Proti globálnímu otroctví

Podrobnosti

Vytvořeno 5. 4. 2012

Na pultech ruských knihkupectví se loni na jaře objevila kniha předsedy KS RF Gennadije Zjuganova: "Globální zotročení Ruska neboli Globalizace podle Američanů". Zjuganov v ní navazuje na svou knihu "Globalizace a osud lidstva" vydanou počátkem nového tisíciletí, přeloženou do mnoha jazyků a vydanou v USA, Francii, ČLR a arabských státech. Problémy popsané v knize nezestárly, ale právě naopak se staly v současnosti velmi aktuálními. Potvrdily se i závěry autora, že tento způsob globalizace povede nevyhnutelně k zostření současných rozporů ve světě.

Systémová krize otřásající světem se projevila v nových hrozbách lidstvu, hlavně v přerůstání lokálních konfliktů v další světovou válku, nezastavitelný růst nezaměstnanosti, bídy a hladu, prohlubování sociálních rozdílů, etnických a religiózních konfliktů. Uvedené problémy vyúsťují nejen do masových demonstrací a protestů občanů v celém světě, ale provokují i růst terorismu, jehož obětmi jsou mírumilovní lidé. Do sítě globalizace nastražené Západem se čím dále tím více zamotává Rusko.

 

Slepá ulička nebo východisko?

Na rozmezí tisíciletí došlo ke změnám, které podstatným způsobem změnily tvář současného světa. Započalo období intenzivního vytváření nových světových ekonomických, politických i kulturních systémů, přesahující rámec fungování jednotlivých států, označované, jako globalizace. Díky své politicko-ekonomické neutralitě je globalizace vykládána nejrůznějšími způsoby, často diametrálně rozpornými. Ve světě neexistuje jednotné hodnocení podstat globalizace ani jejich důsledků.

Ti, kdo straní americkému způsobu globalizace, obdivují "nový světový řád", který jakoby přinášel lidstvu dosud nebývalý blahobyt: zvýšení životní úrovně, nové pracovní příležitosti, zlepšení vzájemného pochopení nejrůznějších kultur a civilizací. K přednostem globalizace přičítají i odstraňování různých státních, národních i kulturních hranic, které bránily pohybu osob, zboží, kapitálu a světového názoru.

Lidstvu se slibuje vyrovnávání sociálních rozporů a zajištění všeobecného míru a bezpečnosti. V krátkosti: "celý svět je náš společný dům".

Odpůrci nového uspořádání světa označují globalizaci jako "mondialismus", "světové spiknutí" a dokonce i za apokalyptické "panství zvěrstva", ve které nezbude místo pro lidskou bytost s její národní, kulturní a osobní originalitou a duchovními ideály. Počet oponentů globalizace se trvale zvyšuje a jejich působení je stále aktivnější.

Prakticky všechny summity světových center ekonomického a politického panství MMF, Světové banky, Světové obchodní organizace, G-8, G-20 a další doprovázejí rozsáhlé protestní demonstrace.

Hlavními oponenty globalizace je ta část společenských a politických sil, ve kterých dozrává poznání, že panství mezinárodních finančních spekulantů činí světovou ekonomiku trvale nestabilnější a nespravedlivější.

Zvyšuje se nerovnost mezi sociálními třídami a vrstvami. Prohlubuje se sociálně-ekonomická propast mezi rozvinutými kapitalistickými vykořisťovatelskými a vykořisťovanými státy, kterým byl určen osud surovinového přívěsku a odpadové jímky pro "zlatou miliardu".

Protivníci globalizace jsou pobouření růstem politického vlivu nadnárodních korporací, diktujících svoji vůli celým státům a národům.

Obviňují architekty nového světového řádu z neomluvitelného vměšování do vnitřních záležitostí suverénních států, při tom jde stále častěji o ozbrojenou intervenci. Západ, uchyluje se k přímé vojenské agresi vůči "vzpurným", vyvolávaje po celém světě etnické a náboženské

konflikty již v pravém smyslu slova vyvolal novou "plíživou" světovou válku, ve které již zahynuly a hynou miliony lidí.

Nemůže nás neznepokojovat ekologický stav planety, která je obětována zájmům kapitálu. Západem vyvolaná egoistická spotřebitelská soutěž pohlcuje stále více surovinových zdrojů, vede k nezvratným změnám životního prostředí s katastrofálními následky pro lidstvo.

V neméně tragickém stavu se nachází "duševní ekologie" lidstva.

Lidé se nacházejí pod strašným tlakem mediálních prostředků, monopolizovaných velkým kapitálem. Útočí na ně masová kultura nízké úrovně, jejímž kultem je násilí a zhýralost. Pod pláštěm "svobodného" kolování myšlenek a informací je realizována politika informačně-kulturního imperialismu. Manipulace city a vědomím lidí, jejich zájmy a potřebami, vnucená unifikace duchovního světa, které je vlastní ta nejnižší a primitivní úroveň, mění lidstvo ze společnosti osobností v nemyslící a pokornou masu.

Již tak těsná smyčka složitých rozporů se stále utahuje. Roste počet těch, kdo chápou, že samotný rozvoj výrobních sil nevyřeší problémy a rozpory současného světa.

Značná část obyvatel planety žije v hrozné chudobě: podle údajů OSN trpí dnes na světě více než miliarda lidí hladem. Tento počet se každoročně zvyšuje o 100 milionů. Denně umírá na Zemi hladem 25 tisíc lidí, převážná většina dětí.

Bez ohledu na tuto skutečnost "zlatá miliarda", obyvatelstvo vedoucích kapitalistických zemí, ovládnuté myšlenkou neomezené spotřeby pokračuje v nelítostném vykořisťování jiných zemí, které jsou pro ně pouhými dodavateli surovin a případně i levné pracovní síly.

 

S nástupem další fáze finančně-ekonomické krize se zřítily mnohé teoretické konstrukce ideologů globalizace, oslavujících jeho příchod.

Ukázalo se, že světový finanční systém je pouze prázdnou bublinou, banální pyramidou, vybudovanou Američany. Představitele celé řady západních států i největší světoví experti byli nuceni přiznat, že západní standardy spotřeby vedou svět do slepé uličky a že ekonomický systém současného kapitalismu, kterému chybí mravní složka se stává neefektivním. Co se skrývá za módním termínem "globalizace", který vyvolává tolik nejednoznačnou a bouřlivou reakci?

Zvyšující se rozsah lidské činnosti činí proces globalizace naprosto přirozeným a objektivním jevem v životě společnosti.

Rozvoj integrovaného světového hospodářství, ve kterém ekonomiky jednotlivých států představují pouze články řetězu jediného světového celku, je založen na rychle nabírající otáčky a prohlubující se mezinárodní dělbě práce. Z dějinného hlediska leží její počátek v prvních fázích lidské civilizace.

Cesta globalizace se táhne jako červena nit přes dobyvačné války, spojování kultur, vytváření a rozpad otrokářských impérií.

Novou etapu globalizace - etapu rozvoje světového trhu definovali Karel Marx a Bedřich Engels v Komunistickém manifestu: "Velký průmysl vytvořil celosvětový trh, umožněný objevením Ameriky. Celosvětový trh vyvolal kolosální rozvoj obchodu, mořeplavectví i prostředků pozemní dopravy. To vše ve svém důsledku působilo na rozvoj průmyslu a v té míře jak rostl průmysl, obchod, lodní doprava a železnice se rozvíjela i buržoazie. Zvyšovala svůj kapitál a vytlačovala všechny třídy, dochované ze středověku... Potřeba stále více rozšiřovat odbytiště pro své výrobky štve buržoazii po celé zeměkouli. Všude se musí ukazovat, všude zahnízdit, všude navazovat spojení.

Další etapa globalizace probíhala již na bázi monopolního kapitalismu, který byl V.I.Leninem pojmenován jako imperialismus. Jeho hlavními znaky jsou: přerůstání konkurence v monopoly; srůstání průmyslových monopolů s bankovními a vznik finančního kapitálu; export kapitálu a vznik mezinárodních monopolů; dokončení teritoriálního rozdělení světa a začátek boje za jeho přerozdělování.

Existují všechny důvody pro to, že i nynější etapa globalizace je dalším stádiem rozvoje imperialismu, které je doprovázeno dalším zostřením rozporů, které mu jsou vlastní.

Lidstvo dosáhlo takového stupně rozvoje, ve kterém neřízený růst ekonomické činnosti vlastní kapitalismu a přelidnění země vyvolalo antropogenní (vyvolané lidskou činností) přetížení planety.

Zkušenosti posledních desetiletí potvrzují, že kapitalismus není schopen vyřešit tyto společenské civilizační problémy.

V průběhu globalizace prudce zesílily a rychle se změnily sociálně ekonomické rozpory. Nejmarkantněji se projevují v prohlubující se propasti mezi úrovní sociálního a ekonomického rozvoje rozvinutých a rozvojových zemí. Do naprosté bídy se dostává převážná většina obyvatelstva planety. I proto je správnější nehovořit obecně o globalizaci, ale o její soudobé etapě - globalismu. Globalizace provází celé dějiny lidstva a globalismus pouze období od konce 20tého století do současnosti.

 

Zvláštnosti informační revoluce

Světové dějiny znají čtyři "globální technologické revoluce"

Za první lze považovat změnu, kdy člověk přešel od sběru a lovu k chovu domácího skotu a kočovnictví. Ve druhé si osvojil první zemědělské technologie a začal se usazovat. Následovala průmyslová revoluce. Zatím poslední je informační revoluce. Je založena na bezprecedentně rychlém rozvoji masových komunikací, které se staly základem technologického rozvoje soudobé globalizace. Nejnovější technologie

umožnily vznik a rozvoj ekonomické globalizace, internacionalizaci kapitálu a práce a jim podobných jevů. V dějinách civilizace nastoupila nová éra - období intenzivního osvojování nevyčerpatelných informačních zdrojů. Rozvoj elektronických prostředků komunikace umožnil prakticky bez časového omezení přemísťovat gigantické sumy kapitálu z jakéhokoliv místa planety na jiné. Při tom finanční činnost, to je řízení toku peněžních prostředků se za poslední léta přeměnila téměř v hlavní motor globalizace. Samo o sobě by to nebylo špatné. Jak je však známo, jakýkoliv vynález je možné využít ve prospěch nebo na škodu lidstva. Finanční vlny, přesunující se v honbě za maximálním ziskem, hrozí likvidací státních hranic, suverenity a národní svébytnosti národů.

Virtuální finance, které nyní získaly dříve neznámou mobilitu, přestaly být spojeny s reálným sektorem ekonomiky, s materiální výrobou. Nyní a to i podle nejoptimističtějších odhadů se ve sféře reálné ekonomiky udržuje pouze 10% finančních prostředků. Zbývajících 90% jsou čistou spekulací, které nemají k materiální výrobě a ke službám žádný vztah.

Jinými slovy, panství spekulativního kapitálu je nejvýznamnější charakteristickou složkou soudobé globalizace.

Všichni si pamatují příčiny poslední finančně-ekonomické krize. Kolem amerického systému úvěrování se virtuální finanční sektor rozrostl natolik, že mnohokrát převýšil objem reálné ekonomiky. Mnohem jednodušším a výhodnějším se stalo obchodování s dluhy a jinými závazky, než čekání na dividendy z investic do průmyslu. Peníze se začaly vydělávat nejen z peněz, ale i z neexistujících aktiv. Prasknuvši finanční bublina otřásla celou světovou ekonomikou.

Základní charakteristikou nového globálního světa se stalo trvalé snižování počtů osob zabývajících se produkcí materiálních hodnot. Není to náhoda. Jakmile peníze začínají vydělávat další peníze a neprocházejí při tom výrobní sférou, snižuje se přitažlivost investování do materiální výroby. Mimo to nové technologie umožňují prudké zvýšení efektivity práce při snížení počtů zaměstnanců a mzdových fondů.

Lidstvo se tak setkalo s gigantickým problémem: co s nepotřebnou pracovní sílou?

Odhaduje se, že při zachování současných tendencí ve fungování světové ekonomiky bude v blízké budoucnosti zapotřebí pouze 20% práceschopného obyvatelstva. Americký ekonom a filosof Jeremy Rifkin píše ve své knize "Krize zaměstnanosti": pro 80% obyvatel, kteří zůstanou bez práce, vzniknou kolosální problémy.

Armáda nezaměstnaných "proletářů" zbavených možnosti vydělat si na živobytí se v celém světě trvale zvyšuje. Před lidmi není možné utajit, že jejich práce není potřeba proto, že by byli líní nebo měli nízkou kvalifikaci, ale proto, že architekti nového světového řádu zvolili takový způsob globalizace, který počítá pouze s uspokojováním potřeb a zajištěním práv pro malou část světové populace - tak zvané "zlaté miliardy". Zbytku byla přidělena role lidí druhé kategorie.

 

Ve svěráku brutálního modelu

Obecně je možné v teorii "amerikanizované globalizace" stanovit tři základní metodologické nešváry:

1. Záměrný a vulgární positivismus.

Sociální jevy jsou zpravidla hodnoceny příznivci a prosazovateli globalizace naprosto odtrženě od morálních norem a hodnot, od mravních zákazů a omezení. Mravnost se považuje zcela za ideologii, které se většina autorů naprosto zříká. Na příklad známý americký odborník na teorii systémů M. Mesarovich uvádí, že nehodnotí svět z neměnných ideologických pozic, ale vychází nezaujatě z vědecké metodiky. K tomu je potřeba pouze poznamenat, co praxe dávno potvrdila, že "sliby osvobození od ideologie" při zkoumání společnosti jsou skutečným důkazem ideologické zaujatosti a angažovanosti takového výzkumného pracovníka.

2. Metodologie architektů nového světového řádu je založena na zásadě extrémního individualismu. Teoretici globalizace vnímají lidstvo jako konglomerát samostatných jednotlivců, kteří nejsou pouze zbaveni jakýchkoliv představ o normách etiky, ale i národních a náboženských charakteristik. Národy a kultury, etnika a civilizace jsou cílevědomě vyváděny z oblastí výzkumu. Děje se tak z toho důvodu, že všechny národní a kulturní zvláštnosti jsou pro globalizátory pouze nepříjemnými obtížemi.

Německý vědec E. Gärtner správně poznamenal: "Národy jako skutečná síla představují pro Římský klub, pro Kissingera a Trojstrannou komisi pouze zdroj nebezpečí, ohrožující jejich světový systém".

Takové vytrvalé ignorování zjevných skutečností sleduje pouze jediný cíl - zpochybnit suverenitu národů nad jejich teritorii a přírodními zdroji. Globalizátoři se tak snaží změnit samotnou představu o právu na majetek: je to logické, protože usilují o ovládnutí zdrojů celého světa.

3. Metodologicky chybný je i přístup k hodnocení rovnováhy kapitalistického systému řízení. Donedávna byla stabilita Západu zajišťována rozsáhlým přerozdělováním zdrojů a odpadů. K tomu využíval jako nárazníkovou kapacitu země třetího světa. V posledním období však začalo být takové přerozdělování stále složitější. V důsledku toho dochází k významnému světonázorovému posunu v ideologii globalizace. Před našima očima probíhá proces selhávání demokracie a nástup diktatur pod klamavým heslem "udržení mezinárodní stability a míru". Jeden ze zpravodajů Římského klubu E. Laszlo přímo hovoří o "globálním systému řízeném dobročinnou diktaturou technokratické elity".

Idea záměny demokracie za diktaturu elity - takové je krédo, symbol víry ideologů globalismu. Ještě v roce 1970 jeden z hlavních architektů globálního světa Z. Brzezinski ve svém díle "Mezi dvěma epochami. Americká role v technotronní éře" naformuloval dvě hlavní principiálně důležité myšlenky: o nezbytnosti záměny současné západní demokracie za panství elity a vytvoření nadnárodní vlády cestou sjednocování elit hlavních světových velmocí. To mělo přivést ke vzniku stále více kontrolovatelné a ovladatelné společnosti.

Brzezinski ve skutečnosti veřejně vyhlásil, že západní systém demokracie se stává brzdou pro globalisty na cestě vytváření nového světového řádu.

Při tom se vyjádřil mimořádně otevřeně: "Elita, zbavena brzdícího vlivu tradičních liberálních hodnot, nebude váhat používat nejmodernější vymožeností technologií k ovlivňování chování obyvatelstva a jeho udržování pod přísným dozorem a kontrolou."

Nemorálnost ideologie globalizace a její metodologická zvrácenost se nejzřetelněji projevuje v koncepci "zlaté miliardy" - nové pánské rasy, tvořené obyvatelstvem nejvyspělejších kapitalistických států. Všimněme si ho nezávisle na mravní, kulturní a psychické úrovni jejího rozvoje.

Na příklad francouzský ekonom a filosof Jacques Attali zformuloval naprosto nedvojsmyslně tezi o osudu "zlaté miliardy". Uvedl: "V budoucím novém světovém řádu budou vítězové i poražení. Počet poražených převýší množství vítězů. Poražení budou usilovat o právo na důstojný život, ale takovou šanci pravděpodobně nedostanou. Zůstanou ve výběhu pro dobytek, budou se dusit otrávenou atmosférou, nikdo si jich nebude všímat z důvodu prosté lhostejnosti. Všechny hrůzy 20. století v porovnání s tím zblednou."

S cílem připravit společenské vědomí na novou formu nelítostného apartheidu, je do něj již dlouhou dobu injektována idea tak zvaného dvojího standardu: "lidstvo se jednoznačně postupně dělí na vyvolené a ostatní. Někteří odpůrci globalizace, tuto hrozivou tendenci považují za vznik represivních struktur globálního fašismu.

Nová pánská rasa - "zlatá miliarda" - se spojuje, sjednocuje a vytváří odpovídající instituce, aby tak předešla hrozbu revoluce chudiny.

 

Kapitalismus s lidskou tváří

Přes 60 let od konce 2. světové války se hovoří a píše o kapitalismu s lidskou tváří. Kapitalismus prý ztratil svůj dravčí charakter a obrátil se svou tváří k člověku, uspokojování jeho potřeb a stále více a více slouží všeobecnému blahobytu. Ve svých tvrzeních se autoři odvolávají na blahobyt v zemích "zlaté miliardy".

Postačí trocha trpělivosti a kapitalismus v celém světě získá lidskou tvář, podělí se o své bohatství s potřebnými a všichni budou žít dobře.

I představitelé ruské patriotické opozice se často pokoušejí oddělit protilidový, divoký kapitalismus, prosazený Jelcinem od "civilizovaného" kapitalismu skandinávského typu. Proti prvnímu chtějí bojovat, druhý akceptují.

Kapitál se skutečně občas civilizuje, ale pouze tehdy, kdy se střetává s rostoucím odporem, a když je proti němu veden boj. Nasazování lidské tváře a předstírání lidskosti je přímo spojeno s globalizací - s outsourcingem - přesunem nejkrutějších a nelidských forem vykořisťování z metropolí do států třetího světa.

Kapitál se dokázal do jisté míry přizpůsobit měnícím se podmínkám, ustoupil požadavkům dělnické třídy, byl dokonce nucen se vyrovnat s nutností rozvoje sociální ochrany pracujících. Dělal to však především pro své vlastní zájmy. Při konstatování těchto změn však nezapomeňme, že to neučinil dobrovolně. Na tyto změny přistoupil pod tlakem výsledků VŘSR a jejího vlivu na mohutný rozvoj bojů pracujících za ekonomická, sociální a politická práva.

V konfliktu s rostoucími sociálními protesty a ekonomickou krizí měl kapitál dvě alternativy postupu. První alternativu (New Deal) prověřil v praxi v boji proti světové depresi F. D. Roosevelt. Druhou Adolf Hitler, prosazováním "nového řádu" nejdříve v Německu a pak v celé Evropě.

Obě cesty se podstatně lišily svou formou, ale jejich obsah měl mnohé společné rysy. Obě cesty vznikly jako přímá reakce na radikální změny ve vztazích mezi prací a kapitálem v globálním měřítku, v důsledku VŘSR. Obě však byly založeny na masových zásazích státu do soukromé ekonomiky a obě se z hlediska fungování kapitálu ukázaly jako úspěšné. Roosevelt se orientoval na kompromisy a ústupky pracujícím, Hitler na "utahování šroubů". V obou případech byla ústupky "svým" pracujícím kompenzovány zvýšením vykořisťování v jiných oblastech. A nakonec to nejdůležitější, vztah tehdejších imperialistických uskupení ke světovému panství - ve skutečnosti varianty globalizace vyjadřoval každý z vůdců vlastním způsobem.

SSSR, svým rozhodujícím podílem na porážce nacistické Říše, zastavil fašistickou alternativu rozvoje světového kapitalismu. Sovětský svaz tak zásadním způsobem ovlivnil vývoj dějin a zachránil svět před strašnou hrůzou - vítězstvím fašistického kapitálu. Sám kapitál se na získání lidské tváře nijak nepodílel. Je to v plné míře zásluha socialismu, jako reálné ekonomické, politické a morální protiváhy kapitalismu.

Klasická marxisticko-leninská analýza základních tendencí rozvoje kapitalismu nezestárla. Zvláště aktuální je leninská teorie imperialismu.

Zejména ona pomůže hlouběji pochopit obsah globalizace jako komplexního historického procesu a jeho vnitřní zákonitostí a charakteristické rysy.

 

Kořeny terorismu

S globalizací amerického typu je svázán i tak hrozný jev, jakým je soudobý terorismus, který se stal pro mnoho zemí, včetně Ruska problémem číslo jedna. Vůdci západních států nemohou, anebo spíše nechtějí přiznat hlavní problém: ve světě neexistuje žádná silová varianta řešení otázky terorismu. Žádné silové akce tajných služeb USA a jejich spojenců, včetně Ruska, byť by byly jakkoliv rozsáhlé, nemohou zlikvidovat terorismus. Důležité je nejen násilně likvidovat vedení teroristických organizací. Mnohem významnější je odstranit jeho sociální bázi a základní příčiny vzniku terorismu. Příčiny mohutného rozvoje mezinárodního terorismu lze rozdělit na globální, geopolitické, ekonomické, právní, rasové a náboženské.

Hlavní globální příčinou je odkrytá a agresivní snaha Západu o získání světové nadvlády¨, pokusy Washingtonu vnutit celému lidstvu nespravedlivý diskriminující model uspořádání světa, který odsuzuje 80% zemské populace do role podlidí, lidí druhé sorty, jejich úlohou je pouze služba "vyvoleným", zabezpečení nejvyšší životní úrovně pro "zlatou miliardu".

Hlavní geopolitickou příčinou soudobých orgií mezinárodního terorismu se stal rozpad SSSR, který způsobil základní, destabilizaci celého světového systému mezinárodní bezpečnosti a zapříčinil vznik "vakua vlivu" nejen na postsovětském prostoru, ale ve všech zemích, které dříve náležely k sovětskému geopolitickému bloku. Druhým důvodem jsou nebezpečné iluze USA o možnostech urychleného dosažení jednostranného globálního vůdcovství.

Ekonomickým základem globální nestability soudobého světa je uměle vytvářený a Západem trvale udržovaný rozdíl mezi úrovní sociálně ekonomického rozvoje v zemích "zlaté miliardy" a ostatním lidstvem.

Vzniká taková nespravedlnost, jakou je vrcholně nerovný přístup zemí a národů k přírodním, informačním a dalším zdrojům rozvoje. Již nyní představuje obyvatelstvo rozvinutých států méně než 20% z celkového počtu a spotřebovává přes 70% energie, 75% opracovaných kovů a 85% dřeva.

Mezinárodně-právní příčiny prohlubující se krize jsou rovněž naprosto očividné. Na prvním místě je to absolutní popření všech norem mezinárodního práva, které by mohly bránit Spojeným státům prosazovat jejich globální imperiální ambice a realizovat osvojování si funkce světového četníka.

Nejzhoubnější úlohu sehrávají USA a jejich spojenci z NATO ignorováním Charty OSN, otevřeným zneužíváním své vojenské převahy, která jim umožňuje označovat suverénní státy za "darebácké" a prohlašováním za zdroje mezinárodního "zla" celé národy. Důsledky této politiky pocítily na sobě v posledních létech Jugoslávie, Irák, Afghánistán a řada dalších zemí. Neméně zhoubný vliv na systém mezinárodní bezpečnosti a strategické stability má strategický záměr rozšiřování NATO na východ. Existují všechny důkazy pro to, že Západ, vedený USA, cílevědomě realizuje důslednou demontáž celého mezinárodně-právního systému, na kterém byla založena sovětská národní bezpečnost od doby porážky fašismu. Ruské vedení nemá právo na to, aby nevěnovalo této hrozbě pozornost, dopouštělo by se zločinného jednání proti svému lidu.

Žádným tajemstvím nejsou rasové příčiny nenávisti, které živí mezinárodní terorismus. Převážná většina národů a států považuje za hlavní zdroj rasové diskriminace a xenofobie USA a jejich spojence na západě, které po staletí realizovaly politiku apartheidu vůči porobeným národům svých kolonií.

Hlavní náboženskou příčinou globální nestability je agrese bezduchého západního liberalismu, nepřátelského mravním hodnotám a svatyním všech světových náboženství bez výjimky.

Není se proto potřeba divit, že tato expanse Západu vyvolává zpětnou reakci, která v některých islámských státech, (a nejen v nich) v podmínkách absolutní chudoby a politické nestability získává extremistické formy.

V Rusku je terorismus spojen s prudkým zhoršením morálně-politické situace v zemi. K jeho vykořenění je potřeba změnit sociálně ekonomický kurs rozvoje státu a vytvořit podmínky, ve kterých by mohli lidé svobodně pracovat, tvořit, studovat, vychovávat děti a získat jistotu o své budoucnosti. Je potřeba prosadit zcela jiný, principiálně nový přístup k modernizaci, který by dovolil rozvoj stávajícím podnikům, zapojoval by do tohoto procesu mládež a formoval v ní náklonnost ke kvalitnímu vzdělání.

Co může Rusko na příklad očekávat od Severního Kavkazu, kde byla zlikvidována průmyslová výroba i tradiční řemesla a mladí lidé tak byli zbavení elementárních možností získat prostředky na studium a život?

Reálnou hrozbu státní a teritoriální celistvosti Ruska nepředstavuje samostatně posuzovaný terorismus, ale konflikty ústředních a regionálních kriminálně-oligarchických klanů. Ty zejména a nikoli národy, vedou mezi sebou v přímém smyslu slova imperialistickou válku o rozbití a přerozdělení Ruska.

Světová situace se v zásadě ničím neliší od situace v Rusku. Spojené státy se snaží zatáhnout celý svět do podobného dobrodružství, do jakého se dostalo Rusko na Kavkaze. Spojovat se s imperialismem proti terorismu je stejně absurdní jako se spojit se severním pólem proti jižnímu. Pokud existuje imperialismus, bude existovat i terorismus. Žádné ozbrojené tahanice mezi nimi, ani žádná "vítězství" imperialismu nad terorismem nepřinesou lidstvu mír, spravedlnost nebo blahobyt. Naopak, lidstvo bude stále více zatahováno do nové světové války, tedy až do okamžiku, kdy pochopí, že oba rváči jsou naprosto stejně odpovědni za způsobené masakry a krveprolití.

Náš základní problém nespočívá v tom, koho podporovat - teroristy nebo NATO, tak jak tuto otázku ve své době postavil prezident Bush mladší. Nesmí nás oklamat jeho veřejná vystoupení, ve kterých křičel, že se každá země musí rozhodnout, zda půjde s Amerikou, nebo teroristy.

Podstata problému spočívá v tom, jak změnit světové společenské vztahy, aby z nich byly odstraněny pro lidstvo tak nebezpečné jevy, jakými jsou organizovaný státní terorismus USA a NATO, stejně jako divoké a nepředvídatelné akce extrémistů - symptom nástupu nového barbarství.

Nejbližším úkolem pro Rusko je: nenechat se zatáhnout do procesu sebezničení pod rouškou vytváření nového světového řádu, ve formě kanonenfutru. Jakékoliv jiné řešení vede přímo ke globální katastrofě.

 

Pevná volba

Buď nový světový řád, transnacionální diktatura, udržující čtyři pětiny lidstva planety Země v ekonomické a duchovní rezervaci anebo přestavba na socialistické bázi. Jiná cesta neexistuje.

Pro jednotné, silné a suverénní Rusko není místo v imperialistickém schématu globálního světového řádu. Rusko se neocitlo náhodou v centru probíhajícího přerozdělování světa. Tento proces probíhá na teritoriu, na kterém se nacházejí všechny geopolitické zájmy Ruska. Do Ruska se zakously nejtemnější síly světa. Rusko čekají nové zkoušky, utrpení a strasti a v případě vítězství globalismu - zmizení z historické scény, kulturní degradace, duchovní degenerace, demografická katastrofa a státní rozpad.

Ti kdo tento vývoj chápou, bolestně sledují, jak je Rusko stále více zatahováno do procesu globalizace. Dosud ho však od jejich zhoubných následků chrání rezervy, které se dochovaly z období SSSR. Ty jsou ale téměř vyčerpány. Nastoupil okamžik, kdy je potřeba zásadně změnit tento stav, jinak se mohou následky bezohledné politiky stát nenapravitelnými. Lidstvo může v perspektivě očekávat skutečnou "válku světů", ve které bude originální rusky svět čelit apokalyptickému světu kosmopolitického mixu a liberálního egocentrismu, světu všemocnosti peněz a bankovních úroků, finančních pyramid a burzovních spekulací, jehož idolem je "zlaté tele".

Pokud podrobně prostudujeme obraz současného rozvráceného Ruska, zjistíme, že jeho hlavní příčinou je rozvrat pocitu vzájemnosti, soudružské soudržnosti lidu a její náhrada různými druhy egoismu: osobním, skupinovým, regionálním, etnickým atd. Celá sociálně ekonomická politika a její propaganda se již celá léta cílevědomě snaží ruské občany rozdělit a rozeštvat. Kamkoliv se pohneš, všude vládne rozkol a rozpory, které jsou vládou upevňovány ekonomicky a ideologicky. Slovy Karla Marxe zemi sužují "fúrie soukromých zájmů".

Jaké síly mohou zachránit společnost před rozpadem? Přesvědčují nás, že to je TRH, gigantické tržiště zboží, idejí a lidí, na kterém miliony a miliardy proti sobě nasměrovaných egoistických tužeb a aspirací přinášejí ve své kombinaci konečný, všem výhodný prospěch.

Představitelé Západu pokrytecky jednou rukou pochvalně poklepávají ruským reformátorům po ramenech a druhou ruku svírají v pěst. Představitelé "prvního" světa dobře vědí, že k proniknutí do jejich klubu je potřeba volit jinou cestu. Cesta, po které táhnou Rusko, vede pouze do kanálu tak zvané "světové civilizace".

Rusko bude bezvýsledně balancovat mezi pro něj nepřijatelnými alternativami do doby než pochopí, že samotná myšlenka "návratu do civilizace" je lživá a bezperspektivní a neodpovídá ani historickému ani geopolitickému postavení Ruska a SSSR ve světě. V minulosti byla vytyčená gorbačovskou "přestavbou" jakoby "nové slovo". V podstatě však šlo o opakování starého hesla "dohnat a předehnat". Za Chruščova

myšlenka stíhacího závodu byla prosazena do všech oblastí života společnosti. Přes všechny Chruščovovy výpady proti kapitalistickým státům, jeho ideálem zůstávala technicko-ekonomická struktura americké společnosti, včetně do struktury osevních ploch - včetně kukuřice. Ubohost spočívala v tom, že nikdo nechápal zvrácenost sázky na dohánění. V podstatě správně tvrzení Rogera Garaudyho, že úkolem socialismu není vůbec kopírování amerických standardů spotřeby, ale vytváření nového typu civilizace, bylo odmítnuto jako revizionistické. Absolutizace "stíhacího rozvoje" dovedla ke zcela nesprávnému ztotožnění komunistických ideálů s buržoazní ideologií spotřební společnosti, která si postavila za cíl učinit vrcholem "všestranného rozvoje osobnosti" její přeměnu ve spokojeného spotřebitele.

Celý obsah "chruščovského komunismu" byl omezen pouze na to, jak ztotožnit "všestranný rozvoj člověka" s "všestrannou spotřebou". I když o takovém záměru nehovoří socialistická ideologie a tím méně ruské myšlení, které se v průběhu 20. století spojily v jeden celek.

Dnešní civilizace, to je ten stupeň společenského rozvoje, který je charakterizován nadvládou ekonomických zákonů zbožní výroby, došel do závěrečného stádia, přiblížil se ke svým ekologickým, sociálním a kulturním hranicím. Kapitalismus ji dovedl na okraj propasti, za kterou existuje pouze nevratné vyčerpání zdrojů a životního prostředí. Jenom tato dvě fakta potvrzují, že model nekonečného lineárního pokroku se přežil. Lidstvo nyní potřebuje dosáhnout rozumného omezování svých vlastních potřeb a rovnováhy přírodních, sociálních a technologických složek. To však vyžaduje prosazení způsobu rozvoje na jiných základech. Zejména proto si americký filosof Fukuyama pospíšil zvěstovat "konec historie" a skutečnost, že konečný modelem rozvoje lidské společnosti již byl nalezen a nyní je pouze potřeba ho zdokonalit a aplikovat na celý svět.

Buržoazní civilizace, snažíc se potlačovat své rozpory, dodává civilizaci absolutně negativní formu, zbavenou tvůrčí podstaty. Kapitalismus se snaží přeměnit revoluční proces třetího a čtvrtého světa v procesy jejich marginalizace a lumpenizace, oplátkou je mu zostření terorismu a obchodu s narkotiky, zvýšení vlivu religiózního a nacionalistického fanatismu.

Při tom je charakteristické, že imperialistické státy, přestože mají rozpracovány rozsáhlé soudobé technologie manipulace společenským vědomím, stále častěji nenacházejí k omezení sil, které se brání jejich vlivu nic jiného, než hrubé ozbrojené násilí, které se snaží použít k likvidaci odporu v kterékoli části planety. Buržoazními futurology navrhované možnosti vždy vyústí k faktickému zničení osobnosti, přeměně člověka v přívěsek informačně-komunikačních systémů.

"Jednorozměrný člověk" Herberta Marcuseho zde dosahuje naprosté dokonalosti.

Pokud se chce lidstvo vyhnout podobné perspektivě, musí vypracovat jiný model výroby i spotřeby, který nebude založený na nekonečné honbě za vlastním stínem, ale na efektivním využívání zdrojů, zavádění bezpečných technologií, udržení životního prostředí, ve kterém bude mít prioritu kvalitativní složky materiální i duchovní spotřeby před kvantitativními.

Civilizace vstoupila do kritické fáze, která vyžaduje základní přestavbu priorit ekonomického růstu i sociálního a kulturního rozvoje. Zůstat za takové situace pozadu, bude znamenat přeměnu Ruska v gigantickou skládku, na kterou bude imperialismus vyvážet všechny své rozpory a problémy, jak to již realizuje dlouhá desetiletí v zemích třetího světa a od roku 1989 v postsovětských státech.

 

Ruská alternativa

Rusko vstoupilo do stávající etapy globalizace krajně oslabené v důsledku liberálně-ekonomického pogromu.

I v nejbližším období by mělo být jeho hlavním cílem úsilí o přežití, zachování suverenity, kultury a tradičních duchovních předností.

Aby nadále zůstalo plnoprávným, nezávislým a aktivním subjektem světové politiky a dějin a nestalo se pouze slabošským objektem manipulace a soupeření světových mocností, musí k tomu mobilizovat všechny své síly.

Obnovené Rusko může zaujmout důstojné postavení v globalizovaném světě třetího tisíciletí pouze tehdy, jestliže vystoupí jako skutečný lídr velké a původní civilizace. K tomu však nemůže dojít, pokud Rusové zůstanou největším rozděleným národem na světě. Toto rozdělení je natolik rozsáhlé a mnohorozměrné, že nás nutí hovořit o hrozbě vymizení Rusů jako národa. Rusové jsou vystavení diskriminaci a vytlačování nejen v bývalých státech SSSR, ale i ve své vlasti.

Je nemyslitelné řešit globální problémy bez obnovení plnohodnotné ruské státnosti, schopné postavit se do čela reintegrace států Sovětského svazu, bez vytvoření nové formy staletého svazku národů.

Jeho jádrem se stane pevná, dvě stě milionová jednota tří větví velkého národa - Velkorusů, Malorusů a Bělorusů, ke které se mohou připojit všechny národy, ochotné spojit svůj osud s osudem Ruska.

Problém přežití národního státu bude vyžadovat přijetí celé řady komplexních opatření, která jsou obecně známá:

1. Změna sociálně-ekonomického kurzu, zaměřená na stimulování vlastní průmyslové výroby, obnovení vlastnických práv pracovních kolektivů a sociálních práv pracujících.
2. Ustavení sovětské formy lidovlády shora dolu, zajištění kontroly a odpovědnosti výkonných orgánů před zákonem.
3. Obnovení nezávislého postavení ve světě a jeho skutečné suverenity.

Obrození Ruska a jeho přežití ve formě národního státu bude závislé na udržení občanského, etnického a mezinárodního míru.

Pokojný charakter rozvoje nevidíme pouze jako formu řešení uvedených úkolů, ale jako jeho nevyhnutelnou podmínku. Současná cesta násilí hrozí nejen národní, ale i globální katastrofou, ve které nebude ani vítězů, ani poražených.

Z tábora kriminálně-kompradorské buržoazie a jejich politických a mediálních reprezentantů se trvale ozývají hlasy, že komunisté po příchodu k moci přistoupí k novému dělení vlastnictví, což povede ke krveprolití, poněvadž současní vlastníci se bez boje nevzdají. Strašit nyní lidi novým přerozdělením vlastnictví a následujícími otřesy je vrcholem pokrytectví a cynismu. Jakoby nikdy neexistovalo obludné snižování významu všelidového vlastnictví, vydaného na pospas zlodějským privatizátorům. Ale to nejvýznamnější: strašení přerozdělováním vlastnictví doprovázeným skutečným násilím a terorismem, popravami podnikatelů a problémových osob, náleží do propagandy buržoazie již dvacet let. Buržoazie má obavy z toho, že v současné krizi povstane lid, přestože je zřejmé, že krveprolití nikdy v dějinách nevyvolal lid, ale buržoazie a její pohůnci.

S prohlubováním propasti mezi bohatými a chudými se zvyšuje sociální napětí ve společnosti, které v sobě ukrývá nebezpečí sociálního výbuchu. Narůstá třídní nenávist, která hrozí vypuknutím revoluce a občanské války.

Proto před levicovými a národně vlasteneckými sílami, především před KS RF stojí strategický úkol: zajistit nenásilný návrat politické moci lidu a najít východ ze sociálně ekonomické katastrofy.

Státní moc musí přejít do rukou lidí, ztotožněných s vlastenectvím, s bojem za věc lidu. Pouze moc, který se opírá o většinu lidu a lidem kontrolována bude schopna skončit se zločinnou nečinností, může nenásilnou cestou obnovit spravedlnost a dovést Rusko na cestu pokroku a rozkvětu.

Jsme přesvědčení, že další nárůst závislosti Ruska na dravčí alianci imperialistických mocností nemusí nutně přeměnit Rusko ve stát druhé kategorie. Rusko i nadále vlastní největší území na světě s kolosálními zásobami surovin a žije v něm pracovitý, talentovaný vzdělaný národ, co do počtu, jeden z největších na světě. V Rusku je dosud poměrně rozsáhlý průmysl i vědecký potenciál. Rusko má dosud jadernou paritu s USA, která určuje její vysoký mezinárodní status.

Má všechny předpoklady pro to, aby mohlo sehrávat ve světě významnou roli.

Přes všechny tyto předpoklady k tomu nedochází. Ruská vláda realizuje nadále dávno zbankrotovanou ekonomickou a zahraniční politiku, která Rusko dovedla k podřízení Spojeným státům.

Obhájit národní a státní zájmy Ruska může pouze socialismus 21. století. Pouze socialismus umožní překonat vykořisťování pracujících a charakter kapitalistické výroby a spotřeby.

Sám kapitalismus vytváří předpoklady pro nastolení dokonalejšího společenského zřízení. Restaurace kapitalismu v SSSR a socialistických státech znamená pouze dočasný ústup socialismu. Při tom nebyl poražen socialismus, ale jeho raná forma.

Buržoazní propaganda úporně ignoruje skutečnost, že síly socialismu se ve světě upevňují a rostou. Bouřlivě se rozvíjí socialistická Čína, a evidentní jsou úspěchy Vietnamu. Po vzoru Kuby usilují o socialistickou volbu Venezuela, Ekvádor, Bolivie, Nikaragua a další země. Roste národně osvobozenecký boj v mnoha zemích Afriky, Latinské Ameriky a Asie.

Existují všechny důvody pro to, že ve 21. století masové hnutí a společenské změny chytnou druhý dech.

Nevyzýváme k návratu zpět, ale hovoříme o našich záměrech jít vpřed k socialismu, očištěnému od chyb minulosti a v plné míře odpovídajícímu výzvám současnosti.

V současných podmínkách vidí KS RF svůj úkol zejména vytvořit jednotnou lidovou frontu sjednocením sociálně-třídního a národně-osvobozeneckého hnutí.

Stalin je autorem myšlenky, která nyní získává na aktuálnosti: "Dříve se předpokládalo, že vůdcem národa je buržoazie, která hájila práva na nezávislost národa, což stavěla výše všeho. Nyní po jejích principiálních postojích nenalezneme ani stopu."

V současnosti buržoazie (nejen v Rusku, ale ve všech postsocialistických státech) prodala nebo ještě prodává práva svých národů imperialistickým velmocím. Prapor národní nezávislosti dávno odhodila na smetiště. Není pochyb o tom, že tento prapor budou nuceni zvednout představitelé komunistických a dělnických stran.

Ruští komunisté se se svými idejemi obracejí především k pracujícím třídám a vrstvám Ruska, k těm, kdo vytvářejí materiální a duchovní hodnoty a prokazují ruskému obyvatelstvu životně důležité služby.

V těchto lidech vidíme svou hlavní sociální základnu.

Většina lidových mas je ponížena, zpustošena, zbavena vlastnictví výrobních prostředků a v tomto smyslu neztratila svůj proletářský charakter. Ale tím, že bojujeme o změnu sociálně-ekonomického kurzu Ruska, za celonárodní zájmy vnitropolitické i zahraničně politické, představujeme zájmy prakticky všech rozumných občanů Ruska.

Budeme usilovat o to, aby se sociální spravedlnost, založena na přerozdělování národního bohatství, na likvidaci sociální nerovnosti, dostupnosti všech sociálních vymožeností pro všechny občany stala hlavní podmínkou rozvoje státu a společnosti.

 

Cestou k novému socialismu

Komunisté nepovažují za nutné skrývat své pevné přesvědčení, že obrana národních a státních zájmů Ruské federace se v současnosti kryje s bojem za socialismus a sovětské formy lidovlády.

KS RF chce realizovat dosažení svých cílů nenásilnou cestou ve třech etapách:

• V první etapě se pokusí nastolit demokratickou vládu pracujících a národně patriotických sil vedených KS RF. K dosažení tohoto cíle budou komunisté organizovat lidové masy k boji za jejich sociálně-ekonomické a politické zájmy, prosazovat vytvoření podmínek pro čestné a spravedlivé volby do legislativních institucí na všech úrovních, což by mělo umožnit sestavení vlády národní důvěry.
  Uchopení politické moci dovolí odstranit katastrofální následky buržoazních "reforem", obnovit základní politická a sociálně-ekonomická práva občanů, navrátit lidu a začít kontrolovat vlastnictví nezákonně přisvojených základních výrobních prostředků. Znárodnění vytvoří pevnou ekonomickou základnu pro další změny. Dojde k zastavení ožebračování drobných podnikatelů velkým kapitálem, byrokracií a mafiosními strukturami.
  Legislativní orgány moci a vláda zajistí podmínky pro bezpečnost a nezávislost Ruska, vytvoří systém záruk, znemožňujících nadnárodním společnostem pokračovat v přivlastňování přírodního bohatství a průmyslové základny Ruska, začnou všestranně napomáhat ekonomické a politické reintegraci států na postsovětském teritoriu.
  KS RF bude aktivně obnovovat a rozvíjet přímou lidovládu: Místních rad lidových poslanců, rad pracovních kolektivů a výborů samosprávy, prosazovat zavedení kontroly volených i výkonných orgánů kontrolními skupinami pracujících. Bude provedeno referendum o souhlasu s plnou obnovou sovětského systému státní moci.
• Ve druhé etapě, po dosažení ekonomické a politické stability, KS RF přijme nevyhnutelná opatření k maximálnímu zabezpečení účasti pracujících na správě státu. Postup bude realizován prostřednictvím rad, odborů, pracovních samospráv a jiných orgánů, které vzniknou v průběhu rozvoje přímé lidovlády. V této etapě bude zachována, podmíněná úrovní rozvoje pracovních sil, ekonomická různorodost.
  Stát, který bude kontrolovat přírodní bohatství a strategická odvětví výroby, zavede plánování základních ukazatelů rozvoje národního hospodářství, vytvoří plnohodnotný rozpočet a stane se rozhodujícím zákazníkem domácích výrobců. Lidová vláda bude s využitím plánovacích i tržních mechanismů aktivně regulovat rozvoj ekonomiky a sociální sféry. Zemědělská výroba získá státní podporu.
  Podstatu obnovy venkova vidí KS RF ve výstavbě velkých podniků, spojujících výrobu, zpracování produkce a odbyt. Postupně se začne zvyšovat životní úroveň pracujících.
• Podstatou obsahu třetí etapy bude realizace konečného formování socialistických společenských vztahů a zajišťování trvalého rozvoje socialistické společnosti. Začnou převládat společenské formy vlastnictví základních výrobních prostředků a podle reálného stupně rozvoje zespolečenštění práce a výroby bude docházet k upevňování jejich rozhodující úlohy v ekonomice země. Zvýší se význam vědy, jako bezprostřední výrobní síly společnosti.
  Na základě dosažené úrovně rozvoje vědecko-technické revoluce bude probíhat rekonstrukce národního hospodářství. Dojde ke zvýšení úrovně uspokojování potřeb lidí a vláda zabezpečí urychlený rozvoj vzdělání a kultury. Komunisté považují socialismus za společnost osvobozenou od vykořisťování, společnost založenou na společenském vlastnictví a odměňující lidi na základě množství, kvality a výsledků práce. Je to společnost vysoké produktivity práce, dosahované na základě vědeckého plánování a řízení, využívání vědeckých a materiálově úsporných technologií. Je to společnost skutečné lidovlády a rozvoje duchovní kultury, stimulující tvůrčí aktivitu osobnosti a samosprávu pracujících. Hlavním cílem takové společnosti je všestranný rozvoj osobnosti člověka.

Komunisté si uvědomují, že v boji za nejsvětlejší ideály lidstva budou musit trvale překonávat odpor ruské vládnoucí třídy, opírající se o podporu mezinárodních imperialistických kruhů. Je naprosto zřejmé, že nejen Rusko, ale celé lidstvo bude nuceno projít těžkým obdobím rozporů a komunisté epochou tvrdých zkoušek. Překonat je může pouze odvaha, pevnost, víra ve správnost naší věci a vědomí, že se velké ideály nemohou realizovat bez boje, který prověří pevnost a zásadovost komunistů.

 

Pravda, 14. 2. 2011.

Přeložil a upravil: Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >