Masakr v Sýrii, v pátek 25. května 2012 ve městě Houla překonal hranici cynismu, kterou media používají, aby daly důležitost zprávě v případech konfliktů s "nízkou intenzitou". Sto mrtvých v jednom dni už bylo ohlášeno mnohokrát, často to byly nepravdy, které nebylo možné ověřit.

Tentokrát ale všechny strany v syrském konfliktu se shodují: stupnice bestiality měřená v Houla, se dostává do škály děsivé a ověřitelné. Masový masakr nevinných.

Tady máme první strany, které pojednávají o okamžitém zhroucení mírového plánu Kofiho Annana, který syrská vláda přijala 27. března. Ale v těchto posledních dvou měsících první stránky informovali velmi málo o enormních problémech a vážných akcích, které oslabily a vyprázdnily téměř od počátku plán Spojených národů

Masakr v Houla je pouze posledním faktem z celé řady, mezi tisíci porušeními plánu, které byly až doposud zaznamenány, mezi masakrujícími bombami namířenými proti tepnám státu, mezietnické masakry připravené eskadrami smrti, přeshraniční přeprava zbraní (se stále rostoucím napětím v Libanonu), až po odejmutí kontroly nad územími, které se stanou předpokladem pro "nárazníková pásma" schopná učinit občanskou válku endemickou a internacionalizovat konflikt.

Slovo "libanonizace", staré desetiletí se vrací do módy, aby se pokusilo popsat to, co můžeme očekávat v Sýrii.

Zapojení tanků do střetů v Houlá bylo interpretováno jednou nevěrohodnou londýnskou organizací, Syrskou observatoří lidských práv, jako jediná příčina masakru: mrtví by měli být připsání ostřelování Assadovy armády během pátečních protirežimních manifestací. Velká část západních médii a medií arabských petromonarchií potvrzují tuto verzi. Odraz zůstává v odsuzujícím komuniké, které vydala Rada bezpečnosti OSN, s Ruskem, které se připojilo k dalším členům v tvrzení o odpovědnosti za porušování zastavení palby. Otřesné záběry obětí, které můžeme shlédnout, vyvolávají určité pochybnosti. Mrtví nevypadají, že by byli zasaženi palbou z děl, ale spíše jako oběti poprav, včetně dětí. V rámci kontextu, ve kterém operují eskadry smrti a agenti chaosu různých tendencí, je na událost vrženo zcela jiné světlo (které je ale neméně znepokojivé)

V tomto děsivém filmu nevidíte hlavu dítěte trčící z rozvalin, jako v Gaze v roce 2009, ale tělíčka děti poblíž nepoškozené zdi poskvrněné krvavými stříkanci. Na účtování hrůz to nic nemění. V pochopení skutečnosti se mění perspektiva.

Také při této příležitosti Informační centrum "Vox Clamans" řecko-katolické diecése z Homsu sbírá svědectví, která popisují analogický scénář s dalšími masakry, ke kterým došlo v posledních měsících: stále lépe vyzbrojené bandy útočí jak na armádu, nutíce ji k reakci a blokující ji, když ji způsobí značné ztráty, tak na civilisty z různých etnik.

Vystupuje zločinecká strategie s nechvalně známou historií ve Střední Americe a v Iráku schopná rozmetat na kusy minimální úroveň bezpečnosti, kterou státy mají za úkol garantovat svým občanům. Je to druh nátlaku, který sám o sobě vynuluje každá mírový plán, nebo každý pokus nastolit státní autoritě legitimní monopol na násilí.

Kdo to všechno živí? Už v minulosti jsme o tom hovořili a ukázali panorama sil. Plán Koffiho Annana se nelíbí těm, kdo chtějí změnit režim za každou cenu. Nelíbí se USA a ropným monarchiím ze zálivu. Jedním z nejmocnějších porušení plánu byl nárůst dopravy zbraní a dalšího vybavení ze zahraničí ve prospěch nejméně pružných sektorů syrské opozice. Mírový plán se nelíbí stále lépe organizovaným skupinám terorismu typu Al-Kajda (který v Libyi byl klíčovým subjektem války a odtud se napájí přísun do Sýrie) milice fanatických vrahů, které chtějí násilím podmiňovat jejich objektivní alianci s Washingtonem a Rijádem. A zcela jistě se nelíbí sektorům neuvěřitelně krátkozrakých a zpátečnických v syrském režimu, kteří cítí, že jsou ohroženy jejich výnosné pozice reformami nastolenými Assadem pod tlakem událostí.

V situaci, která se mění každým dnem, jsou možné konvergence zájmů těch, kteří se domnívají, že mírové řešení pro ně může znamenat ztrátu.

Je mnoho pozorovatelů, také v Itálii, kteří se dívají na syrská fakta a čtou je zavádějícím způsobem a připisují tisíce mrtvých a nepokoje pouze jediné ruce vraha. Skutečnost se ukazuje, že je velmi vrstevnatá a není připravena být měřena italským metrem. Protože pokud hodláme opravdu použít tento metr, v Sýrii se odehrává jedna Nassiria za den a jeden masakr v Boloni za týden. My jsme nedokázali odhalit příčiny našeho napětí způsobeného epizodami, které se rozložili na desetiletí. Musíme být proto velmi opatrní v posuzování toho co je dobré pro Syřany, když episody mají frekvenci a rozměry mnohonásobně závažnější než je naše historická zkušenost

Málokteří četli návrh Johana Galtunga (Sýrie: řešení je možné, když obrátíme formule. Podívejte jak) aby hledali řešení syrského dramatu. Měl by být šířen a diskutován mezi těmi, kterým leží na srdci mír na Středním východě a ve světě.

28.5.2012

Zdroj: Pino Cabras - Megachip

Překlad: Komunistický svaz mládeže