Třídně orientované odbory proti TTIP

Podrobnosti

Vytvořeno 29. 9. 2015

Twitter

Evropské oblastní středisko Světové odborové organizace (EUROF) jednalo o nejpalčivějších problémech odborového hnutí na setkání v Praze 10. září. Akce byla svolána do Prahy z iniciativy Stanislava Grospiče, předsedy Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska, dlouholetého člena EUROF. O události informovaly Haló noviny 11. září a 22. září přinesly rozhovor s vedoucím střediska Pierisem Pierim, mezinárodním tajemníkem Pankyperské federace práce (PEO). Vedení EUROF při této příležitosti vydalo, krom jiného, následující materiál proti připravované dohodě o volném obchodu mezi EU a USA, známé jako Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP).

Kolem blížící se dohody mezi Evropou a USA, známé jako TTIP, se současně s rostoucí reakcí objevuje stále více článků a diskusí, jak lidé zjišťují, že vyjednávání, ale i samotná ustanovení dohody ohrožují mnohé aspekty jejich života.

Dialog mezi největšími nadnárodními společnostmi v Evropě a USA, ve formě zákulisních konzultací s cílem odstranit pravidla, jež brání jejich rozšíření na obou stranách Atlantiku, začal v roce 1995. Na úrovni institucí ale rozhovory oficiálně oznámil až v únoru 2013 prezident Obama. V červenci téhož roku začalo první kolo jednání o Transatlantické dohodě o volném obchodu (TAFTA), přejmenované na Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP). Stojí za to podotknout, že jednání o uzavření TTIP jsou vedena v absolutní neprůhlednosti a jsou zahalena závojem tajemnosti, kdy orgány jako Kongres USA a Evropský parlament nemají k dokumentům týkajícím se dohody přístup.

Plán na velký americko-evropský trh byl dlouhé roky prosazován Transatlantickým podnikatelským dialogem (Trans-Atlantic Business Dialogue; TABD), nátlakovou skupinou, která je dnes známá spíše pod názvem Transatlantická podnikatelská rada (Trans-Atlantic Business Council; TABC). Toto fórum bohatých podnikatelů, založené v roce 1995 pod patronátem Evropské komise a Ministerstva obchodu USA, silně podporuje velmi konstruktivní "dialog" mezi ekonomickými elitami obou kontinentů, jenž by umožnil nadnárodním koncernům zvyšovat tlak na odstranění omezení jejich činnosti na obou stranách Atlantiku. Podle opatrných formulací cíle i prospěch pro USA obsahují "ekonomický růst, pracovní místa a globální konkurenceschopnost", zatímco Evropská komise oznamuje jednání tvrzením, že "čím větší bude liberalizace obchodu, tím lepší bude celkový výsledek".

Nicméně, jak přiznaly obě strany, zásadním cílem Transatlantického obchodního a investičního partnerství není zesílit obchod zrušením (celních) tarifů mezi EU a USA, ale odstranění regulačních bariér, jež omezují zisky nadnárodních společností na obou stranách Atlantiku.

Ve skutečnosti je v sázce až příliš mnoho s odstraněním omezení, protože budou plně zasaženy předpisy pro použití toxických látek, směrnice o potravinové bezpečnosti a o geneticky upravených potravinách, ustanovení o životním prostředí a pracovní právo.

Konkrétněji, pokud jde o pracovní práva, Evropská komise vedla studie, potvrzující, že Transatlantická smlouva pravděpodobně vyústí ve vleklé a závažné vytlačování evropských dělníků z trhu práce v období, kdy míra nezaměstnanosti v Evropě je značně vysoká, protože firmy budou podněcovány, aby nakupovaly služby a výrobky v USA, kde jsou odborářská práva značně omezená a pracovní zásady jsou nízké. Transatlantická smlouva povede ke snížení nebo oslabování dělnických práv a kolektivních smluv, které nadnárodní společnosti považují za něco, co jim překáží. USA odmítly ratifikovat konvence ILO (Mezinárodní organizace práce OSN; pozn. překl.), poskytující základní odborářská práva, a v řadě států USA už byla přijata legislativa proti odborovému hnutí.

Je jasné, že tento postup je k újmě lidí a dělníků, protože příští následky budou ničivé. Navíc Transatlantická smlouva směřuje k vytvoření nových trhů otevřením veřejných služeb s nebezpečím nové vlny privatizace v klíčových jako zdravotnictví, vzdělání a vodohospodářství.

Úsilí pomocí vyjednávání mezi dvěma póly, jmenovitě mezi EU a USA, směřuje k dalšímu otevírání trhů ve prospěch nadnárodních společností. Významným posuzujícím bodem je skutečnost, že 60 % celosvětového hrubého domácího produktu (HDP) bude účinně kontrolováno "transatlantickou ekonomickou elitou" s NATO coby jejím vojenským křídlem a s její neoliberální politikou coby vodítkem. Navíc vážnou hrozbu představuje arbitrážní mechanizmus mezi státy a investujícími společnostmi, jenž by EU ráda podepsala. V tomto arbitrážním mechanizmu soudy složené ze soukromých právníků obejdou nebo nahradí národní právní systémy a jejich rozhodnutí tak má ospravedlnit firemní investory v neprospěch zemí.

V podstatě se právní statut přidělený nadnárodnímu kapitálu rovná právnímu postavení státu a podrývá principy demokracie. Příklady států, které byly nuceny platit nesmyslné sumy jako kompenzace, stručně nastiňují nebezpečí. V EU to představuje případ švédské nadnárodní firmy, jež podala stížnost proti německé vládě a požadovala 3,7 mld. Euro jako kompenzaci za rozhodnutí uzavřít jaderné elektrárny po katastrofě ve Fukušimě; evropské společnosti šly k soudu proti zvýšení minimální mzdy v Egyptě nebo proti omezení toxických emisí v Peru. V dalším příkladu kolos amerického tabákového průmyslu, naštvaný protikuřáckým zákonem v Uruguayi a Austrálii, dal tyto dvě země ke zvláštnímu soudu. Jednání o uzavření TTIP jsou vedena v rámci soutěžení a rozporů mezi USA a EU a míří na zajištění co nejvyšších zisků monopolům, vzhledem k tomu, že je sestaveno, aby sloužilo zájmům nadnárodních společností.

Přístup USA a EU ohledně vynucování si ještě většího otevření trhů ve jménu konkurenceschopnosti představuje nebezpečí vůči svobodám a právům lidí a dělníků v USA i v EU a zesílí vykořisťování.

Reakcí pracujících, ale také jejich pokrokových sil, musí být mobilizace pracujících, zesílení bojů a zvýšení koordinace činnosti proti politice nadnárodních společností na obranu pracovních a sociálních vymožeností.

Evropské oblastní středisko SOF

(překlad Vladimír Sedláček, Národní rada OSČMS, 26. 9. 2015)

• < Předchozí
• Další >