Výsledky voleb ruského prezidenta (4. 3. 2012), ve kterých je jediným zástupcem ruských pracujících skutečný komunista G. A. Zjuganov, mohou bezesporu posílit význam a vliv komunistických a dělnických stran ve světě. Již volby do ruské Státní Dumy potvrdily renesanci KS RF a to i přes potvrzenou falsifikací volebních výsledků ve prospěch hlavní buržoazní strany "Jednotné Rusko". Vládnoucí oligarchická vláda, za podpory celosvětového imperialismu, nasadila do boje všechny své síly a prostředky, od falšování výsledků až po nasazení kandidátů typu Mironova (Spravedlivé Rusko), Žirinovského (LDPR), Prochorova (oligarcha) a dalších, jejichž jediným úkolem je odvést voliče od hlasování pro komunistu Zjuganova. Rozhodující alternativou je pro ně zvolení Putina, od kterého budou za odměnu požadovat dokončení privatizace ruské ekonomiky, půdy a všech přírodních zdrojů, ve prospěch nadnárodních korporací. Paralelně s tím i prohloubení zotročování a genocidy Rusů a národů žijících v Ruské federaci. Záměry i závazky komunisty Zjuganova jsou přesně formulovány v jeho referátu na 14. sjezdu strany (17. 12. 2011).

Za několik dnů se světová chudina dozví, zda pro ni existuje ještě nějaká naděje. Po loňských prosincových parlamentních volbách se zdá, že by Putin nemusel získat v prvním kole nadpoloviční většinu a proběhlo by druhé kolo, do kterého by mohl postoupit G. A. Zjuganov.

Pro světové komunistické a dělnické hnutí není nejlepší vizitkou naprosté ignorování ruských voleb. Cožpak si neuvědomuje, že úspěch ruských komunistů může oživit činnost nejen jejich stran, ale vlít i naději do srdcí spojenců a příznivců?

Komunistický publicista Sergej Kožemjakin hodnotí předvolební situaci v Rusku v deníku "Sovětské Rusko" z 25. 2. 2012 následovně:

Ruská oligarchie potřebuje, aby se Putin stal "legitimně" zvoleným prezidentem. S jeho vítězstvím nebo porážkou je spojen osud režimu, který vládne v Rusku posledních dvacet let a způsobil ruskému lidu nevyčíslitelné škody. To, že se Putinovi podařilo od příchodu k moci v roce 2000 ovládnout patriotické masy, nemělo na vývoj žádný vliv. Podstata režimu zůstala stejná - rozbíječská a protilidová. Přičiněním takové politiky se Rusko dostalo do situace jako před rokem 1917.

Sejně tehdy, jako nyní ovládají ekonomiku nadnárodní korporace, pouze s tím rozdílem, že předrevoluční buržoazie exportovala jen obiloviny a nynější hlavně energetické suroviny. Většina obyvatelstva žila, stejně jako nyní, v nepředstavitelné bídě. Sociální problémy kapitalismus nebyl schopen a hlavně ochoten ani tehdy, ani nyní řešit. To vše v souhrnu vedlo k Únorové buržoazní revoluci a pak k VŘSR.

Za celou dobu co je Putin u moci se režim nedokázal vypořádat se sociálními problémy, hlavně s demografickou krizí a rychle postupující deindustrialisací země. Putin, který převzal od Jelcina napůl zničenou, ze všech ran krvácející zemi, pokračoval v nastoupeném díle. I když metody jeho politiky nebyly natolik kruté, jaké používal jeho předchůdce a byly kamuflovány hesly o obnově země, patriotismu atd. - program ničení Ruska a jeho přeměna v surovinový podvěsek Západu pokračoval.

Nastoupila volební kampaň. Putin se nemá čím chlubit. Všechno, čím se chlubil posledních 12 let, se ukázalo jako velký podvod. Velké národní projekty, obnova a přezbrojení ozbrojených sil, diversifikace ekonomiky, ústup od orientace na export surovin praskly jako mýdlové bubliny. Výsledky se zákonitě musely projevit ve volbách do Státní Dumy 4. 12. 2011. Přestože strana Jednotné Rusko v předvolební kampani nestydatě využívala všechny dostupné státní finance a masmédia a dopustila se mnoha volebních podvodů, nedokázala nahromadit ani 50% hlasů.

Kreml ovládla nervozita. Mýtus o Putinovi se otřásl. K zabránění jeho pádu nastoupila masová kampaň manipulace veřejným míněním. Proto se moc pokouší využít všechna státní masmédia k vytváření nového obrazu Putina. Nyní je lidu podsunována jeho představa nejen jako patriota zmateně přednášejícího na téma "suverénní demokracie", ale i jako státníka, který je připraven čelit "oranžové" hrozbě, a spasitele Ruska.

K upevnění této představy o Putinovi byly využity opoziční demonstrace v Moskvě. Poprvé za 12 let věnovala ruská masmédia opozičním aktivitám takovou pozornost. Ani ruským komunistům se o takové propagandě své strany nikdy nezdálo. Příčina takového postupu je jednoduchá. Vytvořit obraz nepřítele. Metodický postup: rozsáhle informovat ruské voliče o masových demonstracích opozice jako obrovské síle stojící proti současné moci. Postupně označit tyto akce za pokus o "oranžový" převrat. Všechna ruská masmédia informují o plánech Západu na likvidaci Ruska, v nich se opakovaně zdůrazňuje osud Libye, amerického systému protiraketové obrany atd. Zbyla maličkost: zdůraznit, že před tímto nebezpečím může Rusko spasit pouze V. V. Putin. Ne, že by tvrzení masmédií nebyla pravdivá, hrozba likvidace Ruska existuje desetiletí, Západ nepotřebuje protivníka, který je sice nyní slabý, ale mohl by se vzpamatovat. Existuje i vnitřní nepřítel. To vše je pravda, pouze s malým otazníkem. Vždyť to byl přece Putin, kdo po celou dobu představoval všechny, pro Rusko tak nebezpečné síly. Nikdo neučinil pro oslabení Ruska tolik jako Putin. Proto je současná anti - oranžová hysterie pouze hlavní součástí předvolební kampaně. Je potřeba si uvědomit, že žádný z představitelů ruského mocenského systému se nechystá postavit proti hrozbám rozpadu Ruska a ztrátě jeho suverenity. Tyto skutečně existující hrozby prostě trápí většinu Rusů, a proto se Putinův tým rozhodl postavit na nich svůj volební úspěch.

K upevnění této představy proto Putin hrozí Západu, hovoří o upevnění ruské armády a prosazování samostatného rozvoje Ruska. Je to balzám na rány patrioticky naladěných Rusů a takových občanů je v zemi většina. Lidé jsou ochotni věřit, mít naději. Při tom zapomínají, že za 12 let se Rusko rychle změnilo v pouhou surovinovou provincii Západu, že byla zlikvidována ruská věda, že armáda je rok od roku slabší a že Západ již dávno Rusko přestal považovat za nezávislý a důležitý stát.

Proběhnou volby, pokud Putin získá opět tolik potřebný mandát, všechny sliby budou zapomenuty. Nová vláda pravděpodobně přestane podporovat Sýrii. Budou pokračovat likvidační reformy v armádě, školství a ekonomice.

Karel Kluz