Březnové parlamentní volby v Itálii byly charakterizovány úspěchem starého miliardáře a podvodníka Silvia Berlusconiho, ale především milionářů Beppe Grilla (nazývaného "guru všech guru") a jím vedeného "Hnutí 5 hvězd" (Movimento 5 Stelle), které založil společně s multimilionářem Gianrobertem Casaleggiem v roce 2009. "Guru", který požaduje zrušení odborových organizací jako přežitku 19. století v okamžiku největšího útoku buržoazie na práva dělníků a odborů. Jeho pokrytectví se projevuje v tom, že na jedné straně v Parmě, kterou ovládá, prosazuje charitu, ale současně s tím v celoitalském měřítku obhajuje masová propouštění, snižování důchodů a snižování daní zaměstnavatelům.

Proč věnovat tolik pozornosti Itálii a Řecku? Protože velkokapitál se s cílem oslabit masové protesty evropských pracujících snaží vytvářet podobné strany všude tam, kde v obhajobě jeho zájmů selhala sociální demokracie a různé pseudosocialistické strany, které tento úkol plnily po 150 let. (U nás ho plní ještě dosud. Ale i zde vznikají strany podobné "Hnutí 5 hvězd", které sice s problémy, ale v celku úspěšně zachraňují kolabující kapitalismus. Stačí se podívat na VV a Top 09.) Svými záměry se Grillo netají: "Do tohoto hnutí jsem svedl všechnu zlost pracujících. Měli by mi poděkovat (myšlena buržoazie): pokud selžeme my, ovládne Itálii násilí na ulicích," zdůraznil. Konečně trocha pravdy od komika z Janova, který tak dává na vědomí:

1. Že svedl do svého hnutí veškerou zlost proletariátu, tak aby ho mohla buržoazie kontrolovat a řídit, poněvadž alternativou je pouze násilí (Čí - policie, fašistických bojůvek?)
2. Že by mu měli poděkovat, neříká kdo.
3. Že on představuje záchrannou brzdu (pro koho?) jinak vznikne situace, která se nebude dát řešit.

Když si začneme klást tyto otázky je potřeba na ně hledat správnou odpověď.

Největším nebezpečím, na které je potřeba upozornit je to, že jeho propaganda obsahuje záměry, které chce prosazovat velkokapitál, totiž výměnu současného vedení státu, za takové, které by mnohem snadněji realizovalo loupežnou politiku "úsporných opatření" ve prospěch nadnárodního finančního kapitálu a v neprospěch pracujících.

Proto je možná pravdou i to, co říká Grillo, že "Hnutí 5 hvězd" představuje pro buržoazii poslední šanci, jak se vyhnout narůstání revolučnosti italské společnosti, která by se ihned rozšířila do významných evropských zemí.

Je lepší zkonsumovat zlost lidu kastou gaunerů z "Hnutí 5 hvězd", odvrátit pozornost veřejnosti a zatím vytvořit nový mechanismus lépe zabezpečující fungování vykořisťování v Itálii i v celé Evropě.

Proč se tedy tolik mladých lidí, dělníků a ostatních pracujících rozhodlo volit milionářského "guru", který nemá nic společného s jejich zájmy a ostatně jim ani neslibuje, že jim zajistí zaměstnání a zlepší jejich sociální postavení? Hodili mu svůj hlas proto, že se cítí osamocení, zbavení jakéhokoli zastání již vůbec nikdo, po rozbití komunistického hnutí v Itálii, jim není schopen narýsovat jasnou perspektivu a nabídnout východisko z nejtěžší sociálně ekonomické krize v období po II.světové válce.

Po mnoho let vlády premiérů Prodiho, Berlusconiho a naposledy Montiho prosazovaly, v souladu se zájmy světového finančního kapitálu, tak zvaná "úsporná opatření", ve skutečnosti zbavovaly dělnickou třídu a pracující všech sociálních vymožeností, kterých dosáhli pod vlivem existence Sovětského svazu a socialistické světové soustavy. Loupežné tažení světového finančního kapitálu vždy mělo k prosazování svých zájmů své lokaje a dráby, prosazující jeho zájmy, zosobněné buržoazními a pseudolevicovými stranami (v Itálii již žádné jiné nemají vliv) a odbory všech barev od pseudolevivých CGIL až po katolické UIL.

"Úspěch" "Hnutí 5 hvězd" se dal očekávat poté, kdy všechny politické strany i odbory jednohlasně podpořily protidělnickou politiku levostředových vlád, včetně účasti italské armády v imperialistických válkách, a nato dovolily úřednické vládě premiéra Montiho přijmout nejtvrdší úsporná opatření, nařízena Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou, likvidující vymoženosti v oblasti práce a výrazně omezující sociální vymožeností, včetně omezení důchodového zabezpečení.

Lze se tedy divit, že sociální zoufalství přivedlo velkou část voličů k souhlasu s naléháním prvního šarlatána, který se naskytl? (Podobně jako Radek John a jeho rétorika.)

Jak z této situace? Je evidentní, že bez dělnické strany a rekonstrukce, či spíše vytvoření nových nezávislých dělnických odborů, jako alternativní protiváhy diktatuře finančního kapitálu, není pro lidi práce z této situace východisko. K tomu je však třeba realizovat nadlidský úkol, spočívající ve vytvoření jednoty dělníků, zaměstnanců na částečný úvazek a nezaměstnaných. Bez toho se sociální situace milionů dělníků a mládeže bude pouze zhoršovat. Kapitalismus nemá a hlavně nechce nic nabídnout, musel by tak učinit na úkor svých zisků. Ať vznikne jakákoli vláda (Berlusconi, Monti, Bersani, nebo Grillo - Casaleggio) její politikou bude záchrana kapitalismu, včetně podpory intervenčních válek.

K.K.