Americký ministr obrany zdůraznil válečné přípravy proti Rusku

Podrobnosti

Vytvořeno 24. 6. 2015

Twitter

Před červnovou schůzkou ministrů obrany NATO Ashton Carter sdělil médiím, že USA budou rozmísťovat těžkou výzbroj a živou sílu v aliančních státech východní Evropy a Pobaltí. Jeho prohlášení zvyšuje nebezpečí válečného konfliktu mezi oběma jadernými velmocemi.

V úterý 23. 6. oznámil ve svém projevu v estonském Tallinu, že se bude jednat o těžké tanky Abrams, transportéry Bradley a jinou bojovou techniku pro pět tisíc vojáků z Polska, Bulharska, Rumunska, Estonska, Lotyšska a Litvy. Zmínil se rovněž o posílení obrany proti kybernetickým útokům z Ruska.

Ve svém vystoupení k německým vojenským analytikům v Berlíně v pondělí 22. 6. zdůraznil americkou dlouhodobou orientaci na konfrontaci s Ruskem. Obvinil tak zvanou "ruskou agresi" na Ukrajinu slovy: "Budeme čelit ruským akcím a jeho pokusům o obnovení sovětské sféry vlivu."

Carter rovněž sdělil, že USA přispějí "Spojeným silám nejvyšší bojové pohotovosti NATO" stíhacími letouny, průzkumnými bezpilotními letouny, speciálními jednotkami a dalšími prostředky. Úkolem "Spojených sil - Very High Readiness Joint Task Force (VJTF) je postavit se v průběhu několika dní do první linie v případě intervence proti Rusku.

Podle Cartera Rusko narušuje "Smlouvu o jaderných raketách středního a menšího doletu." Proto Spojené státy zvažují i první úder proti odpalovacím základnám jaderných raket v Rusku, které porušování smlouvy odmítá.

Ve skutečnosti Washington a jeho spojenci v NATO evidentně narušují všechny mezinárodní smlouvy s Ruskem, hlavně smlouvu NATO-Rusko z roku 1997, ve které se NATO zaručilo nerozšiřováním svých hranic působení dále na východ.

Cynicky pak opomněl to, co uváděl předtím a uzavřel své vystoupení prohlášením, že USA nevyhledávají ani studenou, ani horkou válku s Ruskem a že si nechtějí udělat z Ruska nepřítele.

Akce, které realizuje NATO, však hovoří hlasitěji než slova. Opatření, ohlášena tento týden transparentně ukazují agresivní přípravy konfliktu.

Navíc jsou realizována v regionu, kde to chřestí zbraněmi a kde minimální konflikt Ruska se sílami NATO může přerůst ve všeobecně jaderný konflikt a nukleární holocaust.

Pod vedením americké armády provádí NATO nepřetržitě vojenská cvičení podél ruských hranic od Severního ledového oceánu, přes Baltické až po Černé moře. Dosud často chybělo málo, aby k incidentům mezi letectvem a námořnictvem Ruska a NATO došlo.

V Německu se Carter chlubil, že se americké síly nyní podílí na dvaceti cvičeních v regionu.

Carterův výlet se uskutečnil na závěr cvičení BALTOPS, kterého se účastnilo 6 000 příslušníků pozemních sil, letectva a námořnictva ze sedmnácti států NATO. Cvičení probíhalo v Polsku a Pobaltí. Vojáci nacvičovali námořní výsadek u Ustky, 100 km od Kaliningradu. Cvičení se účastnily i americké bombardovací letouny - jaderné nosiče B-52. V Lotyšsku nacvičovaly bombardování cílů cvičnými bombami pouhých 300 km od ruských hranic.

Carterova cesta se jakoby náhodou odehrála v době, kdy EU schválila prodloužení sankcí proti Rusku, (zřejmě na oslavu 74. výročí přepadení SSSR v roce 1941).

V odpovědi na tyto provokace USA a NATO Vladimír Putin pronesl projev, ve kterém obvinil NATO, že se blíží k ruským hranicím. Tajemník ruské bezpečnostní rady k tomu uvedl, že by rádi viděli, jak Rusko přestane existovat jako stát.

Ve všech postsovětských státech Pobaltí a východní Evropy, kde mají být dislokovány americké zbraně a vojska vládnou pravicové, antiruské vlády. Situace v těchto státech je velmi nestabilní. Probíhají v nich vnitřní krize. Lidová opozice se brání prosazování "úsporných" opatření nařízených Evropskou komisí. Tato situace hrozí nebezpečím, že by jedna nebo více vlád těchto států mohly vyprovokovat válečný konflikt.

Dislokací zbraní a jednotek i hrozbami vojenské intervence proti Rusku motivované obranou těchto vlád vystavuje americká vláda nejen americké občany, ale celé lidstvo hrozbě jaderné války. Světový imperialismus reprezentovaný vládami USA a jejich spojenců v NATO tak postupuje za zády veřejnosti, dokonce bez formálního souhlasu parlamentů.

Pouze minulý týden průzkumy veřejného mínění prováděné nadací "Pew Foundation" zjistily, že proti válce s Ruskem je 58% Němců, 53% Francouzů a 51% Italů.

Oficiální americká linie, podporována korporativními médií tvrdí, že všechny akce americké vlády jsou obrannou odpovědí na ruskou agresi.

Jejich lží jsou evidentní. Agresory jsou USA a NATO.

Současná krize byla vyvolána pučem v Kyjevě, vyvolaným USA, Německem, Francií a Polskem, za podpory všech států EU, kterým byl svržen zákonný prezident Janukovyč. Hybnými sílami puče byly fašistické milice, potomci ukrajinských nacionalistů, kteří kolaborovali s nacistickým Německem a účastnili se genocidy komunistů a Židů v době okupace. Když ruské obyvatelstvo v Donbase odmítlo kyjevský nacistický režim, kyjevská nacistická junta rozpoutala proti němu válku, kterou podpořil Washington a celá EU.

Sám puč byl vyvrcholením americké imperialistické politiky od rozbití SSSR v roce 1991. Jeho cílem byla naprostá izolace, oslabení a dokončení obkličování Ruska, vyprovokování barevné revoluce v Moskvě a ovládnutí jeho přírodního bohatství.

Imperialistické tažení na východ zahrnuje celou sérii agresivních akcí a válek proti ruským spojencům ve východní Evropě a na Středním východě, počínaje první válkou proti Iráku (1991), pokračujíc rozbitím Jugoslávie a válkou proti Srbsku, (1999) přepadením Afghánistánu, (2001) přepadením Iráku, (2003) barevnými revolucemi v Gruzii a na Ukrajině, (2003-2004) invazí Gruzie do Jižní Osetie, (2008) válkou proti Libyi, (2011) sankcemi vůči Íránu a rozpoutáním občanské války v Sýrii.

Současné vyloupené Rusko s vládou oligarchů, kteří přesunuli své naloupené majetky do daňových rájů, bičované sankcemi není v příliš výhodné pozici.

Může se Rusko z této situace vůbec dostat a vyhnout se při tom válce?

Ano - říká předseda KS RF Zjuganov v Pravdě 18. 6. 2015 - za předpokladu, že dojde ke změně sociálního systému:

"Vzhledem ke vzniklé situaci si musíme přiznat, že zásadní změna sociálně-ekonomické orientace je v současných podmínkách pro Rusko nejen otázkou jeho ekonomického rozvoje, ale i otázkou jeho přežití a udržení statutu suverénního státu. Nemáme čas na další úvahy o tom, zda potřebujeme znárodnění přírodních zdrojů a dalších strategických oblastí ekonomiky nebo ne, zda musíme realizovat modernizaci ekonomiky a výrobních sektorů nebo jí můžeme ještě na nějakou dobu odložit, zda máme uskutečnit rozsáhlou státní podporu ruského zemědělství anebo tak jako dosud dodržovat zakazující normy WTO, potřebujeme-li urychlenou realizaci národního programu nahrazení importu anebo budeme očekávat oteplení vztahů se Západem. Očekávat zrušení sankcí, kalkulovat s možností obnovy exportu surovin v takovém rozsahu jako tomu bylo dříve a měnit suroviny za importované zboží.

Rozumně uvažující lidé chápou, že k žádnému oteplení vztahů za současné situace nedojde. Pro USA a EU je takový krok nemyslitelný a neplánují ho. Jejich strategie spočívá v tom, že po uzavření Transatlantické a Transpacifické dohody získají plnou kontrolu nad ekonomikou většiny států, které hrají významnější úlohu ve světě, pak budou těmto státům diktovat svou politiku.

Budou jim vnucovat svůj scénář vztahů s Ruskem, to znamená dosažení jeho plné izolace. Tuto strategii pak budou udržovat do doby, než se Rusko zlomí, aby mu mohly diktovat svou vůli.

Rusko se může zachránit pouze tak, že odmítne všechny liberálně sociálně-ekonomické návody a bude mobilizovat vlastní zdroje k vybudování vlastní plnohodnotné ekonomiky, založené na bázi sociálního státu. K tomu musí rozhodujícím způsobem obnovit složení vlády. Klíčovou roli v ní musí sehrávat skuteční profesionálové a vlastenci, uvědomující si, že se Rusko musí zbavit útlaku neokoloniálních pravidel globálního kapitalismu. V opačném případě nemůže Rusko přežít jako samostatný stát, nemůže se vyhnout sociálně-ekonomické katastrofě a pohrouží se do chaosu, v což doufají naši nepřátelé.

Musíme přímo říci: naší zemi byla vyhlášena válka a ti, kdo ji vyhlásili to již ani nijak neutajují. Abychom neprohráli, je nutné, aby všechny záměry v oblasti zahraničně politické samostatnosti, které Rusko vyhlásilo, byly podpořeny vnitřními změnami, založenými na změně sociálně-ekonomické orientace.

Proto my komunisté s plným přesvědčením a s plným právem říkáme: my nechceme neuskutečnitelné naděje k návratu do stability počátku 21. století, založené na nestabilní surovinové konjunktuře. Nestojíme o návrat k destruktivním ultraliberálním návodům 90. let, na který netrpělivě čekají Spojené státy, protože dobře vědí, že s konečnou platnosti odzbrojí Rusko, jak ekonomicky, tak i politicky.

Potřebujeme vládu národní důvěry, realizaci programu národní záchrany v podmínkách války, která byla Rusku vyhlášena.

Nyní je nevyhnutelná mobilizace všech státních zdrojů a rezerv, celého našeho materiálního a intelektuálního potenciálu. Potřebujeme vybudovat jiný sociálně-ekonomický systém. Musíme se zříci liberálních dogmat a vlivu oligarchů a korupčníků na ekonomiku i politiku, kteří zbavují Rusko posledních šancí na plnohodnotný rozvoj. Doba nás znovu vyzývá, klade nám otázku, zda národ přežije. Vnitřní i vnější nepřátelé se nemohou dočkat naší porážky. Potřebujeme ještě jedno vítězství!

Jediné za všechny... A my jsme povinní ho dosáhnout!"

Zpracoval: Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >