Prohlášení Národního výkonného výboru ANC potvrdilo, že naše osvobozenecké hnutí je stále součástí pokrokových bojů lidu světa za osvobození se ze zločinného systému imperialismu a neokolonialismu. Proto naše solidarita s boji kubánského lidu proti agresi, vedené Spojenými státy, vedené proti suverenitě jejich státu je součástí našeho příspěvku ke vznešené věci lidské solidarity a internacionalismu.

Naše kampaň za požadavek okamžitého ukončení americké ekonomické blokády proti Kubánské republice a za propuštění Kubánské pětice je součástí tradičního upevňování jednoty dělnických bojů a solidarity proti brutalitě systému imperialismu a kolonialismu. Boj Kubánců proti agresivitě a imperialismu USA je předvojem bojů mezinárodní dělnické třídy.

Jinými slovy, vítězství Kubánců v boji proti Spojenými státy vedené ekonomické blokádě a za propuštění pěti kubánských hrdinů bude vítězstvím lidu světa proti imperialistické nadvládě a koloniálnímu vykořisťování. Naše přispění ke vznešené věci bojů hrdinného kubánského lidu je příspěvkem k solidaritě mezinárodní dělnické třídy, aby vytvořila pro lidstvo lepší svět. Není vznešenější věci než sloužit dělnické třídě.

Lid našeho mateřského kontinentu, a naší země zvlášť, si bude vždycky vážit šlechetnosti a heroického přispění kubánské revoluce k našim vlastním osvobozeneckým bojům. Společný cíl a naplnění kubánského lidu ke věci osvobození našeho kontinentu z okovů imperialismu a kolonialismu je nesrovnatelné s jakýmkoli jiným historickým obdobím. Tři z pěti hrdinů, kteří si odpykávají dlouhé tresty v imperialistických žalářích na půdě USA, bojovali bok po boku s osvobozeneckými hnutími na našem kontinentu v bojích proti rasistickému, apartheidnímu režimu v Angole.

Pochopili učení svého vrchního velitele Fidela Castra tak, že boj afrického lidu je součástí bojů za svobodu a rovnost lidu Latinské Ameriky i celého světa. Pochopili objektivní podmínky, že osvobození afrického lidu z jařma imperialismu a kolonialismu je povinností dostát lidské solidaritě. Pochopili, že boje lidu na africkém kontinentu znamenají předvoj bojů mezinárodního proletariátu.

Pětice kubánských hrdinů je i nadále živoucím příkladem třídní solidarity a internacionalismu z hloubky zdí amerických věznic. Vloni napsalo těchto pět kubánských hrdinů a předáků naší budoucnosti odvážný dopis solidarity jménem kubánského i světového lidu jednomu z nejdéle zadržovaných politických vězňů světa, chřadnoucímu v amerických věznicích.

Dopis pěti kubánských hrdinů portorikánskému bojovníkovi za svobodu Oscaru Lopezovi Riverovi, který si odpykává už 33. rok svého doživotí za to, že vedl boj za svobodu a suverenitu Portorikánců proti imperializmu USA, uvádí:

"Se stejně nezlomným morálním duchem, jaký společně sdílíme, ti posíláme naše nejsilnější objetí solidarity se zdůrazněním našeho obdivu a citu.

Oscar potřebuje veškerou solidaritu, jakou mu můžeme dát, a je příkladem k následování pro současnou i pro budoucí generace Portorikánců.

Máme-li budovat společnost pro lidské bytosti, jsou muži jako Oscar nepostradatelní, neboť vyvolali nejušlechtilejší akce od doby, kdy se začaly psát dějiny."

Archivy našich učebnic dějepisu zaznamenají obsah dopisu pěti kubánských hrdinů Oscaru Lopezovi Riverovi coby dopisu, jenž je odlišil od zbytku lidské rasy coby nejlepší učitele dělnické solidarity a internacionalizmu v současné epoše našich bojů. Jejich odvaha proti útlaku a porušování lidských práv představuje lidský postoj a charakter kubánské revoluce lidstvu celého světa.

Skutečně, pětice kubánských hrdinů, Oscar Lopez Rivera a mnoho dalších statečných mužů a žen po celém světě, odpykávajících si kruté rozsudky vězení za vznešenou věc svobody a důstojnosti našich vlastních lidí, potřebují veškerou solidaritu, jakou jim můžeme dát, neboť jsou příkladem hodným následování současnou i budoucími generacemi. Muži a ženy jako oni jsou nejnepostradatelnější, máme-li budovat společnost pro lidské bytosti, neboť vyvolali nejušlechtilejší akce od doby, kdy se začaly psát dějiny.

Hnutí 26. července pod vedením vzbouřenecké armády a vrchního velitele kubánské revoluce Fidela vedlo k vítězné revoluci, jež viděla zhroucení nejrepresivnějšího režimu diktátora Fulgencia Batisty v roce 1959. V období panování diktátorského teroru byly tisíce nevinných vystaveny nejkrutějším formám zvěrstev a zneužívání lidských práv. Utlačovatelský Batistův režim se stal epicentrem nejhorších forem porušování práv člověka ve světových dějinách.

Nebyla tam svoboda projevu ani shromažďování. Režim zakázal všechny politické strany a okamžitě pozastavil platnost ústavy země. Organizovaní dělníci měli zakázáno vstupovat do odborů a/nebo stávkovat. Imperialismus USA z něho udělal opium pro lidi, alfu i omegu záležitostí kubánského národa.

Diktátor Batista byl manipulován nejbohatšími americkými podnikateli, kteří vlastnili rozsáhlé plochy užitkové půdy a kubánský cukrovarnický a tabákový průmysl. Také se dopouštěl všemožných ekonomických zločinů ve spolupráci s gangy americké mafie, které kontrolovaly havanské impérium obchodu s drogami, hernami a prostitucí. Špatné řízení kubánské ekonomiky v zájmu amerického podnikání vedlo k otřesným společensko-ekonomickým životním podmínkám lidu.

Následkem zhoršování společensko-ekonomických rozporů se režim pustil do masivních zákroků k potlačení rostoucí nespokojenosti a nástupu lidu. Tajná policie rozpoutala zabíjení tisíců členů kubánské komunistické strany. Režim šířil po celé Kubě násilí, mučení a veřejné popravy. Diktátorský režim s podporou americké vlády zmasakroval tisíce nevinných.

Politické represe a zhoršování společensko-ekonomických podmínek v zemi vedly k vítězství kubánské revoluce, jež svrhla Batistu v roce 1959. Triumf kubánské revoluce proti Batistově diktátorskému režimu následně vedl k tomu, že vrchní velitel vyhlásil v roce 1961 socialistický charakter kubánské revoluce.

Historické vyhlášení prvního socialistického státu nadosah amerického pobřeží bylo následováno marným pokusem Spojenými státy placených žoldáků rozbít kubánskou revoluci v bitvě na Playa Giron. Triumf revolučních sil na Playa Giron proti Spojenými státy vedené invazi znamenal významný krok v procesu, jenž vedl k jednotě a soudržnosti kubánské revoluce a lidu. Playa Giron byla první vojenskou porážkou imperialismu Spojených států v Latinské Americe.

Ponížení imperialismu USA v bitvě na Playa Giron vedlo k tomu, že vláda USA zavedla jednostrannou ekonomickou blokádu proti mírumilovné kubánské revoluci a jejímu lidu. Ekonomická blokáda vůči Kubánské republice byla reakcí po sobě jdoucích amerických vlád protivit se vůli lidu a podpoře Kubánců prvnímu socialistickému státu v obou Amerikách. Bitva na Playa Giron znamenala vítězství kubánského lidu nad agresí imperialismu a americkým kolonialismem.

Od vyhlášení socialistického charakteru kubánské revoluce se Spojené státy pomocí jimi placených žoldáků zapojovali do spiknutí k podrývání suverenity kubánského státu. Revoluční vláda a kubánský lid byli vystaveni nekonečným hrozbám, sankcím, invazím, sabotážím a násilným útokům Spojenými státy placených žoldáků, což vyústilo ve víc než tři tisíce ztracených nevinných životů a mnoho zraněných.  

V jednom z nejhorších zločinů proti lidskosti bylo zabito sedmdesát tři lidí, když v roce 1976 vybuchla bomba na palubě osobního civilního letadla. Za tímto děsivým zločinem byli dva žoldáci CIA kubánského původu žijící v Miami, Orlando Bosch a Luis Posada Carriles, které vláda USA nikdy neobvinila.

Zhroucení sovětského bloku a komunistických států ve východní Evropě změnilo rovnováhu sil ve světě. To zhroucení těžce oslabilo ekonomiky celých národních států jako Kuby, u nichž většina vývozu i dovozu závisela na ruské ekonomice. Aby byly podmínky ještě horší, Spojenými státy placení žoldáci se začali zapojovat do spiknutí a sabotáží k ochromení rostoucí kubánské turistiky.

Spiknutí mělo zahájit násilnou kampaň, zaměřenou na turistické hotely a letoviska, autobusy, letiště a další zařízení, k ničení vzkvétajícího odvětví. V důsledku sabotážní kampaně proti revoluci a jejímu lidu vybuchla bomba, položená Spojenými státy placenými žoldáky v havanském hotelu, a zabila nevinného italského turistu. Byl zatčen Raul Ernesto Cruz Leon, občan Salvadoru, který přiznal, že byl najatý a placený tisícovkami dolarů od Spojenými státy placených žoldáků.

Jako výsledek sílících ohavných sabotáží a spiknutí proti revoluci a nevinným lidem vrchní velitel vyslal pět kubánských hrdinů do Miami, aby vzdorovali činnosti organizací, zapojených do sabotáží proti Kubánské republice. Odhodlání pětice kubánských hrdinů chránit svoji revoluci a její lid je dovedlo ke konkrétnímu důkazu o zapojení Spojenými státy placených žoldáků do sabotáží proti revolučnímu státu.

Poté, co od pětice obdržel příslušné důkazy, poslal vrchní velitel svého osobního vyslance, aby doručil rukou psaný dopis tehdejšímu prezidentovi USA Billu Clintonovi v roce 1998. Fidel v dopise žádal prezidenta USA Billa Clintona, aby zasáhl proti lidem, zapleteným do teroristické činnosti proti kubánské revoluci. Ale místo zatčení zapletených teroristů, dokonce přes dostatek důkazů předaných americké vládě, FBI zatkla ony kubánské hrdiny, kteří byli zapojeni do shromažďování informací, odhalujících zločiny a činnost jednotlivců i organizací, zapletených do aktů sabotáže proti revolučnímu kubánskému státu.

Pětice kubánských hrdinů a vůdců našich zítřků, soudruzi Gerardo Hernández Nordelo, Ramón Labaňino Salazar, Rene González Sehwerert, Antonio Guerrero Rodríguez a Fernando González Llort, byli odsouzeni k nejvyšším trestům vězení za zločin odhalení zločineckých spolků zapojených do mezinárodní teroristické činnosti proti jejich revoluci a jejímu lidu. Většina těchto revolucionářů byla zapojena v bojích za osvobození oblasti jižní Afriky od fašistického, apartheidního režimu.

V dopisech připomínajících 11. výročí uvěznění svého a svých soudruhů Antonio Guerrero Rodriquez píše:

Drazí přátelé:

8. června před jedenácti roky jsme byli prohlášeni vinnými ze všech obvinění porotou ve městě Miami, kde se nám nikdy nemohlo dostat nestranného a spravedlivého procesu.

Myslím, že jeden z nás slyšel něco v miamském rádiu, nebo možná v televizi, 7. (června) jsme si byli dost jistí, že verdikt bude následujícího dne. A skutečně nás přišli vzbudit kolem čtvrté ráno, aby nás vzali k soudu.

Věděli jsme, že nemůžeme čekat nic dobrého. Členové poroty měli taktak čas vypracovat rozhodnutí. Navzdory tomu si živě pamatuji, že v nikom z nás pěti, kteří jsme tam byli, nebylo ani špetky poraženectví, ba právě naopak. Šli jsme se vztyčenou hlavou, když jsem si sedali před porotu, která zjevně slyšela jen tu verzi faktů, jež byla vylhaná obžalobou, a nevyjádřila jedinou pochybnost, když dospívala k závěru.

Jaká asi mohla být debata poroty, když nevznikla žádná pochybnost?

Co se dalo očekávat od poroty, která vůči sobě cítila nesmírný tlak v onen den, kdy byla vybírána? Poroty, jejíž poznávací značky aut byly filmovány. Poroty, jíž bylo řečeno, aby nečetla noviny ani nediskutovala s nikým o tom, co bylo zveřejněno (a teď víme o všem, co uveřejnili [Spojenými státy] placení novináři, ale která jezdila každý den domů. Poroty, v níž byli někteří z členů jejích rodin spjati s vládními veličinami. Poroty, jejíž předseda si přišel sednout naproti Basultovi, jednomu z mnoha přiznaných teroristů v Miami, v den Gerardova odsouzení, a viditelně byl nadšený. Pamatuji si, že v noci 8. (června) jsem psal báseň, inspirovanou myšlenkou našeho apoštola José Martího:

"Pravda je jako kolosální zbraň, jež vznáší spravedlnost tam, kam hrabivost lidí nedosáhne."

Jednoho dne po oné kolosální nespravedlnosti náš vrchní velitel Fidel informoval náš lid i svět o naší situaci. Tím začala nezadržitelná, dlouhá a těžká bitva o to, dostat nás domů do naší vlasti, bitva, v níž se loajální přátelé Kuby z celého světa spojili s naším lidem.

Nic nezadrží velkou vlnu solidarity, jež narůstá každým dnem.

Pravda je naše.

Nikdy tu nebylo ani nebude poraženectví.

Venceremos!

Jsme povzbuzeni revolucionářskými slovy moudrosti a solidarity soudruha Antonia, skutečně, pravda je jako kolosální zbraň, jež vznáší spravedlnost tam, kam hrabivost lidí nedosáhne. Nic nezadrží velkou vlnu solidarity, jež narůstá každým dnem.

Případ Kubánské pětice je nejúděsnějším nevyřčeným příběhem brutality Spojenými státy vedeného imperialismu a trvajícího fenoménu porušování základních lidských práv po celém světě. Svoboda a rovnost lidí světa nebude dovršená, dokud těchto pět hrdinů a mnoho dalších bojovníků za svobodu z celého světa bude chřadnout v žalářích.

Mezinárodní společenství má morální povinnost se zvednout a prohlásit pokračující Spojenými státy vedenou ekonomickou blokádu vůči Kubě a uvěznění kubánských hrdinů za zločiny proti lidskosti. Podporujeme celosvětové hnutí a kampaň za okamžité ukončení Spojenými státy vedené ekonomickou blokády vůči Kubánské republice a propuštění kubánské pětice. Svoboda kubánského lidu a pěti kubánských hrdinů je svobodou a důstojností lidí světa.

Phatse Justice Piitso (leden 2013)

Phatse Justice Piitso je bývalý velvyslanec Jihoafrické republiky na Kubě a bývalý provinční tajemník Jihoafrické komunistické strany v Limpopo.

(překlad Vladimír Sedláček)