Pro ty, kteří se zabývají Středním východem, se zdá být nepravděpodobné, že nová ofenzíva proti Gaze má za cíl to, co nadšeně vyhlásila vláda a ozbrojené síly státu Izrael a co západní media akceptují s velkou přirozeností. Ve skutečnosti je nyní mnohem lépe ochráněn před raketami něž v minulosti: instalace protiraketového systému IRON DOME poskytla židovskému státu další posílení jeho systémů pasivní obrany. I proto se skutečné nebezpečí, tvořené odpalováním raket z pásma Gazy, nikdy nepřeměnilo na strategické nebezpečí pro Izrael, jak to ukazují oběti na obou stranách: 21 Izraleců zabitých v posledních jedenácti letech ve srovnání s 2 300 Palestinci zabitými za stejné období.

Na druhé straně Izrael od skončení operace Lité olovo z prosince 2008, vždy prováděl s maximální tvrdostí svou vojenskou kontrolu v oblasti, zasahuje neustále krvavými útoky, více či méně cílenými, proti mužům Hamasu a dalších frakcí, jak k tomu došlo 22. a 23. října (7 obětí mezi Palestinci), 10. září (4 zabití Palestinci) a 5. srpna (1 zabitý Palestinec)

Ahmad Džabarí vyjednával?

Ale je tu něco, co je také nepřesvědčivé v epizodě, která vedla k zahájení ofenzívy, zabití silného muže Hamasu v Gaze, Amada Džabarího, kterého si média celého světa pospíšila prezentovat, na základě toho, co vyhlásil mluvčí izraelských ozbrojených sil, jako vojenského šéfa Hamasu.

Ve skutečnosti hlas, který je mimo podezření, izraelský deník Haaretz, přetiskl 15. listopadu prohlášení Gershona Baskina, izraelského pacifisty, který se zúčastnil vyjednávání, jehož předmětem bylo osvobození vojáka Gilada Šalita: podle Baskina byl Džabari v centru kontaktů s Izraelem, zprostředkovaných Egyptem, což dokazuje skutečnost, že těsně před svou smrtí obdržel návrh dohody o trvalém příměří, "který obsahoval mechanismy pro udržení zastavení palby i v případech nárůstu nepřátelství mezi Izraelem a různými palestinskými frakcemi v pásmu Gazy". Dokonce, podle podrobné rekonstrukce probíhajícího jednání, kterou Baskin poskytl listu Haarezt, byl Džabarí připraven k této dohodě na základě úvahy o rostoucí neužitečnosti odpalování střel  na Izrael.  (Tuto rekonstrukci jednání převzal i New York Times).

Že by mohlo probíhat v určité formě nějaké jednání i na druhé straně,  je možné dedukovat také z návštěvy, která proběhla 23. října, kdy katarský emír Hamád ibn Chalífa Al-Sání, první hlava arabského státu navštívil pásmo Gazy a jednal s vládou Hamsu, s jasným souhlasem židovského státu, vzhledem k tomu, že nelze zapomínat, že pásmo Gazy je z hlediska mezinárodního práva stále pod izraelskou okupací, nehledě na stažení okupačních vojsk, ke kterému došlo v roce 2005. Giles Paris z listu Le Monde připomíná, že Izrael "pokračuje v kontrole převážné většiny pozemní hranice, celého pobřeží (s minimálním prostorem ponechaným povolenému lovu ryb) a veškerého vzdušného prostoru" pásma Gazy. Skutečnost, že Izrael umožnil tuto historickou událost, vede k zamyšlení, že emír, zcela jistě nepodezřívaný ze sympatii k Iránu, měl za cíl také to, aby vzrostla politická váha protišíitských arabských sil v Gaze, v souladu s tím, co se odehrává v celé oblasti kolem Izraele. V Egyptě a Libanonu v první řadě.

Ale obecné klima ukazuje na další zajímavé symptomy, mezi kterými vyniká, i přes mediální zanedbání, prohlášení Abú Mazina z 2. listopadu, jak je známo prezidenta  Palestinské samosprávy, které obsahovalo ještě historičtější otevření se v otázce "práva na návrat" Palestinců, tvrzením, že se vrátil do svého rodného města Safedu jako turista: opravdu široké otevření ve chvíli, kdy téhož dne Izrael zahájil výběrové řízení na projekt vybudování 1200 bytů v osadách izraelských kolonistů ve východním Jeruzalému.

Izrael musí zabránit míru na Středním východě

Je tedy obtížné uvěřit, že izraelské znepokojení se obrací v reakci na hrozbu střel Hamasu. Podle našeho názoru, jako vždy a naposledy v prosinci 2008 je cílem židovského státu zabránit mírovému urovnání sporů, které se na Středním východě hromadí jako nikdy v posledních dvaceti letech, aby výlučně zachránil strategické zájmy židovského státu, které jsou nyní dva: zabránit dokončení procesu z Oslo, který Izrael považuje za překonaný fakty, zejména existencí palestinské politické fronty sužované bojem mezi Hamasem a OOP, a zúčtovat s íránským problémem.

Ne náhodou provedl Izrael úder v Palestině ihned po znovuzvolení Obamy prezidentem Spojených států, a nutí tak amerického prezidenta k okamžité podpoře vlastní politiky "sebe-obrany" která se přetlumočuje na obnovení hrubého porušení mezinárodního práva vzhledem k dopadům této nové válečné operace na civilní obyvatelstvo v pásmu Gazy, které se od konfliktu v roce 2008ocitlo v nepředstavitelných podmínkách. Tímto krokem se nejen odstraní každá možnost vyjednávání z Hamasem, ale rovněž se nepřipustí sebemenší diplomatický prostor  Egyptu Muhammada Mursího nebo reakcionářským státům ze zálivu. Perspektiva dvou států, přerušení politiky osídlování na západním břehu Jordánu, otázka Jeruzaléma a již vzpomenuté "právo na návrat" budou opět odsunuty novou vojenskou operací Izraele.

Ale problém Iránu zůstává centrální otázkou. Irán se nachází v mimořádně složité situaci kvůli ztrátě posledního možného spojence assadovské Sýrie, ve které se občanská válka spojuje s nebezpečím zatažení do "libanonizace", která by se rozšířila od břehů Středozemního moře po hranice Persie s pronikáním takových sil, které by nemohly režimu ajatoláhů přinést žádnou výhodu. Irán se nachází ve vnitřní krizi, jak to ukazuje nedávná tvrdá výměna dopisů mezi prezidentem Mahmúdem Ahmadínedžádem a hlavou soudní moci Sadeghem Larijaním, spor, ve kterém se Ahmadínedžád  rozhodl zaútočit otevřeně na nejvyššího vůdce Alího Chameneího (který se postavil za Larijaního), když tvrdil, a nikoli neoprávněně, že zatímco Ahmadínedžád byl "zvolen lidem", Chameneí ne, útok zvýrazňující  základní politickou koncepci dvou nejvyšších íránských autorit. Irán je v krizi i z ekonomického hlediska, jelikož jeho měna, rial, ztratila během roku 75 % své hodnoty, jak už na to poukazovali mnozí íránští náboženští a  ekonomičtí exponenti na začátku října, když obvinili Západ, že proti jejich zemi vede opravdovou ekonomickou válku.

Kissinger, Obama a Pillar of Defense

Existují důvody, které mohou vysvětlit íránský pokus o zahájení přímých jednání se Spojenými státy, o kterých tisk USA poskytoval informace od 20. října. Jde o perspektivu, kterou se jako poslední zabýval Henry Kissinger na stránkách Washington Post z 16. listopadu v článku cíleném na znovu zvoleného prezidenta Obamu, v němž definuje íránskou otázku jako "nejurgentnější problém, který musí prezident řešit".

Kissinger činí závěr velmi jasným způsobem: "Proč jednat se zemí, která projevila takové nepřátelství a vyhýbavost? Právě proto, že situace je tak vážná. Diplomacie může dosáhnout jako výsledek akceptovatelnou dohodu. Anebo její neúspěch zmobilizuje americký lid a svět. Buď učiní jasno v příčinách eskalující krize, až po hranici vojenského nátlaku, anebo přinese konečný souhlas s íránským jaderným programem. Jakýkoli z těchto výsledků bude vyžadovat vůli, nahlédnout až na dno konečných dopadů. Nemůžeme si dovolit další strategickou katastrofu."

Přesně v Kissingerových slovech se nachází podle našeho mínění motivace nové vojenské iniciativy Izraele: uzavřít cestu jakémukoli jednání o nastolení stability na Středním východě, udržovat vysoké napětí kolem íránského problému a snad vytvořit předpoklady pro "eskalaci krize až do úrovně vojenského nátlaku", o kterém hovořil bývalý státní tajemník USA. V nové válečné atmosféře jako je ta, kterou vytvořil Izrael v Palestině, stačí málo, protože se otevírají možnosti i k ukončení íránské partie: mohla by jím nová zpráva AIEA, ze které unikají informace, které násobí izraelské analýzy z před několika týdnů, neboť Irán se dostává do situace, že dosáhl kapacity pro výrobu jaderného materiálu pro vojenské použití; stačí, aby nové bezpilotní letadlo, jak k tomu došlo před několika týdny, přelétlo nad izraelským územím; stačí zintenzivnit napětí na hranicích s Libanonem nebo Sýrii.

Jedna věc je pro nás zřejmá: nejsou to střely Hamasu, které jsou cílem této kampaně. Proto je třeba se jí vážně věnovat, více než tak až doposud činí média.

Autor: Gaetano Colonna

Zdroj: http://www.clarissa.it/editoriale_n1855/Perche-Israele-attacca-di-nuovo-la-Striscia-di-Gaza

Překlad: Komunistický svaz mládeže