Rozhovor s Ástorem Garcíou, generálním tajemníkem Komunistické strany národů Španělska (PCPE)

Podrobnosti

Vytvořeno 13. 5. 2017

Twitter

Rozhovor pro digitální magazín Bonjour Karl  

1. Především, redakční rada Bonjour Karl by Vám ráda blahopřála k vašemu nedávnému jmenování a popřála Vám hodně úspěchů v přidělených úkolech. Jaké to je, když Vás soudruzi vybrali k tak důležité povinnosti?

Děkuji, je radost zabývat se vašimi otázkami. Pravdou je, že poté, co vás soudruzi zvolí, abyste převzali funkci generálního tajemníka, první, co pocítíte, je závrať a obrovská zodpovědnost, protože problémů, jimž strana čelí, je mnoho a jsou velmi složité. Nic menšího než zorganizovat socialistickou revoluci v této zemi! Ale po těchto prvních okamžicích zjistíte, že, se všemi soudruhy z Politického sekretariátu, Ústředního výboru a s bojovnými radikály z PCPE neexistuje problém, jemuž bychom neuměli čelit. To je když pochopíte, že tato povinnost je obrovská čest, a já se budu snažit ji vykonávat co nejlépe.

2. Ve světle toho, co jsme četli, Vaše zvolení nebylo klidné. Co byste řekl komunistickým aktivistům a sympatizantům po těžké době, jíž PCPE prošla?

Nepopírám, že prožíváme velmi křečovitý okamžik v životě PCPE a že napětí, nahromaděné v posledních měsících, je v některých případech vyjádřeno náhle a málo konstruktivně. Ale situace dospěla do takového bodu, že čelíme likvidaci PCPE a jejímu zneschopnění coby nástroje k organizování základního úkolu každé komunistické strany, což není nic jiného než boj za uchopení politické moci dělnickou třídou.

Dnes takovým nástrojem určitě ještě nejsme, je to jeden z našich velkých problémů, jež leží před námi, a my budeme muset velmi tvrdě bojovat proti vlivu, jaký uplatňuje euro-komunismus a sociální demokracie v dělnickém a lidovém hnutí. Ale alternativou bylo nás opomíjet, vytěsnit, abychom mluvili jen sami k sobě. Jsou soudruzi, kteří to nepochopili, ale setkáváme se se stranickými organizacemi, abychom to vysvětlili, takže straničtí aktivisté otevřeně diskutují o všech faktech, které nám tu předložili, v procesu, jenž bude probíhat několik týdnů a vyvrcholí celostranickou konferencí na konci května.

3. V posledních letech dělnické a lidové boje ve Španělsku upadají. Jakou zprávu byste poslal dělnickému hnutí, teď, pár dnů před 1. májem, ve snaze změnit situaci?

Dělnická třída naší země si musí obnovit důvěru ve svou vlastní sílu. Bez organizovaného dělnického hnutí, připraveného bojovat, neexistuje možnost pokroku, ani pro dělnickou třídu, ani pro ostatní společenské složky, které jsou těžce zasaženy.

Po vypuknutí kapitalistické krize v roce 2008 proběhly v ochotě dělnické třídy bojovat dvě rozdílné fáze. V první docházelo k bojům na obranu proti pracovním reformám, proti ztrátě práv a rozsáhlému propouštění, prováděným pomocí tisíců a tisíců rejstříků regulace zaměstnanosti. Během onoho období byly vyhlášeny tři generální stávky, 29. září 2010 a 24. března a 14. listopadu 2012, a horníci vybojovali heroickou stávku v červnu 2012, demonstrujíce opět svou neobyčejnou schopnost bojovat.

Nebylo ale jasno v cílech toho boje, nebylo dosaženo žádných vítězství. Nebylo pochopeno, že kapitalismus není v pozici, v níž by dělal ústupky, takže dynamické nátlakové vyjednávání vedlo do slepé uličky. Odborové hnutí bylo oslabeno a bossové neztráceli čas, rozběhli špinavou kampaň proti odborovým svazům, jež dokázala prostoupit široké složky dělnické třídy.

Tento proces byl spojen s příchodem forem sociálního boje proti krizi a jejím účinkům, jež dovedly k rozchodu s tradicí dělnického boje a jež se dokonce presentovaly jako střety s ní. Tím odborářství a dělnický boj utrpěly mnohočetné útoky: na jedné straně zasahovali bossové a na druhé straně přišla různá vyjádření něčeho, co se potvrdilo jako nová sociální demokracie.

Nebyla zachována nezbytná nezávislost dělnické třídy. Program radikalizované maloburžoazie, jež naivně aspirovala na reformování kapitalismu v demokratickém a společenském smyslu, reakcionářskou utopii, v pohledu toho, co se skutečně stalo, dělnická třída převzala jako svůj vlastní. Dělnická třída nevěřila v boj a vložila veškerou svou důvěru do nejhoršího parlamentarismu, třída se chybně oddala buržoazní demokracii. Výsledky vidíte.

1. máj musí být tentokrát chápán jako první krok na zvrat situace, nástup k protiútoku a začátek nového cyklu vybojování ofenzívy. PCPE bude trpělivě vysvětlovat tuto otázku na stovkách svolaných demonstrací. Jsou nutné střety bez ústupků s politikou vlády, aniž bychom vkládali důvěru v síly nové či staré sociální demokracie, protože dějiny dokázaly, že střídání v kapitalistickém vedení je nesmírný podvod na dělnickou třídu. Dělníci musí zesílit boj na všech frontách a komunističtí aktivisté musí být v čele toho boje, se skromností a pokorou, a pomáhat jak mohou a trpělivě odkrývat naše názory. To je cesta vpřed, shromažďovat síly s výhledem na rozchod s kapitalismem, výstavbou socialisticko-komunistické společnosti, v níž bude moc v rukou těch, kteří všechno vyrábějí: moc dělnické třídy.

Rád bych dodal, že dělnické hnutí musí převzít boj proti imperialistickým válkám, jež sílí a používají zahraniční vojenské základny v naší zemi. Strana navrhuje celému dělnickému hnutí, aby bojovalo pod následujícím heslem: Žádnou půdu, žádné moře, žádný vzduch imperialistům! Jsme přesvědčeni, že to je naše internacionalistická proletářská povinnost.  

4. Od IX. sjezdu, pořádaného v prosinci 2010, PCPE zdůrazňuje, že úkolem dělnické třídy je připravit podmínky k uchopení moci a výstavba socialismu-komunismu. Jaké jsou pracovní priority strany při postupu k tomuto cíli?  

Dějiny čas od času ukazují, že v rámci kapitalismu není pro dělnickou třídu ani pro všechny pracující východiska. Boj za okamžité výdobytky je nezbytný, ale nelze jej oddělit od boje o moc, boje za společnost, vedenou dělnickou třídou ve spojenectví s lidovými složkami. Dnes existují podmínky k uspokojení potřeb veškerého našeho lidu.

Není důvodu, proč by miliony lidí měly být bez práce, proč by měly mít mizerné mzdy, jež nepokryjí potřeby výživy, proč by tisíce dětí v naší zemi měly být v bídě. Jedinou překážkou je kapitalismus, v němž si hrstka oligarchů přivlastňuje vše, co společně vyrábíme. Socialismus-komunismus se potom stává nezbytným vyřešením problémů našeho lidu. Co vyrábíme společně, musí být věnováno naplnění společných potřeb, jiné cesty není.

Strana má před sebou ohromný úkol. Musíme se posílit a musíme chápat, že to je proces plný potíží. Vybudovali jsme jednotnou organizaci na politické, ideologické i organizační úrovni. Teď se musíme naučit pracovat metodicky, musíme lépe formulovat náš komunistický program, abychom jej propojili s potřebami naší dělnické třídy a našeho lidu, propojit jej s jejich boji. Náš hlavní zdroj je v řadách dělnictva, my musíme uskutečnit obrat k dělnické třídě, schválený na našich sjezdech, musíme opět organizovat na pracovištích a ve výrobních sektorech, musíme pomáhat organizovat boj a orientovat jej na třídní nezávislost. Musíme přispět k utvoření společenské aliance mezi dělnickou třídou a všemi těmi, které nemilosrdně bije kapitalismus, musíme organizovat dělnickou a lidovou frontu, schopnou porazit kapitalismus, schopnou se zhostit obrovského úkolu - organizování socialistické-komunistické společnosti.

Komunistická strana musí být rozvíjena, dokud nedokáže navrhovat řešení všech problémů, jež dělnictvo nachází ve svých životech a boji. Mít jen dobré heslo nestačí, arogance je k ničemu. Odsouvá nás pryč a izoluje nás od mas. Musíme vysvětlovat, přesvědčovat, být trpěliví, organizovat, a musíme vědět, jak vytýčit cestu. Prioritou v příštím období je zaměření na dělnickou třídu a mládež. Budeme-li silní mezi dělnickou třídou, budeme silní ve společnosti; budeme-li silní mezi mládeží, je zajištěna budoucnost.

Také musíme zesílit ideologickou činnost, politická a ideologická nezávislost třídy ne naléhavá. Musíme být více a lépe připravení, protože schopnost nepřítele manipulovat je ohromná. A jak už jsem zdůrazňoval, musíme zesílit boj proti imperialistické válce, jíž se lze zbavit jen tehdy, bude-li odstraněn systém, který ji vyvolává, imperialismus, a jeho zločinné aliance jako EU a NATO.

Už předtím jsem říkaI, že problémy jsou obrovské, ale my jme optimističtí. Strana se vydala správnou cestou, potvrdila se jako třídní, marx-leninská, proletářská, internacionalistická strana. Dokážeme se stát nástrojem statisíců pracujících naší země, zbraní, s níž, v současném boji, získáme socialisticko-komunistickou budoucnost.

5. Byli jste první, kdo charakterizoval PODEMOS jako nedílnou sílu nové sociální demokracie. Myslíte, že praxe tuto analýzu potvrdila?

Ano, naše analýza se potvrdila. Od zrodu PODEMOS vyvíjí ideologické oddělení Ústředního výboru nesmírné úsilí nad politickým rozpracováním a ideologickým objasňováním, což bylo vyjádřeno v řadě publikací pod titulem "Boj proti nové sociální demokracii".

Museli jsme ustát hodně velký ideologický tlak, ale marxismus-leninismus prokázal svou analytickou převahu. Měli jsme předešlý příspěvek Komunistické strany Řecka, jež, vystavena mnohem většímu tlaku, dokázala vzdorovat fenoménu Syrizy, a objasnit své ideologické rysy. KKE si dokázala zachovat nezávislost a vytvořila tak nesmírný příspěvek k mezinárodnímu komunistickému hnutí, a tudíž tak pomohla i PCPE.

V každém případě musíme tenhle boj prohlubovat. Musíme pojmout všechny ty dělníky a lidové složky, jež byly někdy schopné vložit důvěru do nové sociální demokracie PODEMOSu, ale také PSOE nebo dalších sil hájících kapitalismus.

Komunistická strana si nemůže dovolit odpočinek na ideologické frontě. V příštím období se budeme snažit vysvětlovat způsoby, jakými se španělský kapitalismus snaží reorganizovat, úlohu, již v tom procesu hraje každá společenská třída a politické síly, které ji reprezentují, a zdůrazňovat úkoly, jež musí plnit dělnická třída.

6. V předešlém období jste vedl mezinárodní sekretariát PCPE. Jaké jsou podle vás problémy, jimiž se mezinárodní komunistické hnutí musí dnes zabývat?

V tomto bodě odkazuji na to, co jsme řekli v tezích našeho 10. sjezdu, protože jsme nikdy neskrývali naše analýzy a vyhodnocení krizové situace, již mezinárodní komunistické hnutí zakouší.

Především, chybí ideologická jednota, což vedlo k tomu, že se určité strany změnily v sociálně demokratické organizace, jež ztratily horizont boje k uchopení politické moci dělnickou třídou. To je obava, již máme, protože vidíme i přebírání ideologických pozic, jež vedou ke ztrátě třídní nezávislosti a k podřízení zájmů dělnické třídy zájmům jiných tříd. Takto jsou marxismus-leninismus, demokratický centralismus, proletářský internacionalismus zpochybňovány, a končí to zaujetím pozic na straně meziimperialistických rozporů, což dělnickou třídu odsuzuje být kanonenfuter ve vzájemných střetech kapitalistických mocností.

Když si všímáme politicko-ideologické krize, jsme přesvědčeni, že cesta vpřed spočívá na hluboké a čestné diskusi o problémech v různých strukturách debaty a koordinace na mezinárodní úrovni. Nikdy není dobrou metodou předstírat, že problémy neexistují, protože to zavádí k idealistickému způsobu práce. Chceme bratrsky diskutovat, chceme dobře znát podmínky boje každé bratrské strany a její každodenní praxi, a z toho chceme načrtnout užitečné závěry pro všechny komunistické strany. To vše nám umožní pokračovat v podnikání pevných kroků v mezinárodní spolupráci, což je prvek, o jaký jsme vždy pevně usilovali a jenž je naléhavý vzhledem k násilí imperialismu.

7. Na závěr, tento rok je poznamenaný 100. výročím Velké socialistické revoluce z října 1917. Pro dělnickou třídu a komunisty všech zemí to je nepochybně významné výročí. Prolomil ruský proletariát ledy, jak vyzdvihoval Lenin?

Ano. Jak zdůraznil Lenin, ruský proletariát prolomil ledy. A tím nám ukázal cestu vpřed. Jsme synové a dcery Velké říjnové socialistické revoluce; jsme dědici Komunistické internacionály, jež v letech 1920 a 1921 organizovala první komunistickou stranu v naší zemi, jež čelila diktatuře Prima de Rivery; těch, kteří bojovali v Říjnové revoluci roku 1934; těch, kteří bojovali v Černé dvouletce a bránili Republiku na frontě i v týlu; jsme zadluženi interbrigadistům, kteří obětovali své životy a/nebo mládí věci dělnické třídy a našich lidí, s nimiž vedli partyzánský boj, s tisíci a tisíci španělských bojovníků, kteří čelili nacismu a fašismu po celé Evropě; sledujeme linii mužů a žen, kteří utajovaně bojovali v temnotě frankismu, těch, kteří čelili euro-komunistickému puči a drželi vztyčené vlajky ve smutných dnech kontrarevoluce v Sovětském svazu.

V naší komunistické straně jsou uloženy všechny tyto historické zkušenosti. Naše komunistická strana je dědicem a následníkem cesty započaté ruskou dělnickou třídou 7. listopadu 1917. Bojujeme za to, abychom se vyrovnali ženám a mužům, kteří byli našimi předchůdci v tomto boji, naše generace je další spojnicí oné cesty, jež povede dělnickou třídu k vítězství. Jak řekl Miguel Hernandez, nikdy se nevzdáme nejstaršího z našich snů.

Nechci skončit, aniž bych vám blahopřál za práci, již vykonáváte. Je velmi významné, že existují nástroje, jež pomáhají v boji ideologicky i kulturně. Přeji vám hodně úspěchů.

Velice děkuji.

Překlad anglické verze VS

Tento rozhovor byl zveřejněný v digitálním magazínu Bonjour Karl 27. dubna 2017. původní verzi ve španělštině najdete zde:

http://www.bonjourkarl.com/2017/04/27/astor-garcia-nuevosecretario-general-del-pcpe-hay-que-explicar-convencer-concienciar-pacientemente-y-organizar/

• < Předchozí
• Další >