Co sledují USA a EU?

Podrobnosti

Vytvořeno 10. 3. 2014

Twitter

Je českým elitám nacizmus milý?

15. listopadu 2013 přijalo VS OSN Resoluci číslo A/c.3/68/L.65/Rev.1 s názvem:

"Glorifikace nacizmu: Nepřípustnost jistých praktik, které podporují soudobé formy rasizmu, rasovou diskriminaci, xenofobii a podobné intolerance".

Tato rezoluce je jedinečná, protože pro ni hlasovalo Rusko, Bělorusko, ČLR, Kuba, KLDR, Venezuela, Írán, Sýrie i Izrael. Celkem 123 států světa. Proti rezoluci byly pouze USA, Kanada a Palau. Hlasování se zdrželo 50 států, včetně všech členských států EU tedy i České republiky.

Text rezoluce, s odvoláním na rozsudek Norimberského tribunálu, který prohlásil německou SS, včetně všech jejích složek, které se dopustily ve II. světové válce rozsáhlých zločinů proti lidskosti za zločinnou organizaci, uvádí, že světové společenství je otřeseno zjištěním, že v mnoha částech světa vznikají extremistické politické strany, hnutí a skupiny, včetně neonacistických.

Rezoluce v článku 10 zdůrazňuje, že výše popsaná praxe je pošpiněním paměti nesčetných obětí zločinů proti lidskosti, ke kterým došlo ve II.světové válce, zejména těch, kterých se dopustili příslušníci SS a ti, kdo bojovali proti antihitlerovské koalici a kolaborovali s nacizmem, a je selháním států, které by se měly účinně postavit proti praktikám, které nejsou v souladu s povinnostmi členských států OSN, vyplývajícími z Charty OSN a nejsou kompatibilní s cílí a principy OSN.

Rezoluce byla schválena v předvečer neonacisty realizovaného puče v Kyjevě, podporovaného Spojenými státy a EU, který svrhl zákonně zvoleného prezidenta a vládu, jen proto, že odmítl podepsat asociační dohodu Ukrajiny s EU a usnadnit tak nadnárodním korporacím uloupení ukrajinských přírodních zdrojů a zlikvidovat průmysl.

Je možné, že se vlády států EU, předem připravené na postup proti Ukrajině v případě, že by se prezident Janukovyč vzepřel, předem dohodly na odmítnutí rezoluce? Co statisíce obětí německého nacizmu v Československu v průběhu okupace? Je směšné na jedné straně společně s německým prezidentem Gauckem prolévat krokodýlí slzy nad vyvražděním Lidic a na druhé podporovat masakry v Kyjevě a později na Ukrajině a štvát ukrajinské extrémisty do války proti Ruské federaci. Jak hluboko musí lidská bytost klesnout, aby nazvala neonacistické masakry v Kyjevě za demokratický proces?

Projekt barevných revolucí imperialistických států, který byl úspěšně realizován k rozbití SSSR, socialistických států a Severní Afriky se začal zadýchávat ve státech Střední Asie i v Sýrii a získal druhý dech až při realizaci fašistického puče na Ukrajině.

Zde došlo k obnově klasické barevné revoluce sjednocením "klidné" veřejné demonstrace s aktivitami předem připravených fašistických teroristů, hlavně odstřelovačů, kteří s cílem vyvolat provokace pálili do demonstrantů. Ze střelby byla podle plánu domácími, ale hlavně západními médií obviněna policie. Cíle bylo dosaženo, legálně zvolený prezident Janukovyč byl svržen. Poslanci parlamentu - "Nejvyšší rady", zastrašovaní fašistickými bijci budou volit toho, koho nová diktatura navrhne. Stejná situace se bude opakovat i ve volbách nového prezidenta a v pozdějších parlamentních volbách, kdy bude ukrajinský lid volit pod namířenými samopaly neonacistů.

Představitelé Spojených států a EU zrádně porušili dohodu z 21. 2. 2014 a prosadili jejich tajnými službami dlouho připravovaný státní převrat.

Postup EU a NATO potvrdil jejich geopolitickou hru, založenou na principu, že Rusko, vedené bonapartisticko-oligarchickou vládou, s oslabenými ozbrojenými a bezpečnostními silami není schopno obhájit své zájmy v postsovětském prostoru.

Zdrženlivá reakce Ruské vlády na vývoj situace v Kyjevě byla hodnocena jako projev slabosti nebo lhostejnosti a nikoli jako normální vztah k vnitropolitickým procesům sousední suverénní země.

USA a EU byly ve skutečnosti zaslepeny perspektivami, které před nimi otevřel kyjevský puč.

První kroky sil, které uzurpovaly moc, ukázaly odkud vane vítr: vydaly zákony, směřující k upevnění rusofobie jako oficiální doktríny a k přeměně Ukrajiny v kolonii západního imperializmu.

Puč na Ukrajině, kterým se dostaly k moci ultrapravé a neonacistické síly, je v geopolitických plánech USA a EU pouze přechodnou etapou, jejímž cílem byl úder na ruskou Černomořskou flotilu. Nejdříve likvidace "Charkovské smlouvy" Ruska s Ukrajinou, podle které mělo Rusko poskytnout Ukrajině levnější zemní plyn za prodloužení smlouvy o dislokaci flotily a pak úplná výpověď této smlouvy.

Ultrapravice v ukrajinském vedení dokonce navrhovala vypovědět "Velkou smlouvu s Ruskem", zapomínajíc při tom, že jejím prostřednictvím Rusko uznává suverenitu Ukrajiny.

Okamžité vyvedení Černomořské flotily ze Sevastopolu nemělo pouze oslabit Rusko v regionu Černého moře, ale mělo být signálem pro celý svět: Rusko již není schopno ovlivňovat situaci v příhraničních regionech a ustupuje tlaku NATO.

Nelze vyloučit, že by podobný pokus o barevnou revoluci v Moskvě následoval co nejdříve.

Nástup neonacistické vlády na Ukrajině, její odhodlání co nejdříve podepsat asociační smlouvu s EU znamená i oslabení ekonomiky obou států.

EU dala okamžitě najevo, že ji nezajímá ukrajinský průmysl, včetně vysoce technologických provozů. Ukrajině přisoudila úlohu zemědělské provincie, která si zlikviduje svou černozem pěstováním geneticky upravovaných plodin.

Rozpad průmyslové výroby zasáhne nejen Ukrajinu, ale i Rusko, poněvadž ekonomika obou zemí je historicky provázána.

Rusko, jehož podniky kooperují s průmyslovými podniky východní a jihovýchodní Ukrajiny zejména v oblasti vojenské výroby, pokud dojde k realizaci plánu EU, ponese následky stejně jako Ukrajina, která se stane mnohem závislejší na kreditech.

Ani v nejmenším nelze pochybovat o tom, že po upevnění vlády pučistů v Kyjevě vstoupí Ukrajina co nejdříve do NATO. Pod heslem "ochrany národních zájmů".

Za situace, kdy na jihovýchodě Ukrajiny panuje chaos vyvolaný demisí Janukovyče a zradou celé řady poslanců ze "Strany regionů" by bylo pro jakoukoli politickou stranu nebo hnutí velmi složité se proti vstupu do NATO postavit, zejména v době, kdy v zemi nepanuje zákon, ale "revoluční účelovost".

Zatím je sice předčasné tvrdit, i když je možné, že k tomu v budoucnosti dojde, že radary protiraketové obrany budou rozmístěny v okolí Luganska nebo Doněcka, ale i kdyby byly dislokovány pouze u Dněpropetrovsku, znamenalo by to přiblížení o 1000 km k životně důležitým centrům Ruska. Při tom prvky americké protiraketové obrany jsou pouze zlomkem množství vojenské techniky, která by byla rozmístěna na Ukrajině po vstupu do NATO.

Jestliže již dlouho před pučem rozmístily USA na Ukrajině své laboratoře produkující biologické zbraně, co bude následovat po ukončení jakéhokoli odporu?

Mohla Ruská vláda v klidu přihlížet uzavírání smyčky NATO na krku Ruska, jestliže nepřihlížíme k tomu, že ukrajinská nacistická vláda sní o úderu proti milionům Rusů? Nestačilo Pobaltí a Gruzie?

USA a EU dospěly ve svých geopolitických hrách až k červené linii, jejíž překročení bude znamenat vážné narušení geopolitické rovnováhy sil v Černomořském a potenciálně v celém euroasijském regionu.

Ruské zájmy v této oblasti nejsou fikcí, ale realitou, se kterou musí USA i EU počítat.

Dialog Ruska se západem nemůže probíhat jako nepřetržitý ústup Ruska.

Je potěšitelné, že mnozí političtí představitele EU začali tuto situaci chápat. Dosavadní hrozby Rusku sankcemi, embargy a bojkoty ani o krok nepřiblížily Ukrajinu k úvěrům nebo vojenské pomoci.

Vývoj situace na Krymu a na Ukrajině potvrzuje, že jedině tvrdý odpor proti šíření Aliance na východ je mnohem účinnější nástroj dialogu než dlouhé přemlouvání představitelů USA, EU a NATO, kteří systematicky ignorují mezinárodní právo a principy státní suverenity těch států a vlád, které chtějí zlikvidovat.

K.K.

• < Předchozí
• Další >