Nový rok, stejné boje

Podrobnosti

Vytvořeno 18. 1. 2014

Twitter

Začátek nového roku je pro většinu lidí tradičním časem k inventuře uplynulého roku a naděje, čeho mohou dosáhnout v novém. Přijímají rozhodnutí, že udělají to, ono či něco jiného, vše v dobré víře. Z dělnického úhlu pohledu skončil rok 2013 celkem úspěšně, s vítězstvím dělníků ESB (podniku dodávajícího elektřinu; pozn. překl.) v zajištění, že je definováno schéma jejich penzijních dávek, což může mít dalekosáhlý ohlas po celém státem placeném sektoru. 

Vládnoucí garnitury v Evropské unii doufají, že uzavřená dohoda o schématu "jednoznačné měnové transakce" evropského stabilizačního mechanizmu ke stabilizaci eura bude trvat i nadále. Odsouhlasily, že dluh musí být splacen plně - ne inflací, promlčením nebo odepsáním. Pouhé zbožné přání.   

Rok 2014 bude stejný: krutá úsporná opatření pro pracující napříč Evropskou unií, s největším dopadem na národy okrajových zemí. Naši němečtí imperiální páni i nadále tlačí na hlubší škrty veřejných výdajů, další odstraňování dělnických práv, se snahou postavit dělnictvo Evropské unie proti sobě navzájem. Chtějí, aby byl každý jako oni a šířil jejich způsob vyvážení krize. Ale kdo bude dovážet, když budou vyvážet všichni? Ne, irští dělníci - ve skutečnosti všichni dělníci v okrajových zemích - budou splácet tento dluh tak dlouho, dokud jej budou tolerovat a budou připraveni obětovat sebe i své rodiny globálním finančním domům. Z EU nebo od jejích irských patolízalů spása nepřijde. Takže musíme buď hladovět, nebo bojovat.

Letos budeme vystaveni nevídanému přívalu propagandy o hrdinných Irech z "obou komunit", kteří přinesli nejvyšší oběť za svobodu a demokracii v krví naplněných zákopech Evropy, Turecka, Středního východu a severní Afriky během meziimperialistické války z let 1914 - 18. 

Musíme mít už od začátku jasno, že to nebyla válka za "svobodu malých národů" ani za demokracii, spravedlnost nebo lepší svět; nebyla ničím jiným než divokou, surovou a barbarskou válkou za přerozdělení a rozporcování světa mezi tehdejší imperiální mocnosti. Jak správně řekl James Connolly: "Vládnout podváděním je velké britské umění - s velkými irskými podvodníky, kteří to vykonávají." Ano, Britové vedli irskou kolonizovanou vládní garnituru, nacionalistickou i unionistickou, k tanečkům, a slibovali nacionalistům "domácí vládu", když podpoří impérium v jeho těžké hodině na polích ve Flandrech, a zároveň získávali podporu unionistů pro tutéž válku se slibem, že nebude žádná domácí vláda a určitě ne nezávislost.  

Tak vyrazila statečná "Irská divize" bránit "malou katolickou Belgii", jež zmasakrovala v předcházejícím desetiletí deset milionů lidí ve své kolonii Kongo, v zemi, která je ještě dnes roztrhaná machinacemi imperiálních zástupců; bránit Francii, jež zmasakrovala miliony, když si budovala impérium; bránit ruské cary, kteří dohlíželi na zchátralou říši, "věznici národů", v níž miliony hladověly; a bránit britský stát, nejvychytralejší a nejfalešnější ze všech, s její řeznickou zástěrou vlající nad širokými pruhy Země v impériu, "nad nímž slunce nikdy nezapadá a v němž krev nikdy nevysychá".   

Letos budeme muset přestát novou generaci irských podvodníků - agentů našich nových imperiálních pánů, Evropské unie, žvanících o "hrdinské oběti". Budou oživovat písně z oněch jatek; budou vytištěny míle tiskovin, aby ukázaly, že neexistují spojnice mezi jatkami roku 1914 a jejich třpytivě novou Evropskou unií, vystavěnou z týchž zhroucených impérií coby vyvrcholení jejich dlouho udržovaného snu o "míru v Evropě", zatímco servilní irské sdělovací prostředky budou i nadále ignorovat pokračující války a masakry v Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii, Středoafrické republice i kdekoli jinde, vedené stále stejnými silami.  

Ne: tyto oslavy, vzpomínkové slavnosti - říkejte jim, jak chcete - nejsou ničím víc než procesem zjemňování při zkreslování a překrucování událostí roku 1916 (tzv. Velikonoční povstání irských socialistů a vlastenců za svobodu proti britské okupaci), aby zapadaly do programu vládnoucí garnitury. Velká demokratická událost z roku 1916 bude vytržena z veškerého kontextu: celé to byla velká chyba, Remont měl nakonec pravdu, bylo by velkou historickou chybou rozejít se s Evropskou unií, protože by to byl i rozchod s britským impériem.

Musíme se těmto akcím bránit zuby nehty. Je to boj o srdce a mysl irského lidu.

Nikdy neporazíme imperialistickou ideologii, jež potlačuje složky naší dělnické třídy, tím, že ji budeme konejšit. Bude poražena jen tehdy, když se jí postavíme z jasně demokratického, rovnoprávnost prosazujícího výchozího bodu. Nemůžeme zůstat potichu; musíme mluvit za miliony dělníků a rolníků, zmasakrovaných za Velké meziimperialistické války.

Musíme stát za Connollyho heslem: "Nesloužíme králi ani císaři, ale Irsku"; v dnešních pojmech: "nesloužíme ani Londýnu, ani Bruselu, ani Washingtonu, ale jen irské dělnické třídě."  

Autor: Eugene McCartan, generální tajemník KS Irska

Překlad =npa=

• < Předchozí
• Další >