Příměří?

Podrobnosti

Vytvořeno 15. 9. 2014

Twitter

Dokument o "zastavení palby" podepsaný 5. září 2014 v Minsku nese dlouhý název: "Protokol o výsledcích konzultací Třístranné kontaktní skupiny o společných postupech, zaměřených na realizaci mírového plánu prezidenta P. Porošenka a iniciativ prezidenta Ruské federace V.Putina". Tedy žádná smlouva, která by měla dlouhodobou platnost. K pochopení "Protokolu" je potřeba pozorně prostudovat dokumenty, na jejichž základě došlo k jeho vypracování.

"Mírový plán" Porošenka: 

1. Garance bezpečnosti pro všechny účastníky jednání.

2. Zbavení trestní odpovědnosti všech, kdo složil zbraně a nedopustil se těžkých zločinů.

3. Propuštění zajatců.

4. Vytvoření nárazníkové zóny o šířce 10 km na rusko-ukrajinské státní hranici. Odchod všech nezákonných ozbrojených uskupení. 

5. Vytvoření bezpečného koridoru pro odchod žoldnéřů.

6. Odzbrojení.

7. Vytvoření jednotek ve strukturách ministerstev vnitra ke společnému hlídkování.

8. Uvolnění všech nezákonně obsazených administrativních budov v Doněcké a Luganské oblasti.

9. Obnovení činnosti místní administrativy a samosprávy.

10. Obnovení televizního a rozhlasového vysílání.

11. Decentralizace státní moci (prostřednictvím voleb exekutivy, obrana ruského jazyka - návrh změn Ústavy). 

12. Dohoda s představiteli Donbasu o gubernátorech (pokud bude dosaženo souhlasu s jediným kandidátem, pokud ne - rozhodne prezident). 

13. Předčasné volby do místních oprgánů i parlamentu.

14. Program vytváření pracovních míst v regionu.

"Mírový plán" Putina 

1. Ukončit aktivní útočné operace ozbrojených sil, ozbrojených uskupení, domobrany Jihovýchodu Ukrajiny v Doněcku a Lugansku.

2. Odvést ozbrojené jednotky silových struktur Ukrajiny za vzdálenost vylučující možnost ostřelování obcí a měst dělostřelectvem a raketomety.

3. Zajistit realizaci plnohodnotné a objektivní mezinárodní kontroly dodržování podmínek ukončení palby a monitorování situace, vytvářené v bezpečnostní zóně.

4. Vyloučit použití vojenského letectva proti obyvatelstvu a osídleným místům v zóně konfliktu.

5. Organizovat výměnu zajatců podle zásady "všechny za všechny", bez jakýchkoliv předběžných podmínek. 

6. Otevří humanitární koridory pro přesun utečenců a dopravu humanitární pomoci do Doněcké a Luganské oblasti.

7. Zajistit možnost vyslání opravárenských brigád k obnově zničených objektů sociální a další infrastruktury, zajištění přípravy obyvatelstva na zimu.

"Minský protokol" 

Na základě výsledků posouzení návrhů, předložených účastníky konzultací v Minsku dne 1. 9. 2014 se Třístranná kontaktní skupina složena z představitelů Ukrajiny, Ruské Federace a OBSE dohodla na nevyhnutelnosti realizace následujících opatření:

1. Zajistit okamžité dvoustranné ukončení použití zbraní.

2. Zajistit monitoring a verifikaci režimu nepoužití zbraní, které provede OBSE.

3. Realizovat decentralizaci vlády cestou schválení zákona Ukrajiny "O dočasném způsobu místní samosprávy v jednotlivých okresech Doněcké a Luganské oblasti" (Zákon o zvláštním statutu.) 

4. Zajistit trvalý monitoring na ukrajinsko-ruské hranici a jeho kontrolu silami OBSE a vytvoření bezpečnostní zóny v pohraničních oblastech Ukrajiny a Ruské federace.  

5. Bezodkladně propustit všechny rukojmí a nezákonně zadržované osoby.

6. Schválit zákon o zákazu pronásledování a trestání osob v souvislosti s událostmi, ke kterým došlo v jednotlivých okresech Doněcké a Luganské oblasti.

7. Prodloužit všenárodní dialog.

8. Přijmout opatření ke zlepšení humanitární situace v Donbasu.

9. Zajistit předčasné volby do orgánů místní samosprávy v jednotlivých okresech Doněcké a Luganské oblasti

10. Odvést nezákonná ozbrojená uskupení, bojovou techniku, stejně jako žoldnéře z teritoria Ukkrajiny.

11. Přijmout program ekonomické obnovy Donbasu a obnovení životaschopnosti regionu.

12. Poskytnout garance osobní bezpečnosti účastníkům jednání.

Podpisy účastníků Třístranné kontaktní skupiny:

Velvylankyně OBSE Heidi Tagliaviniová

Bývalý prezident Ukrajiny L. D. Kučma

Velvyslanec Ruské federace na Ukrajině M. Ju. Zubarov

A. V. Zacharčenko

I. V. Plotnickij

Nejdříve několik formálních připomínek k Minskému protokolu.

1. Není uvedeno datum ani místo, kde došlo k podpisu.Při tom chybí jakékoli oficiální razítko. Papíry tohoto druhu se obvykle lidově označují za zbytečný cár papíru.

2. Z preambule vyplývá, že se dohodly pouze tři strany: Ukrajina, Rusko a OBSE. Při tom OBSE a Rusko zastupovaly oficiální velvyslanci, Ukrajinu pouze soukromník bez jakékoli funkce, jehož podpis nemá žádnou oficiální váhu a může být kdykoli ukrajinskou stranou odvolán.

3. Z protokolu nelze vyčíst, kdo jsou pánové Zacharčenko i Plotnickij (jde o premiéry Doněcké a Luganské lidové republiky) a přes všechno úsilí je nelze považovat za účastníky minských konzultací. Pokud tedy protokol podepsali, tak v nejlepším případě jako svědci. Nicméně, má-li minský triumvirát právo cokoliv přikazovat fyzickým osobám Zacharčenkovi a Plotnickému, zůstává neodpovězenou otázkou.

Po ukončení konzultací poskytl Plotnickij agentuře Novorus interview, ve kterém uvedl, že lidové republiky podpořily protokol s cílem urychlené realizace bodů o přerušení používání zbraní, o monitoringu, o osvobození rukojmích, o zlepšení humanitární situace v Donbasu a v Luganské oblasti, o programu obnovení životních podmínek regionů. Podle Plotnického existuje k dalším bodům protokolu více otázek než odpovědí.

Zacharčenko v interview pro rádio Kommersant FM zdůraznil, že na následujícím jednání kontaktní skupiny mají vůdci Doněcké i Luganské republiky záměr prosadit body o nezávislosti obou republik. Podle Zacharčenka: "Jednání o zvláštním statutu pro Ukrajinu bylo předběžné. A pokud nebude přijat náš návrh, tak protokol nebude mít žádný význam".  

Přesto je "Minský protokol", ve kterém jde pouze o přerušení palby, označován dokonce za smlouvu o příměří, což je ovšem předčasné. (Dějiny ukazují, že mnoho konfliktů, zejména občanských válek, podobných národní a demokratické revoluci na Jihovýchodě Ukrajiny, bylo přes uzavření mnoha dohod obnoveno.)  

Příčinou je fakt, že protivnící, kteří stojí proti sobě tváří v tvář, nemohopu zůstat nečinní, takový je princip ozbrojeného střetu. Jakýkoli náhodný výstřel může vyvolat rozsáhlou přestřelku a dělostřeleckou palbu. Navíc po tom až ukrajinská armáda provede přeskupení a dozbrojení svých sil, využije této situace k provokaci, která by zdůvodnila pokračování v ozbrojeném konfliktu.

Vojska není možné bez zásahu mírotvorných sil od sebe oddělit na vzdálenost 35 - 40 km, která by zabránila ostřelování měst raketomety. Navíc žádné monitorování inspektory z OBSE neprobíhá, takže ukrajinské dělostřelectvo pokračuje v udržování napětí občasnými výstřely po osídlených místech a na rady svých amerických poradců Ukrajina koncentruje síly na hlavních směrech budoucích ofenziv. Američtí strategové si nedají uniknout možnost posunout s konečnou platností hranice vlivu NATO co nejblíž Moskvě, zejména jestliže to mohou učinit rukama Ukrajinských nacistů.  

Ostatně Ukrajinská vláda své záměry nijak neutajuje.

Nedávno mluvčí Rady národní bezpečnosti Ukrajiny plukovník Lysenko sdělil v televizní talk-show: "Zastavení palby není v žádném případě příměřím, ale umožňuje nám provést dokonalý průzkum situace na Jihovýchodě Ukrajiny, přeskupení, doplněnění živé síly a dozbrojení, včetně výměny válečných zajatců."  

Jsou to sice jen takové řeči, poněvadž válčiště sledují americké vojenské satelity, které předávají údaje ukrajinské armádě, ale plukovník dal jasně najevo, že se vláda nesmíří se současným stavem, neumožní samostatnou existenci Doněcké a Luganské republiky a bude v konfliktu do konečného vítězství. Pro Spojené státy a NATO by však bylo velkým vítězstvím vyprovokování Ruska.

V současnosti je sice pro ukrajinskou armádu zastavení palby výhodné, ponvadž revoluční ozbrojené síly získaly iniciativu, ovládly Donbas i Luganskou oblast, v jejich možnostech bylo dobytí přístavu Mariupolu na Azovském moři, který je nejen významným přístavem, ale i centrem průmyslu.

Dvě strany regionálního konfliktu nikdy nejsou schopné dosáhnout toho, aby se zastavení palby změnilo v příměří, a jak již bylo uvedeno, je k tomu třeba zásah mírotvorných sil OSN, vyslaných na základě rozhodnutí RB OSN. K tomu však dojít nemůže, především proto, že každý ruský návrh v RB OSN bude vetován západními imperialistickými velmocemi, které, jak ostatně naznačují sankce, chtějí Rusko s konečnou platností zlomit.

Proč zmínky o vyslání mírotvorných sil chybí v mírových plánech Trošenka, je jasné. Proč se však o něm nezmiňuje Putin, který místo toho hovoří o jakési plnohodnotné a objektivní mezinárodní kontrole dodržování podmínek zastavení palby a monitoringu situace ve vytvářené bezpečnostní zóně?

Jak vůbec vznikne taková zóna? Kdo, jakou vojenskou silou tuto zónu vytvoří a kdo zajistí monitoring a objektivní kontrolu? Protože jde již nyní o desetitisíce mrtvých a raněných a přes milion běženců, nelze se tomu ani zasmát. Mise OBSE? OBSE se od svého vzniku zabývala pouze likvidací socialistického světového systému a veškerého pokroku, nemá ani potřebné inspektory a techniku. Zdá se však, že tato situace ani Porošenka, ani Putina neznepokojuje.

Nedávno byl zveřejněn rozhovor významného ruského politologa Marata Gelmanda s bývalým ruským zmocněncem pro lidská práva Vladimírem Lukinem, který se uskutečnil koncem srpna. Podle Lukina údajně nikdo v Kremlu nechce žádnou lidovou samostatnou republiku na hranicích Ruska. Proto byli také odvolaní ministr obrany Strelkov i premiér Doněcké lidové republiky Borodaj, protože Kreml měl obavy, že by se nakonec obě republiky mohly oddělit od Ukrajiny a snažit se připojit k Rusku. Ovšem získat Donbas a ztratit Ukrajinu považuje Putin za svou porážku. Putin sice podpořil revolucionáře, ale pouze tak, aby Porošenko pochopil, že na Jihovýchodě nemůže zvítězit a začal jednat o příměří. Porošenko to pochopil a poslal Kučmu jednat s těmi lidmi, které Putin určil, tedy Zubarova, Zacharčenka a Plotnického. Ti se budou snažit prosazovat to, co chce Putin, tedy aby Doněck i Lugansk zůstaly součástí Ukrajiny.  

Tento záměr sleduje pouze jeden cíl, aby Ukrajina nevstoupila do NATO. Smysl pořadavků na federalizaci spočívá v tom, aby referendum o vstupu do bloku probíhalo po regionech a jestli bude jakýkoliv region proti, země nebude přijata. (Zde se ovšem Lukin a potažmo Putin pletou, protože o vstupu do NATO stačí hlasování v parlamentu.)

Z rozhovoru Gelmanda s Lukinem vyplývá jeden důležitý závěr: pro Putina i pro levicové vlastenecké síly získat Donbas a ztratit Ukrajinu znamená porážku. Ovšem Putin a levicoví patrioté chápou "udržení Ukrajiny" naprosto odlišně. K tomu je vedou jejich protichůdné zájmy. Levice od počátku předpokládala, že pokud se ruská vláda rozhodne považovat kyjevský režim za fašistický, bude to mít řadu z toho vyplývajících důsledků.  

1. Fašismus nelze porazit pouze napůl, ten je potřeba porazit a vykopat jeho kořeny - v opačném případě bude znova a znova metastázovat.  

2. Od fašismu se nelze pouze oddělit nějakou ohradou, s ním není možné soužití, navíc v rámci jednoho státu.

3. Dějiny opakovaně potvrdily, že antifašistický boj může být pouze útočný a nikdy obranný.

4. Útočná strategie vyžaduje boj za záchranu před fašizmem celé Ukrajiny a nikoli pouze jednoho nebo dvou regionů. Pokud antiruský a fašistický kyjevský režim bojuje proti národní a demokratické revoluci s cílem nedopustit dělení země, bude Doněcká a Luganská lidová repblika donucena rovněž bojovat za jednotnou Ukrajinu, ovšem pod třídním, antioligarchickým praporem.

Objektivním úkolem, na jehož splnění závisí úspěch protifašistického boje na Ukrajině spočívá v přechodu od obranné nacionálně ruské války k útočné třídní válce, za porážku fašismu na celé Ukrajině.

Reálnost tohoto scénáře potvrdil průběh války na Ukrajině do pozastavení palby. Revoluční armáda Novorusi přešla od obrany k útoku. Kreml ji podpořil. Politickým cílem, který touto ofensivou sledovalo ruské vedení, bylo usnadnění dosažení federalizace, v jejím rámci by měla "Novorus" praktikovat soužití s kyjevským "bandero-fašismem". Zatím se však Kyjev snaží zjevně podsouvat směšný "prozatimní režim místních samospráv v některých okresech Doněcké a Luganské oblasti". V Kremlu však neztracejí nadějí, věří, že mohou ještě zatlačit, vyjednávat a urvat více.  

"Federalizace je politická hranice, kterou se zřejmě Kreml rozhodl nepřekračovat." A udělá včechno proto, aby ji nepřekročila ani Novorus. Z toho vyplývá i velmi přesně dávkována pomoc Novorusi, která ji má dostat pod politickou kontrolu. Což se Kremlu, jestliže pohlédneme na řadu absurdních a dvousmyslných bodů "Minského protokolu", podepsaného premiéry Zacharčenkem a Plotnickým, velmi dobře daří realizovat.  

Soužití s kyjevskými fašisty není ovšem cílem části levicového vedení vlád lidových republik.

Skutečný cíl revolucionářů vykreslil velitel luganské brigády "Přízrak" Alexej Mozgovoj: "Novorus musí přežít! Oligarchy ven! Vláda skutečným, prostým lidem. To je naše šance za mnoho desetiletí vybudovat spravedlivý, lidský, humánní stát.  

Nyní se realizuje prostřednictvím jednání pokus pozastavit odpor a nedovolit zničit oligarchickou vládu na Ukrajině. Přechod moci od oligarchie k lidu je v současnosti noční můrou tak zvané světové společnosti. Pouze kapitulace Kyjeva může vyřešit současnou situaci. Pouze tím, že budou představitelé byznysu zbaveni moci, může vzniknout možnost vybudovat stát s lidskou tváří. A pouze soud nad všemi vlastníky, nad "elitou" společnosti umožní vrátit lidu pocit vlastní důstojnosti. Jinak je všechno marné, i hesla i oběti." 

Takže v současnosti existují tři seriózní alternativy a ve všech se objevuje cíl - jednotná Ukrajina.  

Podle plánu Porošenka - jednotný banderovsko-fašistický stát, s některými dočasnými oslabeními pro jednotlivý okresy Doněcké a Luganské oblasti.  

Podle plánu Putina - federativní banderovsko-fašistický stát s některými proruskými regiony, jako záruky toho, že Ukrajina nemůže vstoupit do NATO.  

Podle "plánu" velitele brigády "Přízrak" jde o společný spravedlivý, lidský a humánní stát, ve které patří moc lidu a nikoli oligarchům.  

Která alternativa zvítězí? Z uvedeného lze předpovědět s jistotou pouze jedno: K porážce alternativy velitele brigády Alexeje Mozgového, která by se mohla stát negativním příkladem pro ruský a ukrajinský lid a ohrozit jak kyjevský, tak i moskevský režim, se Putin s Porošenkem spojí. Předpovědět průběh a východisko z boje zatím nelze. V každém případě těší, že na Ukrajině je nemálo lidí, kteří nepronášejí svá názory v hospodě, ale bojují za ně se zbraní v ruce.

Alexandr Frolov

List Sovětské Rusko

Názor

Nejvíce překvapuje skutečnost, že vůdce kyjevské fašistické junty Porošenko se najednou zřekl vojenského tažení na Krym, aby ho opět připojil k Ukrajině. Neexistuje náhodou mezi Putinem a Obamou dohoda, uzavřená již na jaře, ve které byla rozdělena Ukrajina? Rusko si přisvojilo Krym a USA celou Ukrajinu? K čemu je ostatně ruské kompradorské oligarchii, zabývající se prodejem plynu a ropy Doněcká oblast? Je sice bohatá na suroviny a má rozvinutý průmysl. Ale potřebuje investice do těžby uhlí a obnovit průmyslové závody. Tím se kompradorská buržoazie nikdy nezabývala. Ostatně, proč si brát na sebe odpovědnost za horníky a metalurgy, potencionálně nejrevolučnější část dělnické třídy?

Zde je mnoho podivných věcí, nejen smlouva ukrajinské vlády s ropným gigantem Shell o těžbě břidlicového plynu na celé Ukrajině. Syn viceprezidenta Bidena Robert se stal po puči, spolu s bývalým polským prezidentem Kwasnievskim členem Rady ředitelů ukrajinské společnosti Burisma Holding, která rovněž těží plyn na Ukrajině. I samotná trestná výprava proti Jihovýchodní Ukrajině započala bezprostředně po návštěvě viceprezidenta Bidena v Kyjevě. To je zřejmě hlavní důvod, proč se celá moskevská pátá kolona v Moskvě vrhla na likvidaci národní a demokratické revoluce v Donbasu, což vyvrcholilo odvoláním vůdců revoluce - ministra obrany Doněcké lidové republiky Strelkova (nahradil ho Kononov), premiéra Doněcké lidové republiky Borodaje, místo kterého nastoupil Zacharčenko a premiéra Luganské lidové republiky, kterého nahradil Plotnickij. Tito lidé se snadno nechávají ovlivnit z Moskvy.

Není náhodou, že "Minský protokol" vítají USA, EU, souhlasí s ním Moskva i kyjevská junta. Mohl se vyjádřit o zradě revoluce Zuganov? Jistě mohl, ale nešel na riziko likvidace KS RF. Nezmínil se tedy ani o tom, že v "Protokolu" nejsou zmíněny lidové republiky Doněcká a Luganská, ale pouze "jednotlivé okresy Doněcké a Luganské oblasti Ukrajiny", které z milosti pána Porošenka by mohly obdržet blíže neurčený "zvláštní status". Je evidentní, že se "zvláštní status" zalíbil hodným chlapcům Zacharčenkovi a Plotnickému. Svým podpisem jen potvrdili, že ani oni sami nevěří tomu, že jejich funkce předsedů vlád suverénních republik je trvalá. Je evidentní, že nyní Putin suverenitu nepřizná.  

Za co tedy bojovaly revoluční síly? Za co prolévyly krev síly ruských revolucionářů, za co zahynuly tři tisíce občanů Novorusi? Za "zvláštní status" několika okresů?  

Za ukrajinské koncentráky, ve kterých skončí všichni revolucionáři, kteří včas neuprchnou do Ruska? Vzpomeňme, jak se vypořádal Jelcin se všemi, kdo se postavili proti němu.

Je potřeba si připomenout, že ještě v květnu, před volbami Porošenka, vyzval Putin představitelé Doněcka a Luganska, aby odložili referendum o samostatnosti. Když neposlechli a občané se vyslovili pro samostatnost bez Ukrajiny, odmítl Putin uznat jejich suverenitu a v důsledku toho i připojení k Rusku.

Poté co revoluční armáda obklíčila několik tisíc vojáků ukrajinské armády a přístav Mariupol, sám Putin vyzval "anonymní síly domobrany", aby propustily vrahy "humanitárními koridory" k jejich rodinám.  

Je to stejné, jako kdyby soudruh Stalin přikázal v roce 1943 propustit z obklíčení Paulusovou armádu.

Nynější zajatci, pokud se Putin s Porošenkem, Obamou, Merkelovou a Hollandem nedohodnou na ukončení války, budou ve svém katanském díle pokračovat.

K.K.

• < Předchozí
• Další >