Zpráva G. Zjuganova na 35. sjezdu Svazu komunistických stran-KSSS

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 12. 2014

Ve dnech 1. - 2. 11. 2014 se konal v Bělorusku 35. sjezd "Svazu komunistických stran - KSSS". Přestože se mně zdálo, že některé pohledy a hodnocení nejsou zcela zásadové, považoval jsem za potřebné dokument přeložit. Uvědomil jsem si, že ruští komunisté jsou pod stejným tlakem, jako celé mezinárodní komunistické a dělnické hnutí a Zjuganov, pokud by ve svých hodnoceních zaujal principiálnější postoje, vystavil by nejen sebe, ale celou stranu zvýšenému nátlaku, ne-li pronásledování.

(Poznámka překladatele)

 

Zpráva předsedy "Ústředního sovětu Svazu komunistických stran - KSSS" Gennadije Zjuganova na 35. sjezdu SKS-KSSS 1. 11. 2014 v Minsku

35. sjezd probíhá v hlavním městě bratrského Běloruska, hrdinném Minsku. Jde o symbolickou událost. V Minsku, ve skromném domku na břehu řeky Svisloč, se od 13. do 15. 3. 1898 uskutečnil první sjezd RSDDS (Ruské sociálně demokratické dělnické strany), kterého se zúčastnilo pouze 9 členů strany. Z jiskry vzešel plamen. "Manifest" a usnesení sjezdu přijali ruští revolucionáři jako mimořádně důležité dokumenty, které pak schválil Lenin. Po sjezdu byly sociálně demokratické organizace a svazy nazvány "výbory RSDDS".

Od těch dob prošla strana dlouhou a složitou cestou. Komunisty zaháněli do hluboké ilegality, mučili na nucených pracích, posílali do vyhnanství. Naši předchůdci byli nuceni opouštět svou vlast. Velké revoluční ideály však pronikly i přes silné zdi vězeňských kobek.

Za devatenáct let po prvním sjezdu, v roce 1917, uchopili pracující pod vedením bolševiků vládu do svých rukou.

V posledních letech naše strany opět procházejí těžkými zkouškami. Nyní jsme však mnohem silnější. Za námi stojí obrovské zkušenosti našich talentovaných a hrdinných předchůdců. Máme za sebou i obrovské vymoženosti sovětské moci, které nelze skrýt za hromadami špíny, lží a pomluv. Je nás rovněž mnohem více. Nyní má "Svaz komunistických stran - KSSS", který vznikl před 21 lety 17 komunistických stran. Na sjezdu je přítomno 119 jejich delegátů.

Srdečně vás všechny vítám - pevné komunisty, čestné a hrdinné bojovníky, kteří zůstali věrni myšlence sociální spravedlnosti a zasvětili svůj život boji za vládu lidu a humanismus, za socialistické přetvoření světa.

Za období od posledního sjezdu bylo realizováno velké dílo zaměřené na sjednocení komunistického hnutí, organizace spolupráce bratrských komunistických stran a ideologického boje.

Náš Svaz získává stále větší význam v mezinárodním komunistickém hnutí.

Náš SKS-KSSS získává stále větší mezinárodní uznání. V listopadu 2013 a listopadu 2014 se představitelé SKS zúčastnili 15. a 16. mezinárodního setkání komunistických a dělnických stran v Portugalsku a nyní v Ekvádoru. V září 2014 zasedání Valného shromáždění a mezinárodní konference politických stran Asie na Srí Lance.

Osvojujeme si nové formy spolupráce s využitím soudobých technických vymožeností. V loňském září byly slavnostně otevřeny webové stránky Rady SKS-KSSS. Organizujeme televizní mosty věnované základním problémům, které zajímají naše komunistické strany.

Paralelně s tím pokračujeme v tradičních formách spolupráce. Od posledního sjezdu jsme realizovali 26 "kulatých stolů" k tak důležitým problémům, jako je "Národní otázka v SSSR", "60 let bez Stalina", "110 let bolševismu", "360 let od Perejaslavské rady". Dále pokračujeme v dvoustranných poradách. Nedávno vyšlo další číslo zpravodaje "Izvěstije SKS KSSS", které obsahuje podrobnou informaci o naší společné činnosti.

Solidarita a vzájemná podpora stran

Naše bratrské strany působí ve velmi odlišných politických podmínkách.

Například organizátorka našeho sjezdu KS Běloruska působí v těsné součinnosti s vládou republiky. Není to náhodou. Bělorusko je jedinou republikou bývalého SSSR, ve které sociální spravedlnost, péče o lid a jeho blaho jsou základním principem státní politiky.

V některých státech jsou komunisté hlavní opoziční silou, jsou zastoupeni v parlamentech a mají značnou podporu občanů. Jde zvláště o Rusko a Moldávii. Moldavští komunisté získali politickou moc ve volbách a v dalších parlamentních volbách mají nemalé šance na úspěch. Komunistická strana Kirgizie pracuje ve složitých podmínkách, ale její autorita mezi lidem je nesporná.

Pevné postavení ve společnosti mají komunisté Ázerbájdžánu, Arménie a Kazachstánu. Ve složité situaci jsou komunisté v Tádžikistánu. V nejtěžších podmínkách pracují soudruzi v zemích Pobaltí, ve kterých je antikomunismus oficiální ideologií vládnoucích koalic.

Zvláště složitá situace vznikla nyní na Ukrajině, kde vznikají otevřené fašistické tendence. Komunisté se na Ukrajině stali terčem hrubých propagandistických útoku i fyzického násilí, organizovaného dědici Stefana Bandery, se souhlasem pučistického prezidenta a vlády.

Vydíráním a násilím zabránil režim zvolení komunistů do ukrajinské "Nejvyšší rady" (parlamentu). (V něm je nyní 6 politických stran - z nichž má 5 nahnědlý odstín.)

Vzhledem k různorodosti podmínek pro působení stran našeho SKS-KSSS navrhujeme k posouzení několik základních tendencí praktické spolupráce.

1. Solidarita.

Zejména v těch případech, kdy jsou komunisté pronásledováni, což se děje poměrně často.

Proto musíme promyslit vytvoření zvláštní struktury, která bude sledovat jednotlivé akty represe proti komunistům a vypracovávat opatření ke kolektivnímu odporu proti nim. Tento postup se může stát dostatečně účinným mechanizmem. Když na Ukrajině vzniklo nebezpečí zákazu KS Ukrajiny, světové komunistické hnutí donutilo kyjevské pučisty od takového kroku ustoupit. Solidarita se musí stát základním kamenem naší spolupráce.

2. Výměna zkušeností z činnosti bratrských stran.

Opakuji, že strany pracují v odlišných podmínkách. Komunistická strana Běloruska pevně spolupracuje s vládou. Kurs této vlády odpovídá základním zájmům pracujících. V Moldávii mají naši soudruzi reálnou možnost získat politickou moc na základě voleb.

Komunisté již měli politickou moc a nebýt hrůzostrašného tlaku Západu, měli bychom seriózní oporu pro celou levici, nikoli pouze v Moldávii.

My v Rusku jsme v opozici, ale jsme hlavní opoziční silou, schopnou ovlivnit některé aspekty vládní politiky.

V mnoha zemích v postsovětském prostoru jsou komunistické strany de facto zakázány. Jde především o Pobaltské republiky a Gruzii. I ve státech Střední Asie je jejich situace velmi složitá. Všichni máme své zkušenosti z vedení třídního boje, užitečnou zkušenost proto, abychom věděli, co máme dělat ve složitých podmínkách.

3. Ekonomické vztahy.

Obvykle toto téma nepovažují komunisté za prioritní. Ale zkušenosti bratrských stran v Evropě ukazují, že znalosti, jak se zabývat ekonomickou činností v nemalé míře napomáhají zvýšit účinnost politického boje.

Získávání prostředků pro naše záměry, které chceme realizovat v rámci společných projektů, nelze považovat za komercializaci stranické práce, ale za důležitou součást zvyšování její síly.

4. Společná práce na teorii.

Tomuto aspektu chci věnovat mimořádnou pozornost.

Nemůžeme se zastavit u toho, čeho dosáhli naši předchůdci - Marx, Engels, Lenin a Stalin. Jejich přínos k analýze kapitalismu, do praxe socialistické výstavby, k předvídání budoucích směrů rozvoje lidstva je nesmírný. Základem marxismu je však dialektika.

Pozastavení ve zdůvodňování změn v charakteru výrobních sil odporuje zásadám vědeckého komunismu. Jsme povinni trvale sledovat reálnou skutečnost, hledat a analyzovat nové ekonomické formy, které vznikají v procesu jejího rozvoje.

Stoleté výročí od Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR) je stimulem pro aktivizaci našeho boje.

VŘSR byla událost epochálního rozsahu. Poprvé v dějinách lidstva byla třída vykořisťovatelů zbavena moci a vláda přešla do rukou pracujících.

V současnosti jsou naše dějiny zaplavovány proudy lží.

Celé továrny produkující falsifikace, dnem i nocí vytvářejí nové mýty o VŘSR a jejích důsledcích. Nemohou však zakrýt tu skutečnost, že bývalý agrární stát za velmi krátké období učinil obrovský krok vpřed k vrcholům vědy, techniky a duchovního rozvoje. Zvítězil v nejkrvavější a nejtěžší válce světových dějin, první dobyl kosmos a vytvořil takový raketo-jaderný štít, který je spolehlivou obranou i pro současné Rusko.

Nyní však bohužel je potřeba připomínat mládeži, co je to skutečná spravedlnost, obrovské sociální vymoženosti.

Zdá se, že nyní jsou pro ni nedosažitelné věci jako je bezplatné vzdělání a zdravotnictví, neexistující nezaměstnanost, garantované zaměstnání, neexistující narkotika, rozsáhlé zabezpečení byty za nízké nájmy. To všechno považoval sovětský národ za naprosto přirozené.

Těm, kdo milují zkreslování dějin, je třeba připomenout i to, že VŘSR změnila i mapu světa. Smečka koloniálních mocností, které si zajišťovaly svůj blahobyt a rozvoj na úkor olupování národů Asie, Afriky a Latinské Ameriky, byla nahrazena desítkami nezávislých států. Mohly vzniknout díky VŘSR a vítězství SSSR ve světové válce.

SSSR byl mohutnou oporou silného společenství socialistických států, centrem přitažlivosti všech progresivních sil lidstva. Socialistický blok v čele se SSSR poprvé v dějinách vytvořil mohutnou protiváhu úsilí západních mocností vytvořit světovou hegemonii.

V době existence SSSR byly vyloučeny takové zločiny imperialismu jako agrese proti Jugoslávii, intervence do Iráku a Afghánistánu, zničení Libye a intervence do Sýrie. Pouze otevřená zrada životně důležitých zájmů pracujícího lidu vládnoucí klikou vedenou Gorbačovem, umožnila rozbít velkou zemi. Mohutné pevnosti jsou rozbíjeny pouze vnitřní zradou. Gorbačov její rozbití zdůvodnil, že vinen je socialismus, který není možné reformovat. Pod krytím přechodu k tržní ekonomice se pustil do demontáže socialismu.

Gorbačov se svými lokaji slíbili lidu, že bude žít jako ve Švýcarsku nebo Švédsku, ale dosáhli toho, žije jako v Kolumbii nebo Bangladéši. Hrubé chyby v řízení, otevřená sabotáž, společně s promýváním mozků, přivedly k tomu, že lid následoval politické šarlatány a zrádce, kteří mu slíbili zázračné výsledky.

Následky této masové hypnózy jsou příliš dobře známy.

Naše země se staly obětí deindustrializace, depopulace a debilizace. Změnili nás v surovinové přívěsky hlavních imperialistických států.

Západní svět, na úkor nezadržitelného loupení přírodních a lidských zdrojů odvrátil tehdy hrozící ekonomickou krizi. Nicméně zločinná podstata kapitalismu ukázala, že vyřešit své vnitřní problémy přesto Západ nebyl schopen.

Systémová krize zachvátila celý kapitalistický svět. I v současnosti jeho ideologové a politici s obavami přiznávají růst podzemního dunění, které naznačuje blížící se výbuch sopky.

Stav světové ekonomiky

Hlavní hrozbou pro lidstvo není terorismus nebo epidemie eboly, které nám vnucují současná média. Hlavním nebezpečím, které hrozí nejen blahobytu, ale i samotné existenci miliard lidí planety Země, je bankrot kapitalismu jako systému.

Tento bankrot vyvolává trvalé ekonomické krize, plodí bídu, je zdrojem krvavých mezinárodních konfliktů. Zejména on ničí přírodu, mrzačí duši člověka a vede k degradaci osobnosti.

Současný stav světa je v posledních letech určován nejtěžší finančně-ekonomickou krizí. Světové oligarchii se zatím podařilo uklidnit situaci vydáváním ničím nepodložených enormních emisí amerických dolarů.

Příčiny problémů krize však nikam nezmizely a jak nedávno uvedl bývalý ředitel Světové banky Robert Zoellick "Bouře se teprve zvedá". Panika na světových burzách letos v srpnu je pouze příznakem očekávání nové krize.

Globalisté usilovně hledají východisko z krize. Při tom stále více spoléhají na přímé vojenské agrese. Principy neokolonialismu druhé poloviny minulého století nyní spojují s agresivními válkami, které vracejí naši civilizaci do 18. a 19. století.

Základním cílem této politiky se stal ropou bohatý Střední Východ. USA s cílem udržet svět pod svou kontrolou používají zvláště nebezpečné politické metody.

Jednou z nich je islámský fundamentalismus ve své zvlášť agresivní formě, který byl prohlášen za největší hrozbu světové stabilitě, a který je dítětem amerických tajných služeb.

Tajné služby nejdříve vytvoří bandy žoldnéřů pro války proti syrské vládě a pak, když se vymknou kontrole, se Američané urychleně snaží vytvořit celosvětové vojenské koalice států k boji proti "Islámskému státu".

I když strategie "řízeného chaosu" je stejně jako dříve jednou z hlavních zbraní v arsenálu našich amerických "partnerů".

Ale pokud hovoříme o Americe, je potřeba chápat, že z politického hlediska jde o jakýsi souhrnný obraz, za kterým se utajuje neviditelná světová vláda, využívající vojenskou, ekonomickou a politickou moc Spojených států k realizaci vlastních cílů. Spravedlivě kritizujeme politiku prezidenta Obamy, ale jako marxisté musíme mít stále na paměti Leninovo hodnocení: "V podmínkách státně-monopolistického kapitalismu sehrává stát úlohu správního výboru, který realizuje úkoly, které mu vydává monopolistická buržoazie."

Je nezbytné zdůraznit ještě jednu klíčovou tendenci. Současnou vládu ve světě neviditelně přebírají nadnárodní korporace, banky, investiční a jiné fondy. Podřizují si národní vlády a nutí je realizovat politiku, která je v rozporu se zájmy převážné většiny obyvatel.

Evropské země se stále více stávají obětmi hltavosti finančně spekulativního kapitálu. Jestliže jsme dříve hovořili o "zlaté miliardě", která by měla přežít, nyní se jedná pouze o "zlatých sto milionů".

Své ekonomické a sociální problémy se světová oligarchie snaží obvykle přenést na země Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Ale rezervace, ve které mohli dříve beztrestně lovit západní dravci, se trvale zmenšuje.

Rychle se rozvíjí asijský obr v čele s komunistickou ČLR. Latinská Amerika s vůdci Venezuely, Bolívie, Argentiny, Brazílie, Peru a dalších zemí se staví novodobým dobyvatelům na tvrdý odpor.

Na odpor se staví i africké státy. Proto se Západ snaží ovládnout bývalé státy SSSR, ve kterých jsou kolosální zásoby surovin. V těchto zemích je i vysoce kvalifikovaná a levná pracovní síla. Tomuto agresivnímu záměru je potřeba se postavit na odpor. Na odpor se však můžeme postavit pouze všichni společně. Hlavním nástrojem pracujících je proletářská solidarita.

Zvyšování úsilí o integraci států bývalého SSSR

Zájem o renesanci našeho společného velkého státu nikdy nevyprchal z duše lidu. Nemám právo zapomenout na výsledky referenda v březnu 1991, ve kterém se převážná většina lidu vyslovila za udržení SSSR.

Historická snaha o obnovení jedinečné, mnoho staletí trvající, rodiny národů, se střetává s tvrdým odporem západních vodičů loutek, pro které je obnova obrovského státu na nedozírných euroasijských prostorách noční můrou. Proti tomu využívají podplácení a vydírání národních elit, neomezené pomluvy v jimi vlastněných médiích, vojenské agrese a státní převraty.

Naši soudruzi v Bělorusku vědí vše o léčkách a vlčích kousnutích Západu více, než kdokoli jiný.

Obětmi státních převratů se staly vlády Ukrajiny a Moldávie v okamžiku, kdy začaly usilovat o ekonomickou integraci s Ruskem.

Cílem vydírání jsou i státy Střední Asie a Zakavkazska. Zvláště nepřirozený je pokus Západu a místních elit přeměnit Gruzii, historicky spolehlivého spojence Ruska v centrum protiruského vlivu v regionu.

Nicméně i ruská vládnoucí elita realizuje zcela nedůslednou politiku v otázkách integrace. V tom mimořádně vyniká otevřeně prozápadní blok v ruské vládě, který ignoruje naléhavé národně-hospodářské potřeby země. Snaží se spolupracovat s kýmkoliv, kromě přirozených partnerů a spojenců Ruska na teritoriu bývalého SSSR. Ovšem geopolitické a ekonomické potřeby si neúprosně prorážejí svou cestu.

Nedávno byl podepsán zákon o ratifikaci smlouvy o Euroasijském ekonomickém svazu, předpokládající přechod Ruska, Běloruska a Kazachstánu do další etapy integrace po Celní unii a Jednotném ekonomickém prostoru. Smlouva byla podepsána prezidenty všech tří států letos v květnu.

My pochopitelně vítáme vznik Euroasijského ekonomického svazu (EAES). Podle nás jde o dlouho očekávaný, i když opožděný krok na cestě k obnovení historických, ekonomických, politických a kulturních svazků mezi republikami, nedávno součástmi SSSR.

Naše země byla mnoho staletí velkou mocností, která spojovala na dobrovolném základě bratrské národy Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Kavkazu, Pobaltí a Střední Asie. Byla hlavní překážkou americké hegemonie.

Mohutný Svaz byl zradou rozbit před více než dvaceti lety. Ekonomické a jiné následky katastrofy je však cítit dodnes.

Jedním z velkých problémů je roztržení kooperativních spojení mezi bratrskými republikami.

Vytvoření EAES je mimořádně důležité nyní, kdy se Rusko stalo objektem ekonomického vydírání Západem. Komunisté jsou přesvědčeni o tom, že hluboká integrace našich států pomůže překonat důsledky nestydatého tlaku USA a jejich lokajů.

Vznik EAES znamená porážku prozápadních liberálních sil v Rusku a jiných státech SNS, které se nás snaží udržet na smrtelné cestě přeměny v surovinový přívěsek Západu, likvidace strojírenství a zemědělství.

Vytvoření EAES poskytne možnosti rozvoje vlastních odvětví průmyslu a jejich ochrany před konkurencí. Rychlé rozšíření odbytišť v rámci EAES dovolí značně rozšířit objemy objednávek vysoce technologické produkce, zajistí nevyhnutelné zaplnění výrobních kapacit a povede k růstu požadavku na vysoce kvalifikované vědce, inženýry a dělníky.

EAES bude vážným úderem dominujícímu postavení USA a jejich spojenců. Znamená vytvoření ekonomického bloku, který bude schopný konkurovat Západu.

V současnosti není ani jeden stát schopen samostatně bojovat proti diktátu nadnárodních korporací.

Proto i vytvoření EAES je významným prvkem boje za politickou a hospodářskou nezávislost našich národů.

A tady se znovu projevují rozdíly mezi jednotlivými modely mezistátních vztahů, dvou přístupů k vytváření ekonomických a politických svazů. Jedná se o EU a EAES. Jde pochopitelně o dva procesy, z nichž každý se rozvíjí jinou rychlostí. Dosud vstoupily do EAES čtyři státy: Rusko, Bělorusko, Kazachstán a Arménie. Lze předpokládat, že výhody jednotného ekonomického prostoru stále více se rozšiřujícího trhu napomohou rozvoji průmyslu a zemědělství našich zemí a učiní tento svaz mnohem přitažlivějším pro ostatní republiky. Je zřejmé, že náš model je mnohem progresivnější.

K rozbití SSSR došlo před třiadvaceti lety. Ale dnes je naprosto evidentní, že ekonomické, kulturní a historické svazky mezi národy republik SSSR se do značné míry udržují a to přes nesmírné úsilí západního imperialismu a naší páté kolony o jejich likvidaci.

Existují tedy mnohé síly, aby se propast mezi státy zvětšovala. Na příklad rozhodnutí ukrajinského vedení o přerušení vojensko-technické spolupráce s Ruskem je absolutně likvidační pro ukrajinský vysoce technologický průmysl, zbývající část vojensko-průmyslového komplexu SSSR, která se udržela po rozpadu SSSR, bude znamenat konec pro největší ukrajinský závod na výrobu leteckých motorů "Motor Sič" v Záporoží, stejně jako mnoha závodů vyrábějících motory pro bojová plavidla ruského námořnictva. Tendence likvidace tradičních svazků tedy nekončí a my musíme všemi silami podpořit integraci. Jde o hlavní proud dějinného přežití naší civilizace.

Stav světového komunistického hnutí

SKS-KSSS je součástí, bojovým oddílem světového mezinárodního komunistického a dělnického hnutí.

Naši představitelé se podílejí na práci sjezdů stran, mezinárodních seminářů, konferencí a dnech stranického tisku.

15. sjezdu KS RF se zúčastnilo 95 delegací komunistických a dělnických stran světa a progresivních mezinárodních organizací.

SKS-KSSS se tradičně účastní setkání komunistických a dělnických stran. To umožňuje nejen výměnu informací, ale i porovnání postojů k hlavním problémům epochy. Je potřeba zdůraznit, že se tyto postoje k nejdůležitějším problémům, jako je charakteristika soudobého imperialismu a podstaty světové krize, neliší.

SKS-KSSS se zúčastní i 16. setkání v Ekvádoru.

Levicové ideje žijí a ovlivňují další vrstvy obyvatelstva ve všech světadílech. V Evropském parlamentu (EP) se frakce GUE/NGL rozšířila na 52 poslanců. V novém EP pouze tito poslanci podporují naše pozice. Jako pozorovatelé se zúčastnili voleb v Jižní Osetii, Abcházii a referenda na Krymu a voleb Donbasu a Lugansku.

Ti kdo tvrdili, že ideály komunismu byly poraženy, prohráli. Nyní stále více nezávislých vědců a analytiků předpokládá, že kapitalistická krize pokračuje.

Je pravdou, že kapitalismus v průběhu staletí své existence si vypracoval mechanismy adaptace. Ekonomické krize se stávají pokaždé nebezpečnějšími.

Jakou má kapitalismus alternativu?

V roce 1991 po zrádcovském rozbití SSSR se zdálo, že nyní kapitalismus zvítězil navždy. Od té doby se ale skutečnou dílnou světa stala ČLR, vedená Komunistickou stranou.

Chtěl bych informovat sjezd, že koncem letošního září navštívila Peking delegace KS RF. V průběhu návštěvy se uskutečnily velmi významné a produktivní besedy s ÚV KS Číny. Setkal se s námi i generální tajemník strany a prezident ČLR soudruh Si Ťin-pching. Setkání ukázala, že máme v čínských komunistech věrné a spolehlivé soudruhy. Podepsali jsme velmi důležitý dokument - Memorandum o rozšiřování spolupráce našich stran na příští léta.

S uspokojením musíme konstatovat, že stále efektivněji pracuje Vietnamská KS. Země ukazuje vysokou úroveň ekonomického a sociálního rozvoje.

Naši soudruzi na Kubě již víc než padesát let čelí kolosální moci USA. Ostrov Svobody, přestože nevlastní suroviny, přesvědčivě rozvíjí svou ekonomiku a sociální oblast.

Toho dosahuje tvůrčím přístupem k řešení naléhavých problémů. Při tom se může spoléhat na lid, který vidí, jak se vláda o něj stará a to v podmínkách nekončící blokády.

Těší nás i skutečnost, že pokračuje upevňování nového pólu ekonomické a politické moci.

Mám na mysli BRICS. Tento svaz představuje v současnosti 40% obyvatel světa a produkuje stále vyšší část světové produkce zboží. Tak ve třech státech BRICS - ČLR, Jižní Africe a Brazílii mají komunisté politickou moc, anebo se na ní podílí. V Rusku a Indii jsou komunistické strany hlavními opozičními sílami.

V Latinské Americe mají ve většině států politickou moc strany levicové orientace. Je evidentní, že ti, kdo ještě v polovině 90. let tvrdili, že komunismus byl poražen, prohráli. Výstavba obnoveného socialismu se stala světovou tendencí.

Poměr sil v soudobém světě

My komunisté jsme povinni vytvářet svou strategii a taktiku na základě hluboké analýzy probíhajícího vývoje společnosti a hodnocení poměru společenských sil.

Mimořádnou pozornost musíme věnovat změnám v sociální struktuře společnosti. Podstata spočívá v tom, že kapitalismus se jako tsunami vrhnul na naše země, smetl stávající vztahy, tradice a zvyky.

Ve všech našich zemích se objevila vykořisťovatelská třída, kterou zlikvidovala VŘSR.

Ale ani tato třída není homogenní.

Vznikla velkoburžoazie - oligarchie. Vytvořila se malá a střední buržoazie. Udržela se i dělnická třída a rolnictvo.

Nelze pouze konstatovat, že na postsovětském prostoru vznikla klasická sociální struktura, jako v každé západní kapitalistické zemi. Analýzy ukazují existenci hlubokých rozporů, které vytvářejí základ pro rozsáhlé společenské změny. V Rusku a všech ostatních státech bývalého SSSR došlo k obrovské koncentraci kapitálu do rukou malé skupiny osob. V Rusku 1 % obyvatelstva vlastní 75 % celkového bohatství země. Úroveň monopolizace tak dosáhla stavu, usnadňujícího přechod k všelidovému vlastnictví. Heslo znárodnění je uvedeno v programu KS RF i jiných bratrských stran.

Diktatura oligarchie způsobila, že malé a střední podnikání je potlačováno a není schopno čelit konkurenci byznysu oligarchů. Navíc je vystaveno tlaku zločinného podsvětí a nejrůznějších "kontrolních" institucí. Pod tlakem této hrůzné nespravedlnosti se paradoxně malý a střední byznys obrací ke komunistům, u kterých hledá politickou podporu k ochraně svých zájmů.

Další zásadní změnou sociální struktury společnosti je snížení množství příslušníků dělnické třídy, ke kterému došlo v důsledku deindustrializace. Likvidace velkých podniků snížila i koncentraci dělníků a pracujících. V důsledku zrady oficiálních odborů došlo ke snížení úrovně organizovanosti pracujících.

Paralelně s tím došlo k prudkému zvýšení nevýrobní vrstvy společnosti. Nyní je státní aparát v Rusku v porovnání se SSSR dvojnásobný. Značná část pracovních sil je koncentrována v soukromých bezpečnostních agenturách. Počet zaměstnanců v průmyslu se od roku 2000 snížil o dva miliony osob. O 3 miliony osob se však zvýšil počet zaměstnanců realitních kanceláří, bank a finančních ústavů. Zvláštností kapitalismu v postsovětských státech je jeho otevřeně parazitní charakter, jako důsledek způsobu formování vládnoucí třídy. Není výsledkem dlouhodobé evoluce boje buržoazie, jako největší výrobní síly, s feudalismem, ale výsledkem rozkradení obrovského všelidového vlastnictví. Současně s tím dochází ke srůstání oligarchického kapitálu s nejvyšší vládní byrokracií. Oligarchové vysílají své představitele na nejvyšší funkce ve státě a nejvyšší státní funkcionáři často vlastní velké majetky. To, co se ve všech zemích označuje za korupci, je v naší zemi základem sociálně-ekonomického systému.

Další zvláštností kapitalismu v postsovětských státech je jeho kompradorský charakter.

Noví strategičtí vlastníci, kteří byli od počátku nekompetentní, nešli cestou rozvoje podniků, získaných za zlomek ceny. Proto se gigantické závody staly zdrojem levného kovového šrotu a do popředí se dostali exportéři surovin.

Domácí ekonomice vládnou dodnes pouze dva sektory: export surovin a spekulativní bankovnictví.

Ostatní odvětví, zejména vysoce technologická, jsou nelítostně likvidována.

Vnitřní trh ovládli dovozci. Hlavní tržní sítě jsou v rukou nadnárodních společností. Dokonce i vojensko-průmyslový komplex je závislý na importu součástek.

Kompradorský kapitalismus vyvádí z našich států gigantické prostředky. V roce 2014 již bylo z Ruska vyvedeno 90 miliard USD. Dvojnásobek loňské sumy. Kapitalismus v našich zemích je parazitní, oligarchický a kompradorský. Není životaschopný a je historicky odsouzen. Nicméně sám neustoupí.

Úloha dělnické třídy

Která společenská třída je ještě nyní schopna zbavit oligarchii moci a vrátit naše země a národy na cestu postupného rozvoje celé společnosti?

Stejně jako před sto lety je to pouze dělnická třída. Proto jsme povinni hluboce analyzovat stav dělnické třídy, změny v jejich početních stavech, struktuře, v úrovni organizovanosti a politické uvědomělosti.

Po vítězství VŘSR se podle hodnocení soudruha Stalina proletariát přeměnil z vykořisťované třídy ve zcela jinou třídu - dělnickou třídu SSSR.

Sovětská vláda při všech nedostatcích našeho modelu socialismu, byla vládou pracujících. Nyní po buržoazní kontrarevoluci se do Ruska vrátil antagonistický rozpor mezi prací a kapitálem. Proletariát se stal opět potlačovanou, vykořisťovanou třídou, zdrojem zisku pro smečku zbohatlíků, která uloupila všelidové vlastnictví.

Kapitalismus vede nejen k odcizení mezi sociálními třídami, ale i mezinárodním konfliktům. Námezdní pracovníky štve k boji o pracovní místa. Provokuje nepřátelství mezi křesťanstvím a islámem. Růst moci finančního kapitálu, vědecko-technická revoluce, zvyšování monopolizace ukazují, že pokračuje vytváření materiálně technické základny komunistické společenské formace.

Zvláště pozorně musíme analyzovat měnící se strukturu dělnické třídy. KS RF na letošním říjnovém plénu ÚV hluboce analyzovala stav třídy námezdních pracujících.

V době Karla Marxe tuto třídu představovali průmysloví dělníci. Vědecko-technická revoluce minulého století tuto strukturu změnila. Třída vykořisťovaných pracovníků nyní zahrnuje velké množství proletariátu duševní práce.

I v našich postsovětských zemích se struktura dělnické třídy změnila v důsledku deindustrializace. V lednu 1933 soudruh Stalin uvedl, že v průběhu první pětiletky vznikl v SSSR průmysl produkující traktory, soustruhy, zemědělské stroje a letecký průmysl. V následujících desetiletích vznikla mohutná a soudobá odvětví - jaderné, raketové, elektronické, výroba přesných přístrojů a optiky. Nyní jsou tato odvětví průmyslu zlikvidována nebo se nacházejí v zoufalé situaci.

Od roku 2000 poklesl v Rusku počet pracovníků ve strojírenství dva až třikrát, ve výrobě automobilů a železničních vagónů 1,5 krát v koksárenství a těžbě ropy dvakrát.

Boj za druhou industrializaci má pro nás nejen ekonomický, ale i vlastenecký a třídní význam.

Obrodit průmysl znamená zvýšit počet dělníků. Dělnická třída je svou krví spojena se socialismem a je schopna postavit se do čela boje za zásadní přeměnu společnosti.

Pokud jde o Rusko: V současnosti je možné považovat za příslušníky dělnické třídy celkem 26 milionů osob, více než třetinu všech námezdních pracujících. 55 milionů dělníků pracuje v obchodě a službách. 2,5 milionů dělníků pracuje v zemědělství, lesnictví, pěstování ryb a rybolovu.

Pravdu tedy nemají ti, kdo tvrdí, že dělnická třída zmizela. Každá stávka vyvolává nervózní reakce vlád našich zemí.

Ukazuje se, že oligarchie je sama schopna pouze loupit. Ale bez dělnické třídy se jí nedostává zisku.

Velký kapitál tak pochopil, základní marxistické poučky.

Charakteristickým rysem výrobních vztahů v současnosti je zabezpečení zisku oligarchie na úkor nadměrného vykořisťování námezdních pracujících. 20 % pracujících žije na hranici chudoby. 17 - 20 % chudiny tvoří administrativní úředníci a dvě třetiny průmysloví dělníci.

V Rusku je celkem 20 milionů námezdních zaměstnanců zabývajících se duševní prací. Současná modifikace "úřednického proletariátu - kancelářského planktonu" je důsledkem rozšíření informačních technologií. Tato sociální skupina pociťuje zvýšenou intenzifikaci práce a nedostatečné odměňování. Tato skupina plně chápe problémy společenského prostředí, ve kterém žije a stává se důležitou potenciální oporou komunistů.

Nejdůležitější otázka - kdo jsou spojenci dělnické třídy?

V ruské ekonomice je asi 15 % drobných podnikatelů. Bedřich Engels ve svém díle "Revoluce a kontrarevoluce v Německu" ukázal, že změny nálad maloburžoazie vyplývají z nejistoty jejího postavení. Vrstva malých živnostníků a obchodníků je trvale zranitelná oscilací mezi naději pozvednout se mezi bohatší vrstvu a strachem pádu do řad proletariátu.

Všechno co přináší vysokou míru zisku, uchopil velký a střední kapitál. Maloburžoazii tak zbyly pouze oblasti, které nenesou velký zisk. Proto maloburžoazie odmítá vládu oligarchů.

Buržoazní ideologové sázejí na drobné podnikatele jako na nositele vlastnické psychologie. Ale socialistická avantgarda se k nim obrací jako ke spojencům. Objektivně představuje maloburžoazie spojence dělnické třídy. Spojenci dělnické třídy jsou i miliony námezdních dělníků zaměstnaných v sektoru drobných producentů.

Fluktuace dělníků v malých podnicích je vysoká a jejich mzdy nízké. Nízká úroveň technického vybavení je nahrazována vysokou mírou vykořisťování.

Venkov je vystaven hromadné likvidaci zemědělců. Koncepce farmářství propadla. Vznikají noví statkáři. Vykořisťování zemědělských dělníků se zvyšuje.

Pracující zemědělci jsou strategickým spojencem dělnické třídy. V boji za socialismus je povinností dělnické třídy postavit se do čela námezdních duševních zaměstnanců, malé buržoazie a rolníků. Jejich základním zájmem je likvidace kapitalismu a jeho nahrazení socialismem.

Rozhodujícím úkolem v tomto procesu je odpor buržoazní ideologii. Avantgardní úloha dělnické třídy v boji s kapitálem nevznikne sama od sebe. Vedoucí silou dělníků se musí stát komunisté. Pouze komunistické strany mohou důsledně realizovat dělnickou marxisticko-leninskou ideologii a prosazovat duchovní hodnoty pracujícího lidu.

Stranu proletářské internacionalismu potřebuje dělnická třída k tomu, aby se mohla navzájem podporovat v protestních akcích a k nedopuštění konfrontace s pracujícími, migrujícími mezi jednotlivými postsovětskými státy.

Velké heslo "Proletáři všech zemi spojte se!" působí pouze tehdy, jestliže jeho prapor nesou komunisté.

Většina dělníků se dosud nepovažuje za sílu, která by mohla zničit diktaturu kapitálu a nastolit vlastní moc. Nechápou, že jejich zájmy jsou společné se zájmy učitele a lékaře a s ostatními pracujícími jak v oblasti duševní, tak i fyzické práce.

Barbarská deindustrializace zbavila dělnickou třídu intelektuálně zralé avantgardy. Jen za období vlády Jelcina, bylo vyhozeno ze zaměstnání 10 milionů vysoce kvalifikovaných dělníků.

Kruté soupeření na trhu práce brání rozvoji třídní solidarity. Dochází k otevřené kultivaci měšťáctví a konzumerismu.

To vše společně ovlivňuje myšlení pracujících.

K odzbrojení dělnické třídy využívá kapitalismus své buržoazní politické strany, které hlásají ideologii partnerství práce a kapitálu a vyzývají k jednotě dělnickou třídu a buržoazii. Aktivizuje i nacionalisty všech druhů, jejichž úkolem je rozmělnit jednotu dělnické třídy podle příznaku národnosti a zabránit sjednocení sociálně-třídního a národně-osvobozeneckého boje.

Za to, že v dělnické třídě není rozvinuto socialistické vědomí, neseme vinu i my komunisté. Vytvořit takové vědomí u příslušníků dělnické třídy a využít je v boji s buržoazií mohou pouze komunisté. V opačném případě ovládnou myšlení dělnické třídy zcela odlišné ideje.

Jsme povinni prosazovat do vědomí mas vědecké poznatky o socialismu a diktatuře proletariátu.

Toho lze dosáhnout pouze dlouhodobý a systematickým působením.

Důležité je rovněž, aby tato činnost byla vedena tak, aby bylo cítit podstatu našeho úsilí - obnovení SSSR.

Před našimi stranami stojí historický úkol přeměny dělnické třídy v revoluční třídu, která bude schopna přeměnit vznikající masový protest v rozsáhlý protest celonárodní.

Takové rozhodnutí se stane životaschopným pouze tehdy, pokud vznikne rozsáhlé dělnické hnutí vyzbrojené socialistickým vědomím.

Společné oslavy sedmdesátého výročí vítězství - povinnost každého komunisty.

Společně jsem povinni oslavit vítězství nad fašismem. Bránit naše vítězství. Vzpomínáme si, jaká antikomunistická hysterie byla na Západě rozpoutána v průběhu 65tého výročí. Tentokrát bude těch, kdo se nás budou snažit obelhat, mnohem více. Jak postupně umírají ti, kdo zvítězili, sílí pokusy o přepisování dějin a opovrhování naším vítězstvím.

Nám - zejména mládeži se snaží vnutit názor, že k rozhodujícímu zlomu ve válce došlo až poté, kdy do války vstoupily USA a přesvědčit je, že USA přinesly rozhodující vklad do porážky fašismu.

Musíme trvale připomínat světu, že "druhá fronta" byla otevřena až v polovině roku 1944, kdy byl oslaben mýtus o neporazitelnosti Wehrmachtu, po bitvách pod Moskvou a u Stalingradu. V bitvě na Orlovsko-Kurském oblouku byl zlomen hřbet fašistického Německa. A bylo to právě 10 stalinských úderů, které s konečnou platností vyhnaly fašistické hordy z našeho území.

Zvláště musíme zdůrazňovat, že vítězství ve válce bylo dosaženo společnými silami všech národů SSSR. Je to naše společné vítězství a jakémukoli pokusu o jeho dělení na jednotlivé národy se musíme postavit na odpor.

Současně s tím musíme zdůrazňovat mimořádný přínos komunistů k vítězství nad fašismem.

Zejména vedoucí úloha naší komunistické strany umožnila vytvořit v době před válkou mohutný průmysl, který vykoval zbraně pro vítězství.

Zejména obrovská práce stranických organizací umožnila splnit gigantický úkol přesunu nesčetného množství průmyslových závodů na Východ SSSR, kde v nejkratší možné době vznikla nová průmyslová centra. Zejména komunisté se vrhali v prvních řadách do útoků a umírali v boji proti nacismu.

Nesmíme dovolit rozmazat obraz velkého vítězství úvahami o tom, že nějaké síly dobra zvítězily nad silami zla. Jsme povinni jasně říci, že hitlerovský fašismus byl úderným oddílem světového kapitálu, vypěstovaným za americké a britské finance a orientovaným na zničení SSSR.

Ukrajinská krize a její kořeny

Principy proletářského internacionalismu zůstávají základem našeho hnutí.

To se potvrdilo i v akcích na podporu KS Ukrajiny a ukrajinského lidu v těžké době. Ruská KS odeslala tisíce telegramů s projevy protestů a uskutečnila stovky masových protestních demonstrací. Našim soudruhům se podařilo zorganizovat účast právníků na soudních jednáních v Kyjevě, což vyvolalo intervenci a zlobu ukrajinské vlády. Já sám jsem se obrátil k představitelům Německa, Francie a Itálie, připomněl jsem jim, k čemu vedou ústupky fašistům a nacionalistům a vyzval jsem je, aby zabránili zákazu KS Ukrajiny.

Naši ukrajinští soudruzi nyní pracují a bojují v mimořádně složitých podmínkách. Nacismus ukázal svou zvěrskou podstatu. Můžeme přesvědčivě hovořit o renesanci fašismu, protož jedním z klíčových příznaků jeho nenávistné ideologie je krutý antikomunismus.

Fašismus na Ukrajině se projevuje pogromy sídel ukrajinských komunistů a teroristickými útoky proti vedení strany i řadovým členům.

Myslím, že musíme přijmout společné prohlášení, ve kterém upozorníme světové společenství na skutečnost, že nyní opět v centru Evropy zvedá hlavu nacistická "hydra", která se ani nesnaží kamuflovat.

Musíme hovořit nejen o běsnění fašistických útočníků na ulicích ukrajinských měst. Musíme poukázat na příčiny obrození nacismu na Ukrajině.

Z našich analýz vyplývá, že za oddíly SS a SA se v nacistickém Německu ukrýval velký kapitál. Na Ukrajině představuje současná vláda zločinnou diktaturu oligarchie, znovu za přímé podpory tak zvaných "západních demokracií". Zejména ony organizovaly na Ukrajině státní převrat. Kolosální dluh USA, odhadovaný asi na 17 bilionů USD nutí Washington do nových válečných konfliktů.

Proč se však ideologům "neonacismu" tak daří i nyní ohlupovat velkou část společnosti? Permanentní ekonomická a morální krize, která vznikla po rozpadu SSSR na Ukrajině, a prohlubující se sociální nespravedlnost se přeměnily v katalyzátor radikálních nálad. Poprvé došlo k explozi v roce 2004, a pak na přelomu let 2013 - 14. Bez nich by tyto nálady byly zbaveny živné půdy, stejně jako v dobách existence SSSR, kdy byly požadavky a potřeby Ukrajinců maximálně uspokojovány. Stačí pouze uvést, že většinu doby existence SSSR po světové válce stáli v jeho čele Ukrajinci Chruščov a Brežněv.

Ukrajinu přivedla k výbuchu směs lidové nespokojenosti lidu s jeho postavením, odmítnutí postupu loupežnické rodiny Janukoviče a nesmiřitelná vnější intervence.

Situaci nepochopily ruské vládnoucí kruhy, pro které Ukrajina znamenala pouze území, přes které prochází plynové potrubí.

Bez analýzy postojů jednotlivých tříd lze situaci na Ukrajině jen těžko pochopit. Především je potřeba zdůraznit, že v důsledku divoké, likvidační privatizace ukrajinské ekonomiky v letech 1990 - 2000, kterou provedla nově vzniklá oligarchie pod vedením svých západních loutkářů, došlo ke snížení počtu příslušníků průmyslové dělnické třídy a snížila se úroveň její organizovanosti. S likvidací kolchozů došlo i k faktické likvidaci pracujících v zemědělství. Přesto se dělnickou třídu nepodařilo, zvláště pak na Jihovýchodní Ukrajině, zcela zničit.

Proto nebylo náhodou, že největší odpor proti banderovské juntě vznikl zejména v oblasti Donbasu.

Průmysloví dělníci Novorusi zcela pochopili, že přetržení historických svazků s Ruskem, na které byl zaměřen export průmyslové produkce, povede nevyhnutelně k masové nezaměstnanosti a k bídě. Tedy nejen národní cítění, ale i třídní vědomí milionů občanů Novorusi se staly důležitým základem pro odpor proti uzurpování moci oligarchy.

Důležitou zvláštností lidových, revolučních vystoupení v Novorusi, stejně jako předtím na Krymu je fakt, že byla orientována jak proti neofašistickým uchvatitelům vlády v Kyjevě, těsně spojených se světovým nadnárodním kapitálem, tak i proti oligarchickému "doněckému" klanu, který prosadil svou politickou a ekonomickou diktaturu na Jihovýchodě Ukrajiny.

Poněvadž protestní nálady občanských mas nezískaly třídní charakter, byly využity k souboji dvou klanů velké buržoazie. V souboji zvítězilo uskupení spojující prozápadní, nacionalistické a ultrapravicové síly, které využilo nespokojenost občanů ke státnímu převratu.

Velký kapitál obvykle řídí státy prostřednictvím svých státních funkcionářů. V Rusku na počátku 90. let zemi ovládala oligarchie, která měla převahu nad státní byrokracií. Později získala moc státní byrokracie, která se pak spojila s oligarchií. Na Ukrajině probíhal boj mezi státní byrokracií a oligarchií, ale i tam došlo nakonec k jejich spojení. Ale po převratu v únoru 2014 získala oligarchie vrch nad byrokracií.

Když se vláda setkala s tvrdým odporem lidu na Krymu, v Lugansku, Doněcku, Charkově, Dněpropetrovsku, Oděse a jiných městech, pokusila se nastolit diktaturu velkého kapitálu.

Dosadila do funkcí gubernátorů mnoha regionů přímo oligarchy, kteří se dříve schovávali za politické kreatury z různých politických stran. Nyní existuje na Ukrajině přímá diktatura zlodějské oligarchie, která vládne bez demokratické kamufláže.

Miliardáři Porošenko, Kolomojskij a další převzali nejen funkce v řízení státu, ale vytvářejí i své soukromé armády a svou tajnou policii, které se zabývají únosy a mučením svých odpůrců. Ukrajina se mění v banánovou republiku, ve které nepanuje zákonnost, ale zvůle současného "prezidenta", jehož moc je založena na "eskadrách smrti" a všestranné podpoře USA.

Velmi aktivní úlohu sehrála na kyjevském "majdanu" maloburžoazie, která byla zasažena postupy klanu Janukoviče a deklasované elementy, které se rozrostly v důsledku zbídačování obyvatelstva, vyvolaného ekonomickou politikou buržoazních vlád.

Nezapomínejme, že historicky představuje maloburžoazie a lumpenproletariát nepohyblivější části společnosti a mohou se stát, jako na Ukrajině hlavní masovou oporou fašismu. Zejména deklasované živly tvoři nyní na Ukrajině základnu, ze které si oligarchie vybírá příslušníky pro své soukromé armády.

Musíme vyjádřit solidaritu všem účastníkům lidového odporu: Rusům, Ukrajincům a všem ostatním národům a národnostem, kteří hrdinně bojují proti neonacistům.

Podporujeme uznání Doněcké a Luganské republiky. My komunisté aktivně pomáháme jejich obyvatelstvu. Poslali jsme jim přes 2 tisíce tun humanitární pomoci.

Všechny levicové síly musí vyjádřit svou solidaritu ukrajinským komunistům, kteří jsou vystaveni násilí extremistů.

Jaké je hlavní poučení z ukrajinských událostí? Pouze tehdy, když se dělnická třída seznámí se svými třídními zájmy, přestane být nástrojem v boji buržoazních uskupení. Aby se stal samostatnou třídou, musí podporovat svou avantgardu - komunistickou stranu.

Musíme učinit všechno proto, abychom ovlivnili světovou veřejnost k odporu proti fašizaci Ukrajiny.

Požadujeme ukončit pronásledování našich soudruhů na Ukrajině.

Pokusy o zákaz ukrajinské KS jsou nepřípustné.

Od vlád Západu požadujeme ukončení intervence do vnitřních záležitostí bratrské země. Povinností všech progresivních sil je posílit boj s nacionalistickou ideologií a rozvinout protiválečnou kampaň a boj proti NATO.

Hlavní je však upevnění proletářského základu boje za jiný svět. Jsme přesvědčeni, že pouze socialismus ochrání Ukrajinu před jejím stávajícím neštěstím.

Úspěchy bratrského Běloruska

Zejména je potřeba zdůraznit fakt, že sjezd probíhá v bratrském Bělorusku.

Vzhledem k úrovni sociálních záruk a péče o občany patří tato republika do řady nejúspěšnějších nejvíce se rozvíjejících států.

Ukazuje se, že je možné, dokonce i v situaci, kdy země má omezené přírodní zdroje, vybudovat soudobou, rychle se rozvíjející ekonomiku, která v mnoha směrech splňuje světové standardy.

Bělorusko je jedinou postsovětskou zemí, ve které je zabezpečena sociální ochrana obyvatelstva, ve které je nízká kriminalita, ve které pečují o slabé, a umožňují, aby silní uplatnili své nadání.

Není to náhodou. Základem úspěchu je zcela odlišná sociální filosofie vedení státu. Ekonomický rozvoj není podřízen vysávání zisku pro smečku boháčů, ale zvyšování blahobytu lidu. Ukazuje se, že i tržní ekonomiku je možné využít ke zvyšování blaha společnosti. Bělorusko ukazuje, že je možné bojovat úspěšně s korupcí, prosazovat efektivní řízení a vést hospodářskou a sociální politiku v zájmu všeho lidu.

Když myslíme na budoucí uspořádání našich států, musíme studovat zkušenosti Běloruska, které ve složitých podmínkách, v situaci, kdy je na ně vyvíjen trvalý tlak a je vydíráno Západem i ruskými liberálními kruhy, dokázalo vybudovat takový model hospodářství, jehož cílem je zajištění blahobytu a bezpečnosti vlastních občanů.

Vyvolává to sice nenávist Západu a jeho lokajů jak doma, tak i v Rusku. Je nezajímá skutečnost, že v Bělorusku panuje stabilita, že jsou včas vypláceny důchody a lidem je jasno, jaká je čeká budoucnost. Jsou ochotni vrhnout Bělorusko do chaosu, jen proto, aby mohli předat moc svým lidem, jen proto, aby uzavřeli okruh států, které jsou pro Rusko nepřátelské.

Na závěr chci vyjádřit hluboké uspokojení ze skutečnosti, že komunistické hnutí na obrovských prostorách naší společné vlasti opět potvrzuje svoji životaschopnost.

Překonali jsme pokusy, kterými nás chtěli potlačit a zastrašit. Překonali jsme spiknutí mlčení, kdy se pokoušeli předstírat, že komunisté zmizeli z politické scény. Odrazili jsme všechny almužny a dary z milosti, když se ukázalo, že nás nelze ani zastrašit ani umlčet.

Hnutí za socialismus, spravedlnost, humanismus a důstojnost nejenže si udržuje svou sílu, ale trvale zvyšuje svůj vliv a autoritu mezi lidovými masami.

Jsem přesvědčen, že se náš sjezd stane dalším důležitým krokem na cestě rozvoje komunistického hnutí, obnovení jednoty našich bratrských stran a národů a obrození mohutného Svazového socialistického státu.

K.K.

• < Předchozí
• Další >