27. července 1953 skončila korejská válka. Nejisté příměří trvá. Jih je od severu oddělený dvaapůlmílovým demilitarizovaným pásmem (DMZ). Občas tu dochází k incidentům. Trumanova válka nikdy neskončila. Její původ byl dezinterpretován. Vysvětlil to I. F. Stone v knize "Skrytá historie korejské války" (www.ifstone.org; Hidden History of the Korean War). Zakladatelé časopisu Monthly Review Leo Huberman a Paul Sweezy v její předmluvě napsali: "Kniha ... zobrazuje korejskou válku úplně jinak, odlišně od oficiální verze téměř v každém bodě." Stoneův výzkum předložil "naprosté přehodnocení celé" války. Francouzský vydavatel Claude Bourdet dodal: "Odpovídá-li Stoneova teze skutečnosti, máme před sebou největší podvod v celých vojenských dějinách... ne otázka neškodného klamu, ale děsivého manévru, v němž je vědomě použito klamání k zablokování míru v době, kdy je možný."

Stone to nazval mezinárodní agresí. Stejně tak Huberman a Sweezy, když řekli: "došli jsme k závěru, že (jihokorejský president) Syngman Rhee záměrně provokoval Severokorejce v naději, že to oplatí přetnutím rovnováhy sil. Seveřané spadli elegantně do pasti."

Bití Severní Koreje trvá. Z geopolitických důvodů. Washington potřebuje nepřátele. Když žádní nejsou, vytvoří si je. Severní Korea vítězí v hlavním konkurzu.

Pchjongjang chce normalizaci vztahů celá desetiletí. Vlády USA odmítají. Napětí trvá. Tu a tam sílí. Nejí jisté, co bude dál. Vedení války na Korejském poloostrově nese s jistotou poražené, ne vítěze. 11. března přeťala Severní Korea horkou linii s Jihem. Zrušila příměří z roku 1953. Učinila tak proto, že síly USA a Jižní Koreje zahájily společná cvičení, která jsou provokační.

O pár dnů později Rada bezpečnosti (OSN) odhlasovala nové sankce. Přišly po pchjongjangském jaderném testu v polovině února. Zasáhly její bankovní a finanční systém. Zmrazily běžné mezinárodní transakce. Obsahovaly i další restrikce. Severní Korea řekla: "USA se chystají spálit pojistku pro jadernou válku. Jejich cvičení dává právo k (obrannému) preventivnímu jadernému útoku." Rodong Sinmun (tiskový orgán Korejské strany práce; pozn. překl.) uvedl: "Smlouva o příměří byla vynulována. Nikdo neví, co bude dál."

Jihokorejské ministerstvo obrany reagovalo. Pchjongjangská vláda by "zmizela z povrchu Země", kdyby jaderné zbraně použila. Nově zvolený jihokorejský president Park Guen-hye řekl: "Musíme se ostře vypořádat se severokorejskou provokací." Poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Tom Donilon varoval: "Nemělo by být pochyb. Vyčerpáme v plném rozsahu naši schopnost se chránit před hrozbou, již proti nám a našim spojencům vznesla Severní Korea, a zareagujeme na ni."

30. března Severní Korea vyhlásila "válečný stav" s Jižní Koreou. Je to rétorické popření dosud pokračující politiky. Konflikt je i nadále nepravděpodobný. Její oficiální prohlášení zčásti říká: "Pohyby imperialistů USA k narušení suverenity KLDR a zasahování do jejích svrchovaných zájmů vstoupily do vrcholně nebezpečné fáze. Vrchní velitelství Korejské lidové armády ve svém předešlém prohlášení slavnostně vyhlásilo doma i v zahraničí vůli armády a lidu KLDR podniknout rozhodnou vojenskou protiakci na obranu suverenity země a důstojnosti svého nejvyššího vedení, týkající se válečných pohybů USA a jihokorejských loutek, jež dosáhly nejextrémnější fáze. Je to rezolutní odpověď KLDR a její nezlomný postoj odvrátit jaderné vydírání imperialistů USA nemilosrdným jaderným útokem a jejich agresivní válku spravedlivou všeobecnou válkou. Přišel čas závěrečné bitvy, zvítězit nebo padnout. Od tohoto okamžiku jsou vztahy severu s jihem ve válečném stavu a všechny tyto problémy, jež vyvstaly mezi severem a jihem, budou řešeny podle válečných pravidel. Stav ani válka, ani mír na Korejském poloostrově skončil..."

Mluvčí Bílého domu pro národní bezpečnost Caitlin Haydenová řekla: "Viděli jsme zprávy s novým a nekonstruktivním prohlášením Severní Koreje. Bereme tyto hrozby vážně a zůstáváme v těsném kontaktu s našimi jihokorejskými spojenci. Ale také poznamenáváme, že Severní Korea má dlouhou historii bojechtivé rétoriky a hrozeb, a dnešní prohlášení kopíruje tento známý vzor."

Žádné známky vojenské činnosti neexistují. Průmyslová zóna... Pokračuje slovní válka. Je povědomá. Známe ji všichni z dřívějška. Plnou zodpovědnost nese Washington. Obamův asijský pilíř nese otisk americké vojenské boty. Je plánováno tak činit agresivně. Zaměřena je rostoucí ekonomická moc a vojenská síla Číny. Stejně je zároveň zkoumáno i Rusko. Severní Korea je vhodný boxovací pytel. S ničím lepším nepřijdou. Bít Pchjongjang je politika. Trvá už dlouho. Žádné známky, že by končila. Pokračuje do omrzení.

Americká takzvaná raketová obrana je útočná. V půli března ministr obrany Chuck Hagel řekl, že další množství bude dodáno na Aljašku. Další jsou naplánované do Asie. Do Japonska byly dodány pátrací radarové systémy. Čína a Rusko jsou proti. Mají dobrý důvod; jsou prvními terči. Politikou je podrývání jejich vlivu. Izoluje je od sousedů a potvrzuje nadvládu Washingtonu nad územími a vodami, které mu nepatří.

Washington umístil do Jižní Koreje neviditelné bombardéry B-2. Shodily makety pum na ostrov Jik Do. Jednotky USA pro Koreu (USFK) oznámily, že Amerika je schopná "vést rychle přesné údery na dlouhou vzdálenost a poskytne tak větší odstrašovací prostředky našim spojencům v asijsko-pacifické oblasti". B-2 jsou vybaveny, aby nesly jaderné bomby a rakety. Schopnost neodráží politiku. Severní Korea nepřestavuje hrozbu pro Washington ani pro Soul.

Na jedné straně to američtí oficiální činitelé naznačují. Na druhé straně chřestění šavlemi říká něco jiného. Severokorejský vůdce Kim Jong Un říká, že Pchjongjang shromáždí jaderný arzenál. Zabránit agresi musí.

Poté, co B dvojky přelétávaly Jižní Koreu, Rodong Sinmun řekl, že provokace USA dělají z amerických pobřežních pacifických základen první terče. Ruský analytik Jevgenij Kim prohlašoval, že B-2 "otevřeně Severní Koreu provokují". Soul zůstává v klidu. Pchjongjang bere americké hrozby vážně. Zároveň je ale vyvolání války nepravděpodobné. Byla by to sebevražda.

Washington je obrannou smlouvou s Jižní Koreou zavázán k zásahu, vypukne-li konflikt severu s jihem. K zažehnutí stačí jiskra. Malé konflikty občas zaviní velké. Dajší asijská válka by byla katastrofou. Čína s Ruskem by možná zasáhly. Jsou-li použity jaderné zbraně, jdou všechny sázky mimo.

Je těžké si představit, co by žádná hlava státu neměla riskovat. Kim Jong Un s jistotou nebude. Zároveň ale s Obamovým asijským pilířem je možné cokoli. Události si žádají bližší pozorování.

Stephen Lendman

3. 4. 2013 www.mathaba.net (vs)