Ve své třetí a poslední veřejné debatě (22.10) se demokraticky kandidát Obama i jeho republikánský konkurent Mitt Romney zaměřili na zahraniční politiku USA. Přitom oba dva zaujali téměř identické postoje ve svých názorech na podporu válek, nezákonného vraždění a imperialistických globálních agresí.

Pouze dva týdny před volbami dali oba kandidáti najevo, že americký politický systém se připravuje na nové válečné zásahy a že americký lid, nemá možnost postavit se proti globálnímu militarizmu,ať se již rozhodne pro demokraty nebo republikány. 

Oba kandidáti věnovali mnoho prázdných frází obnově rozvoje domácí ekonomiky a životní úrovně, ale dominantním tématem byla rozhodnost amerického imperialismu využít své absolutní vojenské převahy k ovlivňování rozvoje světové ekonomiky ve prospěch Spojených států a dosažení jakési rovnováhy při řešení finanční krize, která započala v roce 2008.

Celou debatu lze popsat jako špinavé politické představení a to jak otázky kladené moderátorem, tak odpovědi obou kandidátů, vycházející z předpokladu, že americký imperialismus má neotřesitelné právo prosazovat své zájmy vražednými agresemi proti všem, kdo se pokusí o něm pochybovat.

Nikdo z kandidátů se ani omylem nepokusil zpochybnit zájmy amerického imperialismu prosazované válkami, okupacemi a vražednými kampaněmi. Vznikl tak celkový dojem, že postavit se proti takové zahraniční politice skupiny finančního kapitálu svým politikům, které vyslaly do boje o politickou moc, předem zakázaly.

Někdy se dokonce zdálo, že oba muži nejsou kandidáty na nejvyšší politický post ve světě, ale že jde spíše o rozhovor dvou mafiánských bosů.

Ve svém prvním prohlášení v diskusi Romney poděkoval Obamovi za zabití Usamy bin Ladina a zalitoval, že podobným způsobem nelze nalézt východisko z "našeho bordelu" ("out of this mess").

Obama se pak vychloubal svým postupem vůči Libyi, který zahrnoval odstranění bývalého vůdce Muammara Kaddáfího, bez čehož nebylo možné změnit režim v zemi. Vytýkal Romneymu, že pochybuje o správnosti této politiky a zdůraznil, že byl pevně rozhodnut zajistit, aby tam Kaddáfí nezůstal a dotáhnout celo věc do jistého konce. (Výsledkem bylo lynčování Kaddáfího, desetitisíce povražděných Libyjců, zlikvidována nejmodernější infrastruktura a hlavně nejprogresivnější režim v Africe.)

Nejsurovější částí diskuse byla otázka přístupu k Íránu. Oba kandidáti zaujali téměř identické agresivní pozice a slibovali bezpodmínečnou podporu Izraele v případě, že rozpoutá nevyprovokovaný válečný konflikt.

Obama se chlubil, že jednostranné sankce vůči Íránu, které prosadila jeho administrativa paralyzovala íránské hospodářství: "Inflace jejich měny dosáhly 80%, těžba ropy dosáhla nejnižší úrovně od války s Irákem, jejich ekonomika je v troskách".

O tom, že taková politika vede k utrpení a zoufalství milionů íránských pracujících se nezmiňoval nikdo z účastníků diskuse. Nikdo se ani nedotázal na zákonnost záměrného ekonomického škrcení suverénního státu, které se nijak neliší od vojenského útoku a je hrubým narušením mezinárodního práva.

Obama zdůraznil svou připravenost nařídit přímou vojenskou intervenci a zopakoval tak své staré tvrzení, že jeho administrativa v postupu vůči Íránu nevylučuje žádnou možnost a že hodiny odměřují čas, který přibližuje další americkou agresivní válku.

Romney neměl k tomu co dodat, kromě svého zdůrazňování, že by přijal mnohem tvrdší sankce a neoddaloval je tak dlouho jako Obama.

V otázce Sýrie oba kandidáti předstírali, že jim jde především o prosazování lidských práv a demokracie, při tom je zřejmé, že Washington stojí v čele kampaně, jejímž cílem je změnit režim a prosadit americké zájmy v regionu stejně jako v Libyi a za tím účelem rozpoutaly jeho tajné služby krvavou sektářskou válku podle plánu připraveného společně se Saudskou Arábií.

Romney se ničím netajil. Deklaroval, že krvavý konflikt v Sýrii jde na ruku americkým zájmům, protože Sýrie hraje nyní na Středním východě významnou roli, zejména proto, že je jediným arabským spojencem Íránu, takže odstranění Assada je vysokou americkou prioritou.

Není potřeba zdůrazňovat, že žádný z kandidátů nebyl dotazován, aby objasnil spojení Washingtonu s Al Kájdou a ostatními islamistickými skupinami a jejich využívání ve válce za změnu režimu v Sýrii, protože by muselo být zdůrazněno, že tato uskupení představují simultánně i hrozbu národní bezpečnosti Spojených států. Je zřejmé, že podobný pohled na tuto záležitost je pro oba kandidáty nepřípustný, protože by mohl sklouznout do pochybnosti o oprávněnosti krytí agresivních válek legendami o "válce s terorismem", které vedou Spojené státy posledních 11 let.

Oba kandidáti souhlasili s vražděním prostřednictvím bezpilotních letounů, které je nyní vedeno na legální bázi v Pákistánu a Jemenu a může být využito i k mimosoudnímu vraždění amerických občanů.

Romney k tomu uvedl: "Věřím, že můžeme použít k odstranění lidí, kteří ohrožují nás i naše přátele na celém světě, všechny nezbytné prostředky." Znamená to hrozbu preventivního zabíjení milionů amerických odpůrců?

Nicméně nezodpovězenou otázkou v pondělní diskusi zůstala skutečnost, jak mohl Obama pokračovat a dokonce rozšířit militaristickou politiku prezidenta Bushe jestliže jeho voliči mu dali hlasy proto, aby ukončil agresivní militaristickou politiku a útoky na demokratická práva Američanů.

Závěrem je potřeba zdůraznit, že postoje administrativy Bílého domu v oblasti zahraniční politiky, bez ohledu na stranu, kterou prezident představuje, jsou neměnné. Tato permanence je založena na mocenských strukturách, které směry zahraniční politiky určují. Zásadně jde o vojensko-průmyslový komplex a vlastníky nadnárodních ropných monopolů,

Romney zřetelně představuje obě skupiny a navíc některé skupiny finančního kapitálu. Tyto sice skupiny nemají přízeň voličů ze zchudlých vrstev americké společnosti a budou volit i přes trvalé snižování svého sociálního statutu Obamu, přestože splnil pouze malou část svého volebního programu, ale mají nesmírný vliv na výsledek voleb, který Romney využívá. Romney označil za hlavního nepřítele Spojených států Rusko, jako spojence Íránu a ochotu k vojenskému zásahu. Chtěl tak naznačit svým sponzorům, že nehledě na další omezování miliard dolarů výdajů na řešení sociální situace, ke kterému by po svém zvolení přistoupil (ostatně stejně jako Obama), nevezme ani cent vojensko-průmyslovému komplexu. Šlo o naprosto otevřený slib militaristickým silám, mezi které patří i největší američtí byznysmeni.

Existují však některé problémy, kterých se oba kandidáti vůbec nedotkli. Ať chtějí nebo ne a, přes nesmírnou represivní sílu využitelnou nejen proti světu, ale i k potlačování vnitřních protestů, si uvědomují, že Američany nemohou podceňovat.

Jde především o odpor lidových mas proti válce ve Vietnamu, který tehdejší administrativu donutil k uzavření příměří. Podobná situace i když ne takového rozsahu vznikla v průběhu války proti Iráku. V současnosti vystupuje značná část potenciálních voličů proti válce v Afghánistánu. Oba kandidáti tak musí být v závěru své kampaně velmi opatrní pokud slibují, že se stanou nejlepšími obránci impéria, které ve vrcholícím imperialismu není schopno nabídnout kromě násilí jiné řešení.

Měli by si uvědomit, že americký volič je zhnusen nepřetržitými válkami, vydrancovanou státní pokladnou, nepřetržitým snižováním stavu státních zaměstnanců a na druhé straně nepřetržitým růstem vojensko-průmyslového komplexu.

Předvídat jak se zachová volič je však velmi problematické, protože hlavním komplicem vojensko-průmyslového komplexu, který na něj vyvíjí nepřetržitý tlak jsou korporativní média, která mu nenabízejí žádnou alternativu.

Prezident George Bush se stal dvakrát prezidentem podvodem, poprvé nejasnou situaci kolem sčítání hlasů v roce 2000 vyřešil v jeho prospěch svým rozhodnutím Nejvyšší soud a po druhé v roce 2004 volební podvod v Ohiu. Nedávno prošla tiskem zpráva, že hlasovací automaty v Ohiu vlastní Romneyho příbuzní. Pokud by to byla pravda, bylo by možné v tak krátkém časové rozmezí se pokusit o další podvod?

Karel Kluz