Levicový obrat z krizové cesty

Podrobnosti

Vytvořeno 12. 9. 2017

Předseda Komunistické strany Ruské federace Gennadij Zjuganov ve svém článku přináší fakta o vyostřování společenských rozporů při vývoji kapitalismu v Rusku.

Uběhla první polovina roku 2017. Prvních šest měsíců bylo naplněno mimořádným množstvím důležitých událostí a ukázalo principiální směry v politickém, ekonomickém a společenském životě Ruska. Zdá se, že tyto tendence předurčují budoucnost státu na několik let, nejen alarmující, ale i poskytující naději.

Charakteristické alarmující rysy

Hlavní zvláštností minulého pololetí bylo prohloubení sociálně-ekonomické krize. Její růst pokračuje bez ohledu na úsilí vlády přikrašlovat situaci v oficiálních statistikách a snažit se snižovat hrozby jejího nebezpečí.

Hlavním problémem v sociálně ekonomickém vývoji Ruska je pokračující ožebračování obyvatelstva, které pokračuje již tři roky. Je zřejmé, že tento proces bude ukončen pouze tehdy, až dojde k obratu politického kurzu doleva.

Hlavní tendenci v prošlém období, která se bude pouze zvyšovat, je růst nespokojenosti mas s realizovanou sociálně-ekonomickou politikou. Tato tendence nás povzbuzuje, protože protesty občanů proti protilidové politice vlády jsou spravedlivé a zákonité.

Protesty jsou stále více spojovány s požadavky návratu k zásadám sociální spravedlnosti a sociálního státu, s uznáním nevyhnutelnosti obratu doleva, přijetím socialistického programu renesance a rozvoje Ruska. Růst protestních nálad vyvolává i obavy, které vyplývají z trvalého úsilí sil, zaměřených na liberální revanš, snahu ovládnout rostoucí protest a využít ho k prosazení vlastních zájmů.

Je potřeba přiznat, že za posledních šest měsíců dosáhli liberální extremisté v této oblasti dílčích úspěchů. Tím, že vláda úporně odmítá přiznat skutečnou situaci v sociálně-ekonomické oblasti a měnit politický směr, napomáhá zvyšování masové nespokojenosti. Svou politikou rozmnožuje řady těch, kdo požadují změnu politického směru vlády na sociálně spravedlivý a uznání předností socialistického modelu rozvoje. Tato vládní politika nahrává tomu, že nedostatečně zralá, intelektuálně a občansky vratká část nespokojených lidí, se stává snadnou kořistí liberálních dobrodruhů.

Za fakt, že se oranžový scénář převratu se pro Rusko stává stále reálnějším, je odpovědná vláda.

Mezitím i dubnová "zpráva o činnosti vlády za minulý rok" předložená Státní Dumě i tak zvaná "přímá linka" prezidenta Putina - které lze považovat za klíčové události v ruské politice za minulé pololetí, potvrdily, že vláda stejně jako dříve nebere v úvahu požadavky lidu a problémy státu a důstojně na ně neodpovídá.

Nejdůležitější událostí prvního pololetí byl XVII. Sjezd KS RF. Zejména na něm bylo provedeno komplexní, realistické hodnocení jak vnitropolitických, tak i globálních procesů, které se přímo dotýkají ruských zájmů. Sjezd komunistické strany předložil společnosti sociálně-ekonomický program, který by Rusku umožnil najít východisko z krizové situace

Sjezd KS RF opakovaně prokázal:

KS RF a její spojenci jsou jedinou politickou sílou, která zřetelně vidí podstatu současné situace. Je to jediná síla, která spojuje svou ideologii se zájmy většiny a nikoli se zájmy jednotlivých klanů. Zejména komunistická strana je schopna nejen předložit zásadně nový program rozvoje, ale i zajistit jeho realizaci.

Rukojmí "surovinového modelu"

Značná část obyvatelstva podporuje stávající vládu, jejíž činnost je v posledních létech založena pouze na zahraniční politice.

Není pochyb o tom, že Rusko nyní demonstruje principiálnější a nezávislejší pozici, než po pádu SSSR v 90. letech.

To potvrdilo na příklad sjednocení Krymu s Ruskem i solidarita a podpora obyvatelstva Donbasu, které se postavilo proti banderovskému fašismu na Ukrajině.

Hlavním problémem však zůstává skutečnost, že Rusko je ekonomicky stejně závislé, jako bylo v 90. letech. Tento stav ohrožuje ruskou národní bezpečnost.

Vnější tlaky na Rusko jsou právě důsledkem jeho totální finančně-ekonomické závislosti.

Základní příčinou této závislosti je liberální kurs vlády, opírající se o principy a zásady nadnárodního kapitalismu, systému, do kterého byla samostatná země zatažena po zrádném rozbití SSSR.

Tento systém rozdělil svět na malou skupinu vedoucích států tak zvané "zlaté miliardy" a ostatní lidstvo, které globální kapitalismus považuje za druhořadé a odsouzené k zániku.

V tomto rámci byla Rusku přidělená úlohy surovinového přívěsku. Kapitalismus nepřipustí, aby se Rusko rozvíjelo jinou cestou, pokud bude i nadále součástí tohoto systému.

Sociálně ekonomická politika ruské vlády je založena na faktu, že Rusko je pouze jedním článkem v systému globálního kapitalismu. Ruský ekonomický model je budován v souladu s těmito zákonitostmi.

Tímto způsobem domácí kapitalismus a jeho organizátoři naprosto vědomě vedou stát k zaostávání a závislosti. V konečném důsledku to anuluje výsledky zahraniční politiky, kterých bylo dosaženo za poslední tři roky.

Proto je evidentní, že důvěra k vládě nepřetržitě klesá. Poslední sociologické průzkumy potvrzují, že pokles se týká nejen vlády, ale i prezidenta. Udržení tohoto systému hrozí Rusku již v brzké budoucnosti pouze prohloubením krize.

Není to náhoda, že odborníci v poslední době s mimořádnými obavami zdůrazňují, že dynamika poklesu světových cen ropy se v tomto pololetí přiblížila k nejnižší hodnotě za posledních dvacet let. Od počátku roku cena ropy poklesla o 20%. Větší pokles zaznamenala pouze v prvním pololetí roku 1997 - 22,26%. Experti nevylučují, že tento pokles může být ještě letos překonán.

Přestože vláda si je dobře vědoma skutečnosti, že surovinová konjunktura je pro zemi krajně nevýhodná a že cena ropy se bude po další desetiletí pohybovat kolem 40-50 USD za barel, pokračuje ve vytváření ruského státního rozpočtu pouze na základě příjmů z prodeje surovin, které se navíc všechny nedostanou do státní pokladny. Do státní pokladny se dostávají pouze drobty ze stolů oligarchů, kteří ovládají těžbu surovin v Rusku.

Za poslední tři roky cena surovin, které Rusko vyváží, se snížily o 250%. Při tom rozpočtová a ekonomická politika vlády je stejná, jako v době před poklesem cen. Tento postup vede ruské obyvatelstvo ke zbídačování a degradaci.

Výsledkem je pokles ruského HDP o 8% a zvýšení krize ve většině odvětví ruského domácího průmyslu, pokles jak federálního, tak i regionálních rozpočtů a omezení nejdůležitějších sociálních a ekonomických výdajů. Taková je "práce", kterou nelítostně odvádí oligarchický kapitalismus - absolutně bezperspektivní systém, jehož rukojmím je již přes čtvrt století Rusko.

Statistika a krizová realita

Vláda si nepřeje přiznat bezvýchodnost a krach ekonomického modelu, který Rusku vnutili liberální fundamentalisté, protože se bojí nespokojenosti lidu a pokouší se přikrašlovat oficiální statistiku.

Podle tvrzení Ruského statistického úřadu se za první čtvrtletí roku 2017 zvýšil HDP o 0.5%. Experti "Zahraničně-ekonomické banky" (Vněšekonombank) toto tvrzení okamžitě odmítli a uvedli, že se HDP snížil o 0,3%.

Koncem června vydalo Ministerstvo ekonomického rozvoje své hodnocení dat ruské ekonomiky. Podle něho došlo v květnu ke zvýšení HDP ve srovnání s minulým rokem o 3,1%. Rovněž uvedlo, že za období leden-únor 2017 se zvýšil HDP proti stejnému období za minulý rok o 1,3%. Tyto údaje odborníci okamžitě zpochybnili.

Od listopadu 2016 začal statistický úřad používat novou metodiku výpočtů, kterou odborníci rovněž zpochybnili. Podle ní jsou výsledky ruské ekonomiky mnohem optimističtější. Pokud by byla použitá stará metodika, ukázalo by se, že průmyslová výroba v porovnání s rokem 2014 poklesla. Od června 2014 do dubna 2017 se výroba nezvýšila o 7%, ale poklesla o 1,8%.

Ve zpracovatelském průmyslu činil tento spád za stejné období 5,5%.

Za poslední tři roky se produkce strojů a zařízení snížila o 8,3%, elektrických zařízení o 11,6% a dopravních prostředků o 25%.

Za poslední dva roky se objem investic do zpracovatelského průmyslu snížil o 22,3%. V odvětvích, jako jsou stavební materiály a výroba transportních prostředků, se investice snížily dokonce dva až třikrát.

Odpisy základních aktiv v ekonomické oblasti převýšily 50%. Za těchto podmínek nelze zajistit ani průměrný růst ruské ekonomiky v porovnání se světovou úrovni.

Splnit úkol, stanovený pro vládu prezidentem, který byl formulován, jako jeden z klíčových pro současné období jeho prezidentství nebude splněn. Aby se ruská ekonomika mohla alespoň přiblížit k ukazatelům vývoje rozvinutých států, musela by se po dvacet let zvyšovat každý rok alespoň o 4%. Při méně intenzivním růstu se bude podíl ruského zboží na světových trzích dále snižovat.

Zbídačování země jako surovinového přívěsku světa bude pouze pokračovat. Tento trend potvrzují dokonce i oficiální statistické údaje za poslední měsíce. Podle statistického úřadu zisk ruských podniků se za období leden-duben 2017 snížil o 9,4%.

Tyto údaje se týkají především průmyslové produkce - mimo export surovin.

Zisk zpracovatelského průmyslu se snížil o 17,5%, zemědělství o 18,5%, oblasti komunikací a spojení o 22,2%, ve velkoobchodě i maloobchodě o 36,3%

U podniků, které využívají nejmodernější vědecké vynálezy, se snížil za leden až duben o 90,5%. Ve strojírenství se zisk za stejné období snížil pětkrát. Počet ztrátových organizací v celém Rusku představuje 33,5%.

Současně s tím pokračuje rapidní snižování investic. Do zpracovatelského průmyslu se snížily za pololetí o 6,7%. Ve výrobě kovového zboží o 24,7%, v metalurgii o 30%, v automobilovém průmyslu o 32,2%.

Jak je možné při těchto ukazatelích hovořit o růstu ruské ekonomiky a o jejím postupném opouštění exportu surovin?

"Plán rozvoje": ve skutečnosti stagnace korupce a bída

KS RF trvá na tom, že současná vláda, složená z liberálních fundamentalistů, není schopna řešit rozsáhlé problémy ruské ekonomiky.

Většinu těchto problémů vytvořila právě tato vláda.

Rozhodující podmínkou pro východisko z krize je zformování vlády národní důvěry, která bude mít vysokou profesionální úroveň, bude myslit státnicky a vlastenecky.

Za poslední půlrok vláda svou činností nejednou potvrdila oprávněnost názorů KS RF a svou neschopnost navrhnout program protikrizových opatření.

Příkladem je plán rozvoje ruské ekonomiky do roku 2025, předložený prezidentovi v polovině května 2017.

Základem plánu je ekonomická prognóza Ministerstva ekonomického rozvoje, která vylučuje nutnost transformace ruské ekonomiky, její zásadní restrukturace a modernizace. Plán je jednoznačně orientován na udržení stávajícího kurzu existující struktury ekonomiky.

Podle nejoptimističtějšího rozvoje může ruská ekonomika dosáhnout v nejbližších desetiletích těchto výsledků: HDP poroste, ale pomalu. K roku 2028 dosáhne vrcholu - 3,6%. Pak dojde k roku 2035 ke snížení na 3,1%. Rozpočtové výdaje na školství a zdravotnictví se budou snižovat. Spotřeba domácností se v porovnání se současnou zvýší pouze o 3%.

Jinými slovy - i v příštích dvaceti létech je záměrem vlády udržet Rusko jako zemi bující bídy.

Závěrem lze říci, že plán ekonomického "rozvoje", který předložila vláda, je i nadále plánem stagnace a degradace sociální sféry. Jde o plán udržení totální surovinové závislosti ruské ekonomiky, jejímž důsledkem je masová chudoba ruských občanů

Neodpovědné a amatérské řízení ekonomiky, kdy jsou reálná antikrizová opatření nahrazována liberálními zaklínadly, podporuje korupci v ekonomické i finanční oblasti. To dále prohlubuje destruktivní procesy, probíhající v Rusku. Ekonomická krize systematicky zvyšuje korupci. Je to neměnný zákon kapitalismu, který je ještě nevyhnutelněji platný v periferním kapitalismu, ve kterém nyní existuje Rusko.

Nedávno "Mezinárodní asociace účetních" vydala výsledky průzkumu, podle kterého je Rusko na čtvrtém místě největších stínových ekonomik světa, na stejné úrovni jako Ukrajina a Nigérie. Její objem dosáhl v roce 2016 39% HDP. V USA je tento objem šestkrát nižší a v Japonsku a ČLR čtyřikrát.

Korupce, která doprovází ekonomickou krizi, neškodí pouze státu a společnosti, ale ohrožuje i životy a zdraví občanů.

Podle údajů "Ruského statistického úřadu" za první pololetí roku 2017 je vnitřní trh stále více zaplňován falsifikovanou produkcí. U výrobků lehkého průmyslu jde o 35% veškerého zboží. Nebezpečnější je však produkce potravin, která stále více zaplňuje obchody. Na příklad u mléčné produkce tato falsifikace představuje 20% a u mořských ryb až polovinu.

Zvyšující se orgie nezákonnosti lze sledovat ve sféře státních financí. "Účetní dvůr" zveřejnil výsledky mnoha auditů, které jeden vedle druhého potvrzují neúčelnost a v podstatě nezákonnost vydávání finančních prostředků ze státního rozpočtu v ministerstvech a státních institucích.

V letošním roce jsem se o tomto jevu již nejednou zmiňoval. Ale takové neslýchané cifry, demonstrující nesmírný rozsah rozkrádání státní pokladny, jaké zveřejnil koncem letošního června "Účetní dvůr" předtím nezveřejnil nikdy.

Podle těchto závěrů představovaly ztráty státního rozpočtu v důsledku neúčelného vydávání státních financí a nedodržování zásad účetnictví za rok 2016 téměř bilion Rublů. Ztráty téměř dvojnásobně převyšují ztráty za rok 2015. Vzniklé škody převyšují téměř dvojnásobně výdaje státního rozpočtu na zdravotnictví a sumu, která je určena pro školství 1,6x.

Podle "Účetního dvora" jde o největší škodu v dějinách Ruska. Takže k takovým vymoženostem vede zemi systém zločinně-oligarchického kapitalismu.

Do jedné řady s korupcí je potřeba zařadit i takovou formu okrádání státu, jakou je nekontrolovaný vývoz kapitálu, tolerovaný vládou.

Liberálové, kteří od pádu SSSR řídí ve vládě ruskou ekonomiku, označili vývoz kapitálu do zahraničních bank a do daňových rájů za zákonný. To však neznamená, že okrádání Ruska přestalo být loupeží.

Po dvou létech snížení vývozu kapitálu, došlo nyní opět ke zvýšení. V květnu vydala "Centrální banka" přehled, podle kterého se v období leden-duben 2017 zvýšil čistý vývoz kapitálu v porovnání se stejným obdobím v roce 2016 2,1x z 9.8 na 21 miliard USD.

V této souvislosti se potřeba připomenout, že počátkem dubna ministr pro ekonomický rozvoj Oreškin vystoupil s prognózou, že letos a v příštím roce nebude vývoz kapitálu převyšovat 8-10 miliard USD ročně. Jenom za první 4 měsíce však bylo vyvezeno dvakrát více. To opět potvrzuje nejen krizový stav ruské ekonomiky, ale nízký profesionalismus finančně ekonomického bloku vlády, jehož předpovědi jsou nepravdivé.

Ekonomika zbídačování

Jakákoli hodnocení státního systému, jakékoli závěry, tykající se finančních a ekonomických ukazatelů ztrácejí smysl, pokud nejsou hodnoceny z pohledu jejich užitečnosti pro společnost, z pohledu jejich vlivu na kvalitu života občanů, blahobyt lidu.

Zejména skandální situace ukazující materiální stav životní úrovně pracujících, k jejímuž snížení došlo v prvním pololetí letošního roku je hlavním odhalením bezperspektivnosti a bankrotování nynější vládní politiky.

Masové zbídačování - to je nejdůležitějším a nejzřetelnějším znamením toho, jak se ruská společnost blíží k okraji propasti chudoby.

Oficiální statistika tvrdí, že v dubnu byl v Rusku průměrný plat 30 500 Rublů. Tato cifra je pochopitelně záměrně zvýšena započtením příjmů super bohatých.

Ve skutečnosti je ruská společnost zbídačována. Reálná situace je taková, že 46% pracujících občanů má mzdu nižší ne 20 tisíc Rublů. Pouze 15% má mzdu vyšší než 30 tisíc.

Poslední údaje hovoří o tom, že se situace nezlepšuje a lid je dále zbídačován.

Rozsah chudnutí, které zasáhlo společnost, musí ohromit každého zdravě myslicího člověka. Tento rozsah dokazuje, že současný sociálně ekonomický model není pouze neúčinný. Je v podstatě zločinný.

"Institut sociálně ekonomické analýzy a prognostiky Ruské akademie věd národního hospodářství a státní služby" v červnu 2017 vydal výsledky sledování sociálně ekonomického vývoje a nálad obyvatelstva s těmito závěry:

-více než v 60% ruských regionů činí poměr domácností, které mají peníze pouze na stravu anebo ani na ní nemá dost, převyšuje 20%. V Kemerovské, Irkutské, Pskovské, Vologdské, Jaroslavlské a Kostromské oblasti, republice Mordovie a ve Stavropolském kraji činí tento poměr dokonce 30%. V Židovské autonomní oblasti, Přímořském kraji, Saratovské oblasti a republice Altaj dosahuje 30-40% a v Udrmutiji až 54%.

23. června 2017 Ruský statistický úřad (ROSSTAT) zveřejnil následující údaje: v 1.čtvrtletí letošního roku představoval počet obyvatel s příjmy nižšími než je životní minimum 22 milionů. V závěrech za rok 2016 uváděl ROSSTAT, že počet obyvatel žijících pod hranicí chudoby představuje 19,8 milionů osob. Tedy jen za první měsíce roku 2017 se tento počet zvýšil o 2 miliony.

Podle zprávy expertů "Akademie národního hospodářství a státní služby" v Rusku se trvale zvyšuje počet osob, které nejsou schopné platit nájem a služby spojené s bydlením a dosáhl nyní 25%.

Ohromující obraz masového zbídačování potvrzují i nedávno provedené sociologické průzkumy. Významné

"Všeruské centrum studia společenských názorů" - (VCIOM) zveřejnilo, že 29% občanů uvedlo, že nemá prostředky na nákup oděvů, 41% si nemůže zakoupit nový nábytek a kuchyňskou techniku. 10% uvedlo, že trpí hladem.

Hromadné zbídačování je doprovázené i společenským rozvrstvením, které se stalo jedním z hlavních příznaků ruské společnosti.

Podle oficiálních dat: 10% nejbohatších Rusů utrácí za léčebné výdaje 60x více než 10% nejchudších. Za kulturu vydává 10% nejbohatších 80x více než 10% nejchudších a za lázně 200x více.

Tato čísla potvrzují kolosální sociální nespravedlnost, která ovládla ruskou společnost.

Jde o zákonný jev, pokud si uvědomíme, že v době, kdy 80% občanů žije v chudobě tak 200 nejbohatších ruských oligarchů vlastní majetek za 460 miliard USD.

Dvojnásobek příjmů státního rozpočtu na rok 2017.

Je potřeba otevřeně říci: systém, který vytvořil takovou zrůdnou nespravedlnost, nemá právo na existenci. A to ani z pohledu zdravého rozumu, ani z pohledu mravnostního, které jsou známé všem, kdo má nějakou čest. Ale zejména systém, který tyto pohledy postrádá, který nemá ani zdravý rozum, ani čest, byl koncem minulého století Rusku vnucen a nyní mu diktuje své amorální a nelidské zákony.

Stabilita krize je garantována

Stávající vládní "elita" kategoricky vylučuje nejen principiální změnu, ale byť i jen nepatrné korekce realizované politiky. Vláda slibuje lidu, že situace se nezmění k lepšímu ani za 10 nebo 20 let.

Podle nedávné prognózy Ministerstva ekonomického rozvoje nebude ještě v roce 2035 průměrný plat vyšší než 800 USD. To znamená, že ke zvýšení příjmů chudých nedojde.

Když již nic jiného, tak pouze tato prognóza nám umožňuje učinit závěr: program vládní byrokracie, které nejvyšší vedení státu dovoluje určovat sociálně ekonomický osud Ruska, směřuje ke garantování celonárodní chudoby a bídy na celá budoucí desetiletí.

Liberální extrémisté, kteří mají v rukou moc, ani neskrývají, že kapitalistický systém, který na život a na smrt obhajují, nemůže ruskému lidu předložit nic kromě ponížení a degradace.

Vedoucí "Účetního dvora" Taťana Golikovová 6. 6. 2017 prohlásila na zasedání výboru pro rozpočet "Státní Dumy", že je znepokojená faktem, že již od letošního února dochází k trvalému snižování výše starobních důchodů. Bez hlubších analýz je evidentní, že nejen zvyšováním věku pro odchod do důchodu, likvidací zvyšování penzí v souvislosti se zákonem, ale všemi ostatními opatřeními se vláda snaží maximálně omezovat důchodový systém.

Někteří liberální ideologové, blízcí finančně ekonomickému bloku vlády otevřeně hovoří o tom, že celková likvidace současného penzijního systému je do 15-20 let nevyhnutelná.

Jinak než otevřeně cynickým a pohrdavým nelze nazvat i poslední iniciativy vládního kabinetu k tak zvané "podpoře" chudých. Ministr průmyslu a obchodu Denis Manturov sdělil 6.6.2017 novinářům, že program adresné potravinové pomoci občanům, kteří žijí za hranicí chudoby bude zahájen až ve druhé polovině roku 2018 a plně začne fungovat až v roce 2019. Označil i částku, která bude představovat potraviny v hodnotě pouhých 10 tisíc Rublů za rok. Peníze budou zasílány měsíčně. Bude to představovat pouhých 833 Rublů na měsíc, čili pouhých 28 Rublů na den (10,50 Kč). Je to prostě výsměch.

Tímto programem chce vláda dokázat svůj zájem o podporu chudiny. V podstatě jim nedává nic a nemůže ovlivnit kvalitu jejich života.

V souvislosti s hromadným zbídačováním ruského obyvatelstva, které probíhá již po dobu 30 měsíců je projevem pohrdání lidem. Patří k tomu i usnesení vlády o zvýšení životního minima o 200 Rublů tedy na 9909 Rublů. Minimální spotřební koš byl stanoven na 4036 Rublů na 1 osobu a měsíc.

Možná, že autoři usnesení budou demonstrovat na sobě, jak je za tyto peníze možné vyžít celý měsíc?

Ani krok stranou od antisociálního kurzu

Bez ohledu na ekonomickou krizi a na masové zbídačování lidu, které získává formu národní katastrofy, vláda demonstruje, že se nechystá ustoupit ani na píď od likvidačního sociálně-ekonomického kurzu.

Představitelé vlády to potvrzují jak svými praktickými činy, tak i programovými prohlášeními na "ekonomických" fórech, na kterých se tradičně shromažďují přívrženci liberálního loupení.

Na "Petrohradském fóru" v lednu 2017 uvedl ministr financí Siluanov, že vůbec nepovažuje za potřebné státní investice do ekonomiky a sociální sféry, protože by to stejně nepomohlo ozdravění situace v Rusku.

Podle jeho tvrzení si Rusko nemůže stěžovat na chudobu, protože ani při nynějším zbídačování lidu ještě žije nad prostředky a pouze "projídá" rezervy, které prý vytvořil jeho předchůdce Kudrin, jeden z "kmotrů" domácího liberálního fundamentalismu.

Ministr ekonomického rozvoje Oreškin šel tak daleko, že bez ohledu na rozmach sociálně ekonomické krize prohlásil, že Rusko i při současné surovinové ekonomice může lehce přežívat, jak dlouho chce a při tom se i úspěšně rozvíjet.

Bezpodmínečnou věrnost kurzu, při kterém krvácí národní ekonomika a jsou pustošeny peněženky lidu, potvrdil i premiér Medveděv v dubnové zprávě o činnosti vlády za rok 2016 ve Státní Dumě. Celé jeho vystoupení bylo jednoznačně projevem věrnosti stávajícímu kurzu, realizovanému vládním kabinetem.

Skutečné analýze stávající situace se s klidem vyhnul.

Zdálo by se, že postoj prezidenta, který trvale prohlašuje, že vláda je povinná plnit sociální požadavky lidu musí být jiná, než je pozice liberálů.

A skutečně na mezinárodním fóru, které proběhlo letos v květnu v Pekingu pod názvem "Jedna zóna - Jedna cesta" Putin správně pohovořil o krizi soudobého kapitalismu a současném modelu globalizace. To je toho samého systému, který přivedl Rusko do současného stavu?

Je však pravdou, že v tomtéž projevu Putin trval na tom, že koncepce sociálního státu není schopna zajistit trvalý růst blahobytu a často vůbec nedovoluje byť i jen jeho udržení na dřívější úrovni.

Při tom tato jeho tvrzení jsou přesvědčivě odmítána zkušenostmi samotné ČLR, úspěšně se rozvíjející pod vedením Komunistické strany Číny, která je vyloženě založená na principech sociálního státu.

Pokud by se vláda opravdu snažila vyvést zemi z krize, musela by nutně uznat, že se musí vrátit k ideologii a hodnotám socialistického státu. To ovšem nikdy neuzná.

V červnovém, tak zvaném rozhovoru s lidem v podobě "přímé linky", prezident, nehledě na rozhořčení občanů, odmítajících současný kurz státu, které bylo obsahem většiny dotazů, odpovídal tak, aby nedošlo k útokům proti vládě. A při tom zejména vláda nese za tento rozbíječský kurz hlavní odpovědnost.

Prezident kladl odpovědnost za sociálně ekonomickou degradaci země výlučně na regionální vlády, na zahraničně ekonomické faktory, nikoli na liberální ministry ve vládě.

Vlna protestů předvídajících bouři

Úporné odmítání představitelů politické moci zkorigovat politiku, která přináší lidu odcizení a zbídačování, nevyhnutelně hrozí růstem protestních nálad. Dokonce již připomínaná "přímá linka" rozhovorů s prezidentem tentokrát nesla protestní charakter.

Nikdy předtím nebyly přímé televizní debaty s prezidentem doprovázeny takovým množstvím ostrých otázek, takovým otevřeným projevem nesouhlasu s činností vlády. Znění některých otázek: "Jak je možné žít za takovou mzdu?"; "Proč vláda nebojuje s bídou?"; "Jak dlouho bude ještě pokračovat taková politika?"

V průběhu přímých dotazů regionů se před námi vytvořil obraz země, fakticky dovedené do sociálního kolapsu, bylo vidět, že lid požaduje změnu sociálně ekonomického kurzu.

Dějiny ukazují: pokud vláda zůstane hluchá takovým náladám lidu, nepřeje si adekvátně reagovat na jeho zoufalství a rozhořčení, pak lid bude nevyhnutelně požadovat změnu takové vlády.

Jedním z evidentních příznaků rostoucího odporu je růst nedůvěry k oficiální propagandě, jejímž prostřednictvím chce vláda hovořit s lidem.

Letos v dubnu "Nadace společenského mínění" zveřejnila výsledky průzkumu, který se týkal sociálně ekonomických očekávání Rusů.

Přestože vláda tvrdila, že se sociálně ekonomická situace zlepšuje, 85% dotázaných uvedlo, že se ceny potravin a zboží budou v nejbližší době zvyšovat. 62% očekává zvyšování nezaměstnanosti, 61% zvyšování nájemného, 58% očekává snižování příjmů.

Podle dubnového průzkumu agentury VCIOM pouze 3,7% občanů souhlasí s tvrzením, že v Rusku končí krize. 50% nedůvěřuje ekonomické informaci v masmédiích. Pouze třetina dotázaných si myslí, že média hovoří pravdu.

Státní televizi důvěřuje pouze 46% dotázaných.

Požadavky změny vládní orientace znějí nejhlasitěji na masových protestních shromážděních organizovaných KS RF. Občané nepožadují pouze změnu orientace, ale i socialistické přeměny společnosti.

Jsme přesvědčení, že požadavky lidu jsou zákonité a budeme společně s ním za ně bojovat.

Zločinný kapitalismus, určující vnitřní a sociálně ekonomickou politiku, ohrožuje bezpečnost Ruska a jeho celistvost stejně, jako vnější nepřítel našeho státu.

Tyto dvě hrozby kráčejí ruku v ruce spolu. Vláda se snaží kamuflovat svůj program vnějšími hrozbami, aby odvedla pozornost společnosti od svých vlastních chyb a omylů. KS RF a její spojenci vyzývají společnost ke sjednocení úsilí jak při boji proti vnějším hrozbám, tak i proti oligarchickému kapitalismu.

15.7.2017 zorganizovala KS RF rozsáhlou celoruskou protestní demonstraci nazvanou "Za Rusko bez zločinné oligarchie a zvůle byrokracie". Antikapitalistická hesla byla doplněna hesly proti NATO, jejíž vedení se čím dál úporněji snaží zastrašit Rusko.

Za současné situace je veřejný protest nevyhnutelný. Napomáhat překonání krize a přinést výsledky může pouze tehdy, pokud bude prosazovat socialistický program.

"Oranžová" rezerva "systémových liberálů"

Úsilí o obnovení zásad sociální spravedlnosti stojí v cestě dvě hlavní sily:

První z těchto sil, která je přímo řízena ze zámoří je "oranžová liberální opozice", propagující hodnoty "svobodného světa" jménem nadnárodního kapitalismu. Je rozhodnutá přiživit se na krizi, vnutit společnosti zločinný scénář ruského "majdanu", jaký se uskutečnil na Ukrajině. Snaží se vnutit Rusku politický avanturismus a rozbíječský radikalismus podobný "prozatímní vládě" v roce 1917, která skoro zlikvidovala Rusko.

Druhou sílou jsou "systémoví liberálové", kteří jsou součástí finančně ekonomického bloku vlády anebo jsou poradci, kteří sestavují programy "rozvoje". Patří mezi ně hlavně bývalý ministr financí Kudrin, který stojí v čele "Centra strategických programů".

V podstatě prosazují stejný avanturismus jako i "oranžová lepra". Navrhují pro stát takové recepty, které mohou vyvolat sociální kolaps.

Pokud rozbíječi socialismu v SSSR a reformátoři sovětské ekonomiky navrhovali společnosti fiktivní programy a klamali lid lživými sliby - zpočátku obnovit socialismus a pak vytvořit společnost tržního blahobytu, tak nynější "liberální revolucionáři" se ani nesnaží vytvořit nějaký přijatelný program. Zcela nehanebně prohlašují, že se musí nejprve dostat k moci, "změnit režim", aniž by veřejnosti vůbec podávali informace o tom, jak hodlají vládnout a jaký systém budovat.

Navrhují lidu, aby souhlasil s tím, že nejdříve uchopí moc prostřednictvím oranžové revoluce a teprve pak budou rozhodovat o to, jaký sociálně ekonomický model se bude hodit Rusku.

Takový postup pouze potvrzuje lživost a bezzásadovost této skupiny lidí usilujících o politickou moc.

Jejich cílem je nastolit rozbíječský program, který je v přímém rozporu se zájmy absolutní většiny občanů. Proto tento program utajují před lidem.

O jejich záměrech je však možné usuzovat po přečtení nedávno vydaného návrhu "Programu ekonomického rozvoje na léta 2018-2024" zpracovaného Kudrinovým "Centrem strategických studií", který byl předán prezidentu Putinovi.

V programu je uveden jediný konkrétní návrh - zvýšení věku pro odchod do důchodu tak, aby počet důchodců nepřesáhl 10% pracujících, což by posloužilo k optimalizaci ruského rozpočtu. Zanedbatelný přínos pro pracující mají návrhy reforem uvedené v programu, jako je zvýšení výdajů na zdravotnictví a školství, ale pouze do výše 0,8% DPH.

Za posledních 25 let kromě rozbité ekonomiky a sociální oblasti tito lidé Rusku nic nepřinesli a v tomto nastoupeném kurzu chtějí dále pokračovat. Prohlubující se krize jim nic nenapovídá a ve svém extremistickém vykořisťování ruských pracujících chtějí pokračovat.

Vláda jistě chápe, že akceptováním projektů rusofobů se vytvoří situaci, hrozící nejtěžšími sociálními a politickými důsledky. Pouze skutečnost, že v čele lidí, kteří navrhují Rusku takovou budoucnost stoji Kudrin, vyvolává vážné obavy a potvrzuje oprávněnost tvrzení KS RF: "Vláda nemá vlastní hodnotný program rozvoje Ruska. Ve své současné sestavě není schopna zformulovat a realizovat podobný program. Preferuje plavbu po proudu a spoléhá při tom na ty reformátory, kteří zničili Rusko."

Při tom sami "systémoví liberálové", kteří ve vládních funkcích vydali zemi na rozkradení nenažrané oligarchii, přiznávají, že již nikdy nezískají důvěru lidu, kterou měli v devadesátých létech. Uznávají i skutečnost, že zvyšující se protest společnosti ohrožuje stávající vládní systém, který jim dosud dovoluje manipulovat ruskou ekonomikou.

V podmínkách, kdy ekonomická krize se mění v krizi politickou, zůstává jejich poslední nadějí "nesystemová, mimoparlamentní opozice, síly, které se dnes prezentují jako nesmiřitelný protivník vlády. Tyto síly jsou však ve skutečnosti předurčeny k udržení liberálně-oligarchického směru při případné změně osob ve vládě.

Chci upozornit na to, že pouze taková změna se stane nejhorším výsledkem sociálních protestních hnutí v Rusku.

Takový výsledek může být pro Rusko horší, než situace, která vznikla na Ukrajině.

Proto dnešní odpor KS RF a našich příznivců proti systému oligarchického kapitalismu a sociálně-ekonomické politice vlády se musí spojovat s naším nesmiřitelným odporem proti "oranžové" infekci.

Při prosazování podpory lidového požadavku změny orientace nemáme právo dopustit, aby ideologové "ruského majdanu" zneužili požadavky lidu k realizaci svých cílů. Nesmíme dovolit, aby se změna orientace ve svém výsledku stala fikcí, po které bude následovat nová vlna ultraliberálního teroru proti státu a společnosti. Tuto vlnu by již Rusko nemuselo vydržet.

Pravda je na levici

Mezi hlavní politické nástroje "systémových liberálů" i "oranžových sil" patří zdivočelý antisovětismus.

Ten vyplývá nejen z opovrhování vlasteneckými dějinami a z nenávisti k jejich sovětské epoše. Liberálové využívají antisovětskou propagandu k diskreditování socialistické ideologie, zakořeněné v hlubině lidového vědomí.

Za pomoci zaklínadel o "stalinských represích", lživých historek o Leninovi a jeho spolupracovnících a prostřednictvím vulgarizace marxismu, se pokoušejí vymazat z vědomí lidu úsilí o prosazování spravedlnosti a o obnovení státního systému, který ji bude garantovat.

Před květnovým XVII. Sjezdem KS RF se konalo březnové plénum, jehož tématem byl problém antisovětizmu a rusofobie.

Nebylo náhodou, že vedení strany postavilo tyto dva rozbíječské jevy do jedné řady.

Nejde jen o to, že u většiny rusofobů je spojeno nepřátelství k Rusku s antisovětismem. Věc se má v tom, že antisovětská ideologie je podstatou rusofobie.

Posledních 25 let rozbíjení a degradace Ruska, potvrzených dnešními krizovými procesy je stále evidentnější, že sovětské období se svými vynikajícími vymoženostmi se stalo vrcholem ruské tisícileté státnosti.

Zejména sovětská epocha pozvedla, na nyní nedosažitelný vrchol, ruský lid a všechno obyvatelstvo SSSR. Pouze socialismus mohl pozvednout zemi a její lid na vrchol všech vítězství.

Pouze socialismus je schopen pozvednout lid k novým poznatkům a objevům. Proto odmítnutí socialismu a boj proti němu představuje cynickou rusofobii, která působí proti zájmům naší země.

Jsme přesvědčení, že národní zájmy Ruska jsou neoddělitelně spojeny s idejemi socialismu. A že zejména s nimi musí být spojen program renesance Ruska a východiska z krize. Krize, která vznikla obrodou kapitalismu a nese v sobě všechny jeho nedostatky.

Program rozvoje Ruska, který předložila KS RF je programem obnovení sociální spravedlnosti a zákonnosti - je to program socialistický. To bylo potvrzeno i v závěrech XVII. Sjezdu strany. Hlavní politický závěr sjezdu a jeho smysl spočívá ve vyhlášení antikrizového programu a v naší rozhodnosti bojovat až do dosažení jeho realizace. Za to, aby se stal státním programem rozvoje Ruska.

Ještě jednou zopakuji hlavní body našeho programu, schváleného XVII. Sjezdem:

-Bohatství Ruska bude sloužit lidu a zvýšení jeho životní úrovně pouze v případě, že bude vyrváno z rukou oligarchického, kompradorského kapitálu. Proto bude nezbytné provést znárodnění surovinové základny, ropné a plynové základny, hlavních bank, elektráren, železnic a vojensko průmyslového komplexu.

-Ruské finanční zdroje musí sloužit naplňování státní pokladny a být využívány k rozvoji ekonomiky a sociální sféry a k podpoře rozvoje regionů. Proto je potřeba vrátit do Ruska 500 miliard USD, umístěných v západních bankách.

-Je nezbytné snížit daňové zatížení, bezdůvodně naložené na pracující, kteří i bez něho žijí v bídě. Současně s tím je potřeba zvýšit daně pro superbohaté a likvidovat systém absolutně nespravedlivého rozdělování zisků. V zemi musí být schváleno nové daňové zákonodárství, zavedena progresivní daň na vysoké příjmy.

-Přerozdělování prostředků dovolí zásadně zvýšit výdaje rozpočtu na zdravotnictví, školství, vědu a kulturu. Dovolí, aby stát mnohem aktivněji podporoval údržbu bytového fondu a jeho modernizaci a snižoval nájemníkům náklady na služby.

-Současné vládní uskupení není schopné realizovat takový program. Musí být proto zaměněno novou vládou lidové důvěry, která bude sestavená z profesionálů. Vítězství v boji za výstavbu státu obnoveného socialismu není pouhou otázkou politického úspěchu jeho příznivců.

Jedná se o otázku národní záchrany a obnova Ruska. Proto bylo i v prohlášení posledního sjezdu KS RF uvedeno: "XVII. Sjezd KSRF potvrzuje přesvědčení komunistů Ruska o nevyhnutelnosti spojení sociálně-třídního a národně-osvobozeneckého boje."

Druhá rezoluce schválená sjezdem hovoří o smyslu a cílech tohoto boje: "Parazitní podstata světového kapitálu se nezměnila. Další společenský pokrok není možný bez likvidace kapitalismu, který vede k destabilizaci, válkám, morální degradaci společnosti a poškozování životního prostředí.

XVII. Sjezd prohlašuje: socialismus - jediná alternativa poklesu a degradace. Pouze přijetím této alternativy může Rusko realizovat program překonání krize a zbavení se hromadné chudoby a bídy. Pouze uskutečněním obratu doleva může Rusko nastoupit na cestu obrody a úspěšného rozvoje.

Článek předsedy Komunistické strany Ruské federace (KS RF) Gennadije Zjuganova, publikovaný 11. 7. 2017 v deníku Pravda.

Přeložil Karel Kluz

 

• < Předchozí
• Další >