Někdy mi připadá, že žiji uprostřed paralelní skutečnosti a že mám povinnost si zvolit ve které se pohybovat.

Tak například dnes 25. června 2012, zatímco píšu tyto řádky, přichází mi pozvání na jednu konferenci. Jeden latinskoamerický spisovatel, který je na skok ve Španělsku, bude učeně pojednávat o analogiích existujících mezi jeho knihami - je autorem špatných románů - a velikým dílem Marcela Prousta. Vím, že to nebude zajímavá konference a ještě než odpovím "ne, díky", mi přichází další pozvání: jedná se o doprovod horníků z uhelných dolů Asturie, kteří jsou už týdny ve stávce a požadují, aby nebyly uzavřeny poslední doly, protože to bude smrt městeček, obcí a míst která žijí z těžby uhlí. Horníci nasměrovali svůj pochod na Madrid.

Slova mi ukazují, že musím nechat stranou román, který píši a popsat, vyprávět malé velké podrobnosti odporu horníků.

Tihle muži, které nyní vidím jít na povrchu, přes údolí, aby se spojili s dalšími horníky a po několika dnech ještě s dalšími, až jich jsou stovky a když uspořádají slova ve svých ústech, říkají, že bojují za chleba, za práci, za život. Horníci jsou vítáni lidmi v místech, kterými procházejí. "Odvahu soudruzi!" zdraví je a nabízejí vodu, chleba a nějaké jablko, rebelantské a kladoucí odpor, které uzrálo v nějakém asturském ovocném sadu. Horníci si odpočinou a já si sedáme blízko nich, protože jejich únava je i naší únavou, jejich nesnáz je i naše nesnáz, jejich odvaha je i naší odvahou a odhodlání postavit se na odpor je náš kyslík.

Uspořádávám slova, která mi umožňují pospat svět a protože jsem věrný svým, všem kteří činí život možným s jejich úsilím k odporu, píšu, vyprávím a kladu odpor.

Luis Sepulveda je chilský spisovatel žijící ve Španělsku