Naftové motory a ctihodní muži

Podrobnosti

Vytvořeno 18. 8. 2017

Twitter

Představte si, že byste našli u jednoho stolu ty nejhorší zabijácké podvodníky, o jakých jste kdy slyšeli: Jacka Rozparovače, Al Capona, Bonnie a Clyda, Sériového vraha, možná piráta Černovouse, jistě jednoho či dva chladnokrevné teroristy. Ty nejhorší! Bez ohledu na to, zda by nabízeli pašovanou skotskou, jo-ho-ho rum nebo výčepní gin, normální občan by se chtěl rychle dostat pryč.

Spusťte oponu, změňte scénu. Atmosféra v sídle vlády v Berlíně 2. srpna je úplně jiná, ani trochu podobná. Přítomní, většinou v pečlivě střižených oblecích, sedí v křeslech potažených měkkou kůží a z broušených skleniček srkají aromatické drinky. Co jsou zač? Němečtí mocní!

Jejich téma, zdaleka ne tak příjemné jako křesla, v nichž sedí, navodil Volkswagen, nebo spíše vnitřnosti jeho naftovými motory vybavené vozy. Bylo dost zásadní; VW je nejen největší světový výrobce aut, tento průmysl je nejsilnější v zemi, jejíž ekonomický úspěch závisí na jeho reputaci; silné výkonné německé výrobky, vždy bezpečné a úctyhodné! Stejně jako nábytek a ti, kteří se sešli v tomhle bezpečném a úctyhodném jednacím sále.

Co se stalo? Jak napsal londýnský the Financial Times: "Po celém světě bylo až 11 milionů vozů vybaveno 'porážejícím zařízením' ke snížení emisí oxidu dusíku - jen když byla testována." (11. ledna 2017) Od té doby se ukázalo, že VW nebyl jediný v tomhle záměrném podvodu. Totéž dělali konkurenti, Daimler-Benz (Mercedes) and BMW, i někteří dodavatelé.

Ale kdo bude nedůvěřovat tak proslulým značkám? Kolik snů vyvolávají, splněných i nesplněných! Daimler a Benz, šťastně spárovaní od roku 1926, se vždycky odvolávali na aristokratickou příchuť překrásné(-ho) Mercedes(-u). Další bohatí zákazníci dali přednost rázovitým BMW. V pojmech kvantity, nejlépe se prodávaly Volkswageny, v závislosti na objemu peněženky či portfolia se mnozí obraceli k dalším značkám stáje Volkswagen - k elegantnímu Porsche, dlouho propojeném manželstvím a penězi, nebo k Audi, SEATu, Škodě, Bentley, Bugatti, Lamborghini nebo Ducati, značkám, jež získalo impérium VW.

Jen málokteří, jako já, požehnáni dlouhým životem, ale svázaní dlouhými vzpomínkami, mají pár blyštivých snů, ale spíše hořkých vzpomínek při zaslechnutí těchhle jmen. Vím například o významných majitelích BMW, rodině Quandtových. Jako dcera Susanne Klattenová, s majetkem 22,5 mld. $ nejbohatší člověk v Německu, a po Angele Merkelové pravděpodobně nejvlivnější. Její mladší bratr Stephan Quandt má jen kolem 20 mld. $. Otec Quandt, významný sponzor nacistického hnutí, se podstatně podílel na vybavení Wehrmachtu zbraněmi, tvoříc svůj majetek rukama otroků v koncentračních táborech, často tak vyhladovělých, že jedli materiál, používaný jako náplň baterií vojenských vozidel. Sama paní Klattenová (rozená Quandtová; pozn. aut.) se těmito zločiny neprovinila a zřejmě řídí auto a velmi dobrou dohodu, ale ne soustruh nebo vrtačku. Ale její tlak proti omezování znečišťování vzduchu je pozoruhodný, a takové jsou i její příspěvky politickým stranám, jež o těchto otázkách rozhodují.

Nemohu také zapomenout, že v éře nacistů firmu Daimler-Benz vlastnil Friedrich Flick, významný finanční podporovatel Hitlera a významný zbohatlík na jeho válce, když k jeho nesmírnému bohatství přispělo 40-60 000 hladových otročících dělníků, přes 10 000 z nich svým životem. Lehce odsouzený po roce 1945, ale v roce 1950 omilostněný se stal nejmocnějším průmyslníkem z nich. Morálka jeho syna a dědice nebyla o nic lepší; v rozsáhlé "Flickově aféře" se v roce 1983 zjistilo, že rodina ošidila národ o téměř miliardu na daních a podplácela všechny klíčové ministry či politiky, aby to přikryli.

Daimler-Benz, vždycky blízko špiček, ukázal morální zlepšení, když se vzepřel bojkotu OSN a prodal vojenská vozidla apartheidní vládě v Jižní Africe.

Volkswagen se zrodil skandálem; založen Hitlerem, aby německým dělníkům poskytl vůz - "brouk" - střádal každý měsíc jejich peníze předem, ale potom je převedl na výrobu zbraní dřív, než je kdokoli z nich dostal. Teprve po šestnáctiletém poválečném soudním sporu dostali podvedení - a přeživší - dělníci malou daňovou úlevu za ztracené peníze. VW také získal obrovské jmění tím, že použil 40 000 válečných vězňů, unesených dělníků ze zabraných oblastí a vězňů z koncentračních táborů.

Tyhle zločiny ale patří minulosti; jejich pachatelé už dávno zemřeli a nahradili je noví muži.

A jejich morálka? Každý měsíc vycházejí najevo nová fakta, VW byl nucen krok za krokem ustupovat, už souhlasil se zaplacením obrovských škod v USA za trik se zařízením, jež ukazovalo povolenou a ohlášenou úroveň emisí na kontrolách, ale jakmile z nich odjel, okamžitě přeřadil na vyšší stupeň znečištění ovzduší. Potom se přišlo na to, že to je praxe téměř u všech evropských vozidel s naftovým motorem, nejen u VW a Porsche, ale i u jejich konkurentů Daimler-Benz a BMW. A potom se zjistilo, že v tom jeli všichni společně, nejen s oxidy dusíku, ale ve všeobecném plánování a v cenách, odsouhlasených na přísně utajovaných kartelových schůzkách a dohodách - familiérně známých coby komploty!  

Věci se stále posouvaly pomalu. Potom jeden soudce nižšího soudu ve Stuttgartu rozhodl, že vozidla s naftovými motory, jež nevyhovují zákonem daným emisním limitům, by mohla být vyloučena z vnitřku měst; zdraví je přednější. To bylo vážné; kdyby to udělal Stuttgart, nemohl by to udělat i Mnichov, Hamburk nebo Berlín? Kdo by si potom koupil zakázaná vozidla?  

Něco se udělat muselo, takže bylo svoláno "Dieselové fórum", s ministry dopravy a životního prostředí, s účastí velkých firem, hlav některých německých států, několika představitelů organizací, ale s nikým z těch, kteří dostali astma či rakovinu, ani s jinými oběťmi.   

To ale bylo přinejmenším nebezpečné pole. Kam až mohou zajít? Bavorský ministerský předseda, hlavní hráč svazu Křesťanské strany s Angelou Merkelovou, si stěží nemůže být vědom obrovské společnosti BMW ve svém státě. Hlavou Badenska-Wurttemberska je Zelený (jediný v takovém postavení), a jeho strana by měla být emisemi obzvlášť poplašena. Ale jeho předsednický palác je na doslech od hlavních továren, Daimler-Benz (s Mercedesem) a Porsche, hlavních opor jeho ekonomiky (a on okatě užívá státní Mercedes!). Pokud jde o samotný VW, 20 % je v rukou státu Dolní Sasko, jehož vláda je silně v rukou SPD (s několika Zelenými). Jak tvrdí tak mohou být? Volby, očekávané už za osm týdnů, jsou vždy drahé!

S ministrem životního prostředí mohou být trochu potíže, ale už ne s mnohem důležitějším ministrem dopravy Alexanderem Dobrindtem, ultrapravicovým politikem z Bavorska, který si udělal jméno na třech záležitostech: ostrém odmítání manželství stejného pohlaví, ještě ostřejším odmítání Die LINKE, o níž si myslí, že je nutno ji pečlivě sledovat nebo ještě lépe zakázat, a uvedením jeho jména na soupisu Greenpeace coby jednoho ze 33 lobbystů automobilového průmyslu. Před pár lety držel ochrannou ruku nad nezákonnými uhlíkovými emisemi; teď jde o oxid dusíku z naftových motorů.  

Otázkou na fóru bylo, jak nejlépe snížit jedovaté emise. Učinit nutné změny na technickém vybavení nějakých pěti 5 milionů vozů by bylo neskutečně drahé, až 1 500 euro na jednom voze, obrovská cena. Změnit jen programové vybavení, za 100 euro na vůz, by bylo mnohem, mnohem přijatelnější! Hladinu jedovatých látek by to sice bezpečné úrovni nepřiblížilo, ale každoroční příjmy výrobců aut by se snížily méně, což by byla malá cena za roky účelově tajně podváděné kontrolory, zákazníky, zákony, společnost a především lidské bytosti, především děti, které kvůli tomu umírají dříve, ne proto, že by chodily po prkně (druh středověké exekuce; pozn. překl.) nebo padaly v dešti kulek, ale oslabeny nemocemi umírají předčasně.

Někteří lidé protestovali, vyvěsili velký transparent ze střechy ministerstva dopravy s upravenou formulkou oxidu dusíku pod názvem "Fort NOx". Nezábavnou reakcí bylo přesunout fórum k méně přístupnému ministerstvu vnitra. Je třeba zjišťovat, jakého rozhodnutí bylo dosaženo? Nakonec peníze nerostou na stromech - ani mnoho dalšího, i kdyby v tom lidé pokračovali. Očividný útěk byl označen jako "kompromis!"

Bylo mé otevřené srovnání s nechvalně známými zlými vrahy příliš kruté? Možná. Nakonec, jak druhdy řekl Shakespearův Antonius o vrazích Julia Caesara: "Tak všichni, všichni jsou úctyhodní mužové!"

Victor Grossman, 4. 8. 2017

(překlad VS)

• < Předchozí
• Další >