Děkovat veteránům za jejich "službu" - PROČ?

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 11. 2018

Twitter

Kolik litanií bylo před lety i nedávno sehráno v médiích v reakci na ztráty žoldáků Armády České republiky v operacích vedených USA a NATO odehrávajících se v zemích vystavených jejich agresi, okupaci a zasahování, které leží stovky a tisíce kilometrů od naší vlasti. Kolik demagogie a falešných řečí přitom zaznělo, aby zamaskovalo hanebnost vládnoucích skupin v ČR, které se jimi nařízenou účastí Armády České republiky staly závislým komplicem USA, NATO a EU, a které nesou spoluzodpovědnost za válečné zločiny napáchané v Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu a jinde. Jaký postoj máme zaujmout vůči námezdním zaměstnancům Armády ČR čili žoldákům a zejména vůči těm, kdo je posílají asistovat agresorům i s pověřením zabíjet? Nad stejnými otázkami ve vztahu k USA se zamýšlí politický analytik Saker a platnost jeho odpovědí se přirozeně týká i naší země.

Poznámka překladatele.

V závislosti na souvislostech může být drobné slovo "proč" zcela neškodné anebo může být jedním z nejpodvratnějších a dokonce svatokrádežných slov, jichž může člověk použít. Asi proto toto slovo tolik miluji: pro jeho schopnost uvolnit obrovskou sílu proti všem druhům posvátných krav a nezpochybnitelných přesvědčení. Proto se dnes chci každého zeptat, proč tolik lidí cítí potřebu děkovat válečným veteránům za jejich "službu"?

Ale nejprve pojďme vyvrátit několik mýtů:

Nejprve začněme vyvrácením mýtu č. 1: představy, že Američané nemají rádi války. To je naprosto nepravdivé. Američané nenávidí, když války prohrávají, ale pokud vyhrávají, naprosto je milují. Jinými slovy řečeno, typická americká reakce na válku závisí na vnímaném výsledku té války. Pokud se jedná o úspěch, milují ji (i když je to propadák jako operace Pouštní bouře). Pokud jde o porážku, kterou lze popřít (řekněme operace USA/NATO proti srbským silám v Kosovu či televizně vypípaná reportáž z Grenady), jednoduše na ni zapomenou. A pokud je to porážkou, kterou popřít nelze (jako třeba Irák či Afghánistán), pak, ano, opravdu se většina Američanů postaví proti ní.

Dále je mýtus č. 2: pravdou je, že žádní američtí muži a ženy ve službě nebojovali ve válce na obranu USA přinejmenším od 2. světové války (a i tato je velmi diskutabilní, vezmeme-li v úvahu, že USA dotlačilo Japonsko k vedení války a protože útok na Pearl Habror byl nastaven jako záminka, zaútočit poté proti Japonsku). Od roku 1945 nebylo jediné situace, kdy by vojáci USA bránili svoji zemi, svá města, své rodiny či přátele před agresorem. Ani jedné! Všechny války vedené od roku 1945 Spojenými státy byly jimi určené agresivní války a rozpoutat většinu z nich bylo zcela nezákonné (včetně celé řady podvratných a skrytých operací). Nanejvýše může zaznít argument, že američtí veteráni obhajovali tak řečený "americký styl život", ale pouze za předpokladu přijetí teze, že "americký způsob života" vyžaduje a poskytuje pověření k vedení imperialistických agresivních válek a k úplnému opuštění konceptů mezinárodního práva.

A konečně, je zde ošklivé špinavé malé tajemství, které každý zná, ale z nějakého důvodu se je odváží uvést jen nemnozí: rozhodnutí vstoupit do (všeobecně dobrovolné) armády USA je v první řadě založeno na finanční úvaze a naprosto žádném druhu šlechetné "služby" vlasti kvůli ryzím a ušlechtilým ideám. Ano, ano, vím - byli i tací, kdo vstoupili do armády USA po 11. září, kteří si mysleli, že USA byly napadeny, a cítili potřebu, pomoci přenést boj k těm, kdo napadli USA. Ale i s velmi skromnou úrovní inteligence se mělo stát zatraceně zřejmým, že ať bylo 11. září skutečně dílem Bin Ládina a al kajdy anebo nebylo (osobně jsem si naprosto jist, že se jednalo o řízenou demolici) - toto zvěrstvo bylo využito vládou USA k ospravedlnění dlouhé řady válek, které nemohly mít nic společného s 11. zářím. A konec konců USA se rozhodly napadnout Irák (jenž zcela zřejmě neměl nic společného s 11. zářím) a nikoliv Království Saudské Arábie (ačkoliv většina domnělých únosců byli Saudové a měli oficiální saudskou podporu). Kromě toho, i kdyby někteří lidé nebyli natolik bystří, aby prohlédli lži, a i kdyby věřili, že vstoupili do armády USA, aby bránili USA, proč bychom měli my ostatní, kteří do roku 2018 víme, že útok proti Iráku byl čistě a výhradně založen na lžích, "děkovat" veteránům za to, že z hlouposti vedli válku za zájmy, které ani nedokázali rozeznat. Od kdy děkujeme lidem za to, že učinili nesprávné, a narovinu řečeno, nemorální rozhodnutí?!  

Nyní se podívejme na další základní skutečnost: co je vojenská služba? Tak jak to vidím, lze rozdělit vojenský personál do dvou kategorií: na ty, kdo skutečně zabíjejí lidi, a na ty, kdo pomáhají těm, kdo zabíjejí lidi. Je to tak? Pokud jste obsluhou kulometu anebo řidičem tanku, pak osobně zabíjíte lidi. Pokud jste komunikačním odborníkem aneb řidičem nákladního automobilu, anebo elektrikářem, nezabíjíte lidi osobně, ale vaše práce je určena k tomu, aby ti, kdo zabíjejí lidi, mohli zabíjet lidi snadněji. Takže se domnívám, že by bylo čestné říci, že vstup do armády, jakékoli armády, je vstupem do organizace, jejímž hlavním účelem je zabíjet lidi. Samozřejmě, zabíjení lidí může být morálně ospravedlnitelné, řekněme, při obraně své vlasti a svých spoluobčanů. Ale to může být pouze v případě, pokud se připravujete na obrannou válku a my všichni víme, že USA nevedly takovou válku po více než 70 let. Což znamená, že s několika málo stále zřídkavějšími výjimkami (veteráni 2. světové války) VŠICHNI veteráni, kterým jsou skládána poděkování za jejich službu, udělali přesně co? Řekneme-li to přímými slovy, jaké základní a zásadní rozhodnutí učinili VŠICHNI tito veteráni?

Jednoduchými a přímými slovy řečeno, veteráni jsou ti, kdo se upsali k zabíjení lidí mimo území USA za peníze.

Promiňte, vím, že to pro mnohé zní urážlivě, ale toto je fakt. Skutečnost, že toto rozhodnutí (vstoupit do organizace, jejímž prvořadým účelem je vraždit lidi v jejich vlastních zemích, stovky a tisíce kilometrů od USA) mohlo být také učiněno z "vlasteneckých" důvodů (tj. těmi, kdo uvěřili něčemu, co je nejpravděpodobněji nejprolhanější propagandistickou mašinérií v dějinách) anebo, aby "uviděli svět" a "stali se opravdovými muži", nemění nic na skutečnosti, že kdyby armáda USA nenabízela bezplatné výhody, bezplatné vzdělávání, bezplatnou lékařskou péči atd., pak by se obrovská většina těch, kdo prohlašují, že vstoupili do armády, aby "sloužili", na počátku nikdy nenechala naverbovat. Všichni to víme, nepředstírejme, že je tomu jinak! Jen se podívejte na argumenty, které používají ti, kdo verbují, aby přesvědčili lidi ke vstupu do armády: všechny se týkají peněz a výhod! Chcete další důkazy? Tak se podívejte na to, jaké společenské skupiny tvoří masu armády USA: nevzdělaní, chudí, s minimálními vyhlídkami na kariéru. Jednoduchou pravdou je, že finančně úspěšní lidé vstupují do armády velmi zřídka, a když, tak na základě toho obvykle dělají kariéru.

Jako někdo, kdo až do nynějška prožil v USA celkem 21 let, mohu potvrdit, že se lidé nechávají naverbovat právě z týchž důvodů, kvůli nimž vstupují k policii nebo se stávají vězeňskými dozorci: protože ve všem tomto úsilí, jde o vydělávání peněz a využívaní výhod. Dobře, z definice musí být 1% nebo méně těch, kdo nastupují tato (všechno na násilí založená) povolání na základě čistě šlechetných a ušlechtilých ideálů. Ti by ale představovali malou, nepatrnou menšinu. Převážná většina policistů, vězeňských dozorců a vojáků vstoupila do těchto sborů z materiálních a/nebo finančních důvodů.

Mimochodem, jelikož takto se věci mají, není také pravdou, že voják (stejně tak jako policista nebo vězeňský dozorce) UŽ obdržel "poděkování" od společnosti za svoji "službu" v podobě peněz? Proč pak jsou zde lidé, kteří cítí potřebu, "děkovat jim za jejich službu" ? Neděkujeme leteckým dispečerům (také velmi náročné povolání) za jejich službu, nebo ano? A to navzdory skutečnosti, že letečtí dispečeři či dřevorubci se nestali příslušníky organizace, jejímž prvořadým cílem je zabíjet lidi v jejich domech (ať soukromých či státních), což je to, za co jsou vojáci placeni.

Zopakuji tu otřepanou pravdu ještě jednou, ještě přímějším způsobem: veteráni jsou zabijáci najímaní za peníze. Tečka. Zbytek je jenom propaganda.

V normálním duševně zdravém světě by si člověk myslel, že to je především morální a etickou otázkou. Já bych dokonce řekl, duchovní otázkou. Jistě, měla by hlavní náboženství k tomu co říct relevantního a vyjasňujícího? No, v minulosti tomu tak bylo. Skutečností je, že s jistými lehkými rozdíly byly principy toho, co je nazýváno "spravedlivou válkou" známy Západu přinejmenším od sv. Augustina a Tomáše Akvinského. Podle jednoho zdroje jimi jsou:

• Spravedlivá válka může být vedena pouze jako poslední možnost. Předtím, než může být ospravedlněno užití síly, musejí být vyčerpány všechny nenásilné možnosti.
• Válka je spravedlivá, pouze pokud je vedena legitimní autoritou. Ani spravedlivá věc nemůže být zajišťována činy konanými jedinci či skupinami, které nepředstavují autoritu posvěcenou čímkoliv, co společnost a ti mimo danou společnost považují za legitimní.
• Spravedlivá válka může být vedena pouze pro nápravu utrpěných škod a nepravostí. Například sebeobrana proti ozbrojenému útoku je vždy považována za spravedlivou (ačkoliv spravedlivost věci není dostačující, viz pod 4). Dále, spravedlivou válku lze vést jenom s "pravdivými" záměry: jediným připustitelným cílem spravedlivé války je napravit škodu.
• Válku je možné vést, jenom pokud je vedena s rozumnou šancí na úspěch. Smrt a zranění přivozené v beznadějné situaci není morálně ospravedlnitelné.
• Konečným cílem spravedlivé války je znovunastolit mír. Konkrétněji řečeno, mír nastolený po válce musí mít charakteristiky, které jej umožňují upřednostnit před mírem, který by převládal, pokud by válka nebyla vedena.
• Násilí použité ve válce musí odpovídat utrpěným škodám. Státy mají zakázáno používat sílu, která není nezbytná k dosažení omezeného cíle odpovídajícího utrpěným škodám.
• Zbraně použité ve válce musejí rozlišovat mezi bojovníky a nebojovníky. Civilní obyvatelstvo nikdy není připustitelným cílem války, a musí být vynaloženo veškeré úsilí, aby se zabránilo zabíjení civilistů. Smrt civilistů je ospravedlněna pouze, pokud jsou nevyhnutelnou obětí útoku záměrného na vojenský cíl.

(Podívejte se na tento článek týkající se podrobnější diskuse tohoto fascinujícího tématu.)

Sv. Augustin a Tomáš Akvinský jsou stěží mými hrdiny, nicméně v západním politickém myšlení jsou považováni za velmi autoritativní. A přesto, pokud je poměříme se seznamem kritérií, jsou všechny války vedené USA jasně a zcela samozřejmě naprosto nespravedlivými: všechny z nich nesplňují několik z kritérií a většina z nich (včetně útoku proti Iráku a Afghánistánu) nesplňují ani jedno z nich!

Ale není třeba vypravit se daleko staletími zpět, abychom nalezli autoritativní západní myslitele, kteří jasně odsuzují nespravedlivé války. Víte, že nejhorším zločinem v rámci mezinárodního práva není genocida či zločiny proti lidskosti?

Nikoliv, nejvyšší zločin v rámci mezinárodního práva je zločin agrese. Slovy nejvyššího amerického prokurátora v Norimberku a soudce Nejvyššího soudu Spojených států Roberta H. Jacksona, je zločin agrese nejvyšším zločinem, protože "v sobě obsahuje nahromaděné zlo" všech dalších válečných zločinů. Napsal: "Zahájit agresivní válku proto není jen mezinárodním zločinem; je to nejvyšší mezinárodní zločin lišící se od ostatních válečných zločinů v tom, že v sobě obsahuje všeobecné nashromážděné zlo."

Tedy od 4. století až do 20. století lidé ze Západu vždy věděli, co je spravedlivá válka, a plně rozuměli, že zahájení nespravedlivé války je nejvyšším zločinem v rámci mezinárodního práva. To se ale netýká jen velkých válek. V mezinárodním právu se netýká zločin "agrese" jenom frontálního vojenského útoku. Agrese může být definována jako vykonání jakéhokoli z následujících aktů:

• Vyhlášení války jinému státu.
• Invaze provedená svými ozbrojenými silami, s anebo bez vyhlášení války, na území jiného státu.
• Útok pozemními, námořními či vzdušnými silami s anebo bez vyhlášení války, na území, plavidla či letadla jiného státu.
• Námořní blokáda pobřeží a přístavů jiného státu.
• Poskytování podpory ozbrojeným skupinám na svém území, které provedly vpád na území jiného státu nebo odmítnutí či nevyhovění žádosti napadeného státu, provést na svém území všechna opatření ve své moci, za účelem zbavení těchto skupin veškeré podpory a ochrany.

Nakonec je důležité zde uvést, že těmito autoritativními právními definicemi, je každý jednotlivý prezident USA v chápání mezinárodního práva válečným zločincem! To naopak nastoluje otázku, zda skutečně byly všechny války vybojované vojáky USA od roku 1945 vedeny legitimní autoritou (jak je to zmíněno sv. Augustinem a Tomášem Akvinským)? Jak tomu tak může být, pokud je nejvyšší velitel sám válečným zločincem?

Shrňme si dosud řečené: jsou zde lidé, kteří souhlasí s tím, že se stanou zabijáky (nebo pomocníky zabijáků), kteří tak činí v první řadě z finančních důvodů, kteří se pak jenom účastní nelegálních a nemorálních agresivních válek a jejichž nejvyšší velitel je válečným zločincem.

A proč přesně si zasluhují naši vděčnosti?!

Snad proto, že tolik veteránů bylo zraněno, zmrzačeno, traumatizováno?  Snad proto, že když opustí ozbrojené síly, nedostávají sociální a lékařskou podporu, kterou potřebují? Snad proto, že válka je hrozná? Nebo snad proto, že byli veteráni obelháni a podvedeni? Nebo snad proto, že se někteří (mnozí?) z nich snažili zůstat humánními, slušnými a čestnými lidmi navzdory hrůzám války kolem nich? Když uvažujeme o strašlivých údajích o nezaměstnanosti, bezdomovectví a dokonce sebevraždách mezi veterány, nemůžeme necítit, že to jsou lidé, kteří byli obelháváni, podváděni a poté odloženi jako neužitečný nástroj. Jsou pak slova "děkuji za vaši službu" to správné, co je třeba říct?

Nikoliv! To vše jsou výborné důvody, proč pociťovat pochopení a soucit s veterány, ano. Ale ne vděčnost. V tom je veliký rozdíl. Každý, každý člověk a já silně věřím, že každé stvoření, si zasluhuje pochopení a soucit. Ale jednou věcí je říct: "Mám pro tebe pochopení", a jinou je říct: "Děkuji ti za to, co jsi udělal/a.", protože to zahrnuje hodnocení, že onen čin byl morální, dobrý, etický; a to je zcela nesprávné.

Generálmajr Smedley Butler to zformuloval nejlépe, když napsal :

Válka je kšeft. Vždy jím byla. Je kšeftem možná nejstarším, dost možná nejvýnosnějším, určitě nejsurovějším. Ve svém rozsahu je jediným mezinárodním. Je jediným, v němž jsou zisky počítány v dolarech a ztráty v životech. Tento kšeft lze nejlépe popsat, myslím si, jako něco, co není tím, čím se zdá být většině lidí. Pouze malá skupina "uvnitř" ví, o čem je. Je provozován ve prospěch velmi malé skupiny na úkor velmi mnoha lidí. Na válce malá skupina lidí vydělává ohromné zisky.

Pokud souhlasíme s tím, že válka je skutečně "kšeft" a že je provozován "ve prospěch velmi malé skupiny", pak by této malé skupině dávalo smysl vyjadřovat svůj vděk těm, které si najala k tomu, aby ji obohacovala. A fakticky tak činí. Zde je nejlepší příklad toho:

Samozřejmě, Google není více závislá na agresivních válkách než jakákoli jiná americká korporace. Samotná povaha americké ekonomiky je založena na válce a vždy byla založena na válce. Dosud nikdy v minulosti nebyl učiněn pokus o tak zvaný "americký způsob života", ale bez agresivních válek, a nikdy nebude realizována snaha o něj, dokud zůstanou USA základním kamenem anglo-sionistického impéria a dokud bude trvat světová hegemonie, kterou se snaží uplatňovat na zbytek lidstva. Ale než ten den přijde, bude "americký způsob života" vždy zahrnovat agresivní války a masové vraždění nevinných lidí, jejichž jediným "hříchem" je to, že si dovolují chtít žít svobodně a nebýt otrokem Impéria. Pokud se domníváte, že ti, kdo se odvažují chtít žít svobodně a ve skutečně svrchované zemi, si zaslouží být zavražděni a mrzačeni, pak ano, všemi prostředky - poděkujte veteránům z celého svého srdce!

Ale pokud tomu nevěříte, nabídněte jim své pochopení, ale ne svoji vděčnost za jejich zločiny.

Autor: Saker, 15. 11. 2018

Zdroj: http://www.unz.com/tsaker/thanking-vets-for-their-service-why/

Překlad: Komunistický svaz mládeže

• < Předchozí
• Další >