Útok na demokratická práva a svobody v průběhu světové kapitalistické krize

Podrobnosti

Vytvořeno 15. 7. 2013

Zveřejňujeme český překlad závěrečného dokumentu 22. Mezinárodního komunistického semináře, který ve dnech 31. 5. až 2. 6. 2013 uspořádala v Bruselu Belgická strana práce. Semináře se zúčastnili zástupci 52 komunistických a dělnických stran světa, mezi nimiž chyběla KSČM. 

A. Význam boje za demokratická práva a svobody 

 

1. Marx, Engels a Lenin analyzovali "demokracii" z třídních pozic a stanovili přesný rozdíl mezi buržoazní demokracií a demokracií dělnické třídy. Boj za demokratická práva a svobody považovali za velmi významný, protože v jeho průběhu se nejzřetelněji projevuje rozpor mezi zájmy dělnické třídy a buržoazie, plně se rozvíjí politický boj dělnické třídy a vytvářejí se podmínky pro její příchod k politické moci. V čele boje za demokratická práva stojí a vždy stáli komunisté. 

 

2. Demokratické aspirace pracujících nemohou být realizovány za kapitalismu, ve kterém rozhodující a jedinou politickou sílu, představuje buržoazie.

Demokratické vymoženosti, které si pracující vymohli na buržoazii jsou v mnoha směrech nedostatečné a mohou být kdykoliv omezeny nebo likvidovány, zejména v krizových obdobích, kterými prochází kapitalistický systém.

 

3. Z tohoto důvodu jsou komunisté nucení podřizovat úkoly boje za demokratická práva důležitějším a perspektivnějším úkolům boje proti kapitalismu jako takovému, boji za socialismus. Jedině za socialismu mohou široké lidové masy dosáhnout realizace svých demokratických práv a svobod. Tato moc "má smysl a uskutečňuje se zejména pro pracující třídy, většinu obyvatelstva. Takovou skutečnou možnost využívání demokratických práv a svobod, pracující nikdy neměli a to ani v nejlepších buržoazních republikách." 

 

(Lenin V.I. Teze o buržoazní demokracii a proletářské diktatuře, 1. sjezd Kominterny 1919).

 

B. Podstata a role buržoazního státu

 

4. Stát vznikl na určitém stupni ekonomického rozvoje společnosti jako historický důsledek rozdělení společnosti na třídy vykořisťující a vykořisťované.

 

5. Stát není neutrální institucí organizace společnosti, od svého vzniku byl institucí třídní nadvlády, výrazem třídní diktatury.

Základní funkcí buržoazního státu je donutit utlačované třídy respektovat soukromé vlastnictví a třídní nadvládu, odvracet ostré třídní konflikty a pokud to bylo a je nezbytné, použít proti nim násilí, zabránit jim přestoupit rámec buržoazní zákonnosti a ohrozit buržoazní moc. K tomu má stát veřejnou i tajnou policii, soudní systém a armádu. Stát - to je i celý aparát vysokých funkcionářů (administrativa), který zajišťuje stabilitu státu při změnách v politickém vedení.  

 

6. Třídní vykořisťování je zákonitě doprovázeno útiskem. Rozsáhlé represe a útoky buržoazie celosvětového kapitalismu na demokratické svobody a odbory jsou rubem mince intenzifikace vykořisťování, koncentrace a centralizace kapitálu.

Útoky na demokratická práva a svobody dělnické třídy a všeho lidu, s cílem udržet vykořisťovatelský systém, jsou vnitřní vlastností kapitalismu.

 

7. Do arsenálu systému třídního panství buržoazie nenáleží pouze represe, ale i ideologie: třída, která vlastní výrobní prostředky, vlastní i nástroje ovládání společenského vědomí. Prostředky masové informace, vzdělávací instituce a všechny ostatní formy kultury a informace - jak soukromé tak státní - jsou využívané vládnoucí třídou k dosažení jediného cíle, udržení vládnoucích pozic na úkor pracujících mas. Buržoazie rovněž vnucuje svou ideologii všem společenským organizacím a odborům.  

 

8. Nakonec je potřeba zdůraznit to, co je rozhodující: buržoazní stát hraje významnou mezinárodní úlohu - zprostředkovává dobývání nových trhů pro své kapitalisty a chrání trhy stávající vojenskou silou. K tomu má k dispozici ministerstvo zahraničí, velvyslanectví, exportní servis a zvláště agresivní ozbrojené síly, sdružené v mezinárodních vojenských paktech.  

 

9. V porovnání s feudálním státem představoval z počátku buržoazní stát určitý progres. Kapitalistický stát může mít různé formy. Ale ani ve své nejrozvinutější formě, demokratické republice, se nemění jeho základní úkol, kterým je zajišťování podmínek pro kapitalistické vykořisťování.

Kapitalistická třída si udržuje reálnou vládu nad námezdní práci.

Ve velmi krátké době po svržení starého režimu, začíná buržoazie omezovat rámec demokracie a vylučovat z ní nižší vrstvy. Práva převažující většiny jsou omezována, oklešťována anebo úplně chybí. Buržoazní vláda rovněž rozpracovává speciální zákony o mimořádných situacích, které vstupují v platnost v případě "nevyhnutelnosti".  

 

10. Buržoazie v buržoazně demokratické republice realizuje svou moc nepřímo. Lenin psal: "V demokratické republice - slovy Engelse - bohatí prosazují svou moc nepřímo, ale o to přesvědčivěji. Zejména tak činí cestou přímého podplácení funkcionářů anebo vytvářením spojení mezi vládou a burzou cenných papírů.  

 Demokratická republika je pro kapitalismus nejlepší možnou politickou formou a proto, pokud již kapitál dosáhl realizace této nejlepší formy vlády, udržuje svou vládu tak spolehlivě a pevně, aby žádná změna osob, institucí nebo politických stran v buržoazně demokratickém státě nemohla touto mocí otřást." (Lenin V.I. "Stát a revoluce" kapitola 1). 

V současnosti jsou politicko-ekonomické programy, které pak realizují buržoazní vlády zpracovávány radami ředitelů velkých korporací, bank a spekulativních fondů, ve spolupráci s mezinárodními imperialistickými institucemi jako jsou Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Evropská centrální banka, Světová obchodní organizace a další.  

 

C. Krátký pohled do historie

 

11. Od 19. století čelí dělnická třída rozporu mezi deklaracemi lidských práv a jejich ignorováním buržoazními vládami. Dělnické hnutí přijímá, nově interpretuje a znovu se pokouší prosazovat zásady demokracie. Dělnická třída vystupuje za rozšiřování demokratických práv: všeobecné volební právo, právo na odborové organizace, právo na dělnické strany atd.

 

12. Vznik dělnického hnutí a prosazení všeobecného volebního práva donutil buržoazii, aby všemi silami upevňovala výkonnou moc. Parlamenty se stále více mění v hlasovací mašinérie, jejichž jediným úkolem je ratifikace protilidových zákonů, předkládaných exekutivními institucemi a lobbisty.

 

13. V době vzniku buržoazního státu, byla demokratická republika nevhodnější formou vlády. Později, ve stádiu imperialismu, se stát postupně měnil v autoritativní.

Lenin: "Finanční kapitál usiluje o hegemonii a nikoli o svobodu. Imperialismus je charakteristický svou politickou reakčností."  

(Lenin V.I. Imperialismus a rozkol socialismu 1916.)

Imperialismus vede k většímu omezování práv pracujících, odborů a k útokům na komunistické strany. Dochází tak k posílení jeho autoritativnosti, represí a militarizaci. Tento stát šíří nacionalistickou a rasistickou ideologii a principy korporativismu.

 

14. Od vítězství VŘSR SSSR a pak i socialistické státy zajišťovaly nová demokratická práva a svobody a to i přes velmi složitou sociálně ekonomickou situaci, ve které musely působit. Úplnou novinkou mezi těmito činy bylo zavedení základních práv a svobod osobnosti, jako práva na práci, bydlení, sociální zabezpečení, neplacené vzdělání a rovněž nová interpretace principů míru, sociální spravedlnosti a všeobecných práv člověka. Nepřekonanou vymožeností socialistické demokracie zůstávají až dosud práva žen.

 

15. I v kapitalistických státech vystoupila dělnická třída s požadavky těchto základních kolektivních práv, jejichž poskytování je však v rozporu se samotnou podstatou kapitalismu.

Dělnická třída chápe, že bez získání těchto kolektivních práv není možné dosáhnout realizaci práv na svobodu projevu, na svou organizaci a účasti v politickém dění, nehovoříc ani o dosažení lidové vlády.

Pod vlivem vítězství VŘSR a SSSR ve II. světové válce byla buržoazie Západní Evropy, donucena přiznat vyhlášení mnoha sociálně-ekonomických práv a částečně je i realizovat: šlo zejména o systém sociálního zabezpečení, uznání práv odborů, zkrácení pracovní doby, zlepšení pracovních podmínek, přiznání placené dovolené, demokratizaci vzdělání a kultury a další.  

 

16. Pod vlivem SSSR, socialistických států a boje s kolonialismem v rozvojových státech, byla lidská práva (občanská a politická) a kolektivní práva (sociální a ekonomická) doplněna třetí skupinou práv: práv národů (právo na sebeurčení, suverenitu, mír, rozvoj, ekologii a další).

 

17. Od samého počátku buržoazie dělá vše proto, aby co nejvíce omezovala své ústupky požadavkům pracujících.

V období ostrých krizí, kdy buržoazie předpokládá, že dojde k růstu dělnického hnutí, se může buržoazní stát přeměnit z demokratické republiky (konstituční monarchie) v otevřenou formu fašistické diktatury, která představuje panství nejagresivnější, nejreakčnější části monopolistického kapitálu. Buržoazie také často využívá přechodné formy vlády, ve kterých formální demokracie kráčí ruku v ruce s fašistickými politickými opatřeními.

 

18. Od roku 1973 se světový kapitalismu nachází v trvalé krizi z nadvýroby a nadměrné akumulace kapitálu. V oblasti ekonomiky světová buržoazie realizuje od roku 1980 komplexní neoliberální ofensivu, ve které podřizuje pracující i národy ještě větší diktatuře monopolů. K tomu využívá nadnárodní ekonomické organizace MMF, Světovou banku, WTO a další imperialistické nástroje jako je EU. Jejím strategickým cílem je dosažení ještě větších zisků (na úkor zlevnění pracovní síly, restrukturalizací, privatizací atd.). V politické oblasti je tato ofensiva doprovázena útoky na demokratická práva. Nejvíce touto globalizovanou formou útlaku trpí pracující a národy rozvojových zemí.

 

19. Po celou dobu své existence SSSR a státy světové socialistické soustavy představovaly jedinou sílu schopnou čelit této všemocné síle kapitalismu a imperialismu. Zničení SSSR a socialistických států Východní Evropy vedlo ke kvalitativní změně ve vztazích třídních sil, k ústupu socialistických sil v globálním rozsahu. Od počátku 90tých let může buržoazie bez problémů realizovat svou reakční politiku a zesilovat svůj útok na dělnickou třídu, na všechny progresivní síly, jak ve svých zemích, tak i v zahraničí.

 

20. Kapitalistický stát se připravuje na likvidaci všech sociálních a ekonomických práv, které získali pracující v dlouhodobém boji. Vlády anulují mnohé normy a zákony, které zaručovaly důstojné pracovní podmínky a ochranu pracujících v případě nemoci nebo propuštění. V současnosti jsou práva na sociální zabezpečení (podpory pro nezaměstnané, příspěvky při odchodu do důchodu, nemoci) ohrožena. Dochází k jejich rušení a omezování.

 

21. Buržoazie dělá všechno proto, aby se komplexně připravila na budoucí nástup lidových mas, který by ohrozil její nadvládu nad společností. Zákonodárné a represivní nástroje se podstatně zdokonalují. Boj s "vnějším nepřítelem" je spojován s bojem proti "vnitřnímu nepříteli", války vedené v zahraničí slouží jako záminka k nástupu na demokratická práva ve vlastní zemi. Po 11. září 2001 došlo k posílení těchto procesů prosazením údajné války se světovým terorismem a nyní s globálním extremismem.  

 

22. Buržoazní demokracie představována především Spojenými státy, EU a NATO ukazuje svoji skutečnou, opravdovou antidemokratickou podobou ve svém boji o získání globálního panství realizací politiky militarizace, intervence do vnitropolitické situace zemí, které chce dostat pod svou kontrolu, rozpoutáváním válečných konfliktů a instalacemi reakčních vlád, které pak podporuje. Buržoazie vede politiku státního terorismu v globálním měřítku, popírá platnost mezinárodního práva. Při tom tvrdí, že jejich postup je v souladu s ochranou lidských práv a prosazováním demokracie.

 

D. Soudobý útok na demokratická práva a svobody

 

23. V roce 2008, kdy započala nová etapa ekonomické krize kapitalismu, začala i nová ofensiva proti demokratickým právům. Je to komplexní útok proti dělnické třídě, jehož hlavním cílem je upevnění konkurenceschopnosti kapitálu v každé jednotlivé zemi na úkor pracujících. Monopolistický kapitál usiluje o zlevnění hodnoty pracovní síly a získání vyšší nadhodnoty, realizuje tak převod bohatství z dělnické třídy na buržoazii. Na pracovních místech každý kapitalista vnucuje dělníkům skutečnou diktaturu, svá pravidla a své zákony.

 

24. Zejména je ohroženo a v mnoha zemích již bylo zlikvidováno nejvýznamnější základní právo - právo na práci. Úroveň nezaměstnanosti, zejména mládeže, dosahuje stále vyšších hodnot a ohrožuje získání základních prostředků k životu a důstojnost milionů pracujících a jejich rodin i budoucnost mnoha dalších pokolení.  

 

25. Jsou likvidovány vymožeností dělnické třídy ve sféře pracovních vztahů. Kapitál využívá masové propouštění a snižování mezd a platů. Probíhá globální útok na právo na stávku a na odborové organizace; dochází k likvidaci kolektivních pracovních smluv; probíhají represe účastníků dělnických a protestních hnutí, k tomu je využívána taktika vysídlování rodin z jejich bytů a domů.

V mnoha zemích jsou odboroví funkcionáři, aktivisté, komunisté a ochránci práv vystavení hrozbám, které jdou až do únosů a vražd. K tomu, aby mohl být uvolněn prostor pro nadnárodní monopoly a velké vlastníky půdy, bylo mnoho milionů drobných rolníků vyhnáno ze svých hospodářství. Represivní síly, které nesou vinu za tyto zločiny nejsou zpravidla nikdy trestány.

 

26. V době krize kapitalistický stát stále více "ukázňuje" své občany. Zavádí zákazy na protestní a solidární akce (na příklad za ochranu sociální spravedlivosti, demokracie, míru, ekologie, rovnoprávnosti) jejich organizátory trestají pokutami, vystavují represím, snaží se jim vtisknout charakter zločinných elementů. Zavádějí (jak potvrdil i Snowden) totální kontrolu obyvatelstva. Osobní svobody, soukromý život i osobní údaje nejsou respektovány.  

Pracující jsou "ukázňováni" i pokusy o aktivizaci nezaměstnaných (nemají právo odmítnout jakoukoliv přidělenou práci, jinak je očekávají sankce).  

Zhoršují se životní podmínky pro staré lidí, jejichž doba odchodu do důchodu se trvale prodlužuje. Jsou přijímány zákony, které usnadňují podmínky pro propuštění ze zaměstnání. Stát se snaží přenést vinu za tyto represe na jejich oběti - pracující, kteří jsou údajně sami odpovědní za to, do jaké životní situace se dostali. S cílem upevnění disciplíny stát rozviřuje lži o protispolečenském chování a nekulturnosti pracujících, zvláště mládeže. To vše představuje součást globální ideologické ofensivy.  

 

27. Kapitalistický stát stále více omezuje i ta minimální práva migrantů a osob bez dokladů. Zvyšuje proti ním represivní opatření, přijímá zákony, které umožňují zbavit je sociální ochrany a vysídlit ze země. Tato opatření přijímají kapitalistické státy i přesto, že zejména kruté vykořisťování nadnárodními monopoly, imperialistické intervence NATO, USA a EU jsou příčinou vyvolávající mohutné vlny utečenců do Evropy z Blízkého Východu a Afriky. Zejména zločinná politika imperialistických států je příčinou rozsáhlých masakrů civilního obyvatelstva, jeho zbídačování a vyhánění. V napadených zemích roste počet koncentráků.

 

28. Kapitalistická krize je těsně spojena jak s růstem národního odporu na jedné straně, tak i s růstem množství reakčních sil a zvyšováním rozsahu reakčních ideologií na straně druhé.

Ideologie a politické aktivity nacionalistických, šovinistických a fašistických hnutí, fundamentalistů, etnocentristů, jsou přesně rozpracovány a jejich propagace slouží k odvedení pozornosti lidových mas od příčin krize a jejím cílem je zabránit obratu na cestu k odporu a revoluci.

 

29. Buržoazie rozpracovala mechanismus provokací, které provádí státní aparát. Jejich cílem je očernit dělnické hnutí a ospravedlnit represe. Vzestup aktivit ultrapravice je součástí této operace. V řadě případů jsou aktivisté ultrapravice využíváni k potlačování stávek vyvoláváním strachu mezi imigranty atd. Ultrapravicové skupiny využívají násilí k tomu, aby odstrašily dělníky a pracující a donutily je, aby se vzdali účastí ve svém boji.

 

30. Antikomunismus je využíván k očerňování jakéhokoliv připomínání možnosti alternativy socialistické perspektivy, navrhované komunistickou stranou. Globalizovaná buržoazie se pokouší využívat k prosazování svých represivních cílů srovnávání komunismu, revolučních hnutí a bojových odborů k terorismu. Tomu slouží i lživá teorie jak pravicového tak i levicového extremismu. V mnoha státech Východní Evropy slouží a vždy sloužila antikomunistická kampaň jako nástroj prosazování antidemokratických a represivních opatření, včetně zákazu komunistických symbolů a vyloučení komunistických stran z politického života států.

 

31. Imperialismus vede stále agresivnější politiku proto, aby získával stále levnější pracovní sílu, ovládl národní přírodní zdroje, cesty přepravy zboží a světové trhy. Hlavní funkcí ozbrojených sil NATO a jejich hlavní součástí americké armády, je zabezpečení kapitalistických výrobních vztahů na celé planetě. Americké vojenské základny jsou dislokovány ve 130 státech světa. Imperializmus odhodil jako nepotřebné mezinárodní právo, prosazené po II. světové válce. Státy, které vystupují proti imperialistickému panství jsou vystaveny hrozbám, sankcím a ekonomickým blokádám. Imperialistické mocnosti využívají proti nim rozsáhlé spektrum intervencí. Jsou to především zásahy proti vládám realizované prostřednictvím teroristických uskupení, vytvořených, vyzbrojených a financovaných těmito velmocemi. Vedou proti nim války nízké intenzity, intervenují využitím prostředníků, vyvolávají různé druhy barevných revolucí a pokud se jim těmito cestami nepodaří prosadit jejich zájmy, následuje otevřená vojenská intervence. Pokud uvedenými intervencemi své záměry splní, nasazují všude loutkové vlády, plně podřízené jejich ekonomickým a geostrategickým zájmům. V některých zemích podněcují a udržují separatismus, který využívají ve svůj prospěch.

 

32. V současnosti dokonce i ta práva a svobody, které byly považovány za základní, jsou omezovány pod záminkami "boje se světovým terorismem". Vláda prezidenta Bushe uzákonila v USA mučení, nezákonné únosy lidí, zadržování a věznění bez vyšetřování a soudu těch osob, které režim označil za teroristy. Prezident Obama si vymínil právo vraždit prostřednictvím bezpilotních letounů osoby, které jím osobně řízená komise, zasedající každý týden, označí za podezřelé z terorismu. Tyto popravy bez soudů probíhají po celém světě, včetně teritoria USA.  

 

E. Reakce mezinárodního komunistického a dělnického hnutí a strategie

 

33. V průběhu kapitalistické krize se šíří masové hnutí, které přebírá všechny formy odporu kapitalismu. Pracující odmítají platit za krizi. Probíhají demonstrace, stávky, rebelie, politická vystoupení a další. Komunisté optimisticky hodnotí perspektivy rozvoje boje pracujících a národů světa za svá práva. Komunisté všestranně podporují vznik příznivějších podmínek pro rozvoj a upevnění hnutí dělnické třídy v jejím boji proti kapitalismu za socialismus. Komunisté nejen správně hodnotí politické programy a třídní charakter těchto hnutí, ale sami se činnosti těchto hnutí aktivně účastní, aby v nich mohli omezit vliv buržoazie a prosadili jejich orientaci na socialistické perspektivy.

 

34. Pracující bojují v prvních řadách za znovudobytí, obnovení a upevnění demokratických práv a svobod. Pracující požadují opatření, která jsou nezbytná pro uspokojení jejich bezprostředních potřeb v oblasti zaměstnanosti, důstojné mzdy a platy, lepší pracovní a životní podmínky a sociální zabezpečení.

 

35. Komunisté podporují požadavky dělnického hnutí na základní demokratická práva a svobody, ale snaží se je začlenit do celkového rámce boje s kapitalismem v jeho imperialistické fázi, který je hlavní překážkou na cestě k plnému a konečnému uvedení těchto práv a svobod do praxe, což je možné jedině po nastolení socialismu, který je jedinou zárukou realizace skutečné lidové demokracie.

 

36. Komunistická strana díky svému zakořenění v lidových masách a těsnému spojení s masami je schopna získat jejich podporu a tak upevnit své síly a současně s tím i potvrdit své schopnosti postavit se do čela boje lidu za demokratická práva. Tato rozsáhlá lidová základna slouží současně jako první linie obrany a je nejlepší ochranou proti jakýmkoliv pokusům o zásahy zaměřené proti existenci a činnosti komunistických stran.

 

37. Komunisté se staví do čela boje pracujících, včetně boje za demokratická práva a svobody. Staví si za svůj cíl sjednotit síly lidového odporu do organizací, které by napomáhaly shromažďování dělníků a jiných sociálních vrstev, trpících důsledky systémové krize kapitalismu. Komunisté především spolupracují s odbory, pracují v odborech a stejně tak i s jinými masovými organizacemi pracujících. Je nezbytné, aby komunisté navazovali i spojení i některými jinými organizacemi a hnutími, sjednocujícími neproletářské vrstvy obyvatelstva, které bojují za získání demokratických práv a svobod.

 

38. Komunisté, dělníci a národy světa rozvíjejí internacionalismus a upevňují solidaritu v boji proti všem šovinistickým, fundamentalistickým, rasistickým a fašistickým tendencím.

 

39. Bojují proti intervencím, válkám a všem formám imperialistického militarismu.

40. V zemích porobených imperialismem, kde stejně jako dříve stojí na pořadu dne otázky politické nezávislosti, národní suverenity a demokratických práv, komunisté sjednocují a směrují lid k boji za jeho národní a demokratické osvobození, širší součásti boje za socialismus.

 

F. Svobody a demokratická práva za socialismu

 

41. Pracující a národy nemohou získat a plně využívat demokratická práva a svobody jinak než v boji za plné sociální osvobození cestou výstavby socialistické společnosti, založené na společenském vlastnictví a plánované ekonomice.

 

42. Neexistuje žádné nástupnictví mezi kapitalistickou demokracií a demokracií socialistickou. Dělnická třída musí vytvořit svou vlastní proletářskou demokracii, získat moc v zemi a ustavit lidovládu. Přímá realizace vlády pracujícími je podstatou socialistické demokracie. Dělnická třída musí vytvořit proletářský stát, vykonávat vládu v tomto státě, který bude prosazovat a chránit její základní práva a svobody, zabezpečovat skutečnou rovnoprávnost a obohacovat společnost novým socialistickými hodnotami.

 

43. Zapojení mas do rozvoje demokracie se uskutečňuje prostřednictvím orgánů lidové moci a jejich společenských organizací jakými jsou odbory, mládežnické organizace, organizace žen. To znamená, že pracující jako vládci svého socialistického státu budou rozhodovat o nejdůležitějších otázkách organizace společnosti na všech stupních: v podnicích i v místech bydliště, na okresní, regionální i celonárodní úrovni. Budou se podílet na plánování ekonomiky, na organizování vzdělání, vědy a techniky. Budou posuzovat hlavní otázky života společnosti: vznik nebo změny ústavy, schvalování rozpočtu, organizaci zdravotnictví, ochranu životního prostředí, otázky etiky a další.

 

44. V socialistické společnosti existují tři typy práva (individuální, skupinové a všelidové), která nelze posuzovat samostatně, jsou od sebe neoddělitelná. Pouze socialismus je schopen vytvořit základ pro dosažení takové jednoty v celém jejím komplexu.

 

45. Za socialismu existují následující demokratické svobody a práva:

- právo podílet se na řízení státu a jeho ekonomiky na všech úrovních (od místní do celonárodní, od podniku, až do plánování státního hospodářství);

- právo na život, zákaz otrocké práce, mučení a právo na fyzickou nedotknutelnost;

- právo na práci, vzdělání, bydlení, lékařskou péči, zdravotnictví, právo na sport, právo na přístup ke kulturním hodnotám;

- právo na svobodu projevu, tisku, shromažďování, sdružování, idejí a vyznání v rámci socialistické zákonnosti;

- rovná občanská, politická, sociální, ekonomická a kulturní práva pro všechen lid, nezávisle na národnosti, pohlaví, barvě kůže, náboženských a filosofických přesvědčeních;

- právo na život v míru;

- právo na vytvoření společnosti bez vykořisťování; na likvidaci soukromého vlastnictví výrobních prostředků; na odstranění rozdílné úrovně mezi městem a vesnici, mezi fyzickou a duševní práci; právo pracovat ve jménu výstavby komunismu.

 

46. Socialistický stát je rovněž nezbytný pro prevenci možné snahy národní buržoazie, aby se za pomoci světové buržoazie pokusila znovu uchopit moc, demontovat všechny vymožeností socialismu a restaurovat kapitalismus.

 

47. Demokracie v socialistickém státě je spojena s vnitrostranickou demokracii. Strana musí odpovídajícím způsobem realizovat demokratický centralismus, vyznávat a demonstrovat odpovědný pracovitý a prostý způsob života ve službě lidu, dodržovat revoluční linii a ducha. Strana musí cílevědomě rozvíjet socialistickou demokracii, budovat socialistickou zákonnost a pomáhat masovým organizacím plnit jejich specifickou roli.

Překlad: Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >