Prezidentské volby v USA - pokračování v kampani klamání chudiny

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 11. 2012

Twitter

Poslední duel prezidentských kandidátů Obamy a Romneyho, zaměřený na orientaci zahraniční politiky USA po volbách znovu potvrdil, že oba kandidáti mají o dalším vývoji téměř shodné představy a neexistují mezi nimi žádné zásadní představy. V jejich programech převažuje násilné řešení všech situací, válečné agrese proti všem, kdo odmítnou nejen ve vnějších, ale i ve vnitřních vztazích postupovat v souladu s americkou linií. Barack Obama a Mitt Romney jsou naprosto identičtí. Obama vedl v roce 2011 a 12 válečné agrese simultánně proti pěti státům (Afghánistánu, Jemenu, Libyi, Pákistánu a Somálsku), ve kterých americké ozbrojené síly vraždily bombardováním, řízenými střelami Tomahawk, nebo raketami z bezpilotních letounů. Rozpoutal a podporoval pokus o likvidaci protiamerického režimu v Sýrii a hospodářskými sankcemi, podporovanými Evropskou unii připravil agresi proti Íránu. Republikánský kandidát Romney neprotestoval ani proti jedné agresi, naopak zdůraznil, že by postupoval mnohem rozhodněji proti Íránu.

Veřejné mínění prostého občana Spojených států je natolik zpracováno válečnou propagandou, že mírumilovný občan, který má představu o mírové a spravedlivé budoucnosti nemá na výběr. Obama 4 roky imperiální politiku realizoval, zavedl zemi do ještě hlubší hospodářské krize s neřešitelnými sociálními důsledky pro americké pracující a další, tentokrát republikánský válečník, představující zájmy finančního kapitálu, vojensko-průmyslového komplexu a ropných nadnárodních monopolů by rád pokračoval v jeho šlépějích. 

V předvolebním období v roce 2008 se všichni ti, kdo čekali, že Obama jim zabezpečí lepší život a odevzdali mu svůj hlas přesvědčili, že o jejich životě rozhoduje imperialistický režim velkých vlastníků, do kterého nemůže zasahovat žádný zvolený prezident ať by měl jakoukoli barvu kůže. Jeho zvolením tedy "neučinili to nejlepší co mohli", protože Obama zklamal jejich naděje a nesplnil své sliby. Miliony Američanů tajně věřily, že zmizí noční můra osmileté Bushovy vlády: brutální války; mučení zajatců a vězňů; nezákonné sledování Američanů i cizinců vně i uvnitř státu; masová kriminalizace a věznění Afro a Latinoameričanů, zejména jejich mládeže i obscénní růst bohatství buržoazie, zatímco miliony přišly o bydlení a přešly do tábora bezdomovců. Je holou skutečností, že poslední čtyři roky pokračoval Obama v politice, kterou zahájil jeho předchůdce a v některých směrech došlo dokonce k její intensifikaci. 

Perspektiva pro Američany a globalizovanou chudinu je bohužel stejná, ať si zvolí demokrata nebo republikána. I nadále budou vražděny děti ve všech částech světa buď raketami z bezpilotních letounů nebo laserem řízenými pumami a bude se tomu stejně jako nyní říkat kolaterální ztráty. Prezident a jeho lokajové se budou účastnit pravidelných týdenních schůzek, na kterých budou přijímat rozhodnutí koho tento týden nechají zavraždit a miliony lidí budou trpět muka ve vězeňských samotkách, z toho někteří po mnoho let. 

Obamovo prezidentství potvrdilo, že zájmy imperialismu mohou někdy mnohem lépe obhajovat vybraní a dobře připravení politici bez ohledu na barvu kůže, než bílí příslušníci buržoazie, jako byl Bush. Nevýhodné pro imperialismus je pouze to, že podobné "chytáky" nemůže opakovat. Jakou alternativu však mají pracující a nezaměstnaní bez ohledu na barvu kůže? 

Pro komunistickou levici by mělo být příznačné, že přestane hovořit o pravicových politických stranách, ale bude nepřetržitě zdůrazňovat, že podstatou buržoazní demokracie, je prosazování zájmů kapitalistických vlastníků, kterou se s ní ztotožněné politické strany snaží před voliči zakrývat.

I kdyby býval měl nový prezident Barack Obama nejlepší záměry na světě a byl ve skutečnosti utajeným levicovým radikálem, rozhodnutým využít americký systém ve prospěch lidu a reakční politici, kterým poskytl funkce ve své administrativě představovali pouze nástroj, sloužící k odvracení pozornosti politických protivníků od pokradmého revolucionizování Spojených států, imperialistický, zmilitarizovaný systém mu to neumožní.

Postup prezidenta nezávisí na jeho humánnosti nebo osobní odpovědnosti. Rámec, ve kterém má dovoleno se pohybovat nastolili již zakladatelé Spojených států vytvořením pravidel hry, která musí dodržovat každý prezident. Pokud by chtěl systém oklamat, hra přestane fungovat a hráč musí být ze hry vyloučen.

Tři pravidla hry:

1. Systém funguje do té doby pokud přináší zisk. Zdrojem zisků pro relativně malou skupinu vlastníků výrobních prostředků, půdy, surovinových zdrojů, zemědělských podniků atd. je vykořisťování pracujícího lidu, které získalo nyní globální charakter. Od malých, pětiletých dětí v Afghánistánu, tkajících koberce, v Pákistánu, které šijí hračky a míče dvacet hodin denně, mexické rolníky, vyhnané z vlastní půdy, kteří dřou do úmoru na plantážích ve Spojených státech, horníky se silikózou, kteří nemohou popadnout dech, až po miliony nezaměstnaných, postávajících na rozích ulic nebo před úřady práce, čekajících až se novodobý otrokář rozhodne je za neuvěřitelných, otrockých podmínek zaměstnat. Kapitalismus může přežít pouze jako Drákula, proměňuje krev a sny milionů v zisky pro hrstku vlastníků.

Tento proces, opakující se nesčetněkrát denně, přináší bohatství a moc jedněm a bídu a zoufalství druhým. Tak funguje vykořisťování, živé srdce systému, který si podrobil USA a celý svět. A pokud systém začíná mít problémy, jako je tomu v současnosti, miliony pracujících, produkujících bohatství, jsou odhazovány jako odpadky a odsuzovány k životu bez budoucnosti, pronásledovány celým represivním systémem, který si buržoazie pro svou ochranu včas připravila. 

2. Kapitalista nebo skupiny buržoazie musí o své přežití mezi sebou bojovat. Ten, kdo trvale neexpanduje, se vystavuje riziku pohlcení jiným příslušníkem své třídy. Jsme svědky krachu velkých bank a rozpadu části průmyslových korporací. Často nabírají formu strašných koloniálních a imperiálních válek a krvavých masakrů.

3. Vše co by se postavilo do cesty Spojeným státům v jejich úsilí udržet si i nadále světový primát musí být odstraněno nebo zničeno.

V souladu s těmito základními pravidly se ve Spojených státech rozhodovalo a bude rozhodovat o vnitřní i zahraniční politice a o modelování americké společnosti. Podle nich fungují všechny represivní státní i soukromé instituce a jsou zdrojem veškeré represe ve Spojených státech.

Jsou to současně pravidla, kterými se musel řídit i prezident Barack Obama. Všechny kroky, které Obama podnikal - od využívání amerických ozbrojených sil, jejichž je až dosud vrchním velitelem, přes celou síť vězení, s více než dvěma miliony vězňů, zejména Afroameričanů, až po ekonomické, zdravotní i sociální programy, musí být v souladu s těmito pravidly. 

Co by se stalo, pokud by se býval pokusil tato pravidla změnit nebo upravit? Ti, kdo mají skutečnou moc a jsou garanty uvedených pravidel by ho ihned moci zbavili.

Obamův skutečný program

Faktem je, že Barack Obama neměl v úmyslu realizovat žádné radikální změny. Dokonce to v minulé ani současné předvolební kampani neslíbil. Vždy hovořil pouze o záchraně kapitalistických ekonomických struktur. Jeho záměrem bylo a zůstává vést pro vnitřní scénu co nejpřijatelnější agresivní zahraniční politiku a dále upevnit americkou nadvládu nad jinými národy. Od počátku nebylo pochyb, že dodrží svůj slib, který dal izraelskému vedení o podpoře jeho politiky, ať se dopustí jakéhokoli válečného zločinu. 

Hlavní Obamovou úlohou bylo poskytnout stejné nebo poněkud modifikované americké politice, kterou prováděla Bushova administrativa, novou tvář.

Jeho vláda byla pro svět dokonce nebezpečnější v tom, že Obama dokázal zručně manipulovat ideály a nadějemi těch, kdo nenávidí a odmítají zločiny a násilí, doprovázející americkou společnost po celé generace, což se projevilo ve volebním odmítnutí politiky Republikánů. Všichni tito lidé toužili po životě v lepší a smysluplnější společnosti. Obama je vyzval, aby začali sloužit vyšším cílům, než pouze svým sobeckým zájmům. Oklamaní voliči si brzy uvědomili, že měl na mysli upevňování amerického impéria a nikoli svobodu pro ty, které režim utiskuje. 

Lze považovat za krutou ironii, že Barackovo prezidentství mělo dokazovat, že se americká společnost zbavila rasismu.

Při tom Obama již ve své minulé kampani odmítl diskutovat o pokračující diskriminaci a represi Afroameričanů ve všech vrstvách společnosti. Místo toho jim vyčítal malou osobní odpovědnost a vyhnul se analýze reálných struktur bílé nadvlády v USA. I za afroamerického prezidenta zůstaly masy afroamerické a ostatní neanglosaské mládeže bez budoucnosti a naděje.

Krize systému

Pro současné elity americké společnosti bylo a zřejmě je i nyní zvolení Obamy prezidentem v této, pro impérium nebezpečné situaci, velmi důležité. Po desetiletí vedena válka s terorismem se obrátila proti ním a ztratila podporu většiny obyvatel. V krachující ekonomice přežil úspěšně vojensko-průmyslový komplex a silná, nejmodernějšími zbraněmi vybavená armáda, jejíž velení trvale nabízí, jako východiska z krize další války. Od Afghánistánu, Iráku, Sýrie, Palestiny po Írán, Pákistán, Venezuelu a Bolivii. Elity uvázly po krk v největší ekonomické krizi za posledních sto let. Lid prožívá nesmírné útrapy a buržoazie není schopna stávajícími metodami překonat spád, začít znovu expandovat. Hledání východisek vyvrcholilo použitím trumfu - nastolením afroamerického prezidenta v zemi, ve které od prvního dne jejího vzniku dominovalo otrokářství a rasismus. Tímto tahem se elity pokusily zavést lidové masy na určitou dobu do slepé uličky a jako vždy opět neúspěšně. 

Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >