdy se rozhoduje nejen o tom, jakým směrem se bude vyvíjet naše civilizace, ale možná o samotném přežití lidského rodu, anebo o přerušení a vrácení jeho vývoje o několik stovek a možná i tisíců let zpátky. Možná volím příliš expresivní a radikální slova, ale skutečně musím souhlasit s varovnými slovy Aleky Paparigy o tom, že "prožíváme nekonečně hlubokou krizi kapitalizmu a ta byla vždy zdrojem nejenom lokálních válek, ale jako to známe z minulosti, s největší pravděpodobností povede k vojenskému střetu silných (imperialistických) mocností". Proto prvořadou povinností našeho setkání je, učinit vše a mobilizovat každého, abychom takovému vývoji zabránili.

Ano, opravdu jsme svědky nastupující agónie světového kapitalistického systému, kdy systémové rozpory mezi společenským charakterem výroby a soukromým kapitalistickým přivlastňováním vystoupily na vrchol a kdy tyto rozpory patrně již nebude možné mechanizmy kapitalizmu vyřešit a překonat.

Stejně jako ve všech tzv. rozvinutých kapitalistických zemích Evropy, i na území České republiky po převratu a restauraci kapitalismu v listopadu 1989 (mimochodem se souhlasem sice naivně podvedené avšak 4/5 většiny obyvatelstva) došlo k bezbřehému uplatnění principů tržního hospodářství bez přívlastků, všeobecně známému jako "neoliberalismus" a ideologii tzv. nové svobody pro všechno. Prosazením neoliberálního konceptu došlo k uplatnění nejhrubších projevů tržních mechanismů, jež postupně zpochybnily a znehodnotily téměř vše. Nejprve to byla samotná rovnost mezi lidmi, hned nato podmínky fungování organizace společnosti, poté došlo k trvalému znehodnocování veřejných služeb, v mnoha místech i životního prostředí, a tím kvality života, kultury a mezilidských vztahů. Soukromé zájmy čím dál menších skupin vlastníků nadnárodních společností zcela ignorovaly a nadále ignorují veřejný zájem. Privatizace zisků a ponechání ztrát na bedrech společnosti - to jsou společné znaky této politiky. Takto vytvořené dluhy společnosti pak neoliberální teorie léčí jen tupým škrtáním a tím i dalším prohlubováním krize. Přitom ovšem banky neustále navyšují své zisky, zatím co lidé chudnou a stále více jich upadá do bídy.

Do této vražedné neoliberální pasti nepadla jenom Česká republika, nýbrž fakticky celá eurozóna a s ní mezi prvními a nejbolestněji země našeho hostitele - Řecko. Proto jsme tady, abychom jasně deklarovali naši solidaritu s pracujícím lidem Řecka a nahlas řekli: " Ne, nebyl to řecký pracující národ ani lid, který bral půjčky, ale byli to právě nenasytní řečtí kapitalisté, kteří v honbě za svými zisky si půjčovali stále více a více. Ať je uhradí ti, kteří půjčky nabrali. " Lid je připraven nést oběti a šetřit, avšak pokus politiků eurozóny uplatnit v Řecku politiku ultraúspornosti, zrušení sociálního státu, rozkladu společnosti a lidu musí být rezolutně zastaven. Proti Evropě škrtů a ožebračování musíme postavit Evropu solidarity a společenských potřeb.

Předtím než Vás poinformuji o situaci v mé zemi a o pozicích KSČM, kterými této situaci čelíme, bych rád obrátil Vaši pozornost na nejpalčivější problém současného světa a to na potřebu udržení mezinárodního míru a bezpečnosti ve světě.

Neschopnost vlád imperialistických zemí čelit dopadům krize uplatňováním neoliberálních ekonomických modelů na široké vrstvy pracujících a soustavné prohlubování krize, především v důsledku hrabivostí až nenažranosti banksterů, vede vlády těchto zemí ke zvráceným úvahám o řešení krize válečnými výboji. Příklad Libye je velice průkazný a odstrašující. Ovšem s jídlem roste chuť a americká vláda pod tlakem vojenskoprůmyslového komplexu si již dnes brousí zuby na další oběti, možná Sýrie, pak Irán a v nedalekém časovém horizontu - třeba Rusko. Žel vedoucí mocnost světového imperialismu je připravena sebevražedně odmítnout celou pohnutou zkušenost 20. století a vrátit chod věcí na konec 19. století a redefinovat Pax Americana takovým způsobem, aby pod záminkou protiraketové obrany bylo možné tuto doktrínu aplikovat na celý svět. Jako občan členského státu NATO jsem zhrozen totální ztrátou jakékoli sebereflexe i pudu sebezáchovy NATO a Spojených států. Urychlené budování systému protiraketové obrany Euro PRO se zamýšleným cílem znefunkčnit ruský nukleární potenciál a postupné vojenské obkličování Ruska, ohrožují světový mír a bezpečnost jako žádný jiný avanturistický krok v minulosti. Pohrávání si s myšlenkou malých omezených nukleárních válek a konfliktů na začátku druhé dekády 21. století je na hranici totálního šílenství. A my dnes tady musíme mít odvahu a rozhodnost v našem závěrečném dokumentu jasně definovat, kdo dnes ohrožuje mezinárodní mír - státy NATO v čele s USA, a kdo tomuto ohrožení čelí - Rusko, Čína, asijské státy s nukleárním statutem a další svobodné státy Afriky a Latinské Ameriky.

Soudružky a soudruzi,

pokud jde o situaci v mé zemi, musím konstatovat, že v české společnosti došlo a dochází k výrazným posunům. Občané si již většinou uvědomují, že současná vládní koalice nehodlá naplnit své předvolební sliby o potření korupce a odpovědnosti vůči státnímu rozpočtu, a že se jednosměrně zaměřuje na to, aby dluhy, na kterých se podílely všechny vlády od roku 1992, zaplatili ti, kteří je nezpůsobili - tedy lidé práce. To vše při zhoršení životních podmínek většiny, zatím co původci dluhů, ať už jde o politiky vládních koalic, bankéře, či různé privatizéry bez odpovědnosti za získaný majetek, nemusí hradit nic. Občanská společnost se však již probouzí a své nesouhlasné postoje dokáže projevit i navenek. Pokud by se volby konaly nyní, koaliční strany, tedy pravice, by je prohrály s nejhorším výsledkem od poloviny roku 1990, kdy se konaly první polistopadové volby. Tzv. penzijní, zdravotní, daňová a další reformy jsou odůvodňovány lživými argumenty a slouží jen k dalším vlnám privatizací, a to nikoli již jen majetku, ale zdravotních, sociálních a dalších služeb, a k přesunu prostředků z kapes většiny do kapes úzké skupiny těch nejmajetnějších. Ve společnosti vládne korupce ve všech sférách, ačkoliv její odstranění údajně mělo být jedním z hlavních prvků obsahu práce vlády po volbách. Samotná činnost vlády či jejích jednotlivých členů vede nejen k zpochybnění vládní moci, ale i samotného politického režimu. Jsou přijímána či připravována opatření omezující demokracii a svobodné vyjadřování názorů, otevřeně je ovlivňováno jednání orgánů činných v trestním řízení ve prospěch členů anebo příznivců pravicových stran, bezpečnost občanů není garantována, účastníme se vojenských akcí, které nejsou v našem zájmu, rozpočtová opatření jsou směřována vůči nízko či středně příjmovým skupinám obyvatelstva a ti nejmajetnější jsou při tom zvýhodňováni. Pokračuje likvidace českého zemědělství, připravují se další kroky, jež budou ještě více zvyšovat závislost naší země na zahraničním globalizovaném kapitálu, jehož majitelé nemají žádný vztah k potřebám našich lidí. To, žel, umožní některým zájmovým skupinám ovládnout poslední veřejný majetek, a to včetně nemocnic. Takové jsou reálie naší politické současnosti.

Na uvedené skutečnosti reaguje KSČM svojí každodenní politickou prací. Jako důsledná opoziční strana trpělivě demaskuje protilidová opatření vlády a vytrvale vysvětluje občanům nebezpečí z toho plynoucí. Aktivně předkládá své návrhy, jak situaci řešit. Její existence je zárukou pro další levicový, solidaritu vyznávající vývoj v České republice. Bez ní by levostředově orientované politické strany, zejména sociální demokracie, neváhaly vytvořit koalici s pravicovými stranami a zradit vlastní program. KSČM má tedy i dnes se svojí 15 procentní podporou občanů nezadatelnou historickou roli v České republice.

Samozřejmě zvyšující se obliba KSČM u voličů je trnem v oku pravici. Neváhá proto použít všech svých možností, aby podnítila další vlny antikomunismu a pokusila se narušit činnost strany, její vnější aktivity a působení na neorganizované levicové či levicovým řešením nakloněné voliče. Jejím cílem je zabránění vytvoření přirozeného spojenectví na levici, které by ji mohlo odstavit od politické moci. Musím konstatovat, že až restaurace kapitalismu v České republice - a myslím, že obdobné je to i v dalších bývalých socialistických zemích středovýchodní Evropy - naplno ukázala, jaké zvrácenosti je pravicový antikomunismus schopen uplatnit v politickém zápase s komunistickými a levicovými politickými stranami. Proto se domnívám, že v našem závěrečném dokumentu musíme věnovat pozornost charakteristice a kritice soudobého antikomunismu a naše ideologické soupeře vyzvat k důslednému respektování demokratického principu svobody hlásání politických názorů.

Protože KSČM jde v České republice o sjednocování sil levice proti moci kapitálu, iniciovala vznik hnutí "Spojenectví práce a solidarity" jako platformy široké spolupráce, na jejíž činnosti se podílí více politických a společenských subjektů. Neznamená to, že se tím staví bariera jiným nezúčastňujícím se levicovým či levostředovým subjektům, včetně sociální demokracie. SPaS nabízí spolupráci všem, kteří o to budou stát. KSČM bude aktivně napomáhat v jeho další činnosti a udělá vše pro to, aby se tato forma spolupráce stala širokým hnutím, které najde cesty i k dalším dosud nevyužitým možnostem spolupráce. Naše strana bude nadále plně podporovat i snahu odborů a organizací sdružujících zdravotně postižené či seniory, aby pomohla zastavit antisociální záměry současné české koaliční vlády.

V těchto měsících žije Komunistická strana Čech a Moravy přípravami na svůj VIII. sjezd, který se uskuteční v květnu příštího roku. Na sjezdu nám půjde o to, posoudit a schválit program, který narýsuje pro naše voliče perspektivy spravedlivějšího společenského uspořádání v naší zemi. Měl by to být program, který se bude zasazovat o realizaci takové hospodářské politiky státu, která nebude tlumit rozvoj ekonomiky nepromyšleným šetřením, ale bude stimulovat hospodářský růst a to všech systémů vlastnictví. V programu budeme chtít věnovat pozornost obraně sociálních jistot lidí, podpoře získávání nových pracovních příležitostí, zachování průběžného systému důchodů, bezplatného zajištění léčebné péče, zachování bezplatného studia na vysokých školách. Budeme se zasazovat o zpracování a přijetí státního protikorupčního programu, zákona o majetkových přiznáních a znovuzavedení progresivní daně z příjmů fyzických a právnických osob. Budeme taktéž požadovat energetické zabezpečení země, jakož i stažení českých vojenských kontingentů z míst, která nemají vztah k naší obraně a nejsou ani v zájmu OSN.

Naším neměnným cílem, který svojí činností naše komunistická strana sleduje, je vybudování spravedlivější socialistické společnosti, kde lidé budou odměňováni podle práce a zásluh a vše se bude dít ve prospěch společnosti.

Vážené soudružky, vážení soudruzi,

KSČM se seznámila s návrhem závěrečného prohlášení našeho 13. mezinárodního setkání komunistických a dělnických stran a v podstatě s jeho textem nemá žádný problém. Je připravena ho - samozřejmě po příslušných úpravách a doplnění návrhů, které vyplynou z vystoupení vedoucích delegací, podpořit. Již jsem se zmínil o potřebě zvýraznit a obsahově rozšířit odstavce, ve kterých upozorňujeme na ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti a na nebezpečí válečných konfliktů. Domnívám se též, že v dokumentu musíme větší pozornost věnovat kritice a ráznému odmítnutí vzmáhajících se nacionalistických, (neo)fašistických a jiných xenofobních přístupů, které se osvědčují jako význačný pomocník neoliberálního kurzu vládnutí a správy věcí veřejných. Mám za to, že bychom neměli opomenout ani ocenění ekonomického učení Karla Marxe, které v dnešní celosvětové krizi slaví jasné vítězství.

Obdobně se domnívám, že bychom se měli konkrétněji věnovat krizi eurozóny a naším návrhům na její řešení. Mám na mysli potřebu formulovat naše stanoviska k řešení dluhového problému, návrhy na radikální reformu evropských smluv za účelem eliminovat v nich prvky neoliberalismu, zrušení veřejných dluhů a přehodnocení role Evropské centrální banky (ECB) s cílem, vynutit na ní nové málo úročené půjčky zemím, které jsou krizí postiženy nejvíce. Myslím, že naši řečtí hostitelé si takovou pomoc od nás zaslouží. Závěrem svého vystoupení bych chtěl poděkovat jak hostitelům, tak i všem organizátorům za perfektní organizaci našeho významného a úspěšného jednání.

Děkuji za pozornost.