Rozšiřování války o plyn do Levanty (východního Středomoří)

Podrobnosti

Vytvořeno 12. 8. 2014

Twitter

"Přímo před našima očima"

Rozšiřování války o plyn do Levanty (východního Středomoří)

Napsal Thierry Meyssan

Po třech letech války proti Sýrii "Západ" účelně rozšířil svou ofenzívu nejdříve na Irák, posléze i na Palestinu. Vzhledem ke zdánlivým rozporům mezi politickými stranami náboženskými a sekulárními lze tuto strategii vysvětlit jedině silnými hospodářskými zájmy. Mnoho skupin na Blízkém východě pravidelně měnilo tábory, ale naleziště zemního plynu jsou nehybná. 

Protože každou válku vyvolává určitá koalice, je přirozené, že má i vícero cílů takových, aby vyhověly různým zájmům jednotlivých členů koalice.

Z tohoto pohledu mají všechny bitvy zuřící v Palestině, Sýrii a Iráku společné to, že jsou vedeny mocenským blokem kolem Spojených států proti národům jim kladoucím odpor, že slouží plánu přetvoření Velkého Středního východu a že mají změnit světový trh s energií.

U posledního bodu mohou být měněny dvě věci: Trasy plynovodů a vytěžování nových nalezišť [1].

Válka o kontrolu plynovodů v Iráku

Od začátku války proti Sýrii se snaží NATO přestřihnout linii Teherán-Damašek (NIORDC, INCP) ve prospěch plynovodů umožňující dovoz plynu na syrské pobřeží z Kataru (Exxon-Mobil) a Saudské Arábie (Aramco) [2]. 

Zásadní krok podnikl Islámský emirát ofenzívou proti Iráku, která zemi podélně rozdělila a umožnila oddělení Iránu od Sýrie, Palestiny a Libanonu [3].

Očividným cílem v této válce je, stát se zemí, která bude Evropě prodávat plyn a na základě dodaného množství i určovat cenu. To vysvětluje, proč jsou tři hlavní vývozci plynu (Katar, Írán a Rusko) do této války zapojeni.

Dobyvatelé syrského plynu

NATO určilo další cíl: Kontrolu plynových rezerv v Levantě a jejích vytěžování. Byť každé dítě ví již po desetiletí, že se v jižním Středomoří nacházejí rozlehlá plynová pole - a to ve výsostných vodách Egypta, Izraele, Palestiny, Libanonu, Sýrie, Turecka a Kypru - pouze "Západ" od roku 2003 věděl, jak přesně jsou tato pole rozložená a jak zasahují pod pevninu. 

Profesor Ihmad Fawzi Shueibi [4] odhalil, že v té době jedna Norská firma Ansis v Sýrii veřejně prováděla ve spolupráci se Syrskou národní ropnou společností průzkumy země. Dále však Ansis spolupracovala s další Norskou společností Sagex. Obě společnosti podplatily poručíka tajné služby, potají pátraly všemi směry a objevily nevídané rozměry syrských zásob plynu. Zjistily, že jsou dokonce větší než ty katarské.

Následně byl Ansis koupen firmou Veritas SSGT, francouzsko-americkou společností se sídlem v Londýně. Zjištěná data byla ihned sdělena vládám Francie, Spojených států, Británie a Izraele, které krátce na to uzavřely spojenectví za účelem zničení Sýrie a krádeže jejího plynu.

Poté, co USA v roce 2010 pověřily Francii a Velkou Británii úkolem znovu kolonizovat Sýrii, vytvořily tyto dvě země koalici nazývanou "Přátelé Sýrie". Ta povolala "Pracovní skupinu pro hospodářskou rekonstrukci a rozvoj", která se za německého předsednictví sešla ve Spojených arabských emirátech. [5] Okolo 60 zemí si rozdělilo zatím ještě nedobytý koláč. Pochopitelně většina účastníků neměla o objevech Ansisu a Sagexu ani zdání. Syrské národní shromáždění zde bylo zastoupeno Osamou al-Kadím, dříve hlavou oddělení pro využití vojenských strategií na trhu s energií společnosti British Gas. 

Trvalo to do roku 2013, než byla o objevech obou firem informována syrská vláda, jež tehdy pochopila, jak se Washingtonu mohlo podařit vytvořit koalici na zničení její země. V té době uzavřel prezident Bašar Al-Assad smlouvy s ruskými podniky ohledně vytěžování zásob plynu.

Zemní plyn v Izraeli, Palestině a Libanonu

Mezitím zkoumal British Gas palestinská naleziště, ale Izrael vnesl námitky proti jejich vytěžování, obávaje se, že by licenční poplatky mohly být využity na nákup zbraní.

V červenci 2007 vyjednal nový speciální vyslanec Kvartetu (OSN, EU, Rusko, USA) Tony Blair dohodu mezi Palestinci a Izraelci ohledně provozu polí Marine-1 a Marine-2 nacházejících se v pásmu Gazy. Premiér Palestinské autonomie Salam Fayyad souhlasil s tím, že British Gas bude platit zmíněné licenční poplatky na konto Palestinské autonomie kontrolované Londýnem a Washingtonem, aby bylo zabezpečeno, že tyto peníze budou využity jen pro hospodářský vývoj.

V této době zveřejnil bývalý šéf štábu izraelské armády, generál Moshe Ya´alon senzační diskusi na webových stránkách Jeruzalémského centra pro veřejné záležitosti (Jerusalem Center for Public Affairs), ve níž tvrdil, že tato dohoda problém v žádném případě neřeší, neboť nakonec se Hamasu, dokud je v Gaze u moci, stejně část peněz do rukou dostane. Usoudil z toho, že jedinou cestou, jak se ujistit, že z těchto peněz nebude financován vojenský odpor, by bylo "zahájení globální vojenské operace, která by měla Hamas v pásmu Gazy vykořenit" [6]. 

V srpnu 2010 se celá situace ještě zkomplikovala objevem Noble Energy Inc., která nalezla na pobřeží obří naleziště plynu, tzv. Leviathan, ležící ve vodách Izraele a Libanonu, které doplňuje naleziště Tamar, jež objevil British Gas v roce 2001 [7].

Libanon na podnět Hizballáhu okamžitě uvědomil Spojené národy a žádal práva na těžbu. Izrael však již započal s těžbou plynu z propojených ložisek náležejících oběma zemím, nehledě na libanonské námitky.

Válka ve jménu palestinského plynu 

Současná izraelská ofenzíva vůči Gaze plní celou řadu účelů. V první řadě zorganizoval Mossad ohlášení únosu a smrti tří mladých Izraelců, aby zabránil Knessetu ve schválení zákona zakazujícího osvobozování "teroristů" [8]. Poté úřadující ministr obrany, generál Moshe Ya´alon využil této záminky, aby začal s ofenzívou proti Hamásu, přesně dle své analýzy z roku 2007 [9]. 

Nový egyptský prezident, generál Abdel Fattaj al-Sissi si najal Tonyho Blaira jako poradce, aniž by tento odstoupil ze své pozice zástupce "Kvartetu" [10]. V rámci obrany zájmů British Gas navrhl pro Palestince dokonale nepřijatelnou "mírovou iniciativu", kterou Palestinci odmítli, zatímco Izrael na ni přistoupil. Tento manévr měl dát tzv. Izraelským obranným silám jednoznačnou možnost pokračovat ve své ofenzívě a "vykořenit Hamás v pásmu Gazy". Není bez zajímavosti, že Blair za tuto práci není placen Egyptem, ale Spojenými arabskými emiráty. 

Jako obvykle podpořili Sýrie a Irán palestinský odpor (Islámský džihad a Hamás). Tím ukázali Tel Avivu, že jsou stejně dobře schopni působit mu v Palestině tolik potíží jako Tel Aviv v Iráku pomoci Islámského emirátu a Barzaniho.

Studium událostí z energetického hlediska jako jediné nabízí možnost jejich pochopení. Není v politickém zájmu Izraele zničit Hamás, který ostatně i sám pomohl vytvořit za účelem omezení moci Fatahu. Stejně tak není v zájmu Sýrie pomáhat Hamásu v odporu, protože ten se spojil s NATO a posílal džihadisty do boje proti této zemi. Skončilo období "Arabského jara", které mělo Muslimské bratrstvo (jehož Palestinskou větví je Hamás) dostat k moci ve všech arabských zemích. Anglosaský imperialismus je v konečné instanci vždy hnán hospodářskými ambicemi, jež prosazuje na úkor logiky, podle níž funguje dynamika místní politiky. Dělení, které nyní určuje strukturu arabského světa, tak není dělením na náboženské a sekulární strany, ale dělením na odpůrce a kolaboranty imperialismu. 

[1]  La guerre en Syrie : une guerre pour l'énergie, by Alexandre Latsa, RIA Novosti/Réseau Voltaire, 18 September 2013.

[2] Jihadism and the Petroleum Industry, by Thierry Meyssan, Translation Roger Lagassé, Al-Watan/Voltaire Network, 23 June 2014.

[3] Nothing new, see : Syria: NATO sets its sights on gas pipeline, by Manlio Dinucci, Il Manifesto/Voltaire Network, 13 October 2012 ; Syrie : la course l'or noir, by Manlio Dinucci, Il Manifesto/Réseau Voltaire, 2 April 2013.

[4] Syrie : 10 ans de résistance (Syria: 10 years of Resistance), six parts program by Thierry Meyssan, Syrian national TV, June 2014. See also : Struggle over the Middle East: Gas Ranks First, by Imad Fawzi Shueibi, Voltaire Network, 17 April 2012.

[5] The "Friends of Syria" divvy up Syrian economy before conquest, by German Foreign Policy, Voltaire Network, 30 June 2012.

[6] Does the Prospective Purchase of British Gas from Gaza Threaten Israel's National Security, by Lt.-Gen. (ret.) Moshe Yaalon, Jerusalem Center for Public Affairs, 19 October 2007. Ya´alon : British Gas natural gas deal in Gaza will finance terror, by Avi Bar-Eli, Haaretz. 

[7] Israel's Levant Basin - a new geopolitical curse?, by F. William Engdahl, Voltaire Network, 20 February 2012.

[8] Le chef du Mossad avait prédit l'enl0vement de trois jeunes Israéliens, by Gerhard Wisnewski, Réseau Voltaire, 8 July 2014.

[9] IDF's Gaza assault is to control Palestinian gas, avert Israeli energy crisis, by Nafeez Ahmad, The Guardian, 9 July 2014. Gaza : le gaz dans le viseur, by Manlio Dinucci, Il Manifesto/Réseau Voltaire, 17 July 2014.

[10] President al-Sisi chooses Tony Blair as economic advisor, Voltaire Network, 4 July 2014.

Zdroj: http://www.voltairenet.org/article184806.html

Překlad: Komunistický svaz mládeže 

• < Předchozí
• Další >