Kdo potřebuje oživit Hitlera?

Podrobnosti

Vytvořeno 8. 2. 2016

Twitter

Podle mediálních informací je nyní v Německu značný zájem o poslední vydání knihy nacistického diktátora Adolfa Hitlera "Mein Kampf". ("Christian Hartmann (Hrsg.) u. a.: Hitler, Mein Kampf: Eine kritische Edition. 1. Auflage. Institut für Zeitgeschichte München - Berlin, München 2016, ISBN 978-3981405231 (editor Christian Hartman "Mein Kampf: kritické vydání". 1. Vydání. Institut soudobých dějin Berlín - Mnichov.) Vydání se skládá ze dvou dílů a obsahuje přes 3500 "vědeckých komentářů" k originálnímu textu. Cena tohoto vydání s rozsáhlými "vědeckými komentáři" se pohybuje kolem 100 eur.

Současně s tím byl ve francouzském přístavu Calais poskvrněn památník jednoho z nejtvrdších antifašistů, maršála De Gaulla.

Nová Evropa

Jestliže položíme vedle sebe první vydání Mein Kampf, vydané před 90 léty a knihu, která byla vydána v Německu nyní, je nám na první pohled patrný vývoj německé rozpačitosti, který nepochybně ovlivňuje celoevropskou politickou krizi.

Po rvačce nacistů vedených Hitlerem s policejním kordonem v Mnichově, při které byl Hitler raněn, léčil se ve vile německého továrníka, výrobce pian Karla Bechsteina. Továrna Bechstein dosud funguje a její piana jsou ozdobou nejlepších koncertních síní ve světě.

Je dodnes nepochopitelné, jak mohl bohatý Žid Bechstein sympatizovat s radikálními nacionalisty, mezi které budoucí "Führer" německého národa patřil.

Bechsteina nacisté neodrazovali. Jednotlivé excesy na pozadí velkých německých dějin, kultury a velkého německého ducha nepovažovali mnozí Němci tehdy za nebezpečné. Hitler v té době ochotně přijímal podporu Bechsteinů a jejich přátel. Jejich židovský původ mu nebránil udržovat s nimi nejteplejší vztahy.

Jeho přepychové útočiště však bylo brzy zaměněno vězeňskou celou.

Z vězení vyšel jako autor knihy "Mein Kampf" a iniciátor rasových zákonů, které se staly základem pro smrt šesti milionů židů.

Zpočátku "Mein Kampf" nevynikal nad jiné publikace nacionalistické literatury. Mizerný papír, špatný tisk ubohé a špinavé myšlenky. Ve dvacátých létech vycházelo takových publikací mnoho. Jejich autoři, kteří přežili válku a poválečný rozklad se snažili vytvářet recepty na krásnou budoucnost. Nenacházeli východiska kromě jednoho: je potřeba někoho zastřelit.

Hitlerovo "dílo" se vyšvihlo z celé řady podobných až před volební kampaní v roce 1932.

Tehdy příslušníci SA pálili na ohních nebezpečné knihy pokrokových německých spisovatelů, hlavně židovského původu. Z těchto zrůdných požárů se jako pták fénix vynořila zázračná "bible nacionálního socialismu" "Mein Kampf".

Goebbels vynaložil gigantické úsilí, aby tuto makulaturu vyzdvihnul do "nadoblačných výšin germánského duševna". Obklíčeným německým vojskům ve Stalingradě shazovala Luftwaffe tuny nejnovějších výtisků. "Mein Kampf" měl mít každý voják ve své torně. Statisíce překladů do arabštiny byly šířeny v Severní Africe a na Středním Východě. Někteří Arabové považovali Němce za své osvoboditele z britské a francouzské koloniální nadvlády.

V roce 1945 byla propagace nacismu zakázána, kniha však přežila. Nyní se opět prodává a nikoli levně. Znamená to, že zájem neustal?

Formálně se zdá být všechno decentní. Znalci německých dějin doplnili vydání posudky, názory a komentáři, které jsou téměř rozsáhlejší než Hitlerova kniha. To dává výtisku knihy přesvědčivý dojem vědeckosti.

Liberálně-kreativní německý tisk objasňuje situaci: Hitlerovo dílo je historický fenomén a dějiny je potřeba studovat a vysvětlovat nezaujatě. Zní to krásně. Pouze s tím rozdílem, že v nejnovějších výtazích z textu je prováděná chytrácká selekce - z celého šarlatánství zůstává pouze to, co je možné využít k propagaci nacismu. Ale všechno je v souladu se zákonem. Nelze přece zakázat dělat výtahy ze zcela legálního vědeckého vydání.

Takže přes jakoukoliv kamufláž vědeckými výrazy, z díla šíleného "Führera" čpí i nadále odporný zápach nacistického jedu.

Zcela nedávno byly zničeny památníky hrdinům antifašistům na Ukrajině, v Polsku, v Pobaltí a dalších východoevropských zemích. Barbaři odůvodňovali své činy bojem proti komunismu, říkajíce, že lid mnoho vytrpěl od "rudých" a nyní si vzal buchary a perlíky.

Zpočátku se zdálo, že tato infekce se do kreativní Západní Evropy nerozšíří.

Pravda je jiná. Nejdříve se zakouřilo v Německu. Později ve Francii. "Hnědí" jsou naživu a ani nemění barvy. Jejich bible "Mein Kampf" jim nataženou rukou ukazuje cestu do budoucnosti - Heil!

Imperialistická vertikála moci.

Někteří politologové když hovoří o záměrech USA vytvořit "globální americký svět" zdůrazňují nesystematičnost a chaotičnost jejich vojensko-politických akcí na světové scéně. Podle jejich hodnocení krach projektu vytvoření "Velkého Středního Východu" je jasným důkazem neschopnosti zahraniční politiky Washingtonu.

Pravděpodobnější je však verze naprosto opačná.

Podle ní po likvidaci SSSR, který byl jedinou sílou schopnou reálně odporovat Spojeným státům, se pustili Američané do likvidace všech, až dosud suverénních států, které by se mohly postavit proti zájmům Washingtonu.

Posledních 25 let budují Spojené státy systém přímé imperialistické diktatury. Všechny překážky na své cestě likvidují: Jugoslávii, Irák, (formálně dosud řízen z Bagdádu, de facto se rozpadl na regiony) Libyi, která sjednocovala Afriku. Celá řada barevných revolucí a uměle vyvolaných občanských válek, zlikvidovala všechny suverénní státy. Loutkové vlády, prosazené Spojenými státy lze snadno řídit z Washingtonu prostřednictvím Světové banky, nebo Světové obchodní organizace (WTO). Proces dospěl do stádia, ve kterém se světový imperialismus nemusí obávat vytváření antiamerických koalic.

Nyní přišla na řadu Evropa. Nejde o složitou akci, protože "starý svět" vedou elity, které jsou absolutně poslušné Washingtonu. Takové řízení je však vhodné pouze pro mírovou situaci. Pro připravovanou imperialistickou válku proti Rusku je však potřeba jiné uspořádání vojensko-politických sil.

Zatím Evropu vede Německo - dosud okupované Spojenými státy a disciplinovaně plnící všechny jejich příkazy. USA se však nemohou uspokojit se stávající vojensko- strategickou orientací.

Ptají se samy sebe, co by musely podniknout v případě, že by politickou moc v Německu uchopila pravice. Křeslo kancléřky Merkelové se povážlivě houpe pod náporem "běženců".

Nelze vyloučit, že jejich počet brzy dosáhne několika milionů, proti kterým vystoupí celé masy "skutečných Němců".

Sytá, vyleštěná německá města zachvátí stejná noční můra, jako ve třicátých létech dvacátého století nacismus s pochodňovými demonstracemi síly, rozbitými vitrínami a spálenými automobily. Pochopitelně i nějakým novým Hitlerem, který převezme, stejně jako v roce 1933 funkci kancléře, po volebním vítězství nových nacistů.

Hitler, jak je všeobecně známo, plně uspokojoval Američany téměř deset let. Ve Washingtonu by zřejmě chtěli prosadit něco jiného. Vytvořit nějaké nové centrum síly. To by mělo zaručovat bezpečnost pro ty, kdo jsou Spojeným státům oddaní, a které již nyní řídí a zachraňují svět od německých excesů.

Kdo by měl stát v čele?

Nelze vyloučit, že na úlohu vůdce Evropy Spojené státy kalkulují s Polskem. Není to ovšem Německo, jejich ekonomické potenciály nejsou srovnatelné. Noví favorité jsou však mnohem poslušnější a ochotní zapojit se do jakéhokoli konfliktu.

Úlohu budoucího "kápa" pro Evropu by mělo sehrát Polsko a k tomu ho již Washington připravuje. Nejde samozřejmě o silné Německo, ale to, jak se ukázalo v celé poválečné historii, není ochotno hrát pouze podle amerických not. V poslušnosti je však nový favorit s Německem nesrovnatelný. Nový ultrapravicová vláda je zatím ochotna vstoupit do jakýchkoliv budoucích konfliktů, zejména pokud tento uspokojí polský nacionalismus, nároky na ukrajinské teritorium a uškodí hlavně Rusku.

"Polský projekt" je realizován důsledně a tradičními metodami. Zpočátku proamerická média podpořila ve volební kampani krajně pravicovou stranu "Právo a Spravedlnost" (Prawo i Sprawiedliwość PiS). Ihned poté, kdy vytvořila vládu a ovládla výkonné mocenské struktury (šla tak daleko, že prostřednictvím vojenské kontrarozvědky a armády obsadila budovu expertního střediska vojenské kontrarozvědky NATO).

Vznikl grandiózní skandál. Jaké tajné dokumenty byly zcizeny, nikdo médiím nesdělil. Brzy vše utichlo. Je zřejmé, že se Washington rozhodl nekritizovat tento krok polské vlády.

Zdá se, že polská vláda byla předem o tomto postoji Bílého domu přesvědčena, jinak by ho nepodnikla.

Velmi důrazně vystoupil se zdůvodněním akce náměstek ministra obrany T. Szatkowski (údajně osobní agent ministra obrany A. Macierewicze): "Chceme skončit s tím, že země NATO jsou rozděleny na dvě kategorie. K odvrácení války je nezbytné upevnit jaderné odstrašování. Proto se bude polské ministerstvo obrany snažit o to, aby Polsko bylo zařazeno do programu "Nuclear Sharing" (jde o přísně tajnou jadernou koncepci velení NATO, podle které jsou přidělovány jaderné zbraně pro válku v Evropě zemím, jako jsou Itálie, Německo, Belgie, Holandsko a Turecko, které je nemohou, podle "Smlouvy o nešíření jaderných zbraní" v míru vlastnit. Jaderné zbraně jsou však na jejich území rozmístěny a počítá se s tím, že jako nosiči budou využity letouny těchto států a americké řízené střely, které jim budou v okamžiku přípravy konfliktu přiděleny a to včetně cílů, na které budou útočit). Polská vláda prý již učinila potřebné kroky."

Nyní tedy i Polsko nahlas vyjádřilo své přání o zařazení do tohoto útočného jaderného systému.

Pokud by Spojené státy a jeho spojenci vážně přistupovali k mezinárodnímu právu, nemohli by podle platných smluv, které podepsali s Ruskem při rozšiřování NATO, ani podle "Smlouvy o nešíření", kterou podepsalo i Polsko o podobném kroku vůbec uvažovat. Budoucí evropský lídr na tyto otázky kašle. Hlavně se snaží ukázat Bílému domu svou připravenost k rozhodným krokům. Jednou z garancí nového počátku je hanobení oponentů. V Berlíně rychle pochopili, jaké nebezpečí vyplývá z polského postupu, a prostřednictvím EU se pokusili přijmout opatření: Evropská komise a Evropský parlament posoudily rozhodnutí nové polské vlády, zaměřené na omezení nezávislosti právního systému a svobody slova, negativně. Zatím bylo přijato rozhodnutí o prodloužení evropských diskusí. EU hrozí Polské vládě minimálně veřejným diplomatickým pohlavkem a maximálně omezením eurodotací, které činí ročně pro Polsko 14 miliard eur. Poslední opatření by vážně poškodilo polskou ekonomiku.

Polská odpověď se objevila v polském populárním magazínu "Wprost", na jejíž titulní stránce se objevila fotomontáž, na které v nacistických uniformách vystupují eurokomisař Günter Ettinger, kancléřka Angela Merkelová, předseda Europarlamentu Martin Schulz a předseda Evropské komise Jean Claude Juncker, sklánějící se nad mapou Evropy. Titulek hlásí: Opět chtějí dohlížet na Polsko.

Podle informací amerického tisku, se v Evropě vytváří nová vojenská afilace NATO, kterou tvoří Estonsko, Litva, Lotyšsko, Ukrajina, Slovensko, Česko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko, v jejímž čele stojí Polsko.

Vážnost těchto tvrzení potvrzují americké výdaje na upevnění přední linie proti Rusku, které se zvýšily čtyřnásobně. Na letním summitu NATO ve Varšavě by se měla stát členským státem nacistická Ukrajina.

Alexandr Drabkin politický komentátor komunistické "Pravdy" 29. 1. 2016

Překlad: K. Kluz

• < Předchozí
• Další >