V italském hlavním městě se 2. října uskutečnila 1. mezinárodní konference solidarity s iráckým odbojem. Uspořádal ji Mezinárodní výbor za svobodný Irák společně s italskou koalicí Iraq Libero. Původním smyslem konference bylo nejen mezinárodně vyjádřit podporu Iráčanům v jejich boji za národní osvobození, ale také pomoci tomuto odboji k sjednocení. Irácký odboj je totiž, podobně jako celá irácká společnost, rozdělen politicky, nábožensky a národnostně.
To vede k tomu, že jeho jednotlivé složky často bojují také mezi sebou a aktuálním se tak stává nebezpečí, že se irácký národně osvobozenecký boj proti imperialistické okupaci změní v občanskou válku mezi jednotlivými částmi okupovaného lidu Iráku. Na konferenci tedy obdrželi pozvání zástupci všech velkých hnutí, bojujících proti okupaci Iráku vojsky Spojených států, Velké Británie a jejich spojenců. Konference se měla stát vůbec první příležitostí, při které se měli zástupci jednotlivých částí iráckého odboje vzdát vzájemné nevraživosti a nepřátelství a zúčastnit se společně stejné akce. Velice pozitivní proto bylo, že všechny irácké oslovené subjekty pozvání na konferenci přijaly a hodlaly se jí zúčastnit.
Do přípravy takto pojaté konference však podstatně zasáhlo 44 členů kongresu Spojených států, kteří požádali Berlusconiho italskou vládu o nevydání víz iráckým účastníkům konference, neboť ti jsou dle jejich názoru teroristé a jejich případné politické vystoupení na mezinárodním fóru by ohrozilo národní bezpečnost Spojených států. Jmenovitě požadovali neudělit vízum "teroristům" jako jsou Sheikh Jawad al Khalesi, vůdce Iráckého ustavujícího národního kongresu, ajatoláh Ahmed al Baghdadi, Salah al Mukhtar, bývalý irácký velvyslanec v Indii a ve Vietnamu, Sheikh Hassan al Zargani, mezinárodní tajemník hnutí Mustafy al Sadra, Mohamad Faris, zástupce Iráckých vlasteneckých komunistů a Ibrahim al Kubaysi, bratr tajemníka Irácké vlastenecké aliance, vězněného vojsky Spojených států od září 2004. Berlusconiho vláda žádosti svého zámořského spojence vyhověla. Navíc ale nevydala vízum také jednomu ze symbolů okupace jménem Haj Ali al-Qaysi, oběti mučení v bagdádské věznici Abu Ghraib, která se stala světové známá díky uveřejnění fotografií, kde je mučena vestoje na bedně s kápí na hlavě a s elektrickými dráty na rukou. Italská vláda tedy odmítla dát víza nejen politickým představitelům Iráčanů, ale také člověku, který byl coby nevinný vězněn a podroben nelidskému mučení, a který navíc není žádným politickým reprezentantem iráckého lidu a od svého propuštění žije mimo Irák.
Proti postupu italské vlády se zvedla vlna odporu silná vlna odporu. Svůj protest dali mimo jiné najevo poslanci italského parlamentu za Stranu komunistické obnovy, Stranu italských komunistů, Zelené a Levicové demokraty, řada odborových organizací a mnoho předních italských intelektuálů. S velkým negativním ohlasem se setkal čin italské vlády také u mezinárodního mírového, protiválečného a antiimperialistického hnutí. Před budovou italského Ministerstva zahraničních věcí se uskutečnila patnáctidenní protestní hladovka části pořadatelů konference. Všechen tento nesouhlas však zůstal italskou vládou nevyslyšen.
Mezinárodní konference se však přesto konala. Tímto dalo protiválečné hnutí jasně najevo, že jej při vyjádření solidarity s iráckým hnutím odporu nezastaví ani američtí kongresmani, ani patolízalská italská vláda. Místem konference, která byla zároveň manifestací, se stal jeden z římských katolických kostelů. Zúčastnilo se jí více než 300 účastníků z 15 zemí. Klíčové vystoupení patřilo mluvčímu Irácké vlastenecké aliance Awni al-Kalemjimu. Mimo jiné řekl, že Spojené státy postupně prohrávají vojenskou bitvu o Irák, a že na jejím konci budou úplně poraženi. Dále informoval o případu tajemníka Irácké vlastenecké aliance Abduljabbaru al-Kubaysi, jedné z vůdčích iráckých politických osobností, která je mezi více než 100 000 Iráčany uvězněnými ve více než dvou stovkách amerických věznic po celém Iráku. Abduljabbar al-Kubaysi je vězněn již více než rok a nikomu, včetně jeho rodiny, nebylo dovoleno jej navštívit. Mezinárodní tým právníků několikrát protestoval proti jeho věznění a izolaci. Bohužel bezvýsledně. Dalším důležitým řečníkem za arabského regionu byl Abdulhaleem Kandil, mluvčí hnutí Kiafya, který popsal boj za solidaritu s iráckým lidem v Egyptě. Toto hnutí zde nemá jednouchou pozici, neboť zdejší proamerická vláda Hosni Mubaraka omezuje základní demokratická práva. Uvedl, že již dnes je v Egyptě okolo 20 tisíc politických vězňů. Spojené státy reprezentoval zástupce International Action Centrer a člen Workers World Party John Catalinotto. Ve svém vystoupení informoval především o souvislostech strašných a zbytečných následků hurikánu Catrina s účastí Spojených států v imperialistické válce proti Iráků. Zdůraznil, že to jak Bushova vláda řešila, resp. neřešila, katastrofu v New Orleans se stalo novým impulsem pro americké protiválečné hnutí, které opět začíná významně sílit. K následujícím důležitým řečníkům patřili bývalý kněz a jeden z představitelů „teologie osvobození“ Giovanni Franzoni, italský filozof Domenico Losurdo, představitel Mezinárodní ligy lidového boje Stelios Agloutugo, profesor mezinárodního práva Aldo Bernadini a zástupkyně amerického hnutí Studenti proti válce Katrina Yeaw.
Na závěr konference byla přijata rezoluce, ve které kromě jiného uvádí: „Vyjadřujeme svou vřelou solidaritu statečnému odporu iráckého lidu, který, konfrontován největší válečnou mašinérií v historii, bojuje v současnosti za porážku plánů amerického imperialismu na světovou dominaci. Důležitost boje, jenž se dnes odehrává v Iráků, překračuje irácké hranice a stává se příkladem hodným následování pro všechny utlačované národy světa. Úsilí o mír musí mít za svůj cíl „spravedlivý mír“, respektující práva národů založené na principu sebeurčení a národní suverenity, které jsou v ostrém rozporu s „pax americana“, uplatňující se dnes v Iráku jeho okupací. Existují boje, jenž jsou symboly historických epoch. Dnes je jedním z nich současný boj iráckého lidu. Budeme jej podporovat všemi možnými cestami a pokusíme se tak přispět k vítězství svobody, národního sebeurčení Iráku a k celosvětové porážce imperialistické tyranie.“
Milan Krajča
{moscomment}
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.