Uprchlíci a války: Čas pro mír

Podrobnosti

Vytvořeno 10. 10. 2015

Twitter

Události, probíhající na Středním východě, s masovým exodem statisíců syrských uprchlíků z táborů v Libanonu, Turecku i jinde, vrhly do ostrého světla tíživou situaci Syřanů a Kurdů.

Nikdo, kdo sleduje záběry lidí s několika věcmi, kteří jdou podél cest, přelézají ploty s žiletkovým drátem, drápající se ze člunů, nebo záběry těl, plavajících ve Středozemním moři, by neměl nejít na pomoc. Vřelá reakce tolika obyčejných lidí po Evropě, vítajících uprchlíky, je v příkrém kontrastu s cynismem vlád, které "jedním okem pláčí a druhým zaměřují zbraň", jak prohlásil Assad.

Lidé prchají ze Sýrie, protože jsou bombardovaní a masakrovaní silami, přímo placenými Západem a jeho spojenci. Tisíce jich prchají ze Sýrie kvůli naprostému chaosu, oné zemi způsobenému. 

Zatím to všechno bylo předvídatelné, a opakovalo se to po celá desetiletí, jen na různých místech s různými tvářemi, většinou bez povšimnutí. Diskurs režimních sdělovacích prostředků a liberálů byl předvídatelný také. Se všemi těmi obrazy a nekonečnými debatami v rozhlasu a televizi byl ústřední fakt o tom, co vedlo k současnému stavu věcí, slušně držený v pozadí: agresivní válka, již vedou Západ zastupující síly ISIS a Al Nusry.

Jepičí, údajně demokratická "Svobodná syrská armáda" západní propagandy není vážnou silou; slouží jen jako pláštík pro imperialisty a jejich spojence ve snaze svrhnout Assada jakýmikoli prostředky. Tito spojenci jsou středověké tyranie Saúdské Arábie a Kataru, sionistický apartheid Izraelského státu a Turecko, které samo má islámskou vládu.

Ti všichni vidí sekulární arabský nacionalismus jako hlavního nepřítele v oblasti. Syrská vláda je poslední, která stojí - bez ohledu na to, jak vzdálená to může být od původního boje za nezávislost.

Co je ještě znepokojivější je postoj přijatý Socialistickou dělnickou stranou (SWP) a mírovým hnutím, jež kontroluje, Irským protiválečným hnutím. Je to velmi podivné mírové hnutí, nerozeznatelné od postoje agresivních západních mocností. Tento oportunismus není omezen na SWP, ale je vyjadřovaný ostatními levicovými silami v Irsku. Podobně oportunistický postoj přijaly levicové síly ve Francii. Jejich počáteční podpora západní vojenské intervence v Libyi a Sýrii nebylo nic víc než oportunismus, vedoucí ke značnému zmatení o skutečné povaze sil, operujících v těchto zemích.

Úděsné zločiny "Islámského státu", jeho masakrování šíitských muslimů a křesťanů, zotročování žen, ničení starobylých památek nemůže být schvalováno našimi západními "demokratickými" státy, dokonce ani Saúdskou Arábií, ačkoli jsou zodpovědné za jeho existenci. Vyhlásily mu válku - válku, jíž se nevěnují s žádnou energií, neboť jejich hlavním válečným cílem je porážka syrské vlády, i kdyby to znamenalo zničení Sýrie, stejně jako došlo ke zničení Libye a Somálska. Podporují tyto zaostalé, nekulturní síly po celá desetiletí, pro své vlastní strategické cíle, bez ohledu na následky pro společenství, v nichž operovaly.

Dokonce i zvěrstva, jež byla spáchána v jejich vlastních zemích, od Světového obchodního centra po Charlie Hebdo, považují za přiměřenou cenu (!). Možná dokonce vítají protimuslimský fanatismus tím vyvolaný.

Západní vlády se snaží využít humanitární krizi ke sledování svého širšího strategického programu. Německo chtělo využít vlnu uprchlíků k odstranění nedostatku pracovních sil v klíčových oblastech a k pomoci překonat své obavy nad stárnoucí populací. Zaměstnavatelé a monopolní společnosti mohou použít velké množství uprchlíků a migrujících dělníků, aby snížili výdaje na jednotku pracovní síly uvnitř EU. Ze zkušenosti víme, že "lidská práva" znamenají u těchto politických a ekonomických sil málo nebo vůbec nic. Ale rozsah pohybu lidí způsobil u Němců paniku, což vedlo k současnému debaklu po Evropě. Británie a Turecko na druhé straně chtěly využít uprchlickou krizi k "plíživé misi", aby postoupily kupředu se svou dlouholetou touhou ustavit "bezletovou zónu" a "bezpečný ráj" uvnitř Sýrie. To by dalo jim a Spojeným státům větší volnost k napadání syrské vlády a sesazení Assada.

Je dobře známo, že vojensko-průmyslový komplex ve Spojených státech, spolu s izraelskou vládou, prosazují konfrontaci s Íránem, a také s Ruskem. Z tohoto důvodu žádná země nemůže dopustit porážku syrské vlády, zvlášť ne rukama islámských extremistů, kteří představují hrozbu pro obě země.

Ruská vláda se poučila z Libye, když souhlasem s "bezletovou zónou" umožnila šílenou bombardovací kampaň, jež odevzdala zemi barbarským džihádistům, kteří teď mezi sebou bojují o kontrolu nad nešťastnou zemí. Kvůli této strategické chybě jsou teď vystaveni podobné situaci mnohem blíž od domova. Rusko i nadále podporuje syrskou vládu, a také aktivně usiluje o mírové uspořádání.

Syrská vláda nebyla jen trnem na straně Spojených států po mnoho let, také se silně protivila Izraeli a Spojeným státům, a byla jimi odmítána, kvůli podpoře (i když občas nedůsledné) palestinské věci. Trocha této podpory, a občas i její absence, pro Palestince se zrodila spíše ze zájmu o sebe než ze zásadového antiimperialismu.

Jistě, Syřané měli se svou vládou značné problémy. Zakoušeli velké ekonomické potíže a pád životní úrovně, většinou kvůli ekonomickým reformám, diktovaným Mezinárodním měnovým fondem. Vláda se celá léta snažila být přítulná ke Spojeným státům, dokonce i "výjimečnými přesuny" vězňů - celkem k žádnému užitku.

Skutečně docházelo k lidovým demonstracím s požadavky na vládu, proti jejímu útlaku. To, jak rychle se zvrhly v násilnosti, bez ohledu na to, kdo vystřelil první, ukazuje, jak temné síly byly zapojené, připravené využít krize.

Eugene McCartan

Autor je generálním tajemníkem KS Irska. Vyšlo v měsíčníku "Socialist Voice", říjen 2015

• < Předchozí
• Další >