150 narozeniny Německé Sociální demokracie (SPD) jsou poznamenány předvolebním bojem. Její kandidát na funkci kancléře Peer Steinbrück (66 let) ve svém zahajovacím projevu na konferenci strany v Augsburgu 14. 4. 2013, na které byl přijat volební program, uvedl: "Chci se stát kancléřem Německa". 

Vedení SPD na konferenci zcela ignorovalo zvyšující se sociální napětí v Evropě a v Německu, vyhnulo se jakémukoliv posuzování úsporných opatření v Řecku, destrukce bank na Kypru, vládní krize v Itálii - zkrátka všech problémů, které Evropě vnutila vláda kancléřky Merkelové. Důvod je zcela zřejmý. SPD od roku 2009, kdy přišla k moci koalice CDU/CSU a FDP, vždy v Bundestagu podporovala všechna opatření navrhována vládou, včetně záchrany bank a prosazování úsporných, protilidových opatření i vnucování tvrdých opatření, která přivedla do bídy miliony Řeků, Španělů a Portugalců. SPD kritizují politiku Merkelové z pravých pozic. Tvrdí, že přijala antikrizová opatření příliš pozdě a učinila je tak mnohem nákladnějšími. SPD ukázala, že usiluje o další upevňování německého finančního diktátu a vytvoření "Evropské ekonomické diktatury".

Podle posledních průzkumů má SDP značnou ztrátu na CDU/CSU. Podle výsledků průzkumu v době, kdy do voleb schází méně než půl roku, by svůj hlas CDU/CSU dalo 40-41% voličů a SPD pouze 23-27%.

Konzervativci z CDU, kteří vsadili na historický obrat od pravicové politiky k centristické, nepochybili.

Podařilo se jim oslabit SPD, která by se nyní mohla dostat k moci pouze v koalici se stranou zelených (B'90/Grüne).

Taková aliance zvítězila letos v lednu ve volbách v Dolním Sasku. Pro SPD je povzbuzující i vítězství v Severním Porýní - Vestfálsku a Šlesvicko - Holštýnsku loni v květnu. Teoreticky by to mohlo ovlivnit i výsledky voleb do Bundestagu, ale nelze zapomínat, že týden před těmito volbami se budou konat volby do bavorského Landtagu, kde se dá očekávat vítězství CSU.

SPD a jejímu potenciálnímu partnerovi B'90/Grüne chybí k dosažení vítězství alespoň 5% hlasů. Dalo by se předpokládat, že lídři SPD budou akceptovat vstřícnou pozici Die Linke, ti však všechny možnosti takové koalice odmítají, přestože předseda SPD Sigmar Gabriel uvedl, že 20 let po sjednocení Německa by bylo potřeba zrevidovat vztah k Die Linke jako reliktu komunistické epochy.

Hlavní senzací jarních průzkumů se stal růst popularity nové politické strany, "Alternativa pro Německo" (Alternative für Deutschland), kterou by volilo 17-26% voličů. Téměř skoro tolik jako SPD. Nová strana vystupuje s různými populistickými hesly, mezi které patří rozpuštění Eurozóny, což údajně znepokojuje evropské autority. "Alternativa" se prohlašuje za krajně pravicovou stranu a nelze vyloučit, že by ji ve volbách mohla podpořit i část ultrapravicových voličů CDU/CSU.

S politikou Merkelové záchrany eura nesouhlasí nejen ultrapravice, ale i voliči levice a podnikatelé. Ve společnosti se zvyšuje nedůvěra k mýtu o výhodnosti existence silného eura, které umožňuje upevnění německé ekonomiky exportem zboží do Jižní Evropy.

V německém tisku se objevilo staré interview Helmuta Kohla, za jehož vlády bylo zavedeno euro, ve kterém tvrdil, že by se mu nikdy nebylo podařilo zavést euro prostřednictvím referenda a musel tedy postupovat jako diktátor. Článek byl opublikován v době, kdy opozice v zemích, které pod tlakem Německa přijaly nejtvrdší úsporná opatření, začala označovat kancléřku Merkelovou za diktátora, což se Němcům nelíbí. Jejich zloba je zaměřena zejména proti zemím, jejichž vlády dlouhou dobu prosazovaly neodpovědnou ekonomickou politiku.

Zdá se však, že kritika tvrdého kurzu německé kancléřky v zahraničí pouze upevňuje její autoritu v samotném Německu.

Naopak Peer Steinbrück, nehledě na jeho zkušenosti z funkce ministra financí Německa v létech 2005 - 2009 nemá reputaci politika příliš kompetentního ve finančních otázkách.

Němcům se rovněž nelíbí, že Steinbrücka s nadšením vítají ve Velké Británii, (jejíž vláda v mnoha otázkách evropské integrace zaujímá opačné postoje než Berlín) a v Řecku. Ani nedávné přijetí Steinbrücka v Elysejském paláci nepřispělo ke zvýšení jeho popularity v Německu, i když z jiných důvodů. Socialista François Hollande, který se nepřipravuje na splnění svých předvolebních slibů v oblasti sociální spravedlnosti, je špatnou reklamou pro německé sociální demokraty, kteří na svém sjezdu, sledujíce své dlouhodobé tradice, vyhlásili za jádro svého volebního programu boj za sociální spravedlnost. SPD slibuje zavedení minimální mzdy (8,50 eur na hodinu) rovné mzdy pro muže i ženy, více finančních prostředků na školství, zvýšení péče o děti a současně s tím i zvýšení daní.

Osobní autorita kandidáta SPD značně utrpěla i mediálními útoky následujícími po přijetí vysokého honoráře 25 tisíc eur za přednášku v Bochumi v loňském listopadu, k tomu se připojil i jeho nešťastný komentář březnových voleb v Itálii, ve kterém označil S. Berlusconiho za klauna. Tisk ho označuje za člověka, "který říká to, co mu slina přinese na jazyk". Rating Steinbrücka je tak na nejnižší úrovni od roku 2005; v souvislosti s tím se snížila i popularita SPD, která ještě loni v září dosahovala 30%.

V porovnání s obdobím Gerharda Schrödera, kterého v roce 1998 podporovalo 20 milionů voličů, utrpěla SPD kolosální ztráty. I pokud by Steinbrück uspěl ve volbách, nemohl by jít cestou, kterou kdysi zahájil Schröder a to zejména v orientaci Německa na vedení samostatné politiky, nezávislé na vlivu Spojených států.

Konec konců by to od něj ani nikdo nežádal, protože odpovídající část programu, přijatého na sjezdu, začíná tvrzením, že SPD bude usilovat o upevnění transatlantických svazků.

SPD dokonce navrhuje, že vystoupí jako prostředník v rusko - americkém dialogu, přestože všem je zřejmé, že obě velmoci o takového prostředníka nestojí. Z tohoto hlediska vede Merkelová i když to neroztrubuje do světa, mnohem konstruktivnější zahraniční politiku.

Nejspíše se dá očekávat, že by se Steinbrück zaměřil na posilování vazeb s Washingtonem, vycházeje při tom z ideové blízkosti SPD a Demokratické strany.

SPD i B'90/Grüne spojují své naděje s červnovou návštěvou Obamy v Berlíně. Renate Kjunast, předsedkyně frakce B'90/Grüne v Bundestagu je přesvědčena, že Obama nepřijede podpořit volební kampaň Merkelové.

Pokud zvítězí ve volbách CDU/CSU, bude si muset vybrat koaliční partnery: buď B'90/Grüne, Svobodné demokraty (FDP) anebo i SPD. Z hlediska rusko - německých vztahů, které jsou rozhodujícím faktorem pro východ Německa ze současné ekonomické krize, nemá složení budoucí koalice zásadní význam, protože existuje objektivní zájem jak Německa tak i Ruska na udržení strategického partnerství. To uvedla jasně kancléřka Merkelová v průběhu poslední návštěvy Putina v Německu. Stejně tak i Steinbrück předpokládá, že Rusko je nutné považovat v každém případě za partnera, jehož zájmy jsou Německu dobře známy a je potřeba je brát v úvahu.

Několik měsíců před zářijovými volbami do Bundestagu jsou postoje CDU/CSU ke všem ostatním mezinárodním otázkám téměř shodné a nelze očekávat, že by se po volbách mohly zásadním způsobem změnit.

K.K.