Americká koncepce prosazování hegemonie v období globální krize

Podrobnosti

Vytvořeno 23. 10. 2013

Twitter

Americký imperialismus se nikdy neorientoval na dosažení převahy pouze vybudováním největší vojenské síly světa, i když ta nakonec v mnoha případech sehrává rozhodující úlohu - pokud se imperiální mocnosti nepodaří ovládnout zemi jinými prostředky. Prosazování nadvlády je ovlivňováno aktuální ekonomickou situací, ochotou kolaborantů podpořit převrat a nepředpokládaným vývojem vnitropolitické situace v zemi, o jejíž ovládnutí usiluje. 

V přístupu k vládám států, které se imperialistickým mocnostem ochotně podřizují a takových je v současnosti většina, kombinují vojenskou a finanční podporu, zaměřenou na zastrašení opozice. Všemocná imperialistická propaganda zajišťuje politickou legitimitu režimu a jeho diplomatickou podporu i v obdobích, kdy se některé z těchto režimů dopouštějí rozsáhlých zločinů proti lidskosti a narušují lidská práva. (Egypt, arabské státy v Perském zálivu.)

Pokud chtějí imperialistické velmoci svrhnout progresivní režim a nahradit ho loutkovým, nastupuje odlišná strategická ofensiva, spočívající v kombinaci následujících nástrojů:

(1) Korumpování rozhodujících osobností, které se pak zasazují o prosazení zájmů Spojených států;

(2) Financování a vytváření opozičních médií, nových politických stran, podnikatelských a odborových organizací;

(3) Příprava vojenského převratu;

(4) Podpora spiknutí podnikatelů k paralyzování ekonomiky (těžba surovin, sociální nepokoje zaviněné nedostatkem potravin atd.);

(5) Financování referend a jiných "legálních mechanismů" k likvidaci legitimních zákonodárných institucí; 

(6) Podpora kontrarevolučních polovojenských a veteránských organizací, vyvolávaní provokací k vytváření obecné společenské nejistoty ve společnosti, podrývání agrárních reforem;

(7) Financování politických stran, podpora vzniku co největšího počtu stran, s cílem rozdrobení opoziční jednoty. Financování nevládních organizací, které vedou výsměšné kampaně proti skutečně progresivním stranám a hnutím, s cílem oslabit zájem voličů o účast ve volbách;

(8) Zapojují se, prostřednictvím svých diplomatických misí a jimi získaných "agentů vlivu", do vyvolávání regionálních ohnisek napětí; 

(9) Budují v sousedních státech vojenské základny (letiště a startovací plochy pro bezpilotní bojové letouny), které mají sloužit nejen k vojenské intervenci, ale především k vytváření hrozeb.

Jednotlivé kroky této strategie mohou následovat po sobě anebo současně, což závisí na stávající situaci a na předcházejících taktických výsledcích.

Významným nástrojem v prosazování světové hegemonie jsou nevládní organizace s globální působností, tajně financované buržoazními vládami.

Za vlády prezidenta Obamy se americký imperialismus snaží prezentovat jako ochránce lidských práv na planetě.

Všechny americké agrese, všechna narušení mezinárodního práva jsou, převedeno do rétoriky "humanitární intervence", dárkem bohatých chudým.  

Otevřeně loupežné a dobyvačné války jsou prohlašovány za vznešené akce a za službu lidstvu. Dřívější evropští a američtí kolonizátoři, národy, které zbohatly na genocidě původních obyvatel Ameriky a z práce afrických otroků, vytvořily slogan "Odpovědnost za ochranu" (Responsability to Protect) a aplikují ho na své válečné akce, které mají údajně sloužit ochraně těch národů Asie, Afriky a Latinské Ameriky, které masakroval v minulosti a vraždí je dodnes.  

Je zde pouze jediný rozdíl. Jestliže se Evropané a Američané v minulosti neohlíželi na životy a svobody barevných a nekřesťanských obyvatel, protože to nebylo potřeba, v současné geopolitické konfiguraci transformovali termín "lidská práva" v imperiální heslo. Tak zvané nevládní organizace ochrany lidských práv získaly strategický význam. 

Amnesty International a Human Rights Watch (Stráž lidských práv) jsou jedny z hlavních zbraní imperialismu při prosazování globální hegemonie. Jejich hodnota pro impérium exponenciálně vzrostla poté, co Barack Obama označil humanitární intervenci za hlavní pilíř americké válečné politiky. Kdo by mohl lépe ospravedlnit humanitární zabíjení než samozvaní lidskoprávní aktivisté?

Pro ospravedlnění rozpoutání imperialistických válek proti Srbsku, Iráku, Libyi a Sýrii prosadil buržoazní propagační aparát jejich prostřednictvím více velmi dobře maskovaných a působivých lží, které světová veřejnost nebyla a dosud není schopna odhalit, než prostřednictvím vlastních buržoazních médií.

Ofensivu lží proti Kaddáfímu a Libyi zahájil Soliman Bouchuiguir - hlava "Libyjské ligy pro lidská práva" v únoru 2011. Vytvořil petici, obsahující požadavek, aby USA, EU a OSN mobilizovaly OSN a mezinárodní komunitu k zahájení okamžité akce k zastavení masového násilí, kterého se dopouští libyjská vláda proti svým občanům. Petice byla průběžně podepisována 70 nevládními organizacemi.   

V petici se odvolával na iniciativu "Odpovědnost za ochranu", přijatou OSN v roce 2005, která odmítá respektovat národní suverenitu státu a dává zelenou tak zvané "humanitární intervenci" s použitím vojenské síly - povolením k masovému narušování lidských práv a krveprolití pod vlajkou OSN.  

Bouchuiguir ve své petici vyplnil všechny kolonky předepsané iniciativou "Odpovědnost za ochranu". Uvedl v ní, že libyjský vůdce Kaddáfí nechal chladnokrevně vraždit demonstranty na pokojných manifestacích, stejně jako náhodné diváky. Používal odstřelovače, vraždící ze střech, a armádu, pálící do demonstrací z vrtulníků a proudových stíhaček kulomety. Dokonce prý do davů nechal střílet z děl. V petici se objevila poprvé i tvrzení, že Kaddáfí nasadil proti protestujícím i zahraniční žoldnéře.  

Bouchuiguir při zasedání "Rady OSN pro lidská práva" v Ženevě tvrdil, že Kaddáfí již nechal zavraždit přes 6 000 lidí. Na základě jeho svědectví a této petice, podepsané 70 různými nevládními organizacemi světa, zbavila "Rada OSN pro lidská práva" Libyi členství. "Rada pro lidská práva" předala petici i toto svědectví "RB OSN", což nakonec vedlo ke schválení Rezoluce RB číslo 1973, která se stala zákonným dokumentem pro likvidaci nejpokrokovější a nejbohatší africké země a zmasakrování jejího obyvatelstva bílými kolonizátory.  

Pozadí lidskoprávních nevládních organizací

"Libyjská liga lidských práv" je členem "Mezinárodní federace lidských práv" - organizace, která poskytla rozhodující podporu Bouchuiguirově petici. Dnes již asi nikoho nepřekvapí, že "Mezinárodní federace" je financována americkou "Národní nadací pro demokracii" (National Endowment for Democracy, NED) jejímž dlouhodobým prezidentem je Carl Gershman, jeden z prvních signatářů "petice". 

Díky státnímu financování mohou nevládní organizace rozvíjet rozsáhlou provládní propagandu, takže se staly významným nástrojem ovládání veřejného mínění. Neexistuje lepší možnost prezentace loupežných agresí, než jejich maskování snahou o vyřešení humanitárních krizí.

Režisér a investigativní žurnalista Julien Teil se ve svém filmu "Lži za humanitární válkou v Libyi" ptá Bouchuiguira, zda bylo složité získat souhlas 70ti nevládních organizací k podpoře jeho petice. Bouchuiguir odpověděl: "abych řekl pravdu vůbec ne, protože všechny nevládní organizace jsou obeznámeny." A v tom spočívá podstata věci. Všechny nevládní organizace pracují pod deštníkem vlád USA a jejich spojenců, které je financují z fondů, označovaných jako nadace pro prosazování demokracie nebo ochrany lidských práv. Zdánlivá různorodost podpisů na petici je pouze Potěmkinovou vesnicí, kryjící jednotu záměrů sponzorů. 

Proč je historka s peticí, předanou Radou OSN pro lidská práva Radě bezpečnosti OSN, kde vyvolala jednání s tragickými následky, tak významná?

Všechna tvrzení uvedena v petici byla lživá, byla vymyšlená, jak její autor Bouchuiguir sám ve filmu přiznal.

O několik měsíců později, kdy se ho Teil ptal, jak získal to velké množství záznamů o vraždách, zraněních a únosech, uvedl, že jde o materiály, které mu předali libyjští "rebelové" sami - o tom se však nikdy nezmínil, když je předával "Radě pro lidská práva".  

RB OSN neprovedla další hluboká ověřování pravdivosti tvrzení a schválila osudovou rezoluci 1973.

Loutková vláda, nastolená imperialistickými státy po likvidaci režimu, vyslala Bouchuiguira jako velvyslance do Švýcarska.

Po dobytí Libye mobilizovaly imperialistické velmoci své nevládní organizace k novému zásahu proti dalšímu samostatnému státu, který chtějí oloupit - Sýrii. Amnesty International a Human Rights Watch obvinily Rusko a ČLR, že podporují současného hlavního narušovatele lidských práv - prezidenta Asada. Téměř 99% informací v hlavních světových médiích se opírá o jeden zdroj: "Syrské centrum pro sledování lidských práv" se sídlem v Londýně, vedené Ramim Abdulrahmanem, který vede butik. Opět "jeden" muž a nevládní organizace jsou schopné ovlivňovat světové veřejné mínění a orientovat ho ve prospěch "humanitární" intervence. Progresivní síly by měly věnovat mnohem větší pozornost demaskování aktivit nevládních organizací a odkrývat zločinné záměry jejich sponzorů. 

Mnohokrát bylo zadokumentováno, že Amnesty International a Human Rights Watch vedou "lidskými právy a svobodou" kamuflované kampaně, které nejsou ničím jiným než válečným štvaním.  

Před schvalováním Rezoluce RB OSN o Sýrii číslo 2118 v září 2013 varovala Amnesty International, že by se hlasování nemělo stát další zmařenou možností. Představitel organizace AI při OSN v New Yorku José Luis Díaz uvedl, že v průběhu dvou let válečných zločinů a zločinů proti lidskost v Sýrii nedošlo ani k jednomu vážnému pokusu představitelů velmocí o dosažení spravedlnosti a aby viníci nesli odpovědnost za své činy a položil otázku, proč představitelé členských států RB OSN, po tom, co došli k závěru, že chemické zbraně byly použity proti pokojným občanům Sýrie, nepředaly kauzu k šetření Mezinárodnímu tribunálu v Haagu. Při tom je dobře obeznámen s tím, kdo v Sýrii páchá válečné zločiny.

Co bylo jeho záměrem? Dotáhnout prezidenta Asada, podobně jako předtím Miloševiče k soudu, financovanému USA a plně na nich závislému, kde by mohl být na základě zfabrikovaných důkazů odsouzen na doživotí.

K.K.

• < Předchozí
• Další >