Velká vládní koalice pseudolevice a pravice v Itálii ve společném úsilí o záchranu kapitalismu

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 5. 2013

Twitter

Na základě dohody vedení "Demokratické strany" (bývalá Italská komunistická strana) s vůdcem strany "Lid svobody" Berlusconim byla v Itálii vytvořena velká vládní koalice, do jejíhož čela byl postaven "demokrat" Enrico Letta. Vznik takové koalice, která byla před globální krizi nepředstavitelná, potvrzuje nejen její hloubku, ale i moc, s jakou je finanční oligarchie schopna prosazovat svou světovládu.  

Oficiální pojmenování této vlády jako spojenectví "levice" a "pravice" rovněž ukazuje, že pro obě politické strany obsah těchto termínů nikdy nic neznamenal a proto na něj lehce, v zájmu prosazování opatření k záchraně kapitalismu, zapomněly. 

Nová vláda představuje režim "úsporných opatření" v rozporu s představami chudých voličů a bude působit výlučně ve prospěch parazitní vrstvy superboháčů.  

Tato vláda vnucená italské dělnické třídě, stejně tak, jako její předchůdkyně - úřednická vláda evropského komisaře Maria Montiho, bude pokračovat v prosazování úsporných opatření. Všechny současné politické strany, zejména ty, které vytvořily koaliční vládu - (ostatně jako v celé EU) se zavázaly, že budou sloužit jedinému cíli - záchraně kapitalismu a to bez ohledu na sociální důsledky.  

Způsob vzniku vlády, výsledku utajovaných jednání a mafiánských dohod, které se uskutečnily za zády lidu, potvrzují vykuchání všech demokratických norem a stále zřetelnější nástup finančního kapitálu, jen s velkou námahou skrývaného za ošumělé pozlátko parlamentních procedur.

Premiér Enrico Letta, jehož strýc Giovanni je hlavním politickým poradcem Silvia Berlusconiho, prosadil do vlády Berlusconiho právního údržbáře Angelina Alfana, který se stal náměstkem premiéra i ministrem vnitra. Jeho hlavním úkolem bude zřejmě zajišťovat, aby se mediální mogul Berlusconi mohl vyhýbat i nadále soudnímu stíhání a konečnému rozsudku.  

Klíčovou pozici v ekonomice bude sehrávat nevolený generální ředitel "Banco d´Italia" Fabrizio Saccomani (70 let). Ten je živoucí zárukou slibu bankám a spekulantům, že nedojde ke změně politiky, která zruinovala životy milionům Italů.  

Post ministryně zahraničí zaujala bývalá evropská komisařka Emma Boninová, která patří k italským liberálním radikálům, zarytá obhájkyně "svobodného trhuů, privatizace státního majetku, včetně zdravotnictví a nízkých daní pro buržoazii.  

Dosavadní premiér Mario Monti má ve vládě mnoho svých věrných. Mario Mauro z Montiho "Občanské volby" se stal ministrem obrany. Anna Maria Cancelleri, bývalá policejní důstojnice a za Montiho vlády ministryně vnitra, se nyní stala ministryní spravedlnosti. Ministrem práce se stala další nevolená figurka Enrico Giovannini, který byl až dosud ředitelem státní statistické agentury ISTAT.

Média hovoří o tom, že Letta konečně zlomil dva měsíce trvající bezvládí od parlamentních voleb 24. - 25. února, ve kterých 55% voličů hlasovalo pro politické strany kritizující "úsporná opatřeníů a EU. Ve volbách strana Maria Montiho "Občanská volbaů (Scelta civica), získala pouhých 10% hlasů. Co se Lettovi, evropskému a italskému finančnímu kapitálu určitě podařilo, je vytvořit spojenectví stran, které jsou odpovědné za dva roky brutálních "úsporných opatření" a dosažení souhlasu s jejich pokračováním.  

Všichni, kdo hledají alternativu politice "úsporných opatření", byli postavení tváří v tvář se slepeným vedením státu, v němž není nikdo, kdo by na takovou možnost alespoň pomyslil. Současní demokraté, kteří jsou pozůstatkem zlikvidované komunistické strany (a to i včetně znovu zvoleného prezidenta Giorgia Napolitana) jsou nejpevnější oporou udržení kapitalistického systému v Itálii. Nyní se stala jejich Demokratická strana hlavní politickou silou nové vlády. Předsedají naprosto otevřeně pravicové organizaci, ve které dominují figury, které do ní přišly z bývalé strany Křesťanských demokratů, jako je Enrico Letta.  

Jedinou opoziční silou zůstává Beppe Grillem vedené "Hnutí pět hvězdů (Movimento 5 stelle), které získalo v parlamentních únorových volbách 25% hlasů. Konzervatismus jeho politického a ekonomického programu nemůže však ani částečně zakrýt jeho chvástavá rétorika. Grillo ve svých vystoupeních nazývá vytvoření nové vlády a mimořádnou volbu 87 let starého prezidenta Napolitana na další sedmileté období státním převratem. Své hnutí přirovnává k Francouzské revoluci bez gilotin. Nicméně jeho denunciace korupce a nepotismu je naprosto kompatibilní s požadavky italské a světové finanční oligarchie. Grillo mnohdy říká více, než má v úmyslu, což se potvrdilo i v jeho žertu, který uvedl v průběhu interview pro německý Bild: ůChtěl bych čestné kompetentní profesionály vysoké úrovně na správných místech. Z tohoto pohledu bych přivítal německou invazi do Itálie." 

Brutální "úsporná opatření" požadována EU a MMF aplikována na Itálii potvrdila svoji hrůznost, stejně jako před tím v Řecku, Portugalsku, Španělsku a Irsku. Konfederace průmyslníků (Confindustria) označila "úsporná opatření" za příčinu likvidačních škod, porovnatelných s válkou, které zanechaly Itálii na pospas plné úvěrové závislosti.  

V letošním prvním čtvrtletí zbankrotovalo přes 31 tisíc firem, propad ekonomiky od roku 2007 až dosud představuje 6,9%. Veřejný dluh se zvýšil ze 121% na 127% HDP a s prohlubující se celoevropskou recesí se bude dále zvyšovat.

Kruté jsou sociální dopady. Nezaměstnanost činí 11,7%, u mládeže 37,8%. V oblastech kolem Neapole, v Kalábrii a na Sicílii dosahuje 50%.

Zkušenost italské dělnické třídy se neliší od zkušenosti jejich bratrů a sester v Evropě a ve světě. Dělnická třída jednoznačně odmítá politiku technokratických nebo pravicových vlád, která uvrhla miliony lidí do nezaměstnanosti a chudoby, což bude nyní prosazovat i vláda velké koalice v Itálii.

Žádná politická strana nepředložila volební program progresivních sociálních reforem, všechny prosazují pouze své záměry záchrany kapitalismu, které se liší pouze v detailech realizace. Pracující by si měli uvědomit, a to neplatí pouze pro Itálii, že buržoazie používá současné politické strany, ať se hlásí k pravici, centru nebo levici pouze jako kamufláž k zastírání vlastních vykořisťovatelských zájmů. Kromě EU, NATO, MMF, Evropské centrální a Světové banky a WTO, má k tomu neveřejné organizace typu Klub Bilderberg, které rozhodují o tom, kdo bude stát v čele buržoazních vlád napříč Evropou.

Nyní je dělnická třída ve většině zemí, kromě Řecka, naprosto bezmocná. Odbory sabotují a tlumí jakýkoliv požadavek, který je v rozporu s buržoazní politikou a jsou prodlouženou rukou kapitalismu. Sociálně demokratické a socialistické strany nejrůznějších odstínů plní úkoly, které jim vydává jejich centrála - Socialistická internacionála a ta je řízená právě Bilderbergským klubem. Jejich sociální politika je neodlišitelná od politiky pravicových stran.

Svůj význam má i zmínka o nově vznikajících pseudolevicových politických skupinách typu řecké SYRIZA, italské Sinistra critica (Kritická levice), portugalského "Levého bloku" a dalších, které navenek protestují proti úsporným opatřením, ale podnikají vše pro záchranu EU (Imperialistického svazu) a společně s odbory tlumí protesty pracujících.  

Obrana sociálních a demokratických práv je v jejich rétorice zaměřena pouze na reorganizací kapitalismu, či spíše jeho kosmetické úpravy.

Komu bude sloužit tato nová vláda, potvrdil i americký ministr zahraničí John Kerry, který ještě před hlasováním v italském parlamentu o důvěře jmenované vládě, gratuloval jejímu premiérovi. Proč by také ne. Podle Johna Kerryho je jmenování Letty, dobrého přítele Spojených států, zárukou pokračování transatlantického přátelství a spolupráce při řešení mnoha naléhavých problémů světové politiky.

Musel to být zrovna Kerry, kdo odhalil pravdu, která stála za scénou formování nového kabinetu - skutečnost, že italské politické strany odhodily své programy a zapomněly na předvolební sliby svým voličům v oblasti budoucí zahraniční a vojenské politiky Itálie.  

Nyní je všem jasné to, co chápali pouze komunisté před volbami: všechny současné vládní strany, jak Demokratická, tak "Lid svobody" (Popolo della Liberta) i "Občanská volba" (Scelta civica) zaujaly stejnou pozici. Nyní je jisté, že Itálie zůstane i nadále předsunutou základnou, předmostím pro vojenské operace NATO na Středním východě a v Africe. Po válce v Libyi pokračuje válka proti Sýrii a připravuje se přepadení Íránu. Navíc v rozporu se ůSmlouvou o nešíření jaderných zbraní" zůstanou na italském území jaderné hlavice a bomby o jejichž zkvalitňování se nyní v USA uvažuje.  

Současně s tím bude Itálie pokračovat ve vysílání svých vojenských kontingentů do zahraničí, zejména do Afghánistánu, kde zřejmě budou pokračovat ve své vražedné misi i po roce 2014, který Washington označil za termín pro stažení svých vojsk.

V důsledku toho se budou zvyšovat i výdaje na armádu, které nyní představují 70 milionů eur denně.

Posílením naděje, a důvěry ve skutečnost, že Itálie zůstane důvěryhodným spojencem amerického militarismu, je jmenování Emmy Boninové ministryní zahraničí. Boninová, jak zdůrazňuje Bílý dům, je odchovankyní amerického ministerstva zahraničí, na kterém absolvovala speciální kurs (International Visitor Leadership Program). Opravdu brilantní absolventkou, kterou je možné zařadit po bok Albrightové, Clintonové a dalších, jejichž ruce jsou smáčené krví nevinných obětí imperialistických válek. Boninová podporovala bombardování Jugoslávie, vraždění v Afghánistánu, které podle ní mělo nakonec přivést k nastolení demokracie. Obvinila lékaře chirurga Gina Stradu, jednu z největších italských osobností, bojovníka za mír, zakladatele nevládní italské organizace Emergency, v jejímž čele dlouhodobě zachraňoval životy nemocných a raněných Afghánců, ze zneužívání jeho humanitární mise k politickým cílům. Podporovala válku proti Iráku, která podle ní neměla alternativu, pokud chtěli Američané skutečně skoncovat s teroristickými sítěmi po 11. září 2001. Jako místopředsedkyně italského Senátu byla nejohnivější zastánkyní války proti Libyi a již v únoru 2011 požadovala přerušení dvoustranné smlouvy s Kaddáfím, protože podle ní "svazovala Itálii ruce při podpoře libyjskému obyvatelstvu", která pak přišla ve formě stíhacích bombardérů.  

K.K.

• < Předchozí
• Další >