Hodnocení současné vnitropolitické, ekonomické a sociální situace v Rusku a mezinárodních aspektů postavení Ruska v etapě vrcholící všeobecné globální krize kapitalismu, tak jak ji vyhodnotil ve svém referátu na 14. sjezdu KS RF 17. 12. 2012 předseda Gennadij Zjuganov.

Zjuganov na sjezdu vyhodnotil i výsledky voleb do Státní Dumy (4. 12. 2011), ve kterých strana získala, bez ohledu na falšování výsledků a přímé útoky (i fyzické) proti komunistickým kandidátům, agitátorům a propagandistům 19,6% hlasů a 92 mandátů (z celkového počtu 450).

Zvítězila strana Jednotné Rusko 238 mandátů, Spravedlivé Rusko 62 a LDPR 56 mandátů. Podle oficiálních údajů strana "Jednotné Rusko" ztratila 15% hlasů (12 milionů voličů). Udržela si poměrnou, ale ztratila ústavní většinu ve Státní Dumě.

Zjuganov na sjezdu zdůraznil: V roce 2011 byla možnost zlepšit stav věcí v Rusku, změnit situaci k lepšímu. Prosazovali jsme rozsáhlou společenskou diskusi o cestách rozvoje Ruska. Ale místo čestného soupeření, konkurence stranických programů a vypracování nejlepšího způsobu vymanění se z krize jsme se setkali pouze se samolibým prosazováním názorů představitelů politické moci, podporovaných jejích masmédii, podvody a policejní zvůlí.

Volební kampaň do Státní Dumy byla nejšpinavější za posledních dvacet let "nové vlády". Odkryla celou prohnilost současného státního zřízení. Vláda vytvořila chobotnici, která pro ni získala požadovaný výsledek. Vrcholem degradace politického systému bylo donucování hlasovat pro "Jednotné Rusko", pod hrozbou ztráty zaměstnání, hromadné kupování hlasů voličů, fakta fyzického napadání kandidátů na poslance, vedoucí komunistických volebních štábů a agitátory. Právníci komunistů připravili tisíce oznámení o faktech narušení volebního zákonodárství, která zaslali soudům a policii.

Parlamentní volby se staly pro stranu "Jednotné Rusko" Pyrrhovým vítězstvím. Tím, že dosáhla svého volebního vítězství nemravnými postupy, diskreditovala se v očích občanů. Je pravdou, že stávající politická moc ještě stále může schvalovat zákony neodpovídající zájmům lidu, škodící suverenitě země a její budoucnosti. Vládnoucí režim se stal s konečnou platností vládou menšiny. Není náhodou, že se Vladimír Putin při formování svého volebního štábu pro prezidentské volby odtahoval od strany "Jednotné Rusko" a snažil se do štábu přitáhnout válečné veterány a známé osobnosti.

V průběhu voleb došlo i k aktivizaci destruktivních sil - které rozbily SSSR a účastnily se jelcinských orgií. Mají jediný cíl - uchopit moc. Jejich boj proti tandemu Putin - Medveděv je pouze sporem dvou konkurenčních oligarchických klanů. Jedni dovedli zemi na pokraj katastrofy v době Jelcinovy vlády a druzí realizují absolutně likvidační politiku nyní. Politicky se od sebe liší pouze minimálně. Jejich cíle leží ve stejné rovině - upevnění panství periferního kapitalismu v Rusku. Jak jedni tak i druzí jsou na hony vzdálení skutečné demokracii i prosazování ruských národních zájmů. Jejich skutečným cílem je podrobit Rusko finančnímu imperialismu.

Donedávna byla tato čistě prozápadní opozice slabá. Od rozpadu SSSR se plně diskreditovala kanibalskými idejemi Čubajse a Gajdara i aktivitami svých vůdců typu Němcova a Hakamadyové. Nelze ji však podceňovat. V pozadí jejich aktivit stojí nyní USA, ale i EU, a podporují je finančně. Je rovněž podporována vlivnými domácími i zahraničními masmédií.

Západ a jeho pátá kolona v Rusku zřejmě připravují nebo se alespoň pokoušejí destabilizovat režim hrozbami o možnosti další z barevných revolucí, které proběhla v Gruzii, na Ukrajině, v Kyrgyzstánu. Její podstatou je v současnosti využití nespokojenosti lidu se zmanipulovanými volbami k jednorázovému vystoupení studentů a deklasovaných živlů k prosazení vlastních kandidátů. Ne náhodou se do čela takového hnutí, které chce svrhnout tandem Putin - Medveděv, postavili Michail Kasjanov, Garri Kasparov, jejichž cílem je v souladu s plány Spojených států a EU rozbít Ruskou Federaci, tak jako předtím SSSR.

Pokud v zemi vznikne revoluční situace a ta nevyhnutelně vznikne, pokud vydrží vláda současné orientace, stane se klíčovou otázkou to, kdo a jaké síly se postaví do čela procesu přeměn a jakým směrem budou tyto změny orientovat.

Následovaly volby prezidenta

Výsledky voleb ruského prezidenta (4. 3. 2012), ve kterých byl jediným zástupcem ruských pracujících komunista G. A. Zjuganov (17,8%), mohly bezesporu posílit význam a vliv komunistických a dělnických stran ve světě. Již volby do ruské Státní Dumy potvrdily renesanci KS RF (19,6%) a to i přes potvrzenou falsifikaci volebních výsledků ve prospěch hlavní buržoazní strany "Jednotné Rusko". Vládnoucí oligarchická vláda, za podpory celosvětového imperialismu, nasadila do boje všechny své síly a prostředky, od falšování výsledků až po nasazení kandidátů typu Mironova (Spravedlivé Rusko) 3,8 %, Žirinovského (LDPR) 6,22%, Prochorova (oligarcha) 7,98 a dalších, jejichž jediným úkolem bylo odvést voliče od hlasování pro komunistu Zjuganova. Rozhodující alternativou pro globalizovaný kapitalismus bylo zvolení Putina v prvním kole voleb, od kterého nyní za odměnu požadují dokončení privatizace ruské ekonomiky, půdy a všech přírodních zdrojů ve prospěch nadnárodních korporací. Paralelně s tím i prohloubení zotročování a genocidy Rusů a národů žijících v Ruské federaci. Záměry i závazky komunisty Zjuganova byly přesně formulovány v jeho referátu na 14. sjezdu strany (17. 12. 2011.)

Henry Kissinger, který navštívil Moskvu těsně před prezidentskými volbami putinou, jasně sdělil, že se nemá nechat zastrašit komunisty a podniknout všechny kroky - míněno falsifikace výsledků voleb, aby mohl i nadále zastávat prosazování kolonizace Ruska. Ne nadarmo si Gennadij Zjuganov po volbách zažertoval: Putin zvítězil, protože měl lepší program - falsifikace výsledků voleb. Po loňských prosincových parlamentních volbách se zdálo, že by Putin nemusel získat v prvním kole nadpoloviční většinu a proběhlo by druhé kolo, do kterého by mohl postoupit G. A. Zjuganov.

Pro světové komunistické a dělnické hnutí není nejlepší vizitkou naprosté ignorování ruských voleb. Hnutí si neuvědomuje, že úspěch ruských komunistů mohl oživit činnost nejen jejich stran, ale vlít i naději do srdcí spojenců a příznivců?

Komunistický publicista Sergej Kožemjakin hodnotil předvolební situaci v Rusku v deníku "Sovětské Rusko" 25. 2. 2012 následovně:

Ruská oligarchie potřebuje, aby se Putin stal "legitimně" zvoleným prezidentem. S jeho vítězstvím nebo porážkou je spojen osud režimu, který vládne v Rusku posledních dvacet let, a způsobil ruskému lidu nevyčíslitelné škody. To, že se Putinovi podařilo od příchodu k moci v roce 2000 ovládnout patriotické masy, se neodrazilo v progresivním vývoji. Podstata režimu zůstala stejná - rozbíječská a protilidová. Přičíněním takové politiky se Rusko dostalo do situace jako před rokem 1917.

Stejně tehdy, jako nyní ovládají ekonomiku nadnárodní korporace, pouze s tím rozdílem, že předrevoluční buržoazie exportovala jen obiloviny a nynější hlavně energetické suroviny. Většina obyvatelstva žila, stejně jako nyní, v nepředstavitelné bídě. Sociální problémy nebyl kapitalismus schopen a hlavně ochoten ani tehdy, ani nyní řešit. To vše v souhrnu vedlo k Únorové buržoazní revoluci a pak k VŘSR.

Za celou dobu co je Putin u moci, se režim nedokázal vypořádat se sociálními problémy, hlavně s demografickou krizí a rychle postupující deindustrialisaci země. Putin, který převzal od Jelcina napůl zničenou, ze všech ran krvácející zemi, pokračoval v nastoupeném díle. I když metody jeho politiky nebyly natolik kruté, jaké používal jeho předchůdce, a byly kamuflovány hesly o obnově země, patriotismu atd. - program ničení Ruska a jeho přeměna v surovinový podvěsek Západu pokračoval.

Nastoupila volební kampaň. Putin se neměl čím chlubit. Všechno, čím se chlubil posledních 12 let, se ukázalo jako velký podvod. Velké národní projekty, obnova a přezbrojení ozbrojených sil, diversifikace ekonomiky a ústup od orientace na export surovin, praskly jako mýdlové bubliny. Výsledky se zákonitě musely projevit ve volbách do Státní Dumy 4. 12. 2011. Přestože strana Jednotné Rusko v předvolební kampani nestydatě využívala všechny dostupné státní finance a masmédia a dopustila se mnoha volebních podvodů, nedokázala nahromadit ani 50% hlasů.

Kreml ovládla nervozita. Mýtus o Putinovi se otřásl. K zabránění jeho pádu nastoupila masová kampaň manipulace veřejným míněním. Proto se moc pokoušela využít všechna státní masmédia k vytváření nového obrazu Putina. Nyní je lidu podsunována jeho představa nejen jako patriota zmateně přednášejícího na téma "suverénní demokracie", ale i jako státníka, který je připraven čelit "oranžové" hrozbě a spasitele Ruska.

K upevnění této představy o Putinovi byly využity opoziční demonstrace proti falšování volebních výsledků v Moskvě. Poprvé za 12 let věnovala ruská masmédia opozičním aktivitám takovou pozornost. Ani ruským komunistům se o takové propagandě své strany nikdy nezdálo. Příčina takového postupu byla jednoduchá. Vytvořit obraz nepřítele. Metodický postup: rozsáhle informovat ruské voliče o masových demonstracích opozice, jako obrovské síle stojící proti současné moci. Postupně označit tyto akce za pokus o "oranžový" převrat. Všechna ruská masmédia informovala o plánech Západu na likvidaci Ruska, v nich se opakovaně zdůrazňoval osud Libye, hrozby amerického systému protiraketové obrany atd. Zbyla maličkost: zdůraznit, že před tímto nebezpečím může Rusko spasit pouze V. V. Putin. Ne, že by tvrzení masmédií nebyla pravdivá, hrozba likvidace Ruska existuje desetiletí, Západ nepotřebuje protivníka, který je sice nyní slabý, ale mohl by se vzpamatovat. Existuje i vnitřní nepřítel. To vše je pravda, pouze s malým otazníkem. Vždyť to byl přece Putin, kdo po celou dobu představoval všechny, pro Rusko tak nebezpečné síly. Nikdo neučinil pro oslabení Ruska tolik, jako Putin. Proto byla antioranžová hysterie pouze hlavní součástí předvolební kampaně. Je potřeba si uvědomit, že žádný z představitelů ruského mocenského systému se nechystá postavit proti hrozbám rozpadu Ruska a ztrátě jeho suverenity. Tyto skutečně existující hrozby prostě trápí většinu Rusů, a proto se Putinův tým rozhodl postavit na nich svůj volební úspěch.

K upevnění této představy proto Putin jakoby hrozil Západu, hovoří o upevnění ruské armády a prosazování samostatného rozvoje Ruska. Jeho řeči působily jako balzám na rány patrioticky naladěných Rusů a takových občanů je v zemi většina. Lidé jsou ochotni věřit, mít naději. Při tom zapomínají, že za 12 let se Rusko rychle změnilo v pouhou surovinovou provincii Západu, že byla zlikvidována ruská věda, že armáda je rok od roku slabší a že Západ již dávno Rusko přestal považovat za nezávislý a důležitý stát.

Proběhly volby, ve kterých Putin získal opět tolik potřebný mandát. Na sliby je potřeba rychle zapomenout. Nová vláda pravděpodobně přestane podporovat Sýrii. Budou pokračovat likvidační reformy v armádě, školství a ekonomice.

Jaké Putinovy kroky lze očekávat?

První bude podmíněn novou vlnou globální systémové krize. Pokud dosáhne svého vrcholu v průběhu 5 - 10 měsíců, pak se postavení Putina v důsledku poklesu ceny ropy a plynu a tím i snížení toku financí do státní pokladny rychle zkomplikuje. 500 miliard USD, které uchovává režim v zahraničních bankách, se rychle vypaří, pokud nebudou, podobně jako u Iráku, Libye, Sýrie a Íránu pod různými záminkami zrekvírovány. Sociální napětí ve společnosti se zvýší a další možnosti represivních opatření jsou již nyní velmi omezeny. Putin se bude musit rozhodnout, s kým půjde. Musel by se stát zázrak, kdyby šel s lidem a začal realizovat alespoň populistickou politiku.

Druhým faktorem, který ovlivní Putinovu politiku, budou volby v USA.

Pokud zvítězí Obama, což je při současném vývoji docela možné, bude Putin moci působit v rámci sice tvrdého a trvalého tlaku USA na Rusko, který však bude předvídatelný a nestane se extrémním.

Pokud se stane prezidentem ultrakonzeravtiní republikán, nelze vyloučit, že by se americká zahraniční politika mohla vrátit do období před rokem 2009 (válka v Jižní Osetii 8. 8. 2008) a přejde k přímým útokům proti Rusku, až do přímé podpory separatistických hnutí na Severním Kavkaze, Povolží (Tataři) a ruské opozice v Moskvě a Petrohradu.

Jak jsem již uváděl, nelze vyloučit, že pátá kolona využije lidových protestů proti falšování voleb a pokusí se svrhnout Putina. V tomto případě, pokud Putin nezasáhne v zárodku, a bude čekat, jak to dopadne, prohraje. Pokud použije sílu, dostane se do rozporu se svými západními "partnery". Putinův další postup stejně jako v prvním případě se nedá nyní předvídat.

K současné ekonomické a sociální situaci v Rusku:

Dvě nejostřejší krize minulého století skončily světovými válkami. V epicentru obou válek se ocitlo Rusko. Nyní, kdy bylo Rusko násilím zataženo do globální ekonomiky, stalo se opět slabým článkem v řetězu vedoucích států.

Vládní strana "Jednotné Rusko" klame občany informacemi o úspěších boje s krizí. Hospodářství země, postavené na exportu ropy a plynu nadále stagnuje. Nedosáhlo ani úrovně roku 2008. V souvislosti s prodlužováním krize se očekává pokles poptávky po surovinách. Snížení ceny 1 barelu ropy na 80 USD bude znamenat selhání financování všech sociálních programů.

Vstupem do WTO se zvýši závislost Ruska na diktátu nadnárodního kapitálu. Putinova vláda se zavazuje, že dvojnásobně sníží investice do zemědělské výroby. Absolutní panství zahraničních výrobců na ruském vnitřním trhu je tak zajištěno. I bez toho se v současnosti snižuje produkce slunečnicového oleje, mléka, hovězího masa, ryb, sýra, chleba a pečiva. Vysoká loňská úroda obilí byla z tohoto hlediska pouze slabou útěchou. Ceny potravin, léků a dalších výrobků se trvale zvyšují.

Vláda plánuje, že s konečnou platností ustoupí od řízení národního hospodářství. Rozprodává zbytky státního vlastnictví. Probíhá privatizace 900 největších podniků: "Rosněfť", "Rosselchozbank", "Rusgidro", "Transněfť", "Sovkomflot", "RŽD" "Uralvagonzavod" a dalších.(Ruská ropa, Ruská zemědělská banka, Ruské hydrocentrály, Transport ropy, Sovětské obchodní loďstvo, Ruské železnice, Uralský závod výroby vagónů.)

Zvyšuje se suma úniku kapitálu do zahraničí. V roce 2010 uniklo 30 miliard USD a v roce 2011 téměř trojnásobek.

Negramotná finanční politika potápí zemi do dluhové propasti. Vnější státní dluh Ruska převýšil 166 miliard USD. Vnitřní zadlužení státu převyšuje 133 miliard. Za poslední rok se zvýšil vnější státní dluh téměř o 7%. Konsolidovaný vnější dluh se zvýšil o 5% a převýšil 500miliard USD. Přesáhl tak růst zlatých a valutových rezerv státu. Výdaje na údržbu státního dluhu v roce 2012 přesáhnou výdaje na udržení celého systému bydlení, ochrany životního prostředí, kultury, kinematografie, sportu a tělovýchovy.

Rozpočet státu na nejbližší tři roky pouze potvrzuje brutální orientaci "Jednotného Ruska" a jeho pánů. Vláda má v úmyslu vypůjčit si v zahraničí dalších 45 miliard USD. Při tom přesunem do "Rezervního fondu" a do "Fondu národního blahobytu" umrtví 160 miliard USD.

Současná moc přesunuje pravomoci na regiony, ale nezabezpečuje jejich financování. Výrazně se snižují výdaje na bydlení obyvatelstva. Výdaje na jaderně-zbraňový komplex se zvýšily pouze o 2%.

Vládnoucí kruhy však nelitují výdaje na zabezpečení přeměny dřívější milice na četnictvo. S cílem zajištění změny, zvýšily výdaje na MV 1,5krát. Stejně tak nelitují prostředky na ohlupování obyvatelstva. Na podporu hromadných sdělovacích prostředků půjde o čtvrtinu vyšší částka.

V těchto podmínkách nelze vůbec hovořit a důstojné sociální politice. Většina občanů sotva přežívá. Zvýšení sociální daně neřeší problém penzijního fondu. V roce 2013 bude opět deficit fondu převyšovat 33 miliard USD. Záměrem nové vlády sestavené Putinem dojde zaručeně ke zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu.

Deset let chrlí masmédia chválu na pomyslné vymoženosti v oblasti zdravotnictví, školství a vědy. Ale fakta hovoří neúprosně o tom, že dochází k likvidaci jednoho z nejdokonalejších systémů sociálních garancí, který vznikl v době existence SSSR.

V současnosti představuje existenční minimum pracujícího občana pouze 7 tisíc rublů měsíčně a minimální plat pouze 4 500 rublů. (Méně než výdaje na držení toulavého psa v moskevském psím útulku.)

Průměrný důchod je v Rusku 4 až 10krát nižší než ve vyspělých státech Evropy. A přitom některým z těchto států chce Putinova vláda prostřednictvím MMF pomáhat finančně. Jestliže se porovnají studentská stipendia z doby tzv. stagnace (zastoja) ve vztahu k existenčnímu minimu, jsou na vysokých školách 4krát, u aspirantů 6,5krát, na průmyslovkách 8krát a v odborných učilištích 11krát nižší. (1 rubl - 0,63 Kč)

Nehledě na "tučná léta" je podíl výdajů na vědu dvojnásobně nižší než v rozvinutých zemích a na zdravotnictví trojnásobně nižší. Výdaje na vzdělání tvoří pouze polovinu minimální potřeby.

Za léta "reforem" se v Rusku snížil více než dvojnásobně počet vědců. Došlo prakticky k likvidaci vědy pracující pro průmyslovou výrobu. Byly zlikvidovány mnohé významné instituty. Jejich obnova bude vyžadovat nikoli léta, ale desetiletí.

V katastrofální situaci se nachází vysoce kvalifikována práce. Mzdy lékařů, vědců, pedagogů a kulturních pracovníků jsou hanebně nízké. Průměrný plat profesorů a vůbec pedagogů je nižší než průměrný plat v Rusku. Podobná situace není ani v jedné zemi světa.

Průměrný lidský věk byl v SSSR stejný jako ve Střední Evropě. Nyní je Rusko, podle údajů OSN, na 97. místě na světě. V úrovni lidského potenciálu bylo Rusko v první desítce států světa, nyní je na 65. místě.

To všechno znamená, že obrovské příjmy z prodeje energetických surovin jsou rozkrádány anebo zbytečně utraceny. Jestli toto má představovat suverénní demokracii, co je to potom genocida nebo otevřený banditismus?

Ale i to je pro kompradorskou buržoazii málo. Neustále se snaží prosazovat zákony a programy likvidující sociální vymoženosti.

Co navrhují komunisté:

Vládní politika naznačuje neochotu opustit vyjeté liberálně - kompradorské koleje. Narůstání světového napětí se zákonitě projeví na zvyšování napětí v Rusku. Pokračování současným směrem hrozí zemi další degradací, ztrátou nezávislosti, rozpadem a likvidací.

Aby se zachránilo a mohlo vykročit kupředu, musí Rusko odpovědět na vyhraněné zahraničně-politické hrozby. Při shovívavosti vlády Medveděv - Putin upevňuje Západ své vítězství ve studené válce. Rusko neučinilo nic k omezení apetitu NATO. Vláda hanebně souhlasila s agresí NATO do Libye. Ratifikovala smlouvu START-3, kamuflující nové závody ve zbrojení, prosazené Spojenými státy.

Rusko by mělo obnovit svou národní bezpečnost.

1. Stanovit nové priority zahraniční politiky, kterými jsou prosazení spravedlivých vztahů na světové aréně, zvýšení úlohy OSN a omezení vlivu NATO, zvýšení počtu spojenců a trvalých partnerů Ruska.
2. Urychlit reintegraci bývalých států SSSR. Vytvořit nový Svaz bratrských národů.
3. Upevnit obranyschopnost státu. Zaměřit se na renesanci ruských ozbrojených sil a vojensko-průmyslového komplexu.

Uchránit Rusko před nejhorším

Všechno, co se v Rusku děje, není založeno na shodě náhod. Vládní kasta využívá velmocenskou rétoriku pouze k plnění požadavků finančního kapitalismu. Vláda občas učiní nějaké kroky k obranyschopnosti země. Nepohne však ani prstem k ochraně Ruska před finančními machinacemi. Rusko stojí zcela bezbranné proti útokům finanční mašinérie globálního světového řádu.

Podívejme se na dvacet let reálné činnosti "reformátorů".

Prvních deset let bylo charakteristických nepředstavitelným rozkrádáním, nekontrolovatelnými zahraničními půjčkami bez ohledu na vysokou úrokovou míru. Paralelně s tím odpouštěla vláda dluhy, které měly státy vůči SSSR. Druhé desetiletí bylo pozlaceno zlatým deštěm petrodolarů.

Nejdříve nová "elita" vyplatila státní dluhy, včetně úroků a pak začala hromadit valutové rezervy. Kde jsou tyto valuty nyní? Všechny zdroje byly přesunuty na Západ a byly za ně zakoupeny státní obligace.

V obou etapách se dostávaly na stůl domácí ekonomiky a ruských občanů pouze drobty. Jinak bylo vše nacpáno do světové finanční pyramidy.

Která orientace vlády byla pro Rusko horší? Jelcinova nebo Putinova? Stalinská odpověď zní - obě jsou zlé. Přesto ze strategického hlediska je současný kurs nejnebezpečnější. K dlužníkům je potřeba se chovat velmi zdvořile ale ty, kdo poskytují kredity, periodicky stíhá osud Husajna nebo Muammara Kaddáfího. Vše probíhá podle prostého schématu: finance uloupit a manažera kreditů odstranit.

To je ovšem krajní řešení. Finanční imperializmus nepotřebuje pokaždé okupovat stát nebo používat jiné silové metody. Mnohem prostší je kontrolovat jeho finance a uškrtit ekonomickou samostatnost. Příkladem je ruský letecký průmysl. Před dvaceti léty se přepravovala v sovětských dopravních letounech jedna třetina cestujících světa. Každý rok se však jejich počet zmenšuje a roste počet cizích letounů. Finanční zbraň zapracovala podle schématu: dlouhodobý úvěr, leasing a dotace kupujícím starých Boeingů a Airbusů. Vyrábět doma vlastní letouny se stalo nevýhodným.

Když se koncem 80tých let připravovala ČLR k obnově svého leteckého parku, nabízely USA Sovětskému svazu podělit se "bratrsky" o čínský trh. A nyní jim není Rusko schopno konkurovat ani na vnitřním trhu. Takový je výsledek použití finanční zbraně za plné podpory ruské "páté kolony".

Je potřeba mít rovněž na mysli, že současný světový finanční systém se pohybuje na okraji propasti. Snižování kreditního ratingu USA a Německa je signálem pro svět: manažerům dolaru a eura není možné dávat na dluh. Západní svět žije na dluh již celá desetiletí. Pokud dojde ke globálnímu bankrotu, co učiní finanční imperializmus? Nejenže bude hledat východiska, ale bude chtít na vzniklé situaci ještě vydělat. Stejně tak se pokusí chránit jen sebe a skupinu států, ve kterých vládne. Za hlavní nebezpečí bude považovat státy, které při krachu budou moci přežít. Patří k nim ČLR, Indie, Írán, Jižní Afrika a řada států Latinské Ameriky. Finanční imperializmus bude chtít s nimi zacházet jako s konzervou: otevřít, vyjíst a odhodit. Proč? Tyto státy jsou schopny ve vrcholící globální krizi se do sebe uzavřít. Jejich území a zdroje i jejich rozsáhlý vnitřní trh jim umožní vymknout se z vnější finanční diktatury.

Tyto země se mohou spojovat v ekonomicky nezávislé skupiny s vlastním systémem oběhu zboží. To je ovšem pro globální imperializmus nejstrašnější scénář. Aby k tomu nedošlo, pokusí se využít všechny způsoby finančních a možná i jiných zbraní.

Úloha Ruska by se s jeho teritoriem a bohatstvím mohla stát rozhodující. Pokud se nic nezmění, Rusko se s konečnou platností stane kolonií a zbaví se budoucnosti. Finanční imperializmus vyjde z krize obohacen a upevněn. Jeho moc a kontrola světa bude absolutní. Pouze přimknutím ke druhé skupině států by se Rusko mohlo vyhnout osudu, který se pro něj plánuje a najít tak spojence k záchraně. Alternativa globalizaci by se mohla stát zcela reálnou. Proč pouze "mohla by"? Protože zdroje samy o sobě nejsou východiskem z krize. K tomu je potřeba ještě i národně orientovanou politickou moc.

Za současného režimu Rusko není schopno aktivního odporu finančnímu imperializmu. Ruské vládnoucí kruhy se budou podřizovat všem jeho požadavkům, přáním a rozmarům. Západ má nyní příliš mnoho možností, jak zatlačit na nynější mocenskou "elitu". Země potřebuje novou vládu, která nebude ovládána ze zahraničí.

K. K.