Summit NATO v Newportu

Podrobnosti

Vytvořeno 23. 10. 2014

Twitter

Na posledním zasedání NATO v britském Newportu (4. - 5. 9. 2014) bylo označeno Rusko a ISIS (Islámský stát v Iráku a Sýrii) hlavními hrozbami pro NATO.  

V tomto duchu se snaží Spojené státy konsolidovat své spojence a využít je dle možností k zásahům na Ukrajině a na Středním východě. 

15. 9. 2014 generální tajemník NATO Rasmussen v bruselském centru Karnegie zdůraznil, že nyní se nachází NATO v první linii nové bitvy - střetu mezi tolerancí a fanatismem, demokracií a totalitarismem, mezi otevřenými a uzavřenými společnostmi. V této nové situaci musí NATO tvrdě zastávat společnou jednotnou linii, motivovanou bojem za svobodu.  

Rasmussen rovněž zdůraznil různorodost hrozeb západnímu světu a proto se prý i reakce NATO musí přizpůsobit specifice jednotlivých hrozeb. Pokud jde o Rusko, uvedl, že Putin chce vytvořit na Jihovýchodní Ukrajině trvalé ohnisko napětí a dosáhnout tak zabránění vstupu Ukrajiny do NATO. S tímto stavem se prý NATO nesmí smířit. Současně vyloučil přímý konflikt s Ruskem. Přece by to bylo ve veřejném vystoupení příliš mnoho.

Podle Rasmussena musí proti ISIS zasáhnout "koalice dobrovolníků" to znamená klub členských států NATO. Má se tak opakovat podobná strategie, jaká byla použita v intervencích proti Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu a Libyi. Podobná varianta postupu byla členským státům nabídnuta v létě 2013 proti Sýrii.  

Uvedený postup nevyžaduje jednohlasný souhlas s intervencí, přestože jsou v ní využity armády všech hlavních mocností sdružených v NATO.

Na summitu v Newportu tvrdil ministr zahraničí USA John Kerry, že konflikt s ISIS by mohl trvat asi tři roky.

Po ukončení summitu Kerry prohlásil, že USA se postaví do čela koalice, kterou by měly tvořit USA, Velká Británie, Francie, Německo, Itálie, Dánsko, Turecko, Polsko, Kanada a Austrálie. Konkrétní údaje o vojenském zásahu Aliance proti ISIS nebyly zveřejněny.

Prezident Obama původně uvedl, že nemá v úmyslu vysílat do Iráku proti ISIS pozemní síly, v posledním období však o tomto kroku přestal hovořit a není vyloučeno, že svůj názor mohl změnit.

V ukrajinské krizi zatím NATO oficiálně udržuje neutralitu. Zjevně se obává eskalace konfliktu s jaderným státem. Intervence tak zůstává pouze nepřímá.

Vojenská pomoc Ukrajině je pouze finanční, na Ukrajinu je vysílán neurčený počet poradců, kteří mají zkvalitnit velení, řízení a spojení ozbrojených sil.

Řada je nyní na rozhodování vlád jednotlivých členských států o dodávkách vojenské techniky na Ukrajinu. Mělo by jít o dodávky starších zbraní a bojové techniky, vyrobené v SSSR a státech Varšavské smlouvy.

Nicméně varianta omezeného využití speciálních sil NATO (kromě dodávek zbraní) je ve štábech NATO rovněž posuzována.

Vyplývá to ze "strategie rozvinování sil NATO na východním křídle" přijaté na summitu, kterou lze chápat jako vzkaz Rusku, že NATO na jeho aktivity má odpověď.  

Nejlevnější a nejsnadnější bylo pro Spojené státy a vedení NATO ujistit vlády střední a východní Evropy, že jsou připraveny splnit smluvní povinnosti a ochránit je před vnějším ohrožením. V době, kdy světu hrozí nebezpečí pouze od USA a jejich spojenců v NATO, je to přinejmenším směšné.

Na summitu v New Portu byl schválen i konkrétní "Plán činnosti k udržení bojové pohotovosti" (Readiness Action Plan, RAP), který předpokládá dislokovat na teritoriích východních členských států NATO uskupení sil rychlé reakce, které by mělo mít sedm tisíc příslušníků ozbrojených sil a příslušnou infrastrukturu.  

V silách vyčleněných pro RAP vzniknou útvary speciálních sil, které mohou být využity okamžitě. Útvary mají dosáhnout počtu 5 tisíc osob. Základem těchto sil se má stát štáb, dislokovaný v Polsku. Síly budou podléhat britskému velení.

Rozhodnutí o vzniku "sil rychlé reakce" a jejich využití podle plánu RAP neuspokojil země východní Evropy, zejména Polsko a Baltské státy, Rumunsko a další,  

a to přesto, že jim Obama slíbil v průběhu návštěvy Estonska, před zahájením summitu, že NATO posílí hlídkování ve vzdušném prostoru pobaltských států a přímo v Estonsku bude dislokována malá jednotka amerického letectva.

Později, v průběhu summitu bylo tedy východoevropským státům přislíbeno, že na jejich teritoriu dojde k posílení vojenské infrastruktury NATO, což má znamenat umístění nových skladů zbraní a munice a častější pořádání vojenských cvičení. Nové trvalé základny NATO by zatím vzniknout neměly.

V závěrečné deklaraci summitu je uveden požadavek zvýšit výdaje na ozbrojené síly na 2% HDP a z toho nejméně 20% věnovat na nákupy nových zbraní a bojové techniky. Zatím tento úkol trvale plní pouze USA, Velká Británie, Řecko a Estonsko.

Na zasedání Vojenského výboru NATO, které se konalo 20. 9. 2014 v litevském Vilniusu, byla posouzena aplikace plánu RAP na vojenské síly NATO. Generální tajemník NATO Rasmussen a vrchní velitel sil NATO v Evropě (SACEUR) generál Breedlove, se stali největšími obhajovateli plánu, podle něhož má být dokončeno obkličování Ruska.

Porážka regulární ukrajinské armády revolučními silami Donbasu ovlivnila velení armád Severoatlantické Aliance, které si zákonitě uvědomilo, že k vítězství ve vojenském konfliktu nestačí pouze dokonalá výzbroj a že revolucionáře nezastraší ani zvěrstva a teroristické bombardování civilního obyvatelstva. Vedení NATO se zřejmě nelíbilo ani poslední vystoupení nezákonného prezidenta Porošenka, který po návratu z USA nejen že vyjádřil souhlas s "Minským protokolem o příměří", ale rozhodl, že v "nárazníkové" zóně mezi silami ukrajinské armády a revolučními silami Donbasu budou nasazeni ukrajinští pohraničníci, čímž de facto uznal státní suverenitu Novorusi v současných hranicích.  

Zdá se, že Severoatlantická aliance se stává pro Spojené státy problémem. Nejsou schopny ji ovládat tak, jako v minulosti. Washingtonu se stále méně daří prosazovat jejím prostřednictvím pro sebe výhodné záměry. Jak se ukázalo, má Rusko se svými nesmírnými zásobami energetických surovin, způsobem jak dokázalo pružně reagovat na sankce a využít svého spojenectví s ČLR, mnohem větší vliv na Evropu, jejíž političtí představitelé začali chápat, že v současné ekonomické krizi je pro ně nenahraditelné.

Neschopnost vlády, kterou přivedly Spojené státy k moci nacistickým pučem, připojení Krymu k Rusku a porážka ukrajinské armády v konfliktu o ovládnutí Donbasu neznamenají, že se Spojené státy zřeknou další intervence (což potvrdil i summit NATO). USA budou hledat jiné formy intervence na Ukrajině, ve spolupráci s těmi členskými státy NATO, které jsou naprosto poslušné (Velká Británie, Holandsko, Polsko, Rumunsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko) a s některými postsovětskými republikami jako jsou Gruzie a Moldavsko. K rozšiřování konfliktu a jeho orientaci proti Rusku se USA budou snažit využívat i islámský faktor a to jak Tatary na Krymu a v Povolží, tak na Severním Kavkaze. Učiní všechno pro to, aby zabránily obnovení ruského vlivu na Ukrajině.

Karel Kluz

redakčně zkráceno

• < Předchozí
• Další >