Již první dny konference ukázaly, že představitelé tak zvané "syrské opozice" se nechystali k jednáním, která by přispěla k ukončení teroristické války v Sýrii.
Delegace "Národní koalice opozičních a revolučních sil" (NKORS) vyhlásila své cíle, které jsou v rozporu s tak zvaným "Ženevským komuniké" z roku 2012, na jehož základě došlo ke svolání konference.
Vedoucí delegace NKORS Ahmed al Džarba uvedl, že opozice usiluje o to, aby výsledkem konference bylo postavení prezidenta Asada před trestní tribunál v Haagu jako válečného zločince. Představil sebe a NKORS za bojovníky proti terorismu, kteří se dostavili na konferenci proto, aby osvobodili Sýrii od tohoto zločince... Podle Džarby jde o jednosměrný proces uznání požadavků "revolučních" sil bez jakýchkoliv kompromisů,
Přestože by se zdálo, že takový projev neočekávali ani jeho imperialističtí sponzoři, je evidentní, že jde opět o dvojí hru Washingtonu a jeho spojenců, kteří válku k dobytí Sýrie rozpoutali.
NKORS není ničím jiným, než tlupou emigrantské sebranky, která nikdy neměla v Sýrii seriózní politický vliv. Proto hovořit o tom, že tato koalice by mohla vést samostatný dialog s Damaškem, je přinejmenším směšné. Jejich sponzorům stačí pouze naznačit a dobře placení "revolucionáři" se mohou přetrhnout. Delegace NKORS postupuje podle předem připraveného scénáře.
Přívrženci syrského režimu přišli na jednání s tím, že fórum získá v průběhu procesu přirozenou dynamiku a postupně vtáhne do jednání i jiné síly, především ze Středního Východu.
NKORS nemůže být hlavním partnerem pro Damašek ze dvou příčin:
Je to pochopitelné, poněvadž účast sil, které se sjednotily kolem prezidenta Asada ve formování nových vládních struktur by se stala pro NKORS rozsudkem smrti. Opozice se natolik zkompromitovala masakry Syřanů, že by v příštím demokratickém procesu - zejména ve volbách, nezískala potřebnou podporu.
Vůdci NKORS si jsou toho dobře vědomí a proto poslušně plní příkazy Bílého domu a Saudů a ženou konferenci do slepé uličky.
Ještě paradoxnější je postoj NKORS k boji s teroristickou internacionálou, která sehrává hlavní úlohu v boji za likvidaci suverénní Sýrie.
V nejlepších tradicích absurdního divadla odmítá NKORS sjednotit své síly s Damaškem, kterému vládne "tyran" Asad. Důsledkem toho je že v boji s džihadistickými teroristickými uskupeními an Nusry jde od porážky k porážce. Vše ukazuje na to, že delegace NKORS přijela do Montreux jen proto, aby splnila pokrytecké záměry, které má s konferencí Západ - konferenci provést, ale bez výsledků a pokračovat dále v obviňování Asada z neústupnosti.
Zvláštní zmocněnec generálního tajemníka OSN Brahimi, prostředník mezi stranami konfliktu, vyjádřil své uspokojení pouze s tím, že bylo dosaženo částečného pokroku při řešení humanitárních problémů v Homsu. To je sice velmi důležité, ale podstatu problémů - zastavení krveprolití - neřeší.
Američtí tvůrci představení o přechodu k mírovému uspořádání v Sýrii budou vždy zásadně odmítat dosažení reálné dohody do té doby pokud prezident Asad zůstane nejvlivnější politikou osobností, protož nyní je pouze on jedinou překážkou na cestě k vytvoření koloniální říše imperialismu s názvem "Velký Blízký Východ".
To co Západ chce nejlépe potvrzují slova Tonyho Blaira, která pronesl v interview pro Euronews 24.1.2014 v Davosu: "Za posledních 6 - 9 měsíců dosáhla Asadova armáda převahu v probíhajících bojích. K tomu, aby byl dovlečen k rovnoprávným rozhovorům, musíme dosáhnout rovnováhy sil na válčišti." Záměr Západu je jasný: Donutit prezidenta Asada ke kapitulaci násilím.
Z úst jednoho ze strůjců války proti Iráku tak zazněl manifest angloamerických vládnoucích kruhů: Bašíra Asada jsme odsoudili a rozsudek vykonáme.
Nelze se tedy divit, že rétorika Bílého domu o dotažení syrské opozice k jednání, nebyla od počátku ničím jiným než čistým pokrytectvím.
Bílý dům vedl sice jednání s Moskvou, ale současně s tím se domluvil se Saudskou Arábií na likvidaci režimu prezidenta Asada. Nyní je naprosto jasné, že bez teroristických uskupení an Nusry by neměla válka proti Asadovi naději na úspěch.
Velké množství faktů potvrzuje "utajovanou" podporu imperialistických států teroristickým uskupením. Současně s tím probíhá výstavba protiíránské falangy. Proces má však velké množství odpůrců v zemích, usilujících o ukončení krveprolití v Sýrii.
Konference Ženeva II se mohla uskutečnit pouze díky úsilí Ruska, ČLR, Íránu a celé řady dalších zemí.
Buržoazní média troubí do světa, že konference je odsouzena ke krachu. Podstatné bude, aby se vlády usilující o mírové vyřešení konfliktu nevzdaly a učinily vše proto, aby se problém řešil v Montreaux a nikoli na syrském válčišti. Není vyloučeno, že se v blízké budoucnosti najde v řadách opozice síla, která začne seriózně jednat s Damaškem.
Západ i Pan Ki-moon tak zbytečně urazili Teherán tím, že odmítli jeho účast na jednání konference. Moudří íránští představitelé ani nepohnuli brvou a neukázali, jak je odmítnutí hluboce zasáhlo. Není však potřeba pochybovat o tom, že se nyní íránská podpora režimu prezidenta Asada jenom zvýší.
Plánovači kolonizace zapomněli na ještě jednu důležitou okolnost: V průběhu války se popularita prezidenta Asada mezi Syřany zvýšila. Tato slepota Západu ještě sehraje svou úlohu.
Závěrem je potřeba dodat, že celý průběh přípravy konference Ženeva II byl charakteristickým příkladem dvojakosti imperialistické politiky. Brahimi se přesto snaží přeměnit Západem uspořádanou show v seriózní jednání. Ví, že neexistuje jiná cesta.
Dimitrij Sedov
Fondsk.ru
Překlad K.Kluz
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.