Socialistická odpověď hegemonii kapitalismu

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 11. 2015

Twitter

Nepřítele je potřeba osobně poznat, tím více nepřítele ideologického, se kterým se vede krutá, většinou skrytá válka. Tuto skutečnost znají lépe než kdekoli jinde v ČLR. Čínští komunisté nejenže analyzují zkušenosti z rozbíjení SSSR, ale i pozorně zkoumají tendence rozvoje současných mezinárodních vztahů. To potvrdilo i 6. Celosvětové socialistické fórum, které se uskutečnilo ve dnech 16. - 17.10 v Pekingu.

Marxismus žije!

Teze o "smrti" marxistického učení je důležitým prvkem antikomunistické propagandy. Již přes 160 let ideologové "svobodného světa" hovoří o zastaralosti socialistické ideologie a nemožnosti její aplikace v současnosti.

Samotná skutečnost, že tato obvinění se opakují i čtvrt století po ukončení "studené války", naznačuje mnoho.

Světový kapitál se jako ohně bojí komunismu a stejně jako dříve v něm vidí (po pravdě řečeno naprosto oprávněně) svého hlavního nepřítele.

Je evidentní, že útoky proti marxismu jsou naprosto lživé. Přání se vydává za skutečnost.

To vyzdvihuje i nedávno konané fórum, které se stalo každoroční událostí.

Letošní fórum bylo věnováno nejaktuálnějšímu tématu soudobých mezinárodních vztahů, "barevným revolucím" a "kulturní hegemonii".

"Fórum" organizovalo "Centrum vědeckého výzkumu světového socialismu Čínské akademie společenských věd", "Centrum soudobých světových výzkumů" a "Centrum výzkumu tzv. měkké síly".

Stejně jako v minulých letech se v Pekingu setkali světoví odborníci z oblasti filosofie, ekonomie, sociologie a politiky i představitelé levicových stran.

Od minulých se současné fórum lišilo úrovní reprezentace.

Zúčastnilo se ho přes 200 vědců z dvaceti zemí Asie, Evropy, Severní a Latinské Ameriky a Austrálie.

Pořadatele učinili vše proto, aby jednání byl plodné, proto také na něm nebyla žádná nic neříkající vystoupení. Podstatou byla otevřená, ostrá diskuse.

Krvavé plody "barevných revolucí"

Účastníci konference se sjednotili na názoru, což zdůraznili i ve svých vystoupeních, že "barevné revoluce" jsou jedním z hlavních nástrojů zahraniční politiky západních civilizací, v jejichž čele stojí Spojené státy.

Tato válka bez střelného prachu, jak ji označil prezident Čínské akademie společenských věd Van Vej-guan, sleduje stejný cíl jako obyčejná agrese, je však realizována jinými, nenásilnými metodami. "Politika hegemonie, expanze západního kapitálu na sebe bere jiné formy, podstata však zůstává stejná." Při té příležitosti byla připomenuta naprosto otevřená vyjádření Henryho Kissingera o tom, že hlavním cílem Washingtonu je rozšíření jeho hodnot (diktatury) po celém světě.

Masové demonstrace v ulicích, jejichž účastníci požadují demise vlád, jsou pouze vrcholem "barevných revolucí".

Této fázi předchází dlouhodobá příprava.

Usilovnými aktivitami se Západ snaží dosáhnout kulturní hegemonie ve státě, který se stává obětí.

Jinými slovy imperialismus vnucuje těm silám, o kterých se rozhodl, že budou prosazovat jeho zájmy, své hodnotové a ideologické představy.

Podle vyjádření účastníka fóra V. N. Ševčenka, podstatu tohoto postupu objevil již ve dvacátých letech minulého století vůdce italských komunistů Antonio Gramsci. Ve svých dílech dokázal, že při získávání hegemonie se buržoazie neopírá pouze o nástroje své diktatury: policii, vládu a všechny ostatní mocenské složky, ale i o občanskou společnost, tedy síť nevládních organizací, jejichž prostřednictvím prosazuje a dosahuje nadvládu kapitalistické ideologie.

Od poloviny minulého století Západ aktivně využívá tyto nástroje občanské společnosti nejen k podpoře udržení moci ve vlastní zemi ale i k expanzi.

"Barevné revoluce" začínají tím, že v zemi za podpory Západu vzniknou desítky a stovky "nevládních" organizací. Zpočátku se naoko zabývají ochranou lidských práv a životního prostředí, ve skutečnosti realizují prakticky nepozorovatelnou, molekulární agresi do kulturního jádra společnosti. V důsledku těchto aktivit se v zemi objeví vrstva prozápadní mládeže, s kterou se dá snadno manipulovat.

Představitel Komunistické strany Austrálie Michael Hooper věnoval pozornost vzdělávání, které sehrává v rozpoutávání "barevných revolucí" významnou úlohu.

Mladí lidé se ve školách na Západě stávají od počátku objektem propagandy, které většina podlehne. Po návratu domů jsou již hotovým materiálem pro "barevné revoluce".

Hooper zdůraznil, že tento úkol je usnadněn absolutní mocí, kterou vlastní západní kultura. Nejvěrnějším spojencem Pentagonu je Hollywood a Wall Sreet proniká i tam, kam se dva předcházející nemohou dostat.

"Masová kultura je mnohem údernější síla než tankové kolony" zdůraznil generálporučík Li Dan-ren, prezident Národní univerzity obrany ČLR.

"Barevné revoluce" probíhající pod hesly prosazování demokracie a svobody, nepřinášejí ani jedno, ani druhé. Vždyť jejich pravým cílem je svržení nepohodlných režimů a nikoli blahobyt národů.

Na příkladu Ukrajiny objasnil průběh "barevné revoluce" člen předsednictva Komunistické strany Ukrajiny G. K. Krjučkov.

Svržení ukrajinské vlády v roce 2014 neproběhlo spontánně, ale bylo připraveno v zahraničí. V zemi byl nastolen režim tyranie a tmářství, který vláda využívá k boji proti vlastnímu lidu. To bylo umožněno v důsledku hluboké deformace společenského vědomí a bezprecedentního využívání nástrojů manipulace.

V současnosti je v zemi vláda, která je řízená ze zahraničí, a jakékoli názory opozice jsou tvrdě potlačovány. Nové ukrajinské vedení využívá k honu na komunisty zkušenosti nacistického Německa. Krjučkov v závěru vyzval účastníky fóra k podpoře Komunistické stany Ukrajiny.

Egyptský filosof Samir Amin ve svém vystoupení zdůraznil, že velkoburžoazie stále častěji využívá k podpoře své moci fašistické síly.

Kapitalismus prochází systémovou krizí, charakterizovanou vyostřováním vnitřních rozporů. Západ se pokouší vyřešit vlastní problémy destabilizací a oslabováním strategických protivníků Ruska a ČLR. To je hlavní důvod toho, že ve státech, které s nimi sousedí, jsou vyvolávány "barevné revoluce".

USA se snaží vyprovokovat nepřátelství mezi ČLR a Japonskem, Vietnamem, Filipínami a jinými státy, rozdmychávajíce staré teritoriální spory. Nesmírné finanční prostředky věnují rovněž na vyvolání "barevných revolucí" v Ujgurské oblasti a v Tibetu.

Odvážné odpovědi na citlivé otázky

Význam fóra spočíval i v tom, že na něm byly nejen popisovány problémy, ale proběhly na něm i pokusy o jejich řešení.

Na příklad: Jak předejít "barevným revolucím". Je vůbec možné vybudovat účinné bariéry šíření "kulturní hegemonie"? Existuje vůbec alternativa současné hegemonii kapitalismu?

Tyto otázky nejvíce zajímaly účastníky fóra, plně přesvědčené, že bez odpovědí na ně není možné budovat obranu proti agresivnímu útoku Západu.

Pozornost je potřeba zaměřit na analýzu existence vnitřních podmínek pro úspěšné provedení "barevné revoluce". Van Vej-guan uvedl, že destabilizace může být úspěšná pouze v zemích s hlubokými třídními rozdíly. Nespokojenost obyvatelstva s realizovanou sociálně ekonomickou politikou usnadňuje úkol vnějším silám. Západ a jeho agenti vlivu mistrovsky využívají naděje prostého lidu. Později se ukazuje, že tyto problémy nikdo nechce stejně řešit, ale cíl - svržení vlády - byl splněn.

S velkým zájmem se setkalo vystoupení Michaela Leibowitze, profesora kanadské univerzity Simona Frasera a bývalého konzultanta Huga Cháveze.

Leibowitz uvedl, jak USA doslova zaplavily Venezuelu svými agenty, nelitujíce při tom vydat miliardy USD na podplácení politiků, žurnalistů a vojáků. Přesto všechny pokusy o destabilizaci situace narazily na odpor lidových mas, které pocítily blahodárné zlepšení svého života, když se vlády chopila levicová vláda.

Druhou podmínkou úspěšného provedení "barevné revoluce" je zanedbání rozvoje kulturně-ideologického boje. Stejně jako generál Li Dan-ren hovořili i další představitele ČLR o zkušenostech SSSR - na kterých je potřeba se poučit.

Podle čínských vědců byl hlavní příčinou rozpadu socialistické supervelmoci rozklad stranického vedení a jeho postupný přechod, zpočátku kamuflovaný a později otevřený, na stranu protivníka.

Ideologie se v SSSR začala měnit v 80. letech. Zpočátku byla rudou, ale byl z ní vyňat marxisticko-leninský obsah.

Vzniklé vakuum bylo zaplněno podivnou směsicí maloburžoazně-konzumních pseudohodnot a historických mýtů, což donutilo lid nenávidět minulost rodné země. Takový postup ulehčil plnění úkolu zničení sovětského státu. Proběhla tak jedna z dalších "barevných revolucí". (První proběhly již předtím v evropských socialistických státech.)

Uvedené zkušenosti podrobně zkoumají v soudobé Číně. Tématem se zabývá mnoho vědeckých monografií a hlavně film: "Historické zkušenosti z porážky KSSS". Čínští komunisté považují za svůj prvořadý úkol vyhnout se opakování chyb SSSR.

Čínští účastníci fóra se nesnažili uhlazovat skutečnost. Uznávali své problémy, mezi které patří společenské rozdíly, disproporce v rozvoji jednotlivých regionů, podlézavost svých funkcionářů Západu a korupce.

Ale na rozdíl od Ruské federace a dalších bývalých sovětských republik se o těchto problémech hovoří na nejvyšší úrovni. V rámci fóra se uskutečnil i kulatý stůl, u kterého čínští odborníci odpovídali na dotazy (ne vždy příjemné) zahraničních hostů.

Alternativa - socialismus

Rozhodující překážkou šíření západní ideologické agrese je podle čínských soudruhů věrnost socialistickému rozvoji společnosti. Na fóru byla citována slova prezidenta ČLR Si Ťin-pchinga, že komunistická ideologie je podobna vápníku, bez kterého kostra a celý organismus onemocní.

Přesto, že dílo Karla Marxe je staré již přes sto let, socialismus je i dnes jedinou reálnou alternativou kapitalismu. Čínští komunisté neskrývají své cíle a jsou přesvědčeni o tom, že socialismus zvítězí a kapitalismus odejde z historické scény.

Čínští komunisté považují za rozhodující:

1. Boj za zvyšování životní úrovně lidu a snižování nerovnosti v příjmech. V tom je podporovali i vietnamští a laoští komunisté, jejichž vlády zachovávají věrnost socialistické cestě rozvoje. Vědecký pracovník Vietnamské národní akademie sociálních věd Do Tien-sam zdůraznil význam zdokonalování systému státní správy a odstraňování negativních jevů v ekonomických i sociálních oblastech.

2. Je potřeba chránit kulturní nezávislost, nepřipouštět infiltraci západních idejí a hodnot. Čínští komunisté nevolají po plné izolaci a myslí si, že přebírat užitečné zkušenosti je potřeba. To se nesmí změnit ve slepé kopírování.

Je potřeba formovat vlastní socialistickou tématiku, vlastní terminologii a nakonec i vlastní koncepce ve společenských vědách. To jsou hlavní úkoly, o kterých se hovořilo na fóru. Účastníci se rovněž zmiňovali o nebezpečí odepisování minulosti. Pokud budou současní komunisté na základě několika chyb, ke kterým došlo v minulosti, odmítat celou komunistickou minulost, bude komunismus zesměšňován nyní i v budoucnosti.

Nelze se však pouze spokojit s obranou - je potřeba přecházet k útočné taktice. K tomu je však potřeba omezit mediální monopol Západu a jeho nadvládu v kybernetickém prostoru. Je potřeba využívat "měkkou sílu" a ukázat, že kapitalismus má alternativu. Důvodů je proto mnoho. Americký profesor ekonomie David Kotz popsal růst sociální nerovnosti v USA, která rozděluje společnost na kasty. V roce 1970 vydělávali vedoucí manažeři 70x tolik než dělníci. Dnes vydělávají 300x více.

Může nás jen těšit, že si čínští komunisté uvědomují význam odporu proti kapitalistické hegemonii a přijímají v tomto směru konkrétní opatření. Celosvětové socialistické fórum se stalo důležitou etapou v tomto boji. Fórum potvrdilo, že ČLR má přátele po celém světě. Skutečné spojence, kteří chápou nebezpečí neomezené hegemonie kapitalismu a erozivní liberální ideologie.

Sergej Kožemjakin 30. 10. 2015 Pravda

Překlad: Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >