Kubánská revoluce je pokračující inspirací

Podrobnosti

Vytvořeno 26. 7. 2014

Twitter

V těchto dnech si připomínáme 61. výročí události, která ve svých důsledcích změnila tvář Kuby, jejího národa a dala příklad mnoha vykořisťovaným zemím - útoku na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba.

10. dubna 1952 uspořádá Fulgencio Batista vojenský převrat, který zabrání chystaným volbám a možné výhře pokrokových sil. Zavede tak diktaturu tajné služby a armády, chráněné svým mocným severním sousedem USA, mající udržet moc tváří v tvář nespokojenosti se zkorumpovanou vládou. Ta nechává lid v obrovské chudobě a podřízenosti USA.

Za této situace mladý právník Fidel Castro Ruz vstupuje do relativně širokého nesourodého opozičního hnutí. Ovšem na rozdíl od něj má jasnou představu o další cestě - proti vládě násilí je nutné položit reálný a ozbrojený boj a nespoléhat se na občanskou neposlušnost a pomoc zvenčí. V přísném utajení organizuje z opozičně smýšlejících studentů a lidových vrstev skupinu. V malých skupinkách trénují bojové dovednosti i zacházení se zbraní. Několikrát jsou vybraní bojovníci mobilizováni, aby se zjistila jejich připravenost.

Zároveň vzniká plán, který, aby nebyl odhalen, zná jen nejužší vedení. Cílem je získat zbraně přímo od opory režimu, zkorumpované armády, a předat je lidu. Za tím účelem má dojít k útoku na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba a Carlos Manuel de Cespédes v Bayamu  , které jsou dostatečně izolované, aby nebylo možné rychlé vyslání posil. Je stanoveno datum - 26. červenec 1953 při svítání po karnevalu pro skrytí přesunu tak velkého množství lidí. Ve skupině je jako řadový bojovník i Fidelův mladší bratr Raul, tehdy již člen komunistické mládeže.

Bojovníci v uniformách armády měli využít zmatku, zajmout a odzbrojit vojáky, odvysílat svůj program a ozbrojit lid ve městě.

Později Fidel říká, že plán byl stanoven správně, že by na něm nic neměnil a že měl naději na úspěch. Snad jen, že by zkušenější bojovníci lépe reagovali na nenadálé okolnosti. Bohužel náhoda překazila plán a prozradila bojovníky dřív, než stihli obsadit kasárna. Množství jich bylo zajato a velká část na místě mučena a popravena. Fidelovi se s částí skupiny podaří ustoupit a rozhodne se pro boj v horách. Zde je ale zajat a pouze shodou šťastných okolností není v nastalé zuřivosti režimu okamžitě zabit, ale uvězněn.

Ve vězení mu není dovolena volná komunikace s právním zástupcem ani svými spolubojovníky - je v izolaci. Proto se rozhodne obhajovat sám a využít tuto obhajobu k politické mobilizaci. Jeho řeč, "Dějiny mi dají za pravdu" není jen vlastní obhajobou, ale obžalobou režimu a zároveň prvním programem revoluce.

Útok na kasárna Moncada se stal začátkem revolučního procesu, ve kterém vzniklo "Hnutí 26. července" a zároveň se krystalizovalo třídní vědomí jednotlivých vrstev obyvatelstva. Revoluce v jednotlivých svých fázích směřuje svou vnitřní dynamikou při boji s reakcí přes partyzánský boj v pohoří Sierra Maestra k dobytí Santiaga de Cuba 1. ledna 1959 a Havany 2. ledna 1959 a k deklaraci svého socialistického charakteru v dubnu 1961.

Tato revoluce se stane příkladem i reálnou podporou pro boj s imperialismem a kolonialismem nejen v Latinské Americe, ale i v Africe, například v Alžírsku, Angole, a v Asii. Revoluční proces se nezastavuje ani po kontrarevolučních porážkách v Evropě na přelomu 80. a 90. let 20. století, kdy za těžkých podmínek izolace a blokády i diverze si kubánský lid vybojovává svým hrdinským chováním a obětováním osobního pohodlí právo na národní nezávislost na svém mocném sousedovi. Revoluce si přitom udržuje svůj socialistický charakter.

To je pokračující inspirací a posilou pro ty, kteří bojují proti zostřujícímu se imperialistickému barbarství a kdo proti kapitalistickému vykořisťování volí revoluční cestu k mírové socialistické budoucnosti.

• < Předchozí
• Další >